obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."
Publius Vergilius Maro
obr
obr počet přístupů: 2915287 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39387 příspěvků, 5727 autorů a 389805 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Podrž mi kočku ::

 autor Racek publikováno: 03.02.2017, 15:00  
Povídka
 

Podrž mi kočku


 Tvůj největší handicap je, řekla matka, - že nebudeš mít vdovskej důchod.
Tak nějak jsem se zarazila. Protože do té doby šla řeč fakt o jiných věcech.
 Cože nebudu mít?, zeptala jsem se.
 Vdovs_kej dů_chod, zopakovala mi, ty mezery jsem úplně slyšela. - Já mám po tátovi – ale ty nebudeš mít nic.
 Ale to bych si musela někoho vzít, namítla jsem. - A já nikoho nehledám.
 No víš, ono to není jen o tom vdovským důchodě, řekla zas matka. - Ten je až...dramatická pausa...POTOM. Ale měla bys někoho sehnat tomu klukovi.
 Fakt myslíš, že mám osmnáctiletýmu klukovi shánět tátu?! To snad ne. To snad už nemá cenu.
 Tos měla udělat dávno.
 No právě že jsem to měla udělat dávno. Když jsem se rozvedla. Když byl malý.
Teď je nesmysl, abych si s někým hrála na rodinu.
A dál to šlo zase nelogicky.
 Aspoň tu kočku kdybys sem netahala!
Takový debaty jsem milovala. /Chlapy mám a kočky nemám/.
Kočka jménem Kočka přišla v zimě, teď bylo září – a už že nehodlá odejít, bylo jasné po prvních třech dnech. Zvykla si a my taky.
 A stejně, matka se pomalu zvedala k odchodu. - Stejně nebudeš mít ten vdovskej důchod.
A mezi dveřma dodala: - Ono je to jedno, tahle vláda stejně všechny důchody zruší.
 Takže to nebude ani handicap, řekla jsem.
- Těžkej, řekla a poradila mi, abych si našla mužskýho, kterej by mě živil.
Když vypadla, ulevilo se mi. Jako vždycky. S matkou má člověk být jen co snese. Po dobu nezbytně nutnou.
Posadila jsem se a kočka Kočka mi vyskočila na klín.

Uplynulo pár měsíců – a já furt nikoho nehledala. Teda k vdovskýmu důchodu určitě ne. Dál jsem dělala všechny věci, co se ode mě čekaly, hlavně teda chodila do práce a vydělávala...Radostí bylo pomálu, ale taky byly.
A pak jsem poznala...na jméně nezáleží.
Měla jsem ho ráda, myslím, že on mě taky, o něčem je lepší mlčet, ale můj největší zážitek byl z první noci.
Něco se mi asi zdálo, nevím co, pamatuju si, že jsem byla šťastná. Najednou mě vzbudil, mžourám, oči slepené a slyším: - Podrž mi kočku.
Všude tma, taková prosba uprostřed noci, před očima mi proběhl celý můj dosavadní život, co se ode mě vlastně chce a čemu se říká „kočka“.
 Podrž mi kočku, opakoval a do náručí mi dal kočku Kočku, která mu spala na břiše. Nevím ani, co jsem s ní dělala dál, prakticky hned jsem zase usnula.
Jistý je, že „podrž mi kočku“ po něm už nikdo další neřekl.
Jo, matka mi ho ještě někdy připomene. -Aspoň po tomhle /na jméně nezáleží/ mohlas ten důchod mít.Stejně by sis moc nepomohla, naváže, - taky měl rád kočky. Víš jen, co byste dali za granule?!

Řekne a pravidelně šlápne do druhé misky s kočičím žrádlem, co má kocour Kluk, který se objevil skoro současně s odchodem Podržkočky.. - Dvě kočky do rodiny úplně stačí.
 Mami, říkám mezi dveřmi, - stejně žádný důchody nebudou.
 Nebudou, kývne spokojeně hlavou a s tím se rozejdeme.
Ale neví, že si každý večer, když mi Kluk vyskočí na postel, představuju, že se prostě změní v toho, co na jméně nezáleží a že spolu budeme šťastni až do dne, kdy půjdu zažádat o vdovský důchod.
Anebo on po mě, a že to mi vlastně v těch představách ani tak nevadí.


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 aegitalos 05.02.2017, 8:38:26 Odpovědět 
   Naša suseda má psa menom "Pocem", teda ako "poď sem". Tiež je sama a rozvedená a bez nároku na vdovský.
Strašne milé dielko! O strašne nelichotivej prítomnosti a ešte zúfalejšej budúcnosti.
 Šíma 03.02.2017, 14:59:54 Odpovědět 
   Zdravím.

Myslím, že SASPI nesežralo nějaký "speciální znak", který měl označovat odstavec (viz ). Jinak je celá povídka o kočkách, s kočkami, a ohledně vdovského důchodu, tam mne napadá, když dotyčná nebyla vdova a nevdala se (jen byla rozvedená), pak by na něj neměla nárok (pokud se nemýlím). Pak ovšem nechápu, poč se celé povídání točí akorát o tom.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 03.02.2017, 22:11:09  
   Šíma: Poznámka: možná jsem také "mimo mísu" a nemusel jsem plout na "stejné vlně" jako autorka, pak se omlouvám, jak se říká: sto lidí, sto chutí. Myslím, že povídce schází oživující prvek, teď mne napadlo, co když jde o "fejeton", ve kterém se řeší právě ony věci, pak by opakování motivů toliko nevadilo...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Kapitán Smrt - ...
Siggi
Ty a ja
MarkízDeSade
Moje poprvé
Edith
obr
obr obr obr
obr

S kohoutem na víně (i bez něj)...
Irrecoverable
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr