Báseň á la J. Prévert (jehož knihu jsem půjčil a nevrátili mi ji). Byla napsána po návštěvě lékaře-pesimisty.
Sen o poště.
Před domem stála pouliční lampa
Vysadil okno
Večer do rámu okna zasadil velkou pohlednici
Natřel ji na černo
Propíchal do ní špendlíkem dírky
Vyřízl žlutý otvor jako známku
Nejméně ve třech tvarech
Počínaje kruhem
Anebo někdy nevyřízl
Napsal adresu
Díval se
Odeslal pohlednici
Zavřel okenice
A šel spát
Když se probudil
Otevřel okenice
Zasadil okno do rámu
Dva pošťáci v kombinézách
Barvy modré, bílé, šedé i jiné
Jeden měl na ní písmeno D a druhý písmeno N
Přinesli pohlednici zpět
Zcela nedotčený uzdravený karton
Měl barvy jejich kombinéz
Postavil pohlednici do kouta
Řekl: večer ji zase pošlu
Řekli: ráno ji zase přineseme
Řekl: proč
Řekli: adresát neznámý
Řekl: děkuji
Řekli: jednou napíšete správnou adresu a my nepříjdeme.
A řekli: pak už nikdy.
Řekl: přijde někdo jiný
Řekli: ne. Budete mít okenice i dveře na zámek
A řekli: napořád.