obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915486 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39722 příspěvků, 5762 autorů a 391377 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Osud ::

 autor Nikis publikováno: 07.05.2017, 9:29  
Krátká povídka s tématem holocaustu.
 

Nervózně v ruce žmoulal kus popsaného papíru. Bál se. Informaci, kterou se právě dozvěděl, by nejraději zapomněl a zcela ignoroval. Přijdou si pro něj. Věděl to. A děsil se toho.
S těžkou hlavou ulehl do postele a peřinu si přitáhl až k bradě. Nevěděl, co má dělat. Měl by utéct? Stejně by ho chytili. Měl by se začít připravovat na nejhorší? Stejně to bude tisíckrát horší, než si může představit. Zavřel oči. Začal vzpomínat na svou zesnulou choť. Dnes by to bylo čtyřicet let, co by byli spolu. A večer už možná nebude ani on.
Na chodbě panelového domu se ozval dusot nohou. Byli to oni. Zaslechl šepot. Mluvili německy. Krev mu ztuhla v žilách. Přišli si pro něj. Chtěli ho tam odvézt. Byl bílý jako stěna a peřinu si přetáhl přes hlavu. Začal se modlit.
V té samé chvíli se dveře jeho skromné garsonky rozletěly a dovnitř vpadli tři vysocí muži. Něco křičeli, ale on jejich jazyku nerozuměl. Stáhli z něj deku a uchopili ho za paže. Nebránil se. Věděl, že svému osudu neuteče. Ucítil něco studeného na hrudi – přívěšek šesticípé hvězdy, který měl schovaný pod košilí.
Vedli ho daleko. Ztrácel ponětí o tom, kde vlastně je. Pak najednou zjistil, že jsou na nádraží. Takže to byla pravda. Opravdu jen potřebovali doplnit vlaky. Jinak by ho odvedli až příští týden. Chtělo se mu brečet. Před nimi ale nechtěl. Hodili ho do jednoho z vagónů. Nebyl zde sám. Kolem něj byla spousta stejně vyděšených tváří.

Musel z toho všeho usnout. Nepamatoval si, jak se do cílové stanice dostal. Ze začátku si myslel, že se jen probudil ze zlého snu. Když ovšem uviděl vychrtlou tvář ženy sedící vedle něj, došlo mu, že to vše byla skutečnost. Šel si pro svou smrt.
Zakašlal. Kouř z lokomotivy ho dusil. Toho si povšiml jeden z německých vojáků. Pošeptal něco svého kolegovi a hned se za ním rozeběhli. Surově ho chytli za paže a vlekli někam do neznáma. Netušil, co udělal. Netušil, kam ho vedou. Nebo si to jen nechtěl přiznat.
Ocitl se na nádvoří plném lidí. Všichni měli stejný výraz ve tváři. A všichni se upřeně dívali na kamennou zeď posetou krvavými stopami. Zamrazilo ho. Bál se. Bude to bolet? Nebo to ani neucítí? A proč ho chtěli zabít hned teď? Byl schopný pracovat. Mnohem raději by někde tvrdě dřel, než aby zemřel teď a tady.
„Er ist krank," zaslechl říkat vojáka, který ho sem odvedl.
„Nein... Nein!" křičel, protože to bylo jediné, co v jejich jazyce uměl.
Doufal, že mu to pomůže. Byl naivní. Oni si mysleli, že je nemocný, protože zakašlal. Nebyl. Ale nemohl jim to nijak dokázat. Nemohl se bránit, protože by ho zabili ještě dřív.
Někdo ho uchopil za paži a vlekl ke zdi. Před očima měl tmu. Donutili ho pokleknout na studenou zem. Jemu ale připadalo, že je horká. Ucítil něco studeného na svém zátylku. Přivřel oči v naději, že nic neucítí. Osoba za ním se vzdálila. Že by zůstal naživu? Začal sám sebe zahrnovat otázkami. Když vtom se nádvořím rozlehl výstřel...


 celkové hodnocení autora: 92.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nancy Lottinger 14.05.2017, 19:07:28 Odpovědět 
   Krátké, stručné, ale dynamické a vzbuzující ty "správné" pocity. Chtělo by to trochu učesat, ale vesměs je to psáno s potenciálem. Jen ten panelový dům a garsonka mi tam bily do očí, rušivé.

Dala bych čtenářskou jedna, redaktorskou 2.
 čuk 07.05.2017, 9:29:00 Odpovědět 
   Psáno stručně a výstižně, tím víc emocionálně působí. Vystihuje detail transportu Židů, vcelku zajímavý. Je dobře, že takového prózy připomínají holocaust a ukazují tvář nacismu.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
obr
obr obr obr
obr
Jak Beruška ztr...
Celestýnka
Dračí vládce I
Zirvith Snicket
Nesmrtelný 1
Rebejah
obr
obr obr obr
obr

Sprostý koktající piáno
guru
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr