obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2915322 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389997 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: V nouzovém režimu ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Domove líbezný
 autor Apolenka nepublikováno  
 

Bylo to nanejvýš výstřední léto... propršela téměř polovina července, srpnové krupobití srazilo porosty k zemi a obilí začalo klíčit v klasech. Až v polovině září, jako zázrakem, zem proteplilo slunce a polehlá pšenice konečně oschla. Poslední šance sklidit.

„Už je to tady, Bivoji,“ oznámila jsem svému muži dojatým a veskrze laskavým tónem, který jsem okoukala z romantických filmů.
Seděl tou dobou v kabině kombajnu, kam mu volávám jen zřídkakdy, neboť jak vždy tvrdí, pro silný hlomoz nerozumí jedinému mému slovu.
Tentokrát pobral všech pět. Bohudík!
„Co je tady, Apolenko?“ zeptal se nevinně.
Vrhla jsem na telefon vyčítavý pohled, ale dobrotivý tón jsem udržela:
„No bolesti, přece.“

Můj rázovitý choť se na chvíli odmlčel, než zastavil stroj a vypnul motor.
„Klid, Apolenko, to už jsme přece probírali, že první dítě na svět nepospíchá,“ připomněl mi svoji včerejší přednášku na téma Apolenčin první porod aneb Proč nespěchat do porodnice. Následně mi připomněl, že on má naopak velice naspěch, protože se blíží další přívalové deště a nestihne-li včas sklidit, obživa národa bude ohrožena.

Tomu jsem rozuměla. Bivoj je starší, zkušenější než já a v počasí i v porodech se vyzná. Však má i svoji vlastní meteorologickou stanici a pokud jde o porody, těch již absolvoval bezpočet. Naše rohaté živitelky mu i v této věci bezmezně důvěřují... a jak by ne, vždyť pomáhá na svět bezmála všem telátkům v početném černostrakatém stádu (některým i hlavou nahoru). V těžké chvilce se ho dovolávají jak vystrašené jalovičky, tak i zasloužilé dojnice, jež svými obrovitými vemeny vytírají krmné chodby.

Stejně jsem se neuklidnila. A když mě sevřela v pořadí druhá porodní bolest, to už jsem se nežinýrovala a pro jistotu zaječela:
„Bivoji, já rodím!“
„Nerodíš, Apolenko! Jsou to jen poslíčci. Vydrž! Dosekám líchu a jsem u tebe.“
„Nevydržím!“ troufla jsem si odporovat.
„Děvenko zlatá, proč jen máš tak silně vyvinutou slabou vůli...“ povzdechl si nad mojí nedokonalostí a vyzval mě na steč:
„Vzmuž se! Vzpomeň na naše stračeny!“
„No právě...“ nedala jsem se odbýt, „ta poslední se tě taky nemohla dočkat a než ses vrátil z pole, radši se otelila sama. Chudinka!“
„Ale to byla stará otrkaná kráva... ty jsi mladá holka, v tom je přece rozdíl,“ chlácholil mě. Byla bych ráda zase něco namítla, leč tohle sedělo, s tím se nedalo nesouhlasit.

Dle Bivojova doporučení jsem se pokusila alespoň vyčíslit intenzitu svých porodních křečí v jednotkách DEL (neboli au), které objevil jakýsi schopný Slovák. Pro určení síly bolesti v kategorii „Porod“ prý stanovil závazné rozpětí - nula až dvaapadesát DEL. Úkol byl náročný, ale už jsem ho skoro měla, když mě choť, jen tak pro úplnost a snazší pochopení, seznámil i s dech beroucími hodnotami, kterými onen muž vymezil utrpení člověka po nakopnutí varlat - třiapadesát až devět tisíc DEL. Zmátlo mě to natolik, že jsem s tou úlohou už vůbec nedokázala hnout... zřejmě i proto, že mě nic z uvedených možností zrovna nechtělo bolet.

Obloha se mezitím zatáhla dešťovými mraky a zakrátko se v mobilu ozval rachot spuštěného motoru. Zároveň mě sevřela v pořadí třetí porodní bolest, ale to už můj choť nevěděl... vyrazil dosekat potravinářskou pšenici. Než se mi spojení se řvoucím kombajnem zcela ztratilo, zaslechla jsem ještě Bivojovo povzbudivé volání:
„Neboj se, Apolenko, nenechám to zmoknout.“
Po tak upřímném povzbuzení jsem přešla rovnou do nouzového režimu.

Zalila jsem kytky, nakrmila psy, kočky a králíky, slepicím jsem vysvětlila, že si musí poradit samy a zavolala sousedovi, aby se nikam nevzdaloval, že chci rodit.
Pokusil se mi to rozmluvit, ale stačilo pochlubit se bolestmi o síle devět tisíc DEL (z opatrnosti jsem si trochu přidala) a okamžitě byl u mne. Nastrkal mě do auta a svištěl směr fakultní nemocnice.

„Manžel bude rodit s vámi, že?“ usoudila sestřička na příjmu.
„Ne, můj muž rodí vždycky sám, ale já se na něj někdy dívám,“ nadiktovala jsem jí do formuláře a zapudila souseda, který byl kupodivu ochoten podstoupit vše se mnou.

Naše první dítě na svět bůhvíproč hrozně pospíchalo... snad právě navzdory Bivojovým zastydlým žním, možná i natruc panu doktorovi, kterého můj spěch ani trochu nepotěšil:
„Vydržte, paní Apolenko,“ hypnotizoval mě přes silná skla brýlí, „za dvacet minut se dostaví medici, je to jejich první porod, musí ho absolvovat celý! Rozumíme si?“

Zatnula jsem zuby, vědoma si své odpovědnosti za budoucnost českého zdravotnictví... ale nevydržela. Jakmile si lékař na chvilku odskočil, podloudně jsem porodila naši zlatou Madlenku, děťátko nesmírně krásné, leč neuvěřitelně umíněné. Hravě jsme spolu předhonily hned dvě nejméně pětatřicetileté prvorodičky, které si postavily hlavu, že na rození dětí mají ještě dost času. Naříkaly tam ve frontě snad celou věčnost, chudinky, a nedaly se přemluvit ani porodníkem, jenž s mediky po boku kroužil kolem jejich lůžek.

Ale to už mě lapiduch stěhoval do pohodlí nemocničního pokoje, kde jsem s Madlenkou v náručí pozorovala valící se dešťové kapky.
Za okamžik se ozval Bivoj. I on to zvládl (frajer) a zajistil tím naší rodině živobytí na další náročné období.

„Já jsem tak šťastná, Bivoji,“ fňukala jsem do telefonu.
„Hned jsem u vás, holky moje,“ sliboval stejně dojatě, „jen ještě chvíli vydržte, než nakrmím dobytek a okouknu jednu mladou jalovičku, co se dneska měla telit... počítám, že už si taky poradila sama.“


Uplynul rok a můj milovaný farmář opět závodil s časem, pro změnu v kukuřičném poli, když se narodil Honzíček. A za necelé dva roky poté, to Bivoj zrovna rejdil s kombajnem v porostech ječmene, přišel na svět Venoušek. Já už jsem byla dostatečně otrkaná, leč pořád ještě tuze mladá rodička, což je prý velice nebezpečné spojení,
… ale soused to pokaždé stihl.


 celkové hodnocení autora: 99.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 11 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 43 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 59 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Cyrano 27.09.2017, 7:25:19 Odpovědět 
   Tak jsem k tobě zase zabloudil, snad proto, že ten teď tak nějak nadpis symbolizuje i můj současný stav. :-(
Koukám, že jsme tu spolu v předjaří probírali jen technické problémy saspi. Stále shledávám půvabným, jak dokážeš do každé příhody ze života vnést špetičku humoru! Přiznávám, že Bivojovi závidím...Jinak jsem si všiml, že jsem měl mylnou představu o posloupnosti tvých potomků! Vsugeroval jsem si, že Madlenka je prostřední...
Chraň si své rodinné štěstí i krásné vzpomínky! Jsou tím největším bohatstvím! :-)
 ze dne 13.11.2018, 23:52:00  
   Apolenka: Uvědomuji si to bohatství, Míro... hezky jsi to napsal, jsem ti za to vděčná. Moc mě těší i dojímají tvé návraty.
 Oskar 02.06.2017, 18:24:34 Odpovědět 
   ... a zapudila souseda, který byl kupodivu ochoten podstoupit vše se mnou... :o)))
Chudák Bivoj. Co by za to dal se účastnit, ale copak může za to, že jsi se pokaždé trefila, když byl v jednom kole? :-)) Díky za další bezva chvilku.
 ze dne 13.11.2018, 23:47:43  
   Apolenka: Trefovat se umím, akorát tebe jsem tu přehlédla a to mě mrzí. Odpusť mi ten malý hříšek, úmysl to nebyl. Moc děkuji, že ses zastavil.
 asi 15.03.2017, 22:44:48 Odpovědět 
   Milá Apolenko,
přesto, že v životě Bivoj zajišťuje širokou škálu nezbytně i zbytně nutných úkolů, není nikdy od věci zlatem „popřivažovat“ i dobrého souseda, v dosahové vzdálenosti. A to nejen v žáru léta...:-)
P.S.
Jako vzorná Apolenka jsi jistě po nadskoku na gauči ihned zkontrolovala množství a správnost rozložení podušek, případně doplnila jejich absentující šiky.
 ze dne 20.03.2017, 1:19:57  
   Apolenka: Děkuji, za milou návštěvu a vtipný komentík, milá asi. Dnes se mi klíží oči a ty už jistě spíš, ale zítra k tobě přijdu na návštěvu. Rozpustná kávička s mlékem (velký hrnek) bude? Neškodila by ani bábovka.
 Danuše 15.03.2017, 16:38:17 Odpovědět 
   Dobrý soused se hodí na ledacos :-)
díky Apolenko za opět velmi krásné, vtipné a zároveň dojemné povídání. Skočila jsem po něm jako hladový vlčák.
Zdravím celou rodinku a těším se na další příběhy ze života.
Ahojky D.
 ze dne 20.03.2017, 1:12:25  
   Apolenka: Milá Danuško, moc děkuji za návštěvu, za pozdrav rodině a hlavně za to, jak jsi na mě hodná. Jsi moje nepostradatelná Danuška.
 faith 10.03.2017, 9:26:20 Odpovědět 
   Apolenko milá, Tvé vyprávění mě pobavilo, co pobavilo - řehtala jsem se až do velkého finále :-). Jsi skvělá a píše Ti to nejen jedna báseň, ale i jedna próza :-D
 ze dne 10.03.2017, 20:47:07  
   Apolenka: Milá Jíťo, tak ráda tě tu vidím. Próza teď na saspi moc čtenářů nemá, o to více potěší, když zavítá básnířka tvých kvalit. Moc si tvé návštěvy považuji...
poděkování i za tvůj řehot, který zvedl Bivoje z gauče.
 Dědek 07.03.2017, 11:32:28 Odpovědět 
   Hezky se mi četla. Jo, dobrý soused, to je terno.
 ze dne 09.03.2017, 0:07:30  
   Apolenka: Mně se zase moc příjemně čte tvůj komentík. Děkuji, Milane.
 maja52 06.03.2017, 12:34:20 Odpovědět 
   Už mně tvé povídky moooc chyběly. Zase velmi kvalitní, jak je tvým zvykem a vyloudila úsměv od ucha k uchu. Prózu tu moc nečtu, jen vyjímečně, ale tu tvoji si nenechám ujít. Hezké předjaří ti přeji, ahoj.
 ze dne 06.03.2017, 16:40:31  
   Apolenka: Majenko, to je od tebe moc hezké... považuji si toho, že jsi mou povídku, coby vyhraněná poetička, celou přečetla. Prózu už tu čte málo kdo, ani prozaici mezi sebou. Moc děkuji.
 Svetla 05.03.2017, 22:33:15 Odpovědět 
   Api, máš zprávu.
 ze dne 05.03.2017, 23:13:34  
   Apolenka: Už jsem si ho přečetla, Světluško. Děkuji za upozornění.
 čuk 05.03.2017, 16:41:45 Odpovědět 
   Milá Api, napsal příběh jako ze života, mnohé v něm je autentické (ne-li celé, nehledě na básnickou licenci). Je to i tvůj portrét citlivé a hoževnaté ženy. Líbí se mi tvůj humor, je laskavý a při všech trablech hrdinný. I tím, že jsi nevyškrtla tu farmářskou paralelu s kravičkami, která příběhu správně (alespoň pro muže) bere možný patos a rozněžňování se nad novým potomkem. Postava muže je vylíčena s láskou, zachytilas tam rysy, které mají více či méně všichni muži. Zaujetí svou prací, pokud se do ní dají, tak trochu machismus a podvědomé zlehčování problémů své ženy a odsouvání jejich řešení- současně je v tom obdivná důvěra, že ona si poradí. Hezké a potěšující čtení, z kterého sálá optimismus.
 ze dne 05.03.2017, 23:10:34  
   Apolenka: Milý čuki, tvůj dobrotivý komentář mi udělal velikou radost. Jsi na mě až moc hodný... jsem z toho v rozpacích, ale tvé komentáře čtu obrovsky ráda, mám pro ně slabost. Kdyby tu nebyly, nebylo by to saspi. Děkuji, čuki. Za všechno.
 Cyrano 05.03.2017, 13:20:14 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 05.03.2017, 8:37:44

   Já Tobě odeslané vzkazy vidím jako přečtené, krom toho, kterým jsem teď odpovídal na ten poslední po tomhle rekomentíku. Ten jsem otvíral až po obědě. Hezkou neděli! :-)
 ze dne 05.03.2017, 23:15:07  
   Apolenka: I tobě, básníku.
 Cyrano 05.03.2017, 8:37:44 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 05.03.2017, 8:17:04

   Tobě ta zůstává ta obálka, i když to přečteš? Mně zmizí, když to zavřu nebo odešlou odpověď, kdežto dříve asi zhasla hned po otevření vzkazu. Ale už si nejsem jist tím, jak to bývalo předtím. Mně tam loni tak blikala obálka a podle Šímy to byl zřejmě neodbavený vzkaz někoho, kdo si mezitím nechal smazat profil. :-)
 ze dne 05.03.2017, 10:36:47  
   Apolenka: Upřesňuji: Teď mi pro změnu ve vzkazech mnou napsaných (odeslané vzkazy) visí vzkazy tučně vytištěné, tedy jako nepřečtené. Už to tu ale dál nechci řešit... Šíma napsal Kevovi.
 ze dne 05.03.2017, 8:47:29  
   Apolenka: Ano, i mně tam dlouhodobě kmitala obálka, ačkoli vše bylo přečtené. To mi ale až tak moc nevadilo.
 Cyrano 05.03.2017, 8:17:04 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 05.03.2017, 8:00:05

   Vzkazy fungují, ovšem musíš napřed na něco kliknout, aby se objevila obálka. Tedy vytvořit změnu stavu...:-)
 ze dne 05.03.2017, 8:23:25  
   Apolenka: Aha, takže v pořádku to není... už chápu, proč mi tam zůstávají viset nepřečtené vzkazy. S tím už asi nic nenadělám, jestli se mi ten virus (či co to je) rozšíří do celého profilu, nezbyde mi nic, než saspi opustit. To bych vážně obrečela. Děkuji za pomoc, milý Cyrano.
 Cyrano 05.03.2017, 8:00:05 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Apolenka ze dne 04.03.2017, 18:04:14

   Ahoj Api!
Tak ten stav s hláškou nepublikováno trvá, ale zdá se, že moji zprávu jsi už přečetla. Stejně jako já už prve dostal avíza o publikaci i o zprávě. Připomíná mi to stav, kdy tu mám něco 2x, protože to bylo publikováno a stále to figurovalo v odeslaných i v těch uložených k editaci. A jindy to prohučelo bez avíza o odeslání rovnou do čekací fronty, jindy to zase nikde nebylo.. A admin tu zřejmě nebyl...
 ze dne 05.03.2017, 8:09:27  
   Apolenka: Děkuji, Míro. Poslala jsem ti na zkoušku vzkaz, abych zjistila, zda mi vzkazník funguje i obráceně. Dej mi, prosím, vědět. Apolenka čeká. :-)
 Svetla 04.03.2017, 22:40:23 Odpovědět 
   Tak to je moc dobře, že máš tak šikovného souseda. A co že ses dala na sepisování memoárů?!
 ze dne 05.03.2017, 8:43:00  
   Apolenka: Tedy Světluško, z tvojí návštěvy mám takovou radost, že jsem až provolala JUPÍ. Bivoj zrovna kráčel kolem domu, uslyšel mě i přes zavřené okno a vrátil se mě zkontrolovat. Moc si tvojí návštěvy považuji, myslela jsem, že se touláš někde ve světě a na saspi už jsi zanevřela.
Memoáry nepíšu, to jsem se jen nechala inspirovat jednou povídkou Adama Javorky... a taky proto, že se o porodech málo píše (jako by to bylo něco nevkusného) a přitom patří k nejdůležitějším životním momentům. Moc ti děkuji, Světluš, měj se krásně a někdy se zase ukaž. Vděčná Api
 Adam Javorka 04.03.2017, 22:32:47 Odpovědět 
   Jej, aj ja ti ďakujem za príjemne čítanie pre mňa zaujímavé, čím si si ma získala. A ja by som chcel byť pri pôrade, ale... preto si ťa a vštky maminy vážim!!!
 ze dne 05.03.2017, 8:16:50  
   Apolenka: Děkuji za návštěvu a milá slova. K napsání povídky jsi mě vlastně inspiroval ty sám, textem Čo sa to deje, takže já děkuji tobě, milý Adame.
 Apolenka 04.03.2017, 18:04:14 Odpovědět 
   Šímo, volám SOS: Komentáře čtenářů této povídky se neznámo proč nezobrazují v Novinkách (poslední komentáře), což mě mrzí... jako bych tu nebyla. Navíc ještě v pravém horním rohu povídky je místo dnešního data (kdy byla publikována) nápis Nepublikováno. Dalo by se s tím něco udělat?
 ze dne 05.03.2017, 8:02:03  
   Apolenka: Poděkování Šímovi: Ať už to dopadne jakkoli, děkuji, hříbečku Šímo. Přeji hezký den.
 ze dne 04.03.2017, 22:57:55  
   Šíma: Napsal jsem Kevovi, sám nevím, co s tím! :-(
 ze dne 04.03.2017, 22:50:44  
   Šíma: Ahoj, já také netuším, čert ví, co se stalo...
 ciko 04.03.2017, 17:16:01 Odpovědět 
   Tak přece, Děkuji za všechny lidičky. U odstavce "Manžel bude rodit s vámi .... " jsem se málem povlhčil, vzpomínaje na "můj" první a poslední porod (tedy co se dětí týče). Já zase sestru uklidnil slovy: " nebojte, to bude v pohodě, já jsem už pomáhal na svět všem hospodářským zvířatům a někdy sám."
 ze dne 04.03.2017, 17:47:36  
   Apolenka: Děkuji ti, ciko, za návštěvu, na kterou jsem se těšila, i za milý komentík. Jednou už jsem od tebe někde četla, že dříve jsi pomáhal při telení. Takové věci nezapomínám a vzpomněla jsem si na tebe i při psaní povídky. Jinak ale porod je věc, která přímo k popukání není. Ahojky, Františku. :-)))
 Cyrano 04.03.2017, 14:25:19 Odpovědět 
   A já si myslel, že Madlenka byla prostřední...Jinak byl Bivoj dost nedočkavý, když uvážíme, kdy přišel Honzíček! Aspoň, že měl rozum a chvilku počkal, než přišel Venoušek, i když si dovedu představit jako kutila, co vymýšlí a montuje kočárek pro tři! :-)))
 ze dne 04.03.2017, 16:56:24  
   Apolenka: Děkuji za návštěvu, milý Cyrano, moc ráda tě vidím... jako vždycky. Je to spíš čtení pro ženy, viď, tím větší mám radost, že jsi to přečetl. Pořadí našich dětí už jsme jednou probírali, jen si vzpomeň, básníku.
 Šíma 04.03.2017, 11:17:54 Odpovědět 
   Zdravím.

S nadhledem napsané povídání o důležitějších věcech. Ještěže může Bivoje zastoupit soused (při převozu rodičky do nemocnice). Hezky podané.

Príma den a múzám zdar.
 ze dne 04.03.2017, 18:24:03  
   Apolenka: Teď jsem se byla podívat ještě do nastavení, kde je tato povídka vedena jako "čekající na publikaci".
 ze dne 04.03.2017, 18:18:40  
   Apolenka: Šímo, volám SOS: Komentáře čtenářů této povídky se neznámo proč nezobrazují v Novinkách (poslední komentáře), což mě moc mrzí... jako bych tu nebyla. V pravém horním rohu mám místo dnešního data (kdy byla povídka publikována) nápis "nepublikováno", přestalo mi fungovat i počítadlo a jak mi nahlásil Cyrano, nejde mi zaslat ani vzkaz. Podívej se na to, prosím pěkně, smutně koukám.
 ze dne 04.03.2017, 16:51:06  
   Apolenka: Milý Šimečku, děkuji za publikaci (byla to opět bleskovka) a hezké slovo.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
MATIČKA
JOFF
Čekal
JakubNovák
Andělské ráno
Semtex
obr
obr obr obr
obr

Dětské lásky
Kostka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr