obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."
K. Čapek
obr
obr počet přístupů: 2915348 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39471 příspěvků, 5737 autorů a 390242 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Výlet ::

 autor Nikis publikováno: 23.01.2017, 15:36  
Carly poznává krásy nového města.
 

„Jsem doma," zavolala jsem a zabouchla za sebou dveře.
„No sláva!" ozvalo se z kuchyně.
Ta má zas náladu, pomyslela jsem si a odložila si bundu a boty.
„Kde jsi byla?" vyhrkla na mě mamka, když jsem se objevila v kuchyni.
„V parku, četla jsem si," odpověděla jsem.
„V téhle tmě? To ti tak budu věřit," zamračila se, „pokud zjistím, že zase v něčem lítáš, tak si mě nepřej!"
Pokrčila jsem rameny a zabouchla za sebou dveře svého pokoje.

Osprchovala jsem se, převlékla a lehla si do postele. Pročítala jsem si poznámky z jedné přednášky, když v tom mi přišla zpráva.
„Zítra mám volno, co ty?" stálo na displeji. Nadzvedla jsem obočí a nechápala, kdo mi píše.
„Haló, jsi tam? Tady Bill," přišla po chvíli další zpráva.
Kdy jsem mu dala číslo? zamyslela jsem se a rázem mi došlo, že jsem málem telefon nechala v parku. Nad tou myšlenkou jsem se zasmála a odepsala: „Zítra přednášky nemám, proč?"

Bill: Nechceš někam zajít?
Carrie: A kam?
Bill: Mohl bych ti ukázat nějaké památky, co tu máme.
Carrie: Staré baráky? Vážně?
Bill: Tak co bys chtěla dělat?
Carrie: Dobře, beru staré baráky. Potkáme se v devět v parku.
Bill: Budu tam.

Telefon jsem odložila a usnula.

Probudilo mě popelářské auto. Protáhla jsem se a ještě dobrých pět minut ležela v posteli. Když jsem vstala a došlo do kuchyně, zjistila jsem, že je mamka už dávno v práci. Najedla jsem se a v půl deváté jsem se začala chystat na výlet.
„Jdeš pozdě," řekl Bill, když jsem konečně dorazila.
„Deset minut ještě nikoho nezabilo," utrousila jsem.
„Nesnáším opozdilce," zasmál se, „kde chceš začít?"
„Na začátku," oplatila jsem mu jeho vtip.
„Fajn, tak jedeme!" vybídl mě, abych ho následovala.
Za celý den jsme zvládli projít Muzeu voskových figurín, Tower Bridge, Big Ben, Buckinghamský palác a Covent Garden. Byl to úžasný den. Fotila jsem na každém kroku, protože jsem si nechtěla nechat jedinou vzpomínku ujít. Bill se mi začal jevit jako milý pohodový kluk, se kterým jsem si dost rozuměla. Večer jsme si zašli na pizzu.

Než jsem šla domů, zamířili jsme do parku na naši lavičku. Posadili jsme se a dále si povídali.
„Neříkej, že nemáš ráda Beatles?" zarazil se.
„Moc ne," uznala jsem.
„Fajn, skončili jsme," vstal a předstíral, že se urazil.
„Let it be," zasmála jsem se a zatahala ho za mikinu. V té chvíli mu zazvonil telefon.
„Omluv mě," řekl mi a poodešel stranou.

„Budu muset jít," omlouval se, „musím vyzvednout bráchu z fotbalu."
„Jasně," přikývla jsem, „uvidíme se ve škole."
„Ahoj," zamával mi a rozběhl se na metro.

Když jsem dorazila domů, mamka tu stále nebyla. Dorazila až o hodinu později.
„Co jsi dneska dělala?" zeptala se mě.
„Koláže do školy," zalhána jsem.
„Aha," divila se, „myslím, že tohle je tvoje." A podala mi SIM kartu.
„Díky," vzala jsem si ji a ihned strčila do telefonu.
Zašila jsem se ve svém pokoji a stáhla si do notebooku fotky z dnešního dne. Bylo jich opravdu hodně. Jednou z nich bylo moje a Billovo selfie.
„Je to fajn člověk," usmála jsem se.

...pokračování příště...


 celkové hodnocení autora: 92.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 aegitalos 25.01.2017, 9:11:17 Odpovědět 
   Nemôžem si pomôcť, ale sústavné "jsem, jsem, jsem" ma otravuje. Skúsim, ak sa neurazíš, naznačiť, ako sa toho protivného slova zbaviť. Takže:
Zobudilo ma popelárske auto. To ma vždy núti natiahnuť sa v posteli na maximálnu dĺžku, zamňaukať ako mačka a zavrieť oči. Však je čas. Mama je už v práci, a čo jedlo? Nachystala niečo?
Nenachystala. No fajn, o chvíľu mám ten výlet, takže musím mrsknúť kostrou. Bill si na tie čísielka na hodinách potrpí.
"Ideš neskoro," privítal ma pedant.
"Desať minút ešte nikoho nezabilo."
atď
 ze dne 25.01.2017, 12:29:35  
   Nikis: Chápu, jak to myslíš :) V současné době takto už nepíšu, ale tenhle příběh je už staršího data a nehodlám do něj již zasahovat :)
 Šíma 23.01.2017, 15:32:40 Odpovědět 
   Zdravím.

Naše hrdinka nejen poznávala krásy starobylé architektury (Londýna), ale také si našla príma přítele. Určitě budou dobří přátelé (nemýlím-li se). Děj se posouvá pomalu vpřed (jak popisy tak i dialogy), jsem zvědav na pokračování, jaká dobrodružství Carly zažije, nebo ještě lépe: co se z ní vyklube.

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Vzpomínky
Jan Václav Znojemský
Arn Dresko VII....
jindra
Ty a ja
Beduín
obr
obr obr obr
obr

Doznání
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr