obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."
NelaS
obr
obr počet přístupů: 2915485 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39721 příspěvků, 5762 autorů a 391373 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Vlnou brčálového sedmiklece ::

 autor Centurio publikováno: 18.01.2017, 16:44  
Z nevydané sbírky Holofaustovo osiřelé Blues (© 2015)
........8.3.2017 to bude už popáté jako každý rok v tento den, kdy zpíváme na náměstích v ČR 3 písně (Hatikva, Shema Jisrael, Kde domov můj), které byly na rtech odsouzenců na smrt, kteří swe provinili tím, že byť byli československými občany, narodili jako Židé. 8.3.1944 jich bylo v plynových komotráchzavražděno 3 792 mužů a žen, dětí a starců, následně pak 10. a 11. července dalších 6 500 nevinných lidí. Tzv. Terezínský rodinný tábor tak přestal existovat. Toto bla největší hromadná vražda v historii Československa. Letos pořádáme Happening PAMATUJ! u popáté, abychom připomněli tragédii, o které téměř nikdo nemluví a málokdo vůbec ví.
 

Vlnou brčálového sedmiklece
a vonných rozmarýnů mnou prolínáš.
Na kolena nebes, mraků a hvězd
a jinotajů zpomaleným pádem já klekám
lakoto štědrá, ty dobrák jsi od kosti.
Nemáš, než pachuť pomněnek v čase smolných roků.

Ó, ty neradostná tůňko zrozená úplňkem
rosou trpělivých dešťových kapek..
Lehám si v travičku zelenú, co je moje potěšení
v idylickém zášlehu oka panny nevěsty očekávající
radosti v bolesti krásy bytostného milostného souznění.
Žádost pokročila a všehomír postupuje svým opičím krokem
podobný vznosnému stromu soliteru
uprostřed obilného pole.

Rozprostíráme se.
Přeskakuju plůtek ohraničující záhonek s jahodami.

Prostoto komorních vyznání,
zadostiučiněním krouživého pohybu
kolotoč dějin mne i jiné
neúprosně stravuje:
Pořád dál a dál běžet a nepoznat úmoru požehnání,
když ptáš se, jak moc toužím,
jak moc letím za ptáky na horizontě příboje času.
Já nemám slov pro tyhle věci,
jen pohladit po ruce tě mohu
a ty rozumíš stejně dobře jako já
této jasné zprávě.

Teploty se pohybují kolem nuly,
což nevěstí nic dobrého,
němou dlaní ledovou pastilku vkládáš si do úst
a teplý vzduch hladí břehy našich jezer.
Příběhy o ztracené Atlantidě a Geheně
umocňují dojem marnosti.

Tropíš si ze mě šašky, osude,
ty, jehož Bohem přezdívají pateticky,
já však si stále vedu tu svou, jako vždycky,
píseň smutně molovou na dně klícky,
která zove se svět galaxií, oper a porodních stryjí.
Snad před ďáblem já u tebe se skryji,
ty nezapomínáš, osude, ty pamatuješ hluboce:
na javorové sirupy jak omladinou to šupoce.

To táta vracívá se z roboty a ty máváš tak divoce
mu vstříc, jak kdyby Apollem on letěl na měsíc.
Ty vzpamatuj se, hochu, a odpočiň si trochu,
to není pot jen radosti, i námahy mám ve fochu,
když chleba s tvarohem sis´ dával výživný
a máma s bráchou mysleli, že´s podivný
podlahář.

Ó, nemáš aspoň cigáro, ty kmete,
když fajfku v ruletě jsi prohrál? Ach, Pete,
nenechávej mne tu samotnou po naší lásce
slehla se zem, však přec já chci jen tebe,
v sázce je nebe.
Hrajeme přeci víc než o tágo kulečníku.
To by tak, Pete, to by tak hrálo, uličníku,
nejsi přec tady ´ni doma, ´ni cizí.
Já nepřestanu dřív, než tahle nejistota zmizí.
A stejně jak já i ty víš, že z výpadků a krizí naší paměti
už teď daly by se rubat sochy závrati.

Já na trati teď stojím v pevné nerozhodnosti,
ať domácí to jsou k nám nebo hosti,
to ovlivnit já mohu zcela málo,
když se zemí vabank hrál a nebe se mi smálo.

Kráčím po bolavém okraji snu,
který nelze vykládat jinak
než životem,
anebo: kdo co udělá, praví, kam jde i nejde,
to vše se sbíhá do jediné rovnice,
která je až krutě jednoznačná a jednoduchá.
Nemá žádné neznámé,
jen koeficienty života a smrti,
kterými jsme dosud opovrhovali.
Dnes ale vše vidíme v jiném, šedivém světle,
a každý náznak jistoty, jíž smrt bezesporu je,
nás naplňuje obzvláštním klidem.

Promlouváš k lidem,
ledová královno, ty , která jsi zaskočena
každým altruistickým chováním,
laskavým slovem a obětavostí,
nejraději bys byla, kdyby lidi byli na sebe jako hadi,
abys mohla ty, kdo se svou zlobou odcizili sami sobě,
zasáhnout na jejich nejslabším místě.

Jejich marnou ješitnost snadno pokoříš
zdáním jejich dokonalosti,
která má ve skutečnosti takovou oporu
jako vítr ve větvích.


 celkové hodnocení autora: 93.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 18.01.2017, 16:43:08 Odpovědět 
   Báseň širokodechá, s překvapivými metaforami a úvahami o životě, většinou trpkými. Z podtextu vane pocit uzavření, omezení a nejistoty, touha po podání ruky, když ve skutečnosti je opora nepevná a nespolehlivá, jako "vítr ve větvích." Pocit ovlivňuje sdělení v perexu (škoda, že nebyly odstraněny čtyři překlepy).
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
obr
obr obr obr
obr
MANIPULÁTORKA
Modrá
Posel smrti VII...
Lukaskon
Nekropotence40
kilgoretraut
obr
obr obr obr
obr

Chtěla bych
velvetka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr