obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."
Rochefoucauld
obr
obr počet přístupů: 2915206 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39233 příspěvků, 5717 autorů a 388996 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Anna (2. kapitola) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Anna
 autor Filip Vávra publikováno: 21.01.2017, 14:20  
Ve druhé kapitole se dozvíme, co se dělo po prvním společném večeru Anny a Vaška. Dále se blíže seznámíme s Kamenicí a jejím obyvatelstvem.
 

(4)

Václav míval živé sny. Zvláště děsivé byly ty, v nichž se vyskytovali hadi. Zpravidla se mu tito studenokrevní plazi plazili po břiše a on se nemohl ani hnout, dokud se neprobudil. Někdy šlo o malé, takořka arbesovské hádky, jindy o hrozivé plazy s velikými hlavami neúprosných kritiků. Nebo se mu zdálo o černých ptácích, kteří by vyděsili k smrti i opilého Edgara škubajícího s Krylem nepokrytě Havrana na cucky. Černí ptáci nad bílým polem s vyhasínajícím ohněm.
Václav míval strach, bál se černých koček, deštivých nocí, tajemných zvolání ze tmy. Jednu černou kočku měl doma, držela se ho jako neštěstí. On ji krmil a něžně hladil a hleděl do tmy často až do samého svítání, kdy vzdával chválu kohoutovi. Jindy se opil a na strach zapomněl a sny odezněly do černých polí pod bílými ptáky, přízraky živé smrti. Kohout byl dosud pokaždé silnější než noční příšery.
Té noci se mu zdálo, že hrál počítačovou hru plnou krve a násilí. Pak se (ve snu) ukázalo, že krev a násilí bylo jaksi skutečné. Odváželi ho sanitkou či policejním vozem, on klábosil s řidičem jako by se nic nestalo.

Ráno bylo Václavovou první ctižádostí podělit se o své zážitky s přítelem na telefonu. Filip pozorně vyslechl jeho vyhýbavě nadšená slova a opisné věty a nedořečené naivní náznaky. Smál se pod řídkými vousy, které neměl, a pokládal otázky jako: „A co ti všechno udělala?“ Václav se nechtěl pouštět do technických detailů a neobratně odváděl řeč jinam. Ptal se, jak Filip pokročil v práci na svém zcela novém románu pojednávajícím o „dalších osudech kuriózního podivína“.
„Víš, mám pocit, že takhle ten socialismus nevybudujeme,“ odvětil přítel na telefonu a jeho hlas dohasínal v telefonu jako ozvěna publika v sále.
Václav ze sebe konečně po nekonečných mukách loudavě vypravil kloudné slovo: „Já ji mám rád.“
„No, bodejť by ne, když ti dala a nic za to nechtěla. Nebo chtěla?“
„Mám přijít zase, ona tomu říká, že se budeme modlit.“
„Takové modlení bych si taky nechal líbit. A není trochu šáhlá? Jako ta doktorka z Červeného trpaslíka?“
Václav mlčel.
„A co dál? O čem si povídáte? Hádám, že o Kristu Ježíši, Panně Marii a biskupském desátku; o neposkvrněném početí a svatomartinské huse?“
„Ona říká, že je Ježíšova dcera.“
„A sakra.“

(5)

V Kamenici nemají nic, není zde ani obecní úřad, ani hřbitov, ani sídlo zemědělského družstva, ani sokolovna, ani kostel, jen kaple svaté Anny renovovaná v polovině devadesátých let. Ves patří k obci Dolní Odlehlá. Žije zde asi třicet nebo čtyřicet obyvatel; autobus sem zajíždí třikrát denně: ráno, v poledne, a ještě jednou odpoledne. Obchod zde také nemají, jednou týdně sem zajíždí pojízdná prodejna. V ní nakupují staří lidé, kteří nemají, jak se dopravit na nákupy do velikých obchodů v okresním městě či alespoň do Včelnice.
Ves se táhne podél silnice třetí třídy ze Včelnice do Dolní Odlehlé, vysoko nad údolím řeky, jež stéká z hor, protéká Včelnicí a vlévá se do jiné řeky v okresním městě.
Příchozí ze Včelnice jde nejprve asi šest kilometrů údolím řeky a pak únavně stoupá serpentinami. Zde projde pod strání, kde Vašek v dětství pásal krávy a ovce. Mine družstevní sad s padesátiletými ovocnými stromy se starou rozpraskanou kůrou, sad, jenž v létě bývá zarostlý vysokou trávou. Dále se podivuje rozpadlému statku s naivními malbami památných výjevů z dějin českého národa.
Na návsi se nachází výše vzpomínaná kaple a naproti ní hospoda U Čerta. Nedaleko bydlí Anička, na okraji vsi pak Vašek, a ještě dále Honza Nechvátal s Bětou, které se obecně říká Rozhoďnožka, ačkoli její občanské jméno prý zní básnicky libozvučně, jmenuje se Alžběta Jebavá.
Uprostřed vsi se nachází malý rybníček, další je pak za vsí, kam chodí pytlačit Honza Nechvátal. Okolí tvoří pole, pastviny, kopce porostlé jehličnatými lesy, vesměs smrčinami.

Honza Nechvátal je místní význačný obyvatel, obecní cvok. Má papíry na hlavu podobně jako náš hlavní hrdina, k tomu je však i orazítkovaný a tuplovaný alkoholik. Jeho játra jsou jako skála. Vyznačuje se bujnou fantazií, s níž vymýšlí stále nová a nová šílenství. Tvrdí o sobě, že je patnáctou reinkarnací kováře Rohana, že sestoupil do temnoty pekelné a že má ještě dva zuby, což není pravda, poněvadž vlastní již jen jeden viklan. Kromě toho všeho proslul široko daleko svou mužností a sexuálním apetitem, v čemž připomínal Vojtěcha Bezútěšného, k němuž se příležitostně hlásil jakožto ke svému otci.
Jeho družka Běta Jebavá je jeho ženskou obdobou. Většinu času věnuje popíjení krabicového vína, zbytek tráví souložením s Honzou Nechvátalem nebo i s někým jiným, pokud je Honza příliš opilý a neuhlídá ji pro sebe. Kdysi uklízela na nádraží v okresním městě, odkud i pochází (tedy z okresního města, nikoliv z nádraží).
Dalším dobrým (skoro) rodákem je majitel hospody U Čerta, obecně nazývaný pro svou podobu Čert. Jeho občanské jméno nikdo nezná. Čert přibyl do Kamenice rovněž z okresního města a hospodu si zařídil, protože je alkoholik. Čert zplodil s jednou ženou nevalné pověsti dceru Rózu, která kromě velikého poprsí ničím zvláštním nevyniká.
Ostatní obyvatelstvo nestojí za zmínku a pokud ano, bude vzpomenuto později podle potřeby. Většinou se jedná jen o bezzubé báby moc dobře nechápající, proč je jejich ves domovem těkajících individuí hledajících pod příkrovem noci smysl života.

(6)

Vašek ukončil hovor s přítelem na telefonu. Toho dne (byla to neděle) opět navštívil za účelem modlitby Aničku. Dozvěděl se od ní mnohé, co jej překvapilo a s ní sblížilo. Návštěvy se pak opakovaly téměř denně (či spíše „večerně“).


 celkové hodnocení autora: 99.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Apolenka 11.02.2017, 18:49:18 Odpovědět 
   Konečně jsem u tebe, Filipe, abych si přečetla pokračování a dostála tak svému příslibu. Jsem s výběrem spokojena... zůstanu. Je to poutavé a příjemné čtení, které stojí za pozornost. Jsi dobrý vypravěč a tvůj pohled na vesnické osudy mě hodně zajímá, snad i proto, že sama v malé obci už nějaký rok žiju (jako náplava).
 ze dne 12.02.2017, 8:54:09  
   Filip Vávra: Děkuji, život na periférii přináší jistá specifika...
 Šíma 21.01.2017, 14:19:52 Odpovědět 
   Zdravím.

Jak Perex napověděl, tato část popisuje nejen Kamenici, malou to osadu, ale i její osobité obyvatele, často až "pitoreskní postavičky", které si žijí svými vlastními životy, přesto že je opravdový život pomalu míjí. Život na samotě udělal své a každý je svým způsobem poznamenaný. Jsem zvědavý na další díl, jestli vztah Aničky a Vaška vydrží a co nového se uděje v tomto bohem zapomenutém místě uprostřed přírody (jen několik domů bez kostela a obchodu). Našla by se i práce šotka Překlepníčka (minimálně v jednom případě), ale od toho tu šotci jsou, aby autora krapet poškádlili...

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 22.01.2017, 8:26:07  
   Filip Vávra: Děkuji za expresní publikaci i za vyjádření se k obsahu tohoto pokračování. Zdraví F. V.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Bob bobb
(12.6.2019, 12:18)
Jakub Žák
(11.6.2019, 15:22)
Tatyana
(6.6.2019, 22:39)
Tvořitelka
(4.6.2019, 10:28)
obr
obr obr obr
obr
Francouzská rev...
markus
Radost je boles...
Centurio
Žertovná
Sojta
obr
obr obr obr
obr

Na nádraží v Bubenči
Jeňýk
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr