obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915204 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39232 příspěvků, 5717 autorů a 388987 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: BARIKA ::

 autor Danny Jé publikováno: 15.03.2017, 10:58  
Kapitola 13-14
 

Kapitola 13



Barika byla celou dobu u mě. Šaman Utuku sice nechtěl, aby zůstala se mnou v jedné chýši, ale já na tom trval.


„Mjumbe!“ poznal jsem hlas náčelníka Jui, který se přišel na mě podívat.
„Mkuu, já rád vidět znovu,“ pronesl jsem.

Náčelník přistoupil k místu, kde jsem ležel a sehnul se. Čímž překvapil nejenom mě, ale i profesora Buckingstona a svého šaman Utukua.

„Cítit se vděčný, vy zde,“ promluvil jsem a pousmál se.
„Ty mkombozi, Ty zahnat Bamshiya,“ poklepal mě po rameni.

Jenom jsem se usmál, ale ve skutečnosti jsem si z toho nic nepamatoval.

„Ty muž, ty žena, zůstat,“ řekl náčelník.
„Wema wako si kuwa na mipaka – Tvá laskovost nemít hranice,” poděkoval jsem.

Má vděčnost opravdu neznala mezí. Měl jsem obavy, jestli Barika bude moci zůstat. Přesto jsem věřil, že k nám bude osud nakloněn.

„Ty uzdravit, my povídat,” dodal náčelník a vstal.

Když procházel kolem Bariky, tak se u ní zastavil. Nastalo ticho a mnozí očekávali, co náčelník řekne. „Ty zachránit Mjumbe,“ pronesl a sundal si z krku náhrdelník, na kterém byly tři krokodýlí zuby. Pak ho přetáhl Barice přes hlavu.

Byla to velká pocta a Barika to věděla. Poklonila se. A když se její hlavy dotkla náčelníkova ruka, všichni jsme pochopili, že ji náčelník kmene Kawali přijal mezi své.


* * *

Když všichni odešli, podívala se na mě.

„Ty znát Bamshiya?“ zeptala se.
„On útočit na Kawali,“ odvětil jsem.
„Ty ochránit Kawali,“ pokynula hlavou.
„Já nevědět vysvětlit, Bamshiya na mě koukat. On nezabít mě.“
„Ty být jako mganga – šaman. On vědět ty nyeupe mgeni – bílý cizinec. On cítit síla,” dodala a sedla si ke mě.

Najednou jsem měl takové nutkání jí polibit, ale neodvážil jsem se. Ve snu jsem měl opravdu neskutečnou představivost, kterou v reálném čase cosi brzdilo. Strach?

„Ty uzdravit. Já ukázat příroda. Ty vnímat a radovat se,” pronesla.
„Kufurahi?”
„Ano,“ kývla a pohladila mě po tváři.
„Ty moje radost,“ řekl jsem a usmál se.

Během chvilky se ozval povědomý hlas. Byl to Bokko. Malý chlapec, který si mě vybral již v den našeho příchodu do osady.

„Celá osada mluvit o bílý cizinec,“ promluvil.

Mávl jsem na něho.

„Já štěstí vrátit se zpět,“ pronesl jsem směrem k němu a ukázal na Bariku.
„Celá vesnice mluvit o tobě a žena kmene Ukumba,“ pousmál se.
„My spojení. Já cítit pouto…“
„…nafsi?“ podíval se Bokko šibalským pohledem.
„Já chtít zeptat. Otawaka.“
„Ona…“
„…walaani?“
„Ty neznat život Otawaka,“ vyhrkl.
„Já chtít říct, já usnout a být pryč. Barika mě najít. Žena já nevědět, dát mě pití,“ naznačil jsem rukou. „Já usnout a pak odejít.“
„Ty myslet, Otawaka udělat?“
„Udělat?“ zeptal jsem se.
„Já nevědět.“
„Otawaka tady?“
„Ona odejít.“
„Odejít?“
„Ano,“ Bokko pokynul hlavou a vyběhl ven.

Ani jsem se s ním nestačil rozloučit.

„Co o tom myslet, Barika?“ podíval jsem se na Bariku, která stála pořád vedle mě.
„Já myslet, Otawaka, nikdy nebýt tady.“
„Já jí vidět.“
„Ty odpočívat,“ pohladila mě tváři a usmála se.

Po chvíli jsem znovu usnul. Byl jsem tak zesláblý a horečka stále nechtěla ustoupit…


* * *

Skoro po dvou dnech jsem poprvé vyšel z chýše, kterou se mnou sdílela i Barika. Každý už jí bral jako moji ženu a mě to nevadilo. Měl jsem jí rád a plánoval jsem tu zůstat. Kde jinde bychom mohli být spolu a šťastní.


„Ty chodit. Zranění zahojit,“ pronesla Barika, která kráčela vedle mě a sledovala mě.

Podpíral jsem se silnou holí, kterou mi přinesl Bokko.

„Už můžete chodit?“ ozval se povědomý hlas. Byl to profesor Buckingston.
„Ano, cítím se už lépe, horečka už ustoupila,“ odvětil jsem.
„Spal jste skoro den,“ poznamenal profesor.
Zřejmě to znamenalo, že to bylo vážně dlouho.

„Jsem zpět,“ dodal jsem s úsměvem na tváři.
„To bychom si mohli promluvit.“
„A o čem?“
„Rád bych věděl, kde jste byl? A kde jste se tak ošklivě zranil?“
„Už jsem vám řekl, že si to nepamatuji.“
„Pořád nad tím přemýšlím, a od toho nešťastného incidentu s tím obrovským levhartem, jste jako vyměněný.“
„Jak jste na to přišel,“ udivil jsem se. „Myslím, že jsem pořád stejný.“

Podíval se na Bariku a poté na mě.

„Jo, vy myslíte…,“ usmál jsem se. „…rozhodně to neovlivní naší výpravu, profesore.“
„Už jsem byl u jezera Nyasa dvakrát. Díky tomu jsme vás našli.“
„Tak vidíte, a já tam ležel a pamatuji si z toho jen velkou vodní plochu.“
„A toho krokodýla?“ zeptal se.
„Jakého krokodýla?“
„Toho mrtvého, co ležel na břehu.“
„O žádném krokodýlovi nevím,“ podíval jsem se na Bariku.

Ta jen skromně pokrčila rameny.

„Ty?“ zeptal jsem se jí.
„Ano.“
„Zabít ty mamba?“
„Já muset, on hrozba,“ odvětila.
„Děkuji,“ obdařil jsem jí úsměvem a pak se podíval na profesora. „Tak vidíte, dvakrát mi zachránila život.“
„Rozhodně je zvláštní, že se objevila, krátce po incidentu s tím obřím levhartem, který vám z nějakého důvodu neublížil. Nezlobte se, Thomasi, ale je to dost podivné.“
„Jste v Africe, profesore. Tento kontinent má mnoho tajemství. O některých ani nevíme a myslím, že se o nich ani nedozvíme.“
„Jako například, kdo je Bamshiya?“
„Ale to ví každý.“
„Jeho příběh je zahalený podivnou minulostí nějakého kmene…ehm…už si nevzpomínám na jeho jméno…“
„…Kwalu,“ doplnil jsem.
„Vy znáte ten příběh, Thomasi?“
„Ano.“
„Kdo vám ho vyprávěl?“
„Když jsem usnul, tak se mi o tom zdálo, nebo jsem to prožil.“
„Prožil?“
„V minulém životě.“
„Vy tomu věříte?“
„Profesore, když jsem přijel sem, nevěřil jsem spoustu věcem, ale nějak jsem přehodnotil svou víru…“
„…opustil jste Boha?“ udivil se.
„Myslím, že ten s tím nemá co dělat,“ poznamenal jsem.
„Když se jedná o víru, je to vždy o Bohu, Thomasi.“
„Důležité je věřit v sebe samotného, jinak by ten náš život byl o ničem. Názorný příklad je Barika. Utekla od svého kmene, protože nevěřila, že bude šťastná s tím mužem, kterého jí určil náčelník kmene. Věřila, že bude šťastná, když uteče. To je víra. Věřila v sebe a nepodřídila se pravidlům a tradicím...“
„…pravidla a tradice nám určují směr, Thomasi,“ přerušil mě profesor.
„Kdo však může říct, že ten směr je správný,“ oponoval jsem.
„Přece…“
„…ne, profesore. Není to o jménu, ani jakou knihu zrovna drží v ruce. Neříkám, že nepotřebujeme vůdce, rozhodně ano. Nicméně si myslím, že musíme věřit v to správné a podívat se na to někdy i pohledem toho druhého. Nemít zastřený pohled svým Já,“ přerušil jsem ho a myslím, že v tu chvíli pochopil, že otázka víry “z mého pohledu“ tkví v něčem jiném, než jen v Bohu.
„Tak v tom vás nepoznávám,“ poznamenal profesor.
„Rozumím,“ pokynul jsem hlavou. „Možná jsem se potřeboval dostat na tohle místo, abych se změnil.“
„Do Afriky?“ udivil se.
„A proč ne zrovna do Afriky? Život v africké divočině je úžasný, nemyslíte?“
„S tím souhlasím.“
„Už dnes se pokoušíme zachraňovat některé druhy zvířat, kterých zde bylo v minulosti stovky. Je až neuvěřitelné, za jakou krátkou dobu, jsme je dokázali vyhubit.“
„Kde se ve vás taková slova berou?“ udivil se profesor.
„Ani nevím, profesore. Najednou to mám všechno před očima. První cestovatelé vstoupili do panenské přírody tohoto kontinentu. Zabíjeli zvířata pro zábavu a šířili svou víru. Nerespektovali tradice kmenů a ukazovali jim svůj směr. Podle nich samozřejmě ten nejlepší, jak jinak…“

Zastavil jsem se.

„…jako bych se vrátil v čase a viděl to,“ pronesl jsem a pak se usmál na Bariku, která nerozuměla, o čem jsme se s profesorem bavili.
„Někteří se chovali špatně,“ uznale pokynul profesor hlavou.
„Vidíte, ale nějak jsme se z toho nepoučili, profesore. A to si většina z nás myslí, že jsme nejchytřejší bytosti na této planetě,“ dodal jsem a mávl rukou.
„Ty nestát, pohyb dobrý,“ ozvala se Barika.

Jako by věděla, že je třeba ukončit tuto zbytečnou konverzaci.


* * *

Ukázala směrem dopředu. Vyrazili jsme. Profesor ještě chvíli stál na místě a díval se na mě jako by nechtěl věřit, co že jsem mu to před chvíli všechno řekl. Myslím, že to byla pravda, kterou nechtěl vidět. Možná se mu to nelíbilo. Mě se však také nelíbilo, že mi tajil pětičlenný tým vedený nějakým Paulem Carrem, hledačem pokladů. Vzpomněl jsem si.

Poté vyrazil do chýše, která sousedila přímo s náčelníkovou.

Docela by mě zajímalo, jestli se profesor náčelníkovi kmene zmínil o lidech, kteří přijdou do jeho osady a budou chtít vědět, kde jsou diamanty.








Kapitola 14



Večer jsme seděli u ohně a náčelník vyprávěl příběh o svém prvním synovi Taihovi, který se vydal na stezku odvahy k jezeru Nyasa. Tam se měl utkat s velkým krokodýlem. Číhal na něho dva dny, ale neobjevil se. Když uběhlo dvacet nocí, vydal se k jezeru znovu. Krokodýl se objevil a Taiho po těžkém boji krokodýla porazil. Ukázal na svůj krk, kde měl obří náhrdelník. Tam měl zavěšené různé kousky uschlých plodů, kostí a zubů. Když jsem se zeptal, kde je Taiho, protože bych se s ním rád seznámil. „Jeho duše odejít,“ odvětil. Usmál se a vyprávěl další příběh, ve kterém jeho syn vynikal. Nesmutnil, že je už mrtvý. Ostatní se také usmívali a poslouchali náčelníkův příběh, který zřejmě vyprávěl jen kvůli mně.

„Vyprávět on pro tebe, Mjumbe,“ řekl muž sedící naproti mě.

Kývl jsem a usmál se, protože jsem pochopil, že místní smrt berou jako součást života a spíše se radují, když jejich milovaní svůj život prožili dlouhý a dobrý.

„On mít dobrý život,“ dodal šaman kmene Utuku, který právě dorazil a sedl si vedle mě. Toho jsem využil a pověděl mu o mužích, kteří přijdou hledat diamanty. On se jen usmál. Věděl, že přijdou a proto prý navedl jejich kroky ke kopci, kde v kamenných rozvalinách najdou, to co hledají.

„Nevadit, oni vzít diamanty?“
„Ne. To jen krystal, kámen to nám příroda zapůjčit.“
„Bílý lidé toužit po nich,“ dodal jsem.

Utuku jen pokynul hlavou.

„Ano, bílý lidé z toho krystal udělat thamani. Něco drahý…
Něco cenného napadlo mě.
„…budou pro diamant zabíjet,“ dodal, jako kdyby bělochy znal.

Poslouchal jsem ho a uvědomil si, že má pravdu. Kolik věcí jsme dokázali nadhodnotit a považovat je za velkou cennost. Ve skutečnosti to byla jen cetka, předmět, který neměl v době svého vzniku žádnou hodnotu.

„Ty znát Otawaka?“ zeptal jsem se šeptem šamana, aby mě nikdo neslyšel. Přece jenom ptát se na děti náčelníka není asi to nejlepší, jak zapadnout.
„Její duše odejít,“ odvětil.
„Já ji vidět,“ oponoval jsem.
„Tvé smysly zmatené. Ona mnoho nocí mrtvá.“
„Předtím než já ztratit. Já vidět ji v mé chýše,“ snažil jsem se přesvědčit Utukua, že si nevymýšlím.
„Co ona říkat?“ zeptal se.
„Já nepamatovat jiný život a pak dotkla mě a já být v jiný svět,“ odpověděl jsem.
„Ona říct, ona Otawaka?“
„Ne, já ptát Bokko.“
„Bokko její bratr.“
„Já vědět on její bratr.“
„Přijít za mnou zítra a my promluvit si,“ řekl a pak se zatvářil jako bychom tenhle hovor nikdy nevedli.

Pokynul jsem hlavou a svůj pohled věnoval směrem k chýši, ve které byla Barika. Seděla uvnitř a čekala, až přijdu. Říkala, že bude čekat, i když jsem jí řekl, aby šla klidně spát.

Chvíli jsem ještě poslouchal náčelníka a jeho příběhy, které nebyly o jeho synovi, ale i o jiných členech tohoto kmene. Když odešel, zvedl jsem si i já a odešel do své chýše.


* * *

Barika na mě opravdu čekala. Ulehl jsem vedle ní a pohladil jí po tváři. Nikdy se s tím nesetkala, možná proto se jí to líbilo. Poté se svlékla a já uviděl na jejích zádech tetování. Bylo to poprvé, kdy se přede mnou svlékla.

„Ty mít kresba na těle?“ udivil jsem se.
„Všichni kmene Ukumba mít kresba na těle,“ odvětila.
„Jaký jeho význam?“
„To magický a mocný amulet proti zlá síla,“ odvětila.
„Aha, to jsem nikdy neviděl.“
„Aha, Touma,“ pousmála se.

To slovo AHA v jejím podání vyznělo neskutečně legračně.

„Mít jméno ten amulet?“ zeptal jsem se.
„Ochránit před zlá síla.“


Barika se usmála a své nahé tělo přimáčkla ke mně. V první chvíli jsem nevěděl, jestli mi tím chtěla něco naznačit, nebo jsem v tom hledal úplně něco jiného. V každém případě jsem byl za její přítomnost rád. Změnila mě. Nebyl v tom žádný úmysl z její strany a to na tom byl právě to úžasné. Někdo by řekl, že za tak krátkou dobu není možné se změnit a přijmout naprosto odlišné zvyky. Mám na to jiný názor a jsem opravdu rád, že se Barika stala součástí mého života.


„Ty přemýšlet,“ šeptla.
„Ano, já přemýšlet…“
„…ty zlobit se, já ležet u tebe?“

Překvapila mě.

„Já překvapený,“ odvětil jsem.

Všiml jsem si, jak se usmála. Její ruka mě pohladila po hrudi. Byla zřejmě ráda, že jsem ji neodmítl a že jsem se nezlobil. Její skromnost ukrývala divokost, kterou dobře skrývala. Cítil jsem to. Vzpomněl jsem si samozřejmě na svůj sen, nebo co to vlastně bylo. Zítra jdu za šamanem kmene a věřím, že se dozvím více. I když mě zajímalo jen jediné, proč jsem viděl Otawaku jen já a její bratr Bokko.

„Já rád ty být se mnou,“ pronesl jsem a otočil se k ní bokem.

Pohladil jsem ji po tváři a políbil. Bylo to, jako když se dotknete odpočívajícího hada, který hned ožije a zaútočí. Přesně tak to vypadalo, když jsem políbil Bariku. Její tělo se okamžitě vymrštilo na mě a já ucítil tu energii, která z něho vycházela. Začala mě hladit po tváři a pak po celém těle. Ruce, krk, břicho, nohy. Zajímavý způsob milostné předehry. Aby to bylo i pro mě příjemnější sundal jsem si kalhoty a košili. Její ruce znovu zaútočily na mé tělo. V první moment to vypadalo jako by mě chtěla očistit, tím myslím, duchovní očistu. Jakýsi druh rituálu kmene Ukumba, pomyslel jsem si. Zřejmě abych se připravil na milování.

Když jsem byl úplně nahý, najednou se otočila a třela se zády o mé tělo. Cítil jsem, jak mi svým zadkem tře o mé mužství. To se mi samozřejmě moc líbilo. Dělala to ještě nějakou dobu, kdy už jsem byl dávno vzrušený a byl připravený. Ještě chvíli mě však dráždila a pak se sama navedla.

V tichu noci jsem pak slyšel jen její vzdechy a nějaké mumlání, které doprovázelo naše milování.


* * *

Ten večer jsem zažil něco úžasného a těžko by se to dopodrobna popisovalo. Rozhodně to byla neuvěřitelná zkušenost. A když jsem jednou slyšel od jednoho námořníka, že ženský klín je magnet, který dokáže muže zblbnout, ale i svou vnitřní sílou připoutat. Co by asi ten námořník řekl po jednom milování s dívkou kmene Ukumba? Myslím, že to nebyla jen vnitřní síla, která mě dokázala připoutat, ale magie jejího těla. Byla jako čarodějka bez kouzelných lektvarů. Její pohyby, její doteky, a to podivné mumlání dokázaly, abych zapomněl na svět kolem. Abych se soustředil jenom na ní…


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 15.03.2017, 10:47:45 Odpovědět 
   Zdravím.

Zajímavé pokračování. Jsem rád, že Bariku a Thomase kmen přijal. Text je stále čtivý, líbí se mi mísení cizí mluvy /dialogů v řeči kmene/ s normální konverzací (nejspíše jde o angličtinu). Líbí se mi, že to Thomasovi a Barice vychází a že našli čas pro sebe, protože nikdo netuší, co jej v budoucnosti čeká.

Našel jsem práci šotka Překlepníčka:

„Ano, bílý lidé z toho krystal udělat thamani. Něco drahý… (schází uvozovky na konci)

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 15.03.2017, 17:01:13  
   Danny Jé: Zdravím,

děkuji za komentář a za to že se to líbí :) Jinak ty překlepníčky opravím, ale myslím, že i bilý lidí by měli být bílí lidé :)

Hezký den
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Bob bobb
(12.6.2019, 12:18)
Jakub Žák
(11.6.2019, 15:22)
Tatyana
(6.6.2019, 22:39)
Tvořitelka
(4.6.2019, 10:28)
obr
obr obr obr
obr
Variace na V. 1
Stanislav Klín
Cesta, která ni...
Larkin
Gladitáor
Casstial
obr
obr obr obr
obr

Naděje pro hříšnici
Totenherz
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr