» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2141783

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Čára v pohybu ::

Nancy Lottinger	publikováno: 09.01.2007, 1:21

Vypsání se z vlastních emocí... Když člověku není nejlépe...


	Mohla by se snad zdát klidná, ale opak je pravdou. Nejčernější kouty si pohrávají s nicotou. Už to není jen abstraktní obraz, je to zhmotnělá koule nasáklá emocemi. Nejvíc ji živí strach. Strach vyvolávaný zdejším světem? Ne světem, ale lidmi. Je tam, zalezlá v koutě, krčí se jako lovná zvěř. Jako ten, kdo čeká na smrt. Ne! Ona čeká na smrt. Co to? Není to snad odstín šedivé? Krev v žilách jí tuhne, po zádech přeběhne mráz. Plátno se opticky zvětšuje. „Nechte mě tu! Nechte mě tu, já nechci bojovat, já chci jít pryč, chci umřít, už nedokážu žít bez naděje!“ Proč se někdo obtěžoval do té přenádherné černoty přimíchávat bílou? Jak jediná kapička dokáže dělat divy… Je to až neuvěřitelný paradox. Jeden tah, druhý tah. Je vyhnána svojí nevědomostí z domu. „Zde odmítám být!“ zakřičí, ale zhmotnělé emoce ukazují pravdu. Sebelítost ji vyhnala pryč. Další tah.. Šedá se stále zesvětluje. Tahy jsou nespoutané, neřízené. Štětec vášnivě přejíždí po plátně. Začíná se zaplňovat. „To bolí!“ křičí, ale zbytečně. Nikdo ji neposlouchá. Kapičky vody se vpíjí do plátna stejně jako emoce do lidí. Beznaděj křičí. Křičí utrpením. Křičí z celých plic, ale za chvíli to začne bolet. Už dál nemůže, nedokáže to. Je slabší a slabší. Přes svoji zaslepenost nevidí, co se děje. Zmírá na vyčerpání. Poslední tah štětce, na kterém je nanesena čistě bílá. Je krásné, jak z černých koutů přešel malíř do bílého středu. Nejsou to rovné tahy štětce, jsou vášnově divoké… Jako život. Původním obyvatelem nebyla Beznaděj, ale Nevinnost… Kus plátna, který malíř přeměnil v dílo. To plátno bylo pouze jeho loutkou. Prostor. Beznaděj zemřela, ale zanechala potomky. Zanechala kus ze sebe, to Naději chová ve jménu. Naděje se zrodila. Zrodila a je tam pořád, je všude, jen ji musíte chtít najít. Drahá matka Beznaděj se bála ji přijmout. Nechala se zaslepit sebelítostí. A to jí jen dcera podala pomocnou ruku…


celkové hodnocení autora: 97.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 9		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 18		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 47		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Charlotte Cole	06.03.2008, 17:26:18

No musela jsem vymyslet něco novýho =D , přece jenom se furt opakovat taky neni moc dobrý... =D

Charlotte Cole	06.03.2008, 17:22:09

Nu tak tady bych se mohla snad rozepsat... jelikož mám takovéhle příspěvky moc ráda a tobě se to moc povedlo, tak samozřejmě budu známkovat jedničkou... Musela jsem si to přečíst dvakrát - podruhé mnohem pozorněji - abych v tom viděla tu zamýšlenou pravdu... a musím říct, že se mi to líbí. Už jenom tím tématem a způsobem, jakým jsi to pojala. bravo =D


ze dne 06.03.2008, 17:24:12
Nancy Lottinger: Počkej, novej smajlík? Tak to bylo asi hodně ispirativní :-) Jsem potěšena, že je ti takováhle tvorba blíž, ale ode mě se moc abstraktních věcí nedočkáš O:-)

Ada Mišková	25.11.2007, 20:29:28

Já byla v šestnácti letech chodící optimismus! Je mi líto, že to na tebe přišlo tak brzy... 8) No...já tady vidím poetizaci prózy a malování slovy...jako bych to už dneska někde slyšela 8)


ze dne 25.11.2007, 20:32:06
Nancy Lottinger: Ho, to skoro vypadá, že ti vykrádám styl :-) Uf, ještě že mám aliby (hm, slovník mi říká, že se to píše elibi - já mu ale nevěřím :-D) na leden - to jsem tě ještě nečetla :-) No, popravdě, když jsem to psala, bylo mi ještě sweet 15 :-) A o optimismu se nedá mluvit... Děkuju

Tomáš P.	14.09.2007, 15:22:53

Vše již bylo vyřčeno. Poslední dobou nějak nevím, co napsat k dílkům, která se mi velmi zamlouvají... :-/ Jo! Už vim! Jedna! : )

Mathew	09.09.2007, 22:02:21

I ve mně to evokovalo dojem, že čtu vlastně poetii. Krásnou poezii. Obzvlášť se mi líbí toto: "Beznaděj zemřela, ale zanechala potomky"


ze dne 10.09.2007, 15:08:34
Nancy Lottinger: Díky za čas strávený nad tímhle dílkem a klidně se zase někdy zastav :-)

BaD	10.01.2007, 14:54:50

Připomíná mi to, nemůžu si pomoct, báseň. Ta báseň je křehká a pomíjivá, ale části z ní se vpalují do mozku, jako příliš ostré světlo do očí. Není ani tolik o beznaději jako spíš o jejím vymítání, připomíná mi to čarodějnický rituál. "Beznaději, odejdi!" křičíš do prázdna ajá nemůžu jinak než za 1.


ze dne 10.01.2007, 14:58:49
Nancy Lottinger: A já nemůžu jinak, než ti poděkovat za přívětivý komentář a za popsání pocitů, které to v tobě vyvolává.

Petr.6.Suchy	09.01.2007, 15:31:37

hm, působí to na mě dost autenticky. Ten závěr se mi zamlouvá. Je to nezvyklý...


ze dne 10.01.2007, 14:59:02
Nancy Lottinger: Já pěkně děkuji

Snílek	09.01.2007, 8:15:51

Nejsem žádný odborník, ale z pohledu obyčejného nevzdělaného čtenáře to na mne působilo zajímavě. Z počátku jsem se příliš neorientovala, ale v poslední třetině to najednou vše dostalo smysl. A to přirovnání k malování (a nejen to) mě nadchlo.


ze dne 09.01.2007, 13:03:40
Nancy Lottinger: Děkuji moc, to byl účel, hlavně, žes to pak pochopil ;-)

čuk	09.01.2007, 7:56:15

To je pokrok, vypsávat pocity a jejich vývoj nějakou činností. Tady jsem v tvém díle přečetl, že malíř maluje na černé plátno až se propracuje k bílé barvě. Velmi dobrý nápad. Podle mého gusta bych přidal něco víc realistických detailů, jakýsi pohled zvenčí a přitlumil výraz citů, víc je schoval za činnost, a možná je trochu upřesnil a zbavil trošku nabubřelosti a poučování. Třeba i víc se věnoval struktuře obrazu


ze dne 09.01.2007, 14:59:34
Nancy Lottinger: struktura obrazu - čára v pohybu... Jen čára v nekonečnu... Asi poprvé řeknu, že jsem to napsala takhle a upravovat a pozastavovat se nad tím by asi nemělo cenu... tedy alespoň pro mě. Pro čtenáře už je to něco jiného. Po literární stránce máš jistě pravdu. Děkuju za komentář

duddits	09.01.2007, 1:20:32

Přiznám se, že vypsávání se z pocitů je něco, čemu v próze příliš neholduji. Ale tvůj příspěvek má v sobě něco, co ho nad většinu podobných nadnáší :-) Tohle dílko má opravdu povedenou myšlenku, spoustu pěkných obrazů a hlavně příjemně osobité zpracování. Ono vypsání se tu je sice stále hlavním motivem, ale je mile zaobaleno, takže nepůsobí tak prvoplánově… Ano, nějak tak by to mělo vypadat ;)


ze dne 09.01.2007, 12:53:51
Nancy Lottinger: Díky za komentář i za známku... Snažla jsem se to pojmout netradičně, tošku originálně... Ale rozhodně mi to pomohlo!!!