obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915292 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39397 příspěvků, 5729 autorů a 389840 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Domov ::

 autor Nikis publikováno: 11.03.2017, 17:52  
Nemilé zprávy z Londýna a poslední chvíle strávené s Amy – jak to vše Carly bude vnímat?
 

„Vstávej," probudil mě něžný hlas.
Otevřela jsem oči a uviděla vedle sebe podnos se snídaní.
„No konečně," zaslechla jsem Kylea.
„Ahoj," pozdravila jsem ho a posadila se.
„Au!" chytla jsem se za hlavu.
„Kocovina," zasmál se, „já ti to říkal."
„Nikdy jsem ji neměla," zamumlala jsem.
„Nejsi na to už zvyklá," usmál se a podali mi prášek proti bolesti a sklenici vody.
„Díky," vzala jsem si to od něj a prášek zapila.
„Najez se, bude ti líp," přistrčil mi podnos s jídlem.

Po snídani jsem se vydala do koupelny, abych se po včerejším večeru zkulturnila. Při pohledu do zrcadla jsem se vyděsila.
„Zabijte mě," řekla jsem si a vlezla pod sprchu.

Po obědě jsem se pustila do balení, protože jsme v jednu ráno měli odjíždět na letiště.
„Nemám něco v koupelně?" zavolala jsem na Kylea, který tam zrovna byl.
„Máš tu šampón," odvětil.
„Dones mi ho, prosím," požádala jsem ho.
„Na," vyšel z koupelny jen v ručníku a hodil mi ho.
Šampón dopadl na plovoucí podlahu a já zůstala stát s otevřenou pusou.
„Co je?" zasmál se.
„Máš dokonalé tělo," vypadlo ze mě při pohledu na jeho vypracované břicho. Kyle se začal víc smát.
„Panebože, já to řekla nahlas," začala jsem se červenat a zaryla si obličej rukou.

„Nezajdeme na večeři?" přišla mi okolo čtyři hodin zpráva od Amy.
Odepsala jsem, že se sejdeme v šest v restauraci.
„Chce se mi spát," praštila jsem sebou do postele a podívala se na kamaráda, „co je?"
Kyle vyděšeně zíral na displej telefonu: „Píše mi Bill. Chelsea je v nemocnici."
„Co jí je?" vyděsila jsem se.
„Nevím. Píše, že zrovna jedou do nemocnice a ozve se mi později," říkal s chvějícím se hlasem. Zdrceně si sedl na postel a složil hlavu do dlaní.
„Kyle," zašeptala jsem a objala ho, „bude v pohodě, neboj se."

„Chelsea je v pohodě. Má jen zlomenou ruku. Nemějte obavy, všechno vám doma vysvětlím," přišla o hodinu později další zpráva.
„Díkybohu," oddechla jsem si, když jsem si ji přečetla.
„Moje nešika," usmál se Kyle.
„Říkala jsem ti, že bude v pořádku. Je to bojovnice!" pousmála jsem se také.
Podíval se mi do očí. Jeho oči byly krásně čokoládové, ztrácela jsem se v nich.
„Carrie...," nadechl se.
„Měli bychom jít," zarazila jsem ho a vstala, „ať na nás Amy nečeká." Oblékli jsme se a opustili pokoj.

„Ahojky," pozdravila jsem svoji kamarádku, která už v restauraci čekala.
Pak jsem si ale všimla, že vedle ní sedí Chris.
„Co ten tady dělá?" zeptala jsem se.
„Ale co ten tón," zasmál se, „já myslel, že jsme kamarádi."
„Po včerejšku už ne," odsekla jsem, „chováš se jako hovado!"
„Pozor na pusu," napomenul mě, „ještě před nějakou dobou ti to nevadilo. Nějak jsi nám v tom Londýně vyměkla."
Při těch slovech se podíval i na Kylea.
„To je můj problém, ne tvůj," odvětila jsem a otočila se na Kylea. „Pojď, na tohle nemám náladu!" Chytla jsem ho za ruku a vytáhla ven na ulici.
„Děvko!" zaslechla jsem za sebou Chrisův hlas. Ukázala jsem mu zdvižený prostředníček a ulicí jsme se vydali na metro.
„Dneska to vidím na bistro," řekla jsem Kyleovi.
„Tak poběž," ukázal na přijíždějící metro a oba jsme se rozběhli.

Na hotel jsme se vrátili před půlnocí. Vzali jsme si tašky, odhlásili se na recepci a vypravili se na letiště. Naše letadlo mělo odlétat ve tři hodiny ráno.
Čekání rychle uběhlo a my za chvíli už seděli v letadle. Dala jsem si sluchátka do uší, svezla se Kyleovi na rameno a zavřela oči. Už jsem v žaludku neměla ten podivný pocit jako před pár měsíci. Věděla jsem, že se vracím domů.

...pokračování příště...


 celkové hodnocení autora: 92.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 11.03.2017, 17:51:17 Odpovědět 
   Zdravím.

Všechno má svůj konec i pobyt v New Yorku. Hrdinové se vracejí domů. Není to paradox, kdysi byl domov Carly New York teď je to Londýn. Uvidíme, co se bude dít dál, mimo to, že se kamarádi v restauraci pohádali a Carly měla děsnou kocovinu se dohromady nic nedělo.

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Posel smrti V: ...
Lukaskon
Dva života - Ka...
Trenz
VI
Marek Dunovský
obr
obr obr obr
obr

Chuť šípových žabek
Mab
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr