obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."
Théodore de Banville
obr
obr počet přístupů: 2915541 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5772 autorů a 391736 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Nevplouvej a nevnikej, kráso ::

 autor Centurio publikováno: 06.02.2017, 12:35  
Z připravované sbírky, která má pracovní název: Milane, prosím, vyhoď "to."
 

Kéž tvá krása nevplouvá
do zornice lásky mé
tak prudkými tempy
až do závratna
a neživí
přemocně touhu mou
beztak už šílenou.

Ach, kéž mě nezabije
záře tvé spanilosti
jiskřící vodopádem vlasů
do naší společné nirvány
a svazující do dobrovolného zajetí
mé myšlenky, nohy a ruce.
Ještě, že krátký můj zrak
chrání skla brýlí
před dopadem paprsků
v slastném úhlu závratě
pod plachými křídly
létajících kolibřích rybiček.

Bezmocný ležím
v klíně tvých snů o mě,
které jsem už dávno zklamal.
Beznadějný topím se
v poušti tvé rulety,
kterou už dávno jsem prohrál

a pokouším se vzpomenout na jméno jmen,
co spojuje nás tajuplným barevným lemem,
a prolétám triádami makro-mini hvězdných soustav,
jejichž poutní písně vlající a šumící roklinami Skalistých hor
i točící se v bleskotropních spiraloidech,
ústy malé holčičky a vrány žabky kuňkalky,
tundrami jižní Asie, mezi New Yorkskými mrakodrapy,
údolím Benue Západní Afriky i ulicemi australského Sydney,
brebentí cosi o ptáčátku, co chránilo svoje mláďátka:
„Díťátka, moje díťátka, já chránila jsem vás před vším,
jen ne před sebou samými, před vámi samotnými.“

Přitom zajíká se ostošest,
jakoby na omluvu, i když omluvy netřeba,
jakoby na nápravu, i když napravit už nelze,
jakoby lítostí, kterou každý chápe, jak bylo by to možné jinak,
když zasaženi jsouce,
láskou (Božskou, ne dětskou),
nadějí (dostaneš jen co máš nejraději),
vizí (svou vlastní, ne cizí),
vrhá nás to znova a znova do nečekaných bojů a krizí,
ze kterých není úniku,
bez dechu ...

Kéž tajemné a čisté milosti tvé žár
tančící průblesky polární záře na pozadí pod/nadvědomí mých zornic
nepronikne doprostřed svalu srdce mého
aby nekonečné touhy požár duše vzňal,
to jistě počátek byl by bezživotí mého!

Prokletý však propadám se v propast nenávratna,
kde všechno je už putna,
kde zůstáváš ty smutná,
kde bolest zmítá námi hutná
která sice vůbec není nutná,
a přesto je docela urputná,
ty víš, že takhle to končit nechci,
že naděj´ byť kdesi v tajemnu ukrytá,
byť nemocí, bezmocí a únavou ubitá,
dere se přeci vzhůru, na povrchu se ocitá,
aby znovu nadechla a nadchla se dosyta.

Tam někde vzadu v kostele,
nikdy nevíš, co se semele,
ústy pomlouvačnými, zlými,
co ve všem hledají špíny,
i jazykem, co pravdu hájí,
v naší stáji i v celém kraji.

Tam někde vzadu v kostele,
slyšet je jaksi omšele,
někdo si brouká nesměle,
jako když hledá přítele,
ochránce pravdy, kazatele,
a když ho najde, vesele:

z plna hrdla píseň zapěje
z plna hrdla, ze svobodných plic,
volností opojen, zpívá víc a víc.

Tam někde vzadu v kostele,
tam co postranní pomocné oltáře jsou pro lidi,
co spěchají se rychle pomodlit,
aby našli alespoň na pár všedních chvil svůj klid,
tam kousky suchého listí s prachem ulic,
justiční omilostnění a dopravní dobré skutky,
tvoří indikační směs poměru hříchů a svatých činů,
charakteristickou pro toto místo, město, krajinu.

Kéž tvá krása nevplouvá
do zornice lásky mé
tak prudkými tempy ...


 celkové hodnocení autora: 94.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 3.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 pocestný 28.05.2017, 18:38:04 Odpovědět 
   Kdyby sis ho radši vyhonil, než takhle kecat.
 čuk 07.02.2017, 0:32:15 Odpovědět 
   Hrdina je oslněn, až téměř prosí, aby Ona ubrala svého svitu. Pak se ovšem sám snaží okouzlit, či spíše navodit spojení opírající se o vzpomínky nebo snad skryté přísliby. Poté (tak trochu falešně) opět žádá, aby zpomalila působení své krásy na jeho lásku. Docela líbivá taktika, řekl by cynik. Toho napadne i to, že rýmovaná rytmika až kolovrátková má přispět k zintenzivnění pocitů a k okouzlení milované. Ten prudký přechod mě zarazil, jako by popíral předešlý rozevlátý až hymnický tón. Za uši mě to trochu tahá, ale především náhle se vyskytnuvší nespisovná výraz " všechno je už putna," a budí podezření, že je zde kvůli rýmu.
 Šíma 06.02.2017, 12:33:54 Odpovědět 
   Zdravím.

Hezké verše o lásce. Náš hrdina je učarován její krásou, bojí se snad, že jí propadne? Líbilo...

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Flétna
Dívka za zrcadlem
Se vším bez nič...
Sophie Dawson
Taxík, čo má no...
aegitalos
obr
obr obr obr
obr

Nekropotence38
kilgoretraut
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr