obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel všech - přítel nikoho."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2914952 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38820 příspěvků, 5664 autorů a 385779 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Over ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: ne MOC i duše
 autor asi publikováno: 09.03.2017, 22:53  
...měnit nelze, někdy...
 

Pročesala si tu svoji hřívu, udělala párkrát sem, dvakrát tam, dvakrát jinak, zatočit, otočit, nic to není. Nebude vyhazovat ještě za tohle. Nikdy to nedělala, moc se nemění. Jo, vypadá to složitě, jen vypadá. Různý věci vypadají a nejsou a naopak. Vlastně je to zvláštní. Co je těžký a co ne. Jak kdy? Jak pro koho? Jak co?

Lehce se nalíčila. To je vlastně taky relativní. Lehce? Na světla, tak nejspíš akorát. Nesnáší, když jí někdo cokoli patlá na obličej. Takže? Dokonale si nechala vysvětlit, nakoupit, ukázat a…? Od té doby to většinou dělá sama. Nejde o peníze, tak spořivá není, ale je ráda sama. Potřebuje se soustředit. Sama.

Vklouzla do šatů. Tyhle zrovna nemiluje, ale když už jsou tady. Ano, elegantní, krásné, luxusní, dokonalý střih i materiál. Nejspíš se i hodí, sem. Ale je to spíš jedno. Nemá je milovat, má si je obléknout, na dvě hodiny.

Zhasla. Posadila se a…. Dělá to vždycky, projde si některá místa, v duchu, v mysli, absolutní soustředění. Už se nerozehrává, teď potřebuje jen to ticho, tmu, klid.

Posadila se. Otevřela si svůj příběh a začala. Přesně v duchu skladby. Je to jeden z nejkrásnějších příběhů, které umí… zahrát. Nechala se unášet tím příběhem, ladností tónů, měkkostí melodie, krásou zvuku nástroje. Protože tenhle je … Všechny na které hraje jsou…, ale tenhle má nejraději. Taky akustika je tady výborná, zkrátka celé to tady má ráda a dnes zvlášť.

Byl to vlastně Henryho výborný nápad. Ano, nápady má dobré. Celý je takový „vhodný“ pro svoji práci. Zařídí, zajistí, dobře ji prodá. Naštěstí ne kamkoli. Soudnost je v tomhle oboru také důležitá. Ale tohle? Je to otázka prestiže a navíc skvělá reklama. Ty jeho nápady, zlatem ho ale platit nebude, ještě by zpychnul. Ne, žertuje, pracuje pro ni už…dlouho, nebuďte zvědaví jak. Našel ji, vybudoval kariéru.

Dostávala se do závěrečné části. Zrovna tuhle pasáž má velice ráda, je nádherná, ten přechod z vázanosti do staccata. Ostré a dělené. Nádhera a pak - zklidnění, pomalu, pozvolna k závěru. Neuspěchat, prodloužit, uvolnit, dát zvuku čas. Ne jen znít, ale zapůsobit na všechno vaše vnímání, proniknout k vám. Zakončit příběh v němž jsme spolu byli. Ne vyhodit vás
s poslední notou. I zvuk potřebuje svůj čas.

Poslední nota s posledním tónem. Ještě kratičký moment a na nepatrný okamžik je v sále ticho. Taková tichá tečka soustředění - její i posluchačů. Okamžik osobního soustředění všech. Pomalu vstala od nástroje, otočila se čelem k publiku…potlesk…

Bouřlivý, mohutný, dlouhý, nadšený, zdál se jí až moc dlouhý. Posadila se zpátky ke klavíru. Krátký přídavek. Ano, měla jej připravený, vlastně se to od ní tak nějak čekalo a byli na tom
s Henrym domluveni, zrovna na tomhle.

Je to pěkné, ale jen taková drobnost. Velice příjemná atmosféra. Na druhém se nedohodli. Nerozmýšlela se. Najednou začala hrát.

Skladbičku, kterou tak dlouho nehrála. Kolik let vlastně? Je to tak dávno. Zvládne ji vůbec? Vzpomene si? Co ji to napadlo? Ruce hrály skoro samy. Běhaly po klávesách v dokonalé harmonii a rytmu. Krásná melodie. Jen se rozehraješ a konec. Je to velice krátké. Taková čisté. Bezprostřední. Jasné a příjemné.

Konec. Další a ještě bouřlivější potlesk. Mnozí tápali. Co to hraje? V hlavě jim probíhaly partitury a melodie mistrů. Kde to jen slyšeli? Slyšeli to? Ona nehraje improvizace. Nikdy. Není možné, přece, aby to neznali.

Květiny. Další. Předala šek. Závěr charitativního koncertu akademie. Konec sezóny. Hudební New York jde spát.

Kytice rozdala. Šaty vrátila na ramínko. Odlíčila se. Dala si sprchu. Rozpustila vlasy. Oblékla džíny a tričko. Nikam nepůjde na žádný raut a party. Nemá to ve smlouvě, nemá na to náladu. Henry to pochopí. Omluví ji. Je to jeho práce. Jen chtěl vědět co to hrála. Je to dost dobrý.
Na přídavek se to hodí. Ale nezná to.

Jsou patrně jen dva lidé co to znají. Vlastně do dnešního večera byli. Možná to tak mělo zůstat. Světová klavírní virtuoska a učitel hudby v podhorském městečku v srdci Evropy. Spolužáci z akademie.

Název: Dobré ráno
Autor: Honza


Věnovaná. Pro ni. Od něj. Kdysi.


 celkové hodnocení autora: 97.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 12 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Helen Zaurak 19.03.2017, 7:56:49 Odpovědět 
   Vzpomínky mohou být zrádné, kouzlo spočívá v tom, že vztah zřejmě nebyl zcela naplněný... jsou však nezměnitelné, svým způsobem tedy ideální...

Máš to pěkně napsané, milá Asi :-)
 ze dne 19.03.2017, 18:59:50  
   asi: Vzpomínky bývají uhlazené dobou a vzdáleností příběhů. Záleží na našich volbách. Jen na nich. Ale - nejsme neomylní... Nikdo..
Děkuji za čtení...:-)
 Adam Javorka 11.03.2017, 13:47:16 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Adam Javorka ze dne 10.03.2017, 18:22:41

   Asi, aj keď to nie je autobiografia, i tak, píšeš skvele...
 ze dne 11.03.2017, 16:53:26  
   asi: Jako všichni tady.
I tak díky...:-)
 whitewalker 10.03.2017, 20:45:32 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: whitewalker ze dne 10.03.2017, 16:11:03

   Já píši o šotcích a sám tam minimálně jednoho mám!
*vágní samozřejmě
Já neříkal, že nejsou jednoznačné (pro mě), ale je důležité brát ohled na čtenáře. Co Ti tady budu povídat, vždyť víš lépe než já :)
 ze dne 11.03.2017, 8:45:43  
   asi: Za to nejspíš můžu já, oni jak ti šotci vidí moji stránku, činěj se všude. Tak se na ně nezlob.Hned jak je nacpu do nějakýho europrogramu, pokusím se je exportovat...:-)
 Adam Javorka 10.03.2017, 18:22:41 Odpovědět 
   Asi, ty si ma prekvapila anormálne by som ťa rád videl, lebo tento príbeh je skvelý a aj preto, lebo je tak aj napísaný, taže ďakujem!
 ze dne 11.03.2017, 8:46:55  
   asi: Díky za čtení, ale je to jen příběh, ne autobiografie...:-)
 whitewalker 10.03.2017, 16:11:03 Odpovědět 
   Ahoj,

příběh není monotónní, ale dynamicky pestrý a plynulý, tudíž i velice čtivý. Výpustky vkládáš na správná místa (pozor na jejich častá použití, pak by ztrácely své kouzlo) a oživuješ tím text. Čtenář rychleji "obrací stránky" a využívá svou fantazii. Jen si dej pozor na správný zápis a jednoznačnost. Výpustky by za žádnou cenu neměly být vádní.

Chyby psát nebudu, protože se jedná o osobitý styl autorky, a asi víš, kde Ti uteklo nějaké to písmenko nebo čárka.

PS: Samozřejmě 1!

Whitewalker
 ze dne 10.03.2017, 17:54:23  
   asi: Děkuji za čtení a zejména psaní. Asi něco ví a něco pro oči zkrátka nevidí. Nad něčím jí nyní oči takřka vystupují z důlků. Aktivně ovšem spolupracuje se šotky, kterým poskytuje dostatek příležitostí na pracovní trhu. Doufá proto v podporu nějakého ministerského fondu, za tu obětavou práci. Jednoznačnost je pro mne příznačně mnohoznačná. Mně se to zdá jasný, ovšem, jak karta ukazuje, zdaleka i zblízka jen mně. Ještě jednou díky…

PS: za 1 samozřejmě děkuji taky...:-)
 Šíma 09.03.2017, 22:52:28 Odpovědět 
   Zdravím.

Hudebně laděná povídka. O čem to vlastně bylo? O ní? O tom, jak hrála na charitativním plese (?) a všechny strčila do kapsy. Ona, zvláštní dívka která měla ráda soukromí a na večírky si nepotrpěla. Zajímavě napsáno, jako bych tu hudbu slyšel také, přestože netuším, co vůbec měla naše hrdinka v repertoáru.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 09.03.2017, 23:33:22  
   asi: Každé rozhodnutí v životě je jedinečné. Ne každé ovšem je rozhodné. A tak zatímco naše rozhodnutí, že čaj bude bez cukru, můžeme vzápětí změnit a nijak zvlášť to nic nezmění, jsou jiná…Některé cesty jsou našimi vysněnými. Krásné, široké, vedoucí na pomyslný Olymp. Stoupáme po nich za ceny, které jsme ochotni dát. Jen výhledy někdy neskýtají zcela to očekávané. Možná i pohledy na stezičky, které byť nejsou tak velkolepé, ale mají své ceny, které vůbec nejsou zanedbatelné. Někdy i jeden pohled na ně je dost. Jsme ale jací jsme a Olymp je jen jeden…:-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Dominika Veselá
(7.10.2018, 17:55)
Pišta Pištovič
(7.10.2018, 01:01)
Dír
(4.10.2018, 21:20)
Díra
(4.10.2018, 21:15)
obr
obr obr obr
obr
Posel smrti V: ...
Lukaskon
PSANEC PAUL „KO...
Danny Jé
Posel smrti VI:...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Bambulka a dráček Fráček 10
Dani
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr