|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39822 příspěvků, 5843 autorů a 393393 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Potíže s časem a volba prezidenta ::
 Lollo |
publikováno: 30.03.2017, 9:34
|
|
| |
|
|
Tak tu máme zase letní čas. Letošní změna se setkává opět se všeobecnou nelibostí v českých hospodách a pražských kavárnách, ostatně jako již každý poslední víkend v březnu za posledních zhruba sto miliard let, kdy náš první prezident prohlásil: "Budiž letní čas!" Ve všech novinách se už týden dopředu tisknou desetipalcové titulky "Přeřiďte si včas svůj čas!", nebo lákavěji: "S naším letním časem přivoláte léto rychleji!" Občas se sice objeví noviny se skrytou výhružkou: "Koukejte ty hodiny ve dvě ráno posunout, nebo uvidíte!", ale i tak je to pořád lepší, než titulky, které by měly být diskrétně pouze v černé kronice: "Horáček na Hrad!". A tak pravidelně každým rokem ze soboty na neděli, skřípajíc zuby, postrčíme své hodinové ručičky napřed a na podzim je zase z nedostatku jiných nesmyslných činností posouváme zpět.
Proč takovou věc všichni poslušně děláme? V pražských kavárnách se šušká, že pokud tak neprodleně neučiníme, z Ministerstva Pro Kontrolu Času A Jiných Vnitřních Záležitostí Státu přijdou dva muži v černém a pohrozí každému rebelovi uvězněním v českém symbolu času - staroměstském orloji. Ano a ti nejzatvrzelejší hříšníci tam pak na věky věků dělají divadlo stovkám udivených japonských kamer každé léto. Nevěříte? Běžte se tam někdy v pravé poledne podívat! Je to záslužné, zvyšuje to turistický ruch a Ministerstvo Pro Kontrolu Času má další peníze na vymýšlení nových nařízení. Ale ani vy nechcete mít takové problémy, takže si laskavě přetočte i své hodiny, počítače, mobily a také mozek. Ano, právě mozky pro tuto změnu nemívají pochopení.
"Vstávej, je už deset." Povídám.
"Ne, to tedy není, je devět!" Odporuje mi můj vlastní mozek.
"Posunul se čas, takže je už deset."
"A proč si mám, sakra, myslet, že je jiný čas, než byl včera touhle dobou?"
"Protože se to tak každý březen dělá, je letní čas!" Odvětím netrpělivě své natvrdlé mozkové kůře.
"A proč se to tak dělá?"
"Protože to je nařízení Ministerstva a je to záležitost obrany státu."
"Jsi si jistá?" Mozek mě neprodleně nutí pustit počítač.
"Na internetu píšou, že to ušetří elektřinu a to je velmi důležité."
"Dobře a kde je ta ušetřená elektřina?"
"Nó..," Ošívám se pod přísným, pochybovačným pohledem svého mozku. "Řekla bych, že je schovaná ve všech těch vládních supertajných bunkrech. Až dojde k nějaké katastrofě, jako je třeba konec světa a na Zemi nebude ani ždibec elektřiny, vytáhne naše prozíravé Ministerstvo všechnu tu našetřenou elektřinu za těch sto miliard let z podzemních skladů a přeživší obyvatelé státu se můžou opět začít věnovat bohulibým činnostem, jako je chození do práce, nebo surfování po internetu."
"Vážně? A proč je letní čas na jaře? To mi nedává žádnou logiku, proč ne jarní čas?" Držkuje mozek.
"Protože je i v létě?" Odvětím nejistě a už značně schizofrenicky.
"Ale to mi stejně nedává žádnou logiku....!
"Buď už zticha, rozbolela mě z tebe hlava!" Kapituluji a zavolám kamarádce, se kterou se domluvíme, že zajdeme odpoledne na skleničku.
"Ale to tě bude taky bolet hlava!" Nedá si pokoj neřád mozek.
"Ano, ale tak nějak veseleji!" Odseknu a prásknu dveřmi.
V metru o tom ale stále přemýšlím. Co kdybych cestovala časem jako v tom seriálu Pán času? Plula bych v té jeho pěkné modré, policejní budce vesmírem, skákala bych vesele z jednoho času a prostoru do druhého. A když bych si zamanula, jednoduše bych nacvakala pár tlačítek a přesunula bych se třeba do roku 2150 na desátou ranní do Paříže. Ano, jak snadné. Moc se mi to líbí. Zrovna otevírají kavárny, do kterých se místní kavárenští povaleči nahrnou a neodejdou do setmění, jak je už od vzniku kaváren ve Francii zvykem. Báječné. Z posledního patra jedné z nich s nadšením pozoruji městskou leteckou dopravu různých malých i velkých futuristicky vyhlížejících létajících strojů a nemůžu se vynadívat. Z hloučku androidů a mimozemšťanů, kteří tu jsou očividně pravidelnými hosty, se jeden oddělí a míří k mému stolu. Je mi povědomý, celý zelený, mluví na mě. Ale proč tak křičí? Ach, asi mi praskne hlava!
"Kontrola jízdenek, prosím!" Vzbudí mě nevrlý hlas. Protřu si oči a dojde mi, že nejsem ani v kavárně v pařížské uličce a nepovídám si s tím uřvaným mimozemšťanem a ani protřele necestuji žádnou budkou, nýbrž obyčejnou podzemkou s hromadou dalších otrávených cestujících a do té vší smůly na mě řve revizor, který se dožaduje jízdenky, kterou jsem si v tom časoprostorovém chaosu zapomněla koupit. "Vidíš, já ti to říkal! Teď tě bude bolet hlava celý týden!" Šklebí se můj mozek od ucha k uchu.
Takže nyní jsem po zralé a důkladné úvaze v baru došla k jedinému možnému řešení. Budu kandidovat na prezidenta republiky. Můj volební program je jednoduchý a jasný. Zrušit všechen čas! Zvažte dobře, jaké výhody vám váš volební hlas přinese.:
1) Můžete jít do práce, až se vám bude chtít vstávat.
2) Ušetříte peníze za nákup hodin.
2) Za ušetřené peníze si nakoupíte více skleniček tvrdého alkoholu a nemusíte se hádat se svým mozkem.
"A jak ušetříme tu elektřinu?" Ptáte se. Všechno mám promyšlené. Půjčím si znovu tu úžasnou budku od Pána času, vyzvednu Nikolu Teslu někdy kolem roku 1916 a jmenuji ho svým poradcem a Pánem blesků. On už to nějak vyřeší. Vidíte? Myslím na vás.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 4 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
