|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: NINA I. II. série ::
| Pokusil jsem se příběh posunout někam dál...možná do konečné fáze, kdoví...to posoudí poslední v tomto kole...nebo taky ne... (o= |
| |
|
|
Ticho. Nesnášela ho. Měla pocit, že absence zvuků něco tají. Není to správné, ležte v trávě a nic neslyšet. Může být úplně hluchá...Po tom, co se jí stalo, by se ani nedivila. Poslední smysluplná vzpomínka.... "Kap...kap...kap" Voda! Slyšela ji a najednou, byla klidná. Vstala a vydala se hledat zdroj těch zvuků. Brodila se trávou, naslouchala. Takové docela malinké jezírko. Voda omývala její nohy, navštívila boty a hrozně studila.
"Sakra!"
Udělala krok dozadu, aby ochránila své dolní končetiny před umrznutím, a přitom hlavou do něčeho narazila...
"Ahoj!" ozvalo se.
„Tak a dost!“ rozčílila se Nina.
„Copak?“ zeptal se rohlíc.
„Tohle už jsem absolvovala!“
„A co jako? Já to dělám už třicet let!“
„Tak dlouho?“ podivila se Nina.
„Ale hovno, neměl jsem co říct,“ přiznal se rohlíc.
***
Autor, všemocný Kaunaz Isa: -Rohlíci!
Rohlíc, natvrdlý kus pečiva s přehnaným dojmem, že je daleko inteligentnější než obyčejná pletýnka: -Pane?
Nina, kterou nemusím představovat: -Autor?
KI: -Jo, já.
N: -Páni.
KI: -Běž dál!
N: (poodstoupí o krok dozadu)
KI: -Tak jsem to nemyslel.
N: -A jak?
KI: -Měj trochu úctu ke svému stvořiteli!
R: -Stvořiteli?
KI: -A ty taky!
N: -Co máme udělat?
KI: -Přece nebudete na mně tak nalepení, ne? Místa je tu zatím dost.
R: (tváří se jako krajíc chleba)
KI: -Prostě…udělejte…mezeru…mezi…MNOU a vámi.
R: -Jak?
KI: -Jak? Já ti povím jak. Jak jsem mohl vymyslet takové pako?
N: -Myslí takhle.
KI: -Přesně.
R: -Ale když uděláme mezeru my, bude se zase lepit on na nás, ne?
Najednou se zableskne a Nina padne na zem mrtva. Rohlíc se zmůže pouze na jeden vyděšený pohled, než z něj Autor udělá strouhanku.
***
Ticho. Nesnášela ho. Měla pocit, že absence zvuků něco tají. Není to správné, ležte v trávě a nic neslyšet. Může být úplně hluchá...Po tom, co se jí stalo, by se ani nedivila. Poslední smysluplná vzpomínka.... "Kap...kap...kap" Voda! Slyšela ji a najednou, byla klidná. Vstala a vydala se hledat zdroj těch zvuků. Brodila se trávou, naslouchala. Takové docela malinké jezírko. Voda omývala její nohy, navštívila boty a hrozně studila.
N: -Nevím jak ty, ale mně se to pomalu začíná protivit.
R: (opatrně vykoukne zpod listu) –Už je pryč?
KI: -Není, avšak má důležitější věci na práci než všímat si vás.
R: (zase rychle zaleze)
N: -Proč pořád někam chodím, utíkám, klouzám se (zamyslí se)…ok, tak to klouzání se nepočítá, to se mi docela líbilo.
R: (zpod listu) –Hele, nestěžuj si.
N: -Ale když já ani nevím, kdo vlastně jsem! Chvíli myšlenka, chvíli sen, pak zase skutečná holka…
R: -Ale no tak.
N: -Chci změnu!
R: -Jakou?
N: -Jakoukoliv.
KI: -Vážně?
R: (zaleze ještě hlouběji, což vy ovšem nevidíte a ani byste neviděli…píšu to vlastně jenom tak)
N: -JO.
KI: -Opravdu? Nechceš si to rozmyslet?
N: -Ne.
A světlo zhaslo.
Ticho. Nesnášela ho. Měla pocit, že absence zvuků něco tají. Není to správné, ležte v trávě a nic neslyšet. Může být úplně hluchá...Po tom, co se jí stalo, by se ani nedivila. Poslední smysluplná vzpomínka....
N: -Ale ne….
KI: -Neboj se.
N: -Bojím. Proč je tady tma?
KI: -Něco měním a nechci, abys viděla jakým způsobem…nech se překvapit…
N: -Bude to trvat dlouho?
KI: -No jéje, to bych řek. Bude to věč…ha, už je to hotovo.
A světlo se opět objevil
Světlo: (tváří se, jako by nikdy nezmizelo)
N: (rozhlíží se, popojde o kousek stranou, rozhlíží se. Totéž opakuje 3x)
KI: -Tak co tomu říkáš?
N: -Můžu být upřímná?
KI: Do toho…když nebudeš vulg-
N: -Jsi idiot.
KI: -Nic nechápeš. Nikdo nikdy nic nechápete. Člověk se tak snaží, tak vše detailně vymýšlí a vy to nepochopíte. Pořád mne srovnáváte s ostatníma, pořád vám nejsem dost dobrý! Ale já…hm..to sem nepatří. Takže, milá Nino, dnes tě čeká souboj.
N: -Souboj? (tváří se pitomě)
KI: -Netvař se tak pitomě.
N: -A jak se mám tvářit, když jsi napsal „tváři se pitomě“
KI: -Takhle..
N: -Jak?
KI: (sestoupí do příběhu a ukáže Nině svou vizi pitomého výrazu)
N: -Aha.
KI: -Člověk, aby si všechno udělal sám…
R: (vleze sem, nikdo neví jak) –Úplně všechno?
KI: (vrhne na rohlíce pohled, který říká: „Mám hlad. Dal bych si řízek. Mám maso, mám olej, pánev…mám vlastně všechno, jenom jedna věc mi chybí…)
R: (tváří se pitomě)
KI: (tváří se smutně, protože ani rohlíc neví, jak má vypadat správný pitomý výraz)
R: (nečte poznámky v závorkách, a tak se pořád tváří pitomě-dost špatně pitomě)
N: -Jaký to má být souboj?
KI: -Chceš se dostat pryč, že jo?
N: -To ano, ale…
KI: -Ale?
N: -Vždyť ani nevím, kdo jsem v tomhle pitomém snu nebo co to je…jak mám potom vědět, kdo jsem v realitě?
KI: -V realitě? (tváří se pitomě)
N: -Co jsem řekla špatně?
KI: -Ale nic, nic…vraťme se k tomu souboji.
N: (výhružně) –Chceš se bít?
KI: -Ne. Tento souboj bude jiný.
N: -Poslouchám
KI: -Budu myslet na nějakou osobu a ty budeš hádat..
N: -To znám.
KI: -Paráda, tak…začnem.
N: -A co pak?
KI: -Kdy?
N: -Až to skončí.
KI: -Rozloučíme se.
N: -Jak?
KI: -Podám ti ruku…možná ti dovolím, abys mne políbila…no…ještě si to rozmyslím.
N: -Jak to vlastně skončí?
KI: -Budeš hádat, dokud neuhodneš. Ale…
N: -Co?
KI: -Je tady taková malá drobnost…
N: -Jaká?
KI: -Časový limit.
N: -Já věděla, že to nebude jenom tak…
KI: -Musíš to zvládnout do jednoho tisíciletí.
N: -To není tak zlé.
KI: -No…budeš to mít těžší než si myslíš.
N: -Myslíš?
KI: (tváří se, že si to myslí)
N: -No dobře…začneme?
KI: -Moment, jenom ještě jednu poznámečku….
N: (pohled „ok, poslouchám) –Ok, poslouchám.
KI: -Další autoři…vymyslí si něco jiného.
N: (tváří se: „Opravdu?“ a myslí to ironicky)
KI: -Takže…začnem… Myslím na….
N: -Na Lenku?
KI: -No…
N: -Ivanu?
KI: -No, vlastně jsi to…
N: -Na Jarušku?
KI: -Už jsi to uhodla!
N: -A která to byla?
KI: (zmizí bez vysvětlení a zanechá Ninu svému osudu)
R: (zase se drze objeví odnikud) –Ani tu ruku ti nepodal, prevít jeden…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 8 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 29 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 33 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|