obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Múzy přejí těm, kteří je prohánějí po lesích, lukách a kopcích. Ne těm, co na ně čekají se založenýma rukama."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915420 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39595 příspěvků, 5749 autorů a 390799 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Podrž mi kočku ::

 autor Racek publikováno: 03.02.2017, 15:00  
Povídka
 

Podrž mi kočku


 Tvůj největší handicap je, řekla matka, - že nebudeš mít vdovskej důchod.
Tak nějak jsem se zarazila. Protože do té doby šla řeč fakt o jiných věcech.
 Cože nebudu mít?, zeptala jsem se.
 Vdovs_kej dů_chod, zopakovala mi, ty mezery jsem úplně slyšela. - Já mám po tátovi – ale ty nebudeš mít nic.
 Ale to bych si musela někoho vzít, namítla jsem. - A já nikoho nehledám.
 No víš, ono to není jen o tom vdovským důchodě, řekla zas matka. - Ten je až...dramatická pausa...POTOM. Ale měla bys někoho sehnat tomu klukovi.
 Fakt myslíš, že mám osmnáctiletýmu klukovi shánět tátu?! To snad ne. To snad už nemá cenu.
 Tos měla udělat dávno.
 No právě že jsem to měla udělat dávno. Když jsem se rozvedla. Když byl malý.
Teď je nesmysl, abych si s někým hrála na rodinu.
A dál to šlo zase nelogicky.
 Aspoň tu kočku kdybys sem netahala!
Takový debaty jsem milovala. /Chlapy mám a kočky nemám/.
Kočka jménem Kočka přišla v zimě, teď bylo září – a už že nehodlá odejít, bylo jasné po prvních třech dnech. Zvykla si a my taky.
 A stejně, matka se pomalu zvedala k odchodu. - Stejně nebudeš mít ten vdovskej důchod.
A mezi dveřma dodala: - Ono je to jedno, tahle vláda stejně všechny důchody zruší.
 Takže to nebude ani handicap, řekla jsem.
- Těžkej, řekla a poradila mi, abych si našla mužskýho, kterej by mě živil.
Když vypadla, ulevilo se mi. Jako vždycky. S matkou má člověk být jen co snese. Po dobu nezbytně nutnou.
Posadila jsem se a kočka Kočka mi vyskočila na klín.

Uplynulo pár měsíců – a já furt nikoho nehledala. Teda k vdovskýmu důchodu určitě ne. Dál jsem dělala všechny věci, co se ode mě čekaly, hlavně teda chodila do práce a vydělávala...Radostí bylo pomálu, ale taky byly.
A pak jsem poznala...na jméně nezáleží.
Měla jsem ho ráda, myslím, že on mě taky, o něčem je lepší mlčet, ale můj největší zážitek byl z první noci.
Něco se mi asi zdálo, nevím co, pamatuju si, že jsem byla šťastná. Najednou mě vzbudil, mžourám, oči slepené a slyším: - Podrž mi kočku.
Všude tma, taková prosba uprostřed noci, před očima mi proběhl celý můj dosavadní život, co se ode mě vlastně chce a čemu se říká „kočka“.
 Podrž mi kočku, opakoval a do náručí mi dal kočku Kočku, která mu spala na břiše. Nevím ani, co jsem s ní dělala dál, prakticky hned jsem zase usnula.
Jistý je, že „podrž mi kočku“ po něm už nikdo další neřekl.
Jo, matka mi ho ještě někdy připomene. -Aspoň po tomhle /na jméně nezáleží/ mohlas ten důchod mít.Stejně by sis moc nepomohla, naváže, - taky měl rád kočky. Víš jen, co byste dali za granule?!

Řekne a pravidelně šlápne do druhé misky s kočičím žrádlem, co má kocour Kluk, který se objevil skoro současně s odchodem Podržkočky.. - Dvě kočky do rodiny úplně stačí.
 Mami, říkám mezi dveřmi, - stejně žádný důchody nebudou.
 Nebudou, kývne spokojeně hlavou a s tím se rozejdeme.
Ale neví, že si každý večer, když mi Kluk vyskočí na postel, představuju, že se prostě změní v toho, co na jméně nezáleží a že spolu budeme šťastni až do dne, kdy půjdu zažádat o vdovský důchod.
Anebo on po mě, a že to mi vlastně v těch představách ani tak nevadí.


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 aegitalos 05.02.2017, 8:38:26 Odpovědět 
   Naša suseda má psa menom "Pocem", teda ako "poď sem". Tiež je sama a rozvedená a bez nároku na vdovský.
Strašne milé dielko! O strašne nelichotivej prítomnosti a ešte zúfalejšej budúcnosti.
 Šíma 03.02.2017, 14:59:54 Odpovědět 
   Zdravím.

Myslím, že SASPI nesežralo nějaký "speciální znak", který měl označovat odstavec (viz ). Jinak je celá povídka o kočkách, s kočkami, a ohledně vdovského důchodu, tam mne napadá, když dotyčná nebyla vdova a nevdala se (jen byla rozvedená), pak by na něj neměla nárok (pokud se nemýlím). Pak ovšem nechápu, poč se celé povídání točí akorát o tom.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 03.02.2017, 22:11:09  
   Šíma: Poznámka: možná jsem také "mimo mísu" a nemusel jsem plout na "stejné vlně" jako autorka, pak se omlouvám, jak se říká: sto lidí, sto chutí. Myslím, že povídce schází oživující prvek, teď mne napadlo, co když jde o "fejeton", ve kterém se řeší právě ony věci, pak by opakování motivů toliko nevadilo...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Hithyshi
(24.1.2020, 13:50)
PetitAte
(13.1.2020, 09:49)
Marcela41
(10.1.2020, 09:22)
Banik
(2.1.2020, 09:56)
obr
obr obr obr
obr
Vlad Tepeš
Doll
BUNKR 74
Danny Jé
Mezinárodní den...
Delfin
obr
obr obr obr
obr

Zůstaň..
Diedre
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr