obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."
Théodore de Banville
obr
obr počet přístupů: 2915444 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39649 příspěvků, 5754 autorů a 391028 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Sousedova bestie ::

 autor Tom A. Trammel publikováno: 21.01.2017, 19:42  
Jedná se o starší soutěžní povídku. Podmínkami bylo použití výrazů: "sousedův kocour", "slavnostní večeře", "metro" a věty "A druhý den jsme odjeli domů". I rozsah je přizpůsoben zadání.
 

Leknutím jsem sebou trhl v okamžiku, kdy přímo přede mnou s ohlušující ránou přistál starý, značně opotřebovaný hrnek. Zvedl jsem oči směrem k manželce a pokusil jsem se jí pohledem vyjádřit vděk, mé unavené oči a hluboké, fialové kruhy pod nimi však naopak působily nevlídným dojmem. Žena si mého vražedného výrazu naštěstí nevšimla, jelikož zrovna hlasitě zívala.
"Ten sousedův kocour je ale ďábel," zaklela, když ztěžka dosedla na židli vedle mě. Místo odpovědi jsem se zmohl jen na vyčerpané přikývnutí.
"Takhle to ale dál nejde," pokračovala, přičemž hlasitě uhodila pěstí do stolu takovou silou, až dosud netknutý hrnek nadskočil a nebezpečně se přiblížil k okraji dřevěné desky. "Další probděnou noc plnou skřeků té stvůry už asi nepřežiju. Musíme si dnes se sousedy vážně promluvit."
"A jak to chceš udělat?" vyzvídal jsem. "Sotva nám vyhoví, když u nich zaklepeš a ztropíš hysterickou scénu."
"Nech si laskavě těch řečí," odsekla. "Nejsi tu jediný, kdo už celou věčnost nespal, nemusíš si vybíjet zlost na mě!"
Po chvíli nepříjemného mlčení opět velitelským tónem pokračovala. "Cestou z práce koupíš kuře, já vykouzlím slavnostní jídlo a pod záminkou nějaké smyšlené oslavy, u které naši milovaní sousedíčci přece nemůžou chybět, si připravíme půdu pro stížnost na jejich kočku. Jídlo dělá s lidmi divy, s hladovým není žádná domluva."
Usmál jsem se a políbil jsem ji na tvář. "Ty jsi mi ale intrikářka. Vsadil bych se, že pomocí těch svých triků jsi uhnala i mě."
Manželka však jen lehce zrudla a za hlasitého zívání se přesunula ke kuchyňské lince, aby dokončila přípravu snídaně. Usrkl jsem z hrnku, načež jsem tekutinu okamžitě vyplivl zpět. Žena totiž do horké vody zapomněla nasypat kávu, což jsem jí však s ohledem na dlouhodobou nespavost nemohl mít za zlé.

Během dne se ovšem náš plán začal hroutit jako domeček z karet. Jakmile jsem za sebou po příchodu z práce přibouchl dveře, hlasitý zvuk jakoby mě probral z otupělého polospánku. Igelitová taška v pravé ruce mi najednou připadala podezřele lehká.
"Ne," vydechl jsem a nahlédl jsem dovnitř, kde se na mě usmívala zubatá trhlina, jíž se koupené kuře patrně vydalo na svobodu.
S provinilým výrazem jsem nahlédl do kuchyně a unaveně jsem si povzdechl. Než jsem však stačil cokoliv říct, přiřítila se ke mně manželka s naprosto zoufalým výrazem ve tváři a místo pozdravu okamžitě vyhrkla:
"Neuvěříš, co mi řekli." Zdálo se, že nemá daleko k slzám. "Oni, oni si chtějí pořídit další kočku."
"Cože?" vykřikl jsem, přičemž mi taška vypadla z ruky. Zíral jsem manželce do tváře a nevěřil jsem svým uším.
"Když jsem je zvala k nám na večeři," zašeptala třesoucím se hlasem, "řekli mi, že uvažují o dalším mazlíčkovi, prý aby se ten jejich kocour necítil osamělý."
"Budeme se muset odstěhovat na chatu," vyhrkl jsem bez přemýšlení. "Klidně půjdu každý ráno pro vodu k řece, klidně budu žít bez elektřiny, klidně..."
"Copak ty jsi zapomněl, jak to dopadlo posledně?" skočila mi žena do řeči. "V lese hulákalo celou noc tolik potvor, že ten sousedův kocour v porovnání s nimi jen neškodně vrní. A druhý den jsme odjeli domů, na to pamatuj."
"Ale já už tady takhle dál žít nedokážu!" křikl jsem na ni a ukázal jsem na roztrženou igelitovou tašku. "V práci jsem se nedokázal na nic soustředit, cestou domů jsem samým vyčerpáním usnul v metru a ani jsem si nevšiml, že jsem ztratil tu naši slavnostní večeři. Takhle to přece dál nejde."
Manželka si povzdechla. "Běž si raději lehnout, já zatím připravím něco k jídlu. Nemá smysl se tady hádat o nějaké pitomé kočce."
Vděčně jsem se na ni usmál a s rezignovaně skloněnými rameny jsem nakráčel do ložnice.

Sousedka lehce usrkla ze své sklenice vína, zatímco její manžel přežvykoval poslední sousto masa. Napjatě jsem na oba dva hleděl, jelikož se dosud žádným způsobem nevyjádřili k nadnesenému tématu. Teprve když sousedka odložila nyní již prázdnou skleničku zpět na stůl, našpulila rty, načež lehce zavrtěla hlavou. "Myslím, že poněkud přeháníte," prohlásila afektovaně. "My spíme naprosto nerušeně, neslyšíme žádné hlasité zvuky."
"Ale ten kocour vříská pod našimi okny, copak to nechápete? Vy máte ložnici na opačné straně domu."
"Ne, ne, ne!" zaprotestovala. "Jestli je to všechno, asi už půjdeme." Gestem pobídla manžela, aby ji následoval. "Vyprovodíme se sami, když dovolíte," dodala povýšeně.
Bezmocně jsem složil hlavu do dlaní. Věděl jsem, že už se nikdy pořádně nevyspím, že se ze mě právě toho dne definitivně stala chodící mrtvola, věčně vyčerpaná, zírající tupým pohledem. Pomalu na mě doléhala tíha bezvýchodné situace, drtila mě svou vahou, vysávala ze mě všechnu energii a chuť do života. Už jsem to nevydržel, prostě jsem v afektu smetl ze stolu talíř s nedojedeným masem a vztekle jsem se rozkřikl:
"Přece nemůžeme dovolit, aby nám nějaký hnusný, odporný kocour zničil celý život!"
Manželka se však k mému překvapení jen pobaveně rozesmála. Nechápavě jsem na ni pohlédl, pátral jsem v jejích očích po známce nějakého plánu, po známce čehokoliv, co by pomohlo vyřešit náš problém. Žena na mě však jen spiklenecky mrkla a s úsměvem prohodila: "Říkal jsi hnusný kocour, jo? A já myslela, že ti chutnalo."


 celkové hodnocení autora: 94.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.2 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 20 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Rado Roh 18.02.2017, 17:03:14 Odpovědět 
   Tak to je hustý..... chovatelé a milovníci koček se nejspíš zhrozí, ale povídka jako taková je velmi dobrá a poněkud šokující konec je jejím skvělým čivap-čičím... Pobavilo, děkuji.
 Tilda 28.01.2017, 14:29:15 Odpovědět 
   Text plyne bez kotrmelců a je čtivý a... Protože miluji kočky nadevše, ten konec radši nekomentuji a jen na jejich obranu (řvou vám pod okny jen dvakrát až třikrát do roka v období touhy a není to tak, jak tvrdí hrdinové příběhu...)
T.
 phaint 26.01.2017, 16:11:46 Odpovědět 
   Dooobrýýý. Jako majitelka kočky bych měla vyjádřit nějakou nespokojenost, ale nemůžu. Jelikož mi hned pod oknem každé jaro mrouská asi tak pět bestií včetně té naší, přijde mi navrhované řešení jako dobrá volba ;) Po vzoru Univerzální uklizečky...
Text čtivý a chyb prostý, možná bych ho ještě víc rozčlenila.
Napadlo mě jen vyměnit "sklopená" ramena za "svěšená".
1
 Šíma 21.01.2017, 19:41:50 Odpovědět 
   Zdravím.

Text je čtivý, pointa překvapila. Nečekal jsem, kdo bude hlavním chodem... Nebudu nic prozrazovat, přestože si pozorní čtenáři dají dohromady která bije. ;-)

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
HLEDÁ SE SKY WA...
Danny Jé
Dopis slunci
Milánek
Kam vše spěje?
Gustik
obr
obr obr obr
obr

Moje oblíbená místa
Zirael
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr