obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel všech - přítel nikoho."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915445 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39650 příspěvků, 5754 autorů a 391037 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Tilda a její příběh, část 12. ::

 autor Tilda publikováno: 06.02.2017, 12:00  
Plánování nečekané cesty k rodičům na ostrov...
 

***


Upíjí pomaličku a přes okraj skleničky upřeně pozoruje zardělou Tildu, která už se nemůže dočkat, až se ke svému milému zase přitulí. Nemůže se toho kontaktu nabažit, tři roky v celibátu, nejistotě a smutnění, tak kdo by se divil…

Sotva zpozoruje, že vypil poslední kapku, zase si mu lehá do klína a vážně praví:

„S naším světem je všecko špatně. Proto to načasování, a proto ten spěch. Snad konečně prozradíš, proč jsi k nám na Zemi přišel a jak jí pomůžeme, ty a já. Tedy… Já se svou chabou pomocí, o které zatím nemám ani zdání… Třeba nejsem k ničemu a třeba jsem tě měla jenom chránit, schovat a probudit. A třeba mi odejdeš, i když jsi tvrdil opak. Třeba mě jenom utlumuješ před další bolestí z odloučení… Že je to tak!?
Řekni: že jsi ve spojení s nějakou tajnou organizací a já byla hloupým prostředníkem a figurkou, aby se neprozradili dřív… Řekni, že je to všechno pitomost a kecy poblázněné holky. Z tebe poblázněné a zamilované…! Prosím… řekni, že se mýlím… Už to mlčení dlouho nevydržím!!!“

Ještě si chvilku počká na odpověď, zajatá dlouhým polibkem a opředená magickou vůní Quanahovy sametové tváře…

„Milá moje Tili… Všechno, co jsi mi krátce nastínila, vím. Vím o světě a hrozbě hladomoru. Vím to jednoduše tak, protože během hibernace do mě proudily informace zvnějšku stejně, jako bych byl vzhůru.
Nikdy tě neopustím a mrzí mě, že nevěříš. Znova už tě přesvědčovat nebudu, protože je to zbytečné. Budu po tvém boku, kamkoliv se vydáme a až do konce ti budu rádcem a oporou stejně, jako ty mně. Bez tebe to nedokážu – ten úkol, jež mi byl dán snad řízením vesmírných sil a zákonů. Jenom s tebou dokážu zvrátit směr, kterým se vaše planeta popleteně vydala. Jenom s tebou, Tildo. Měli jsme se setkat a měla jsi mě najít a zachránit…“

„Odpusť mi ty pochyby, Quanahu… Stydím se, že se musíš hájit a vysvětlovat. Víš… byla jsem moc dlouho sama na všechno… a hlavně na samotu. Rodiče jsou tak hrozně daleko, do toho škola… Vím, že máme úkol… A řekneš mi, jak takovou pohromu napravíme? MY dva? Jsi sice odlišný, silný a neuvěřitelně bohatý dary jiného světa, ale bude to stačit? Zachráníme miliardy naplněných talířů…?“

Jemně pokývne hlavou, jako by jí odpouštěl vyřčené pochyby a přesvědčivě dodává:

„Myslím, že spolu to dokážeme a nemyl se, ale tví rodiče jsou na tom nejvíce správném místě… Možná tě překvapí a šokuje, že jsou také součástí plánu… Možná tě potěší, že se s nimi brzy uvidíš… Ne… Neplač, prosím…“

A zase ji musí objímat a hladit a utěšovat a konejšit rozechvělý uzlíček nervů, který tak těžce zkouší tolika novinkami.

„To myslíš vážně?! Pojedu za mámou a tátou… MY pojedeme? A kdy? Co je k tomu potřeba? Bože, mám vůbec pas v pořádku? A co ty? Jak tě dostanu do letadla, aniž by nás chytili ještě v odbavovací hale? Vždyť nemáš doklady… Vždyť po tobě půjdou všechny tajné služby…“

„Tili… Klid, malá… Všechno půjde dobře, pokud budeš v klidu… Pamatuješ na deník? Jak mě můj nový táta propašoval lodí i letadlem až z Amazonie? Pravda, byl jsem maličký a skladný… Ale neboj, i teď mám jisté schopnosti… Nebudou mě vidět ani cítit, a přece ti budu po boku. Jen nesmíš projevit ani špetku nervozity, aby si nevšimli. Dokážeš to, vím že ano…“

A bere jí jemně bradu do dlaně a zpytavě hledí do očí tak zblízka a tak intenzivně, že se dívka najednou uklidní, její myšlenky zpomalí a všechno je v pořádku, protože mají jeden druhého…
Potom se konečně přesunou do obýváku a stulení na sedačce plánují cestu…

Pojedou za tři týdny a rodičům Tilda napíše jenom krátkou zprávu, že je navštíví. Důvod nemusí vysvětlovat a určitě budou bez sebe radostí, že se nezeptají. Stejně nestihnou v tak krátké době nijak zareagovat. Itinerář cesty bude na Tildě, přece jen se vyzná lépe než Quanah.
Nikomu tady nesmí Tilda vyzradit, že odjíždí. Ani kamarádkám ani sousedům a dům si musí vystačit sám… Všechno musí klapnout a žádná chyba se netoleruje, protože jde opravdu o hodně a je pouze jeden pokus…

Dlouho do noci spolu sedí a dívka usíná a on ji hlídá a hřeje a hladí a pozoruje a vnímá a promítá jí ty nejbarevnější sny… A nespí ani chviličku, za ty roky plný sil, očekávaní a malinko nejistoty.
Hned ráno posílá mámě a tátovi krátký dopis, ve kterém píše jen to, že je brzy navštíví.

„Ahoj mami a ahoj tati,

Jsem v pořádku a všechno jsem zvládla. Školu mám za sebou a snad vás nezklame, že jsem jenom bakalář. Snad i k vám se donesly ty poplašné zprávy o budoucím hladomoru, Snad i proto pochopíte, že studovat dál a nic neudělat pro dobro všech je zbytečné. A snad pochopíte, že se vydávám na cestu, na které třeba najdeme všichni dohromady řešení nebo aspoň podnět. Vaše zahrada jistě vzkvétá a netrpí podobně jako flóra všude po světě a možná to mi dalo impulz. Držte mi palce, ať nezabloudím, ať to zvládnu a brzy na viděnou.
P.S.
Letím mi to 22. července a v Tokiu i s přestupem bych měla být v noci na 24.
Myslíte, že by bylo v tátových silách na mě na letišti počkat? Nebo se z ostrova nedostanete?
Jinak se přizpůsobím a najdu nějaký spoj, ať už lodí nebo letecky. Najdu vás, nebojte!!!
Vaše Tilda“

Dopis donesla na poštu, sotva otevřeli a trochu se jí ulevilo, že tím zpečetila svoje a Qanahovo rozhodnutí.


***


Celé dny Tilda chystá všechno potřebné na dlouhou cestu, ze které ani neví, jestli se vůbec vrátí.
Vzpomněla si na Eriku, které slíbila návštěvu hned po promoci: že to spolu oslaví, jak se patří, zavzpomínají a sdělí si všechny novinky. S nelíčenou lítostí v hlase jí zavolala, že to nevyjde. Nemůže jí říct všechny důvody. Jen je v časovém presu a ozve se, jakmile to půjde. Potom se určitě sejdou!

Erika se neptá, jako nevyzvídala ani předtím. Má svých starostí kupu a chápe, že Tilda má svůj život a na oslavu bude čas i později… A ne, nezlobí se. Počkají na lepší a veselejší dobu!!!

Tilda si vzpomněla i na dávnou kamarádku Janku, teď už uznávanou novozélandskou malířku a i té z náhlého popudu poslala zprávu:

„Milá Jani, moc na tebe myslím a doufám, že jste v pohodě ty i tvoje rodina.
Moc na tebe vzpomínám a nikdy nezapomenu. A třeba se uvidíme!!! T.“

Odpověď nepřišla, ale dalo se to skoro čekat. Divná doba a dlouho se obě odmlčely už předtím…

Ještě jednu záležitost musí vyřídit, než opustí Česko: naposledy, určitě naposledy navštívit prarodiče. Rozloučit se a tak…

Jede samozřejmě sama koncem týdne a svoje stařečky, ty drobné seschlé hromádky na postelích, napojené na všemožné hadičky a monitory sotva pozná: ještě ji vnímají, a ještě se usmějí a soustředěně poslouchají její napohled veselé řeči. Obě babičky se z nemocí trochu dostaly, jako by chtěly umřít po boku svých mužů. Teď jsou na tom všichni čtyři stejně špatně a je jen otázkou času, kdy usnou navždycky.
Tilda dlouho nevydrží ten nápor emocí. Každého dlouze obejme, políbí na suché a horké čelo a tiše poděkuje za všechno, čím její život obohatili a prosvětlili. Oni jen tiše pokývnou a sotva se jim unavené hlavy pohnou. Ještě ji doprovázejí vodově modrým pohledem ke dveřím a potom, vyčerpaní tou snahou usínají těžkým spánkem umírajících.


***


Quanah tráví dlouhé hodiny soustředěnými vhledy do své mysli, aby se mu později snáze podařilo plnit svou misi. Jeho trénink musí probíhat v naprostém soukromí a Tilda jeho přání toleruje. I když jí tak „mizí“ na celé hodiny, ona v tom spěchu stejně nesmutní a spíše by dny potřebovala natáhnout aspoň o pět hodin.
Dům potřebuje zakonzervovat, zimní zahrada projde také pečlivou kontrolou a něco rostlin, vhodných k venčení, je přesunuto do koutu zahrady, chráněného před větrem i zvědavýma očima sousedů.
Quanahova orchidej, jeho potravní banka, pojede do Japonska s nimi. Tilda si dobře uvědomuje, že převoz živé, a ještě k tomu tak vzácné rostliny bude problémem… A tak využila svých tenčících se kontaktů s fakultou, a nakonec z poštovní schránky vítězoslavně nese obálku s dokumentem, opravňujícím ji k vývozu rostliny a také malé sklenice nektaru pro vědecké účely spřátelené Tokijské univerzity… Zástěrka sice, ale postačí, aby ji při kontrole nenařkli a neobvinili z pašování.
Nakonec toho všeho stojí bezradně a ztraceně nad rozevřeným kufrem, nedbale otřeným z letitého prachu.

„Co si jenom sbalím… Kolik triček a tak… A jaké je tam vlastně počasí? Léto jako u nás…?"

A zase sedá k počítači a hledá, aby nebyla v cíli za hlupačku…
Nakonec to není až tak odlišné. Jen se musí připravit na vedra a tajfuny.
Na moři to asi bude všelijaké. Možná se podaří domluvit nějakou cesnu, pokud nebude cena moc vysoká, a tak by se vyhnuli nebezpečné plavbě mezi ostrovy…Doufá v to!

„Ha, ha… Raději bych měla trochu nabrat, aby mě neodfouklo…“

Po mamince je štíhlá, až křehká a necelých padesátpět kilogramů není zrovna hodně na skoro stosedmdesáti centimetrovou slečnu. Spolužačky jí vždycky hlasitě záviděly, že sní, na co má chuť a nemusí řešit špíčky nebo dvojitou bradu… Tilda je za ty geny mámě vděčná, i když není sama sebou posedlá a jestli frčí modrá nebo žlutá, proužky nebo puntíky, mini nebo džíny do zvonu, je jí celkem fuk.

Nakonec vyřadí asi deset svršků (však nejde na dovolenou) a i tak má co dělat, aby víko zavřela.
A potom je poslední večer před odjezdem… Kontroluje snad posté všechny doklady a dokumenty, peníze i kreditku, až ji Quanah se smíchem povalí na pohovku a přes chabé protesty ji tiskne v náruči, dokud se celá neuvolní a nezvláční jako kotě Ragdolla a skoro vrní a blaženě se mu tiskne tváří k hrudi, konečně zbavená stresu.

„Skoro se na tu cestu těším, Qua… Bude to dlouhé, náročné a dobrodružné, ale konečně to začne!
Víš, nikdy bych si nepomyslela, že můj život nabere takový směr. Jako malá jsem snila o práci vědkyně v laborce, o cestách po světě s tlupou stejně postižených kolegů, možná o dětech a psu a nesmrtelném přátelství se spolužačkou z devítky… Ale že potkám tebe, že se dotknu skrze tvé ruce hvězd, že budu svědkem takového zázraku – blízkého setkání, to bych si nevybásnila ani v tom nejrůžovějším dívčím deníčku… Nikdy nepřestanu žasnout, že si osud vybral mě. Že mě miluješ a že mi natolik věříš, že spolu dokážeme nemožné. Quanahu… Srdce mi přetéká tou poctou a trošku to bolí a trošku to hřeje a ze všeho nejvíce mě to těší…“

„Nemluv tolik, ty brepto… Jak se mělo stát, tak se událo… Jinak to nebylo v plánu a jinak to dopadnout nemohlo. Ber to jako běžný vývoj událostí a potom všechno dobře půjde. Jsi pro mě stejně tajemná, výjimečná a důležitá, jako já pro tebe. Nestavěj mě na nějaký piedestal. Není důvod, platí?“

A potom je dlouho ticho… Jen vzdechy a šustot a ozvěna dlouhých polibků…


Šedivé ráno a šedivá nejistota v očích, když se Tilda v koupelně upravuje. Žaludek jako na vodě, a tak s úšklebkem vypije jen šálek mátového čaje a sušenek na talířku si ani nevšimne. Nakonec skončí v koši, aby nelákaly pátravé čety mravenců a Tilda se za to hrozně stydí, když si uvědomí, že na pultech obchodů je takový malý výběr sladkostí a všeho z mouky. Opatrně je zase vyloví a rozdrobí na trávník pod okny, aby si hmyz nebo ptáci pochutnali. Dokonce jí dojde i docela hloupý fakt, že už si k nedělnímu obědu nikdo nedá pořádný řízek v trojobalu, když zmizely i tvrdé housky na strouhanku…

A potom se načas loučí s Quanahem, který s ní bude a zároveň nebude, nespatřený a necítěný.
Nechce vidět, jak jí průsvitní a taje před očima, a tak je pevně zavírá při posledním polibku, který se taky rozpouští, odplouvá a mizí z jejích nabídnutých rtů. A už jenom poslední lehounký dotek v koutku pusy a potom náhlý chlad a takový hrozný pocit ztráty, že zprudka zamrká a silou potlačí slzy, deroucí se do očí.
A v hlavě, než ji stihnou sevřít pochyby, uslyší jeho konejšivý hlas:

„Tili, klidně dýchej… Jsem tu s tebou, neboj se… Schovaný v tobě, jestli dovolíš… Neřekl jsem ti to předem, abych tě nevyděsil. Jsem v zákrytu před tvými myšlenkami, neslídím a nečtu ti nic ve tvé hlavě. Jsi to pořád ty a jsem to já. Oddělené bytosti - a přece spolu tak těsně, jak je možné. Znova tě prosím o odpuštění a o pozdní svolení. Jinak to nešlo udělat, milá moje…“

„V pořádku, Qua… Je to v pořádku! Je mi ctí být ti schránkou a děkuji za důvěru… Zvyknu si, určitě si zvyknu, neboj… Snad ti bude pohodlně a za případné otřesy se předem omlouvám…“

Zase ta stará Tilda a její humorné bonmoty. Všechno je dobré a jí se ulevilo, jak důmyslně se Quanah ukryl… Takhle opravdu zvládnou let i to, co přijde dále…


 celkové hodnocení autora: 98.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 06.02.2017, 11:57:25 Odpovědět 
   Zdravím.

Tilda se vydává na cestu do Tokia a pak bude muset najít své rodiče. (určitě ji mrzí, že nechala školu) Pořád jsem na váškách jak se svým "milým", který se stal neviditelným, spasí svět od hladomoru. Jak jsi napsala, že půjde o "dobrý konec", necham se překvapit...

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 06.02.2017, 14:26:30  
   Tilda: Zdravím a děkuji...
V hlavě to celkem ujde, uvidíme v textu!
T.
 ze dne 06.02.2017, 11:58:11  
   Šíma: P.S. Jinak se text drží své laťky a je stále čtivý...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
Beze jména/ mil...
jiřička
Myšlienka
Beduín
Ctnosti v úplno...
fossil
obr
obr obr obr
obr

Mesačný prach
Therion
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr