obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel všech - přítel nikoho."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915172 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39166 příspěvků, 5709 autorů a 388599 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Co bylo po příspěvku: Pohed občana na...... ::

 autor Džordž J.S. publikováno: 08.05.2017, 10:41  
Písemnosti schizofrenika, díky kterým se ho pak pokoušeli likvidovat tajné služby
Publikováno jako informace a ne jako dílo. Co myslíte, není to dráždění chřestýše
a policie bosou nohou?
 

Džordžovi dopisy ředitelce nemocnice. strana/1
vaše značka: 13/14/V.P. 16. 06. 2014
ve Žďáře nad Sázavou


Vážená paní ředitelko nemocnice na Vysočině,

reaguji na vaši odpověď na mou "veřejnou stížnost".Nechtěl bych nějak poškodit pověst nemocnice, ale jen odstranit a opravit to, co podle mne nefungovalo. Ve vaší nemocnici určitě pracuje plno dobrých a poctivých zdravotníků, kteří dělají dobré jméno a pověst nemocnici. A něco plošně špatného o nemocnici, by bylo jako facka těm dobrým. Pravda je ale černobílá a mezi dobrými se schovávají černé ovce a i v dobré pěnici je někdy námel. Proto je musí prosívat a čistit, aby se nekazila dobrá pověst, což je určitě i Váš zájem.
Uvádíte sice svou statistiku za rok 2013. A to 249 písemných pochval a 15 stížností. Ale pokud by Vás zajímala skutečná pověst, nechte si udělat nezávislou agenturou průzkum, co lidé říkají na ulicích. Ať třeba do mikrofonu namluví, co si myslí. A aby se nebáli mluvit, vše by bylo identifikované jen monogramem, časem a místem. A nevím jestli by se vám pak chtělo tuto statistiku zveřejňovat. Mám takový dojem, že psát stížnost pokládá mnoho lidí za zbytečné. Myslí si že se tím nic nevyřeší. Jen se dělá zlá krev. A je to mrhání úsilím. Proto je Vaše statistika taková, jaká je.


Nemluvil jsem zatím se všemi poškozenými a nemám zatím souhlas je uvádět. Zatím všichni, nebo ti sterými jsem mluvil vyčkávají do něčeho vstupovat. Vím, že nikdo z nich by stížnost nenapsal.
A tak budu zatím mluvit za sebe.

Ve Vašem dopise jste poškozenou Věru S. identifikovali jako moji maminku, o které píši jako o babičce. S touto identifikací souhlasím a řeč bude o ní. Uvádíte stručné shrnutí poskytované zdravotní péče. A cituji konec Vašeho závěru: "Dle zápisů v dokumentaci, byly postupy našich zdravotníků správné, nebylo shledáno žádné pochybení." V tomto shrnutí péče sice uvádíte kdejaký detail. např. alergickou reakci na antibiotika, ale nikde tam nevidím dost závažnou věc. Propadnutí hrtanu vlivem špatné péče, projevující se stále zhoršujícími potížemi s polykáním a zhoršujícími se potížemi s hlasem. Když pak přijela do DKS, říkala mě sestra, že ji musí kvůli polykacím potížím až půl hodiny krmit a to mletou stravou. A ke konci už vůbec nebyla schopná mluvit.

Když jsem o polykacích potížích informoval doktora Kyseláka, řekl mi, že špatně polyká tím, že leží, a že ji budou posazovat, aby lépe polykala. Když jsem asi za 2 dny krmil v sedě babičku kousíčky plátku šunky, měla obrovské potíže to polknout. Vůbec nic jsem do ní nedostal. Ani jeden plátek. Čekal jsem nasazení mleté stravy. Marně. Pochybuji, že by propadnutí hrtanu bylo ve Vaší dokumentaci. A co není v dokumentaci, jako by ani nebylo. A vysvětlení. Člověk přece nenapíše do dokumentace to, co by mohlo škodit. Jak pak chcete něco řešit, Když to důležité není vůbec zadokumentováno. A takhle to bude i u ostatních poškozených. Nikdo si ničeho nevšiml. Tak co.

Dále jsem si všiml, že uvádíte 29.1.2014 průjem, přeložení na Silo a léčba průjmu. Léčba je podle vás zdůvodněna bakteriologickým vyšetřením z odběrů na ODN-ce. Zaujala mne vaše vyjadřovací nepřesnost. Ale možná je to jen moje nepochopení či odborná neznalost. Pár minut po příchodu babičky na Silo, něco po jedné hodině, jsem mluvil s lékařem sila, který říkal, že odběry se teprve budou dělat. Po zjištění příčiny se nasadí cílená léčba.
strana/ 2


Další věc je ta, že odběr a vyhodnocení rozboru se muselo stihnout za půl dne. Co všechno se muselo stihnout. Nejprve zjistit, že je průjem. Nejlépe při přebalování. Byl jsem tam na oddělení každý den. A tak vím, že přebalování na tomto pokoji bylo vždy mezi jednou a druhou. Ale třeba se někdo podíval dřív. Pak se musel udělat odběr. Dopravit ho do laboratoře. Tam čekal, až na něj přijde řada. Myslím si že vzorek se dá do živného roztoku. Počká se, až naroste a pak se zkoumá pod mikroskopem. Když se takovéto bakteriologické vyšetření dělá třeba na podezření na angínu, čeká se na výsledky nějaký ten den. tady se to stihlo za půl dne. Další vysvětlení je třeba to, že jen k lékaři nedoputovala zpráva o výsledcích odběru na ODN-ce. Přesto mám určité pochybnosti. Třeba má ale všechno racionální vysvětlení.

Další věc je následující. Pár minut po příjezdu babičky na Silo na otázku: Ty máš průjem?
S námahou ze sebe vypravila. ( Začínala mít potíže s hlasem od propadajícího se hrtanu, který ji tlačil na hlasivky.) "Ne žádný nemám, ani neměla." V dokumentaci je sice napsáno demence. Ale jen obtížně slyšela. Bylo pro ni pak těžké zareagovat. Když se ale mluvilo přímo na ni nahlas a ještě tak, aby mohla odezírat ze rtů, pak to šlo. Byla tu jen prodleva reakce. Nejprve si v hlavě musela srovnat, co vlastně slyšela , co odezírala ze rtů, což je nějaké přemýšlení. Pak se musela rozmyslet, co vlastně řekne, což je zase přemýšlení, které je u starších lidí pomalejší. A po této prodlevě, která by pro někoho byla neúnosná, (musel se dát zkrátka čas), pak teprve promluvila. A to co řekla sedělo. Z našeho pohledu nebyla vůbec dementní. A když panu doktorovi řekla, že je dvacátého devátého, nedá se mluvit o demenci.
A co to tedy bylo za průjem, když další den mě ošetřující personál, který ji přebaloval na dotaz odpověděl, že průjem nebyl. A tak to bylo i další dny, kdy už žádné plíny neměla. Žádný průjem se nevrátil.

A tak je tu tvrzení proti tvrzení.

Na jedné straně vaše prohlášení a vaše bakteriologické vyšetření, že průjem byl a na druhé straně babiččino prohlášení a moje svědectví, že průjem nebyl. A kde je pravda? Kdo rozhodne? A tak zbývá pochybovat. Jednak o prohlášení babičky, o tom, co jsem viděl a co jsem slyšel od personálu, ale aby to bylo spravedlivé i o vašich prohlášeních a vaší dokumentaci. Všechno se dá nějak udělat a pravda je pak někde jinde. Můžete se proti tomu ohradit, ale to není důkaz. Ta možnost, že se všechno nějak udělá a pravda je pak někde jinde tu reálně existuje. A to je jeden z důvodů, proč pochybuji i o vašich prohlášeních, vaší dokumentaci i o prohlášeních v jiných věcech. Ta možnost tu reálně existuje. A tak zbývá říci něco s čím budeme všichni souhlasit: Musí se předložit důkazy!

Vrátím se ještě k souvislostem s propadnutím hrtanu. Jestliže se podle svědeckých výpovědí propadal hrtan, Muselo tomu předcházet špatné pití a špatné stravování. Co bych k tomu řekl.
Tyto negativní jevy by bylo možné indikovat špatným stavem pacienta a jeho slabostí a zesláblostí. Když jsem 6.1. 2014 přišel poprvé na ODN-ku, ležela tam babička jak nemohoucí mrtvola. Měl jsem vůbec pochybnosti, jestli se otočí na posteli. Přitom říkala, že se cítí hrozně slabě. Přemýšlejme, proč to asi říkala. Když jsem pak do ni každý den během týdne lil do ní nutridriky a setra před námi jí lila pití do krku, už na dotaz, jak se cítí o slabosti nemluvila. Bylo to tím, že jsem tam byl každý den. Pod vaší péčí neustále slábla. Zatímco na začátku hospitalizace na ODN byla schopna v sedě se vzepřít o ruce a o nohy a malinko se posunout na posteli. Nebo se trochu tahem rukou o madlo nad ní částečně přisunout. Postupně tuto schopnost ztrácela, až ji ztratila.
strana/3


Neustále slábla. Pak bylo pro ni těžký po okraj naplněný pohárek pití. Přitom jsem jí radil, ať si ho vezme do obou rukou.


Zmínil bych se ještě, jak se zesláblost projevila na rozchození. Ve výčtu rozhodných důvodů, proč se nepodařila úspěšná vertikalizace (postavení a chůze) uvádíte že to bylo vzhledem k značnému omezení hybnosti před úrazem (flekční kontraktury obou kyčlí a kolen, chůze v chodítku obtížemi). Na to bych reagoval takto. Asi měsíc, dva před úrazem jsem vozil babičku v invalidním vozíku z DKS na polikliniku, protože to byla dálka, kterou by neušla. Bylo to k vůli rehabilitaci po trombóze nohou. Část cesty jsem ji vždy nechal jít v rámci vlastní svépomocné rehabilitace. A tak vím, že vždy vyšla velký dlouhý kopec ve Žďáře před kinem. O berlích v pohodě svým tempem. A v domově mohli všichni vidět jak se prochází s berlemi po chodbě. Toto vidím jako důkaz proti vašemu tvrzení : "Chůze v chodítku s obtížemi." Omezení hybnosti před úrazem bych naprosto vyloučil z rozhodných důvodů, proč se ji nepodařilo rozchodit. To omezení tu samozřejmě bylo . Nebylo ale natolik závažné, aby nemohla chodit.
A jak to bylo po operaci?
6. či 7. 1. 2014 babička říkala, že rehabilitace byla fiasko, že se ji dopoledne vůbec nepodařilo dostat do chodítka. Odpoledne jsem ji s rehabilitační podpíráním pod pažemi postavili a pří nadlehčování těla ušla několik kroků, dopředu a zpět. Nohy měla sice trochu pokrčené, ale ještě ji solidně fungovaly. Viděl jsem to na vlastní oči. To proč se ji nepodařilo rozchodit, byla zesláblost způsobená předchozí péčí, kvůli které se sama neunesla. A neunesla svoje tělo. Tenkrát chodila jen proto, že byla nadlehčovaná. Pak při vaší péči pořád neustále slábla. Ke konci na ODN pak v chodítku nebyla schopna udělat ani krok. pak se v rehabilitaci přešlo jen na nácvik postavování s dopomocí a stání. To šlo ztuha.
Registroval jsem velkou slabost, která se zvětšovala, což bylo způsobeno vaší péčí. Nedostatečným pitím a jídlem. Vůbec při polykacích potížích nedostala mletou stravu. A to i když jsem o ni žádal. Pak do sebe něco dostat,byl problém.

Toto je jedno tvrzení o vaší péči spojené s jídlem a pitím a proti němu tu stojí to vaše. cituji.:

"Sledování a hodnocení nutričního stavu pacienta za hospitalizace probíhá dle přesně daných pravidel. Je sledován zdravotními sestrami, nutričními terapeutkami i lékaři."

Jak vidíte zase tu stojí tvrzení proti tvrzení. A kdo rozhodne, kde je pravda? Leda tak soud.


Za hospitalizace ve vaší nemocnici utrpěla babička následující újmy:
Propadnutí hrtanu, s následnými velkými polykacími potížemi a postupnou až úplnou ztrátou hlasu. Vše za hospitalizace způsobené vaší péčí, špatným pitím a jídlem. Dále bylo touto péčí sáhnuto
a ubráno z energetického potenciálu, který je u starších lidí menší a byla tímto ohrožena na životě. A protože krátce po hospitalizaci zemřela, dá se to považovat jako ublížení na zdraví s následkem smrti.
Někdo na tato fakta namítl, že by nemocnice měla přijít s návrhem na odškodnění. Pokud by k tomu došlo, mám poznámku o jeho výši. Bylo by pro mne přijatelné, kdyby jste se výši určili podle právních předpisů.
strana 4


Podle nich se řídí soud, když není žaloba o odškodné o konkrétní výši a ujma se řeší na základě trestního práva. Jednotlivé újmy jsou obodované a před 4 roky, kdy jsem se o tuto problematiku zajímal bylo za bod 120 Kč.

V případě, že by nemocnice přišla s návrhem na odškodnění s takto zdůvodněnou částkou a uvedením jak k dané výši přišla a zahrnula přitom uvedené újmy, což bych si ještě zkontroloval, pak bych už tolik neuvažoval o trestním oznámení, (protože ublížení na zdraví je trestný čin).
A neuvažoval tolik o žalobě o odškodnění. Jestliže mě ale nepřesvědčíte, že se něco děje, pak bych do částky o odškodnění zahrnul i další položky. např. uvádím.

Předtím než se babička dostala do domova bydlela se svou vnučkou Lenkou garsonce, aby jí byl někdo k ruce. A i potom, když se dostala do domova, pořád byla babička její strážný anděl, životní průvodce a její studijní poradce. Lenka totiž studuje VUT fakultu chemickou a má už polovinu za sebou. Musela však přerušit studium, protože ji odešla psychika. Až se trochu vzpamatuje, chce v dalším roce pokračovat ve studiu. Těch vlivů bylo sice víc, ale nejvíce ji psychicky deptal stále zhoršující se stav babičky. To že s ní stále obtížněji mluvila. A uvědomování, že ji nemocnice zaráží pořádný hřebík do rakve. Rok studia navíc vyjádřeno ekonomicky je 70 000Kč.


Jestliže v nějaké nemocnici se dělo něco podivného, protože tam řádil heparinový vrah, vedení nemocnice podalo trestní oznámení a postaralo se o nápravu. Vy jste rovněž dostali impulz, že se něco děje podivného a že je to asi hromadné. Očekával jsem vaši podobnou nápravnou reakci. Proto jsem vlastně vám poslal svou písemnost, aby až budu starší a třeba se dostanu do vaší nemocnice se mi nestalo něco podobného. Místo toho jsem se dočetl od vás, že je všechno v pořádku.

Co to dokazuje?
Dokazuje to snad vaši neschopnost něco řešit? Odhalovat a odstraňovat nedostatky? A postavit se něčemu čelem?
Dokazuje to snad vaši vychytralost? Zatím není nic dokázané, tak se nic neděje.
Nebo je tu domněnka přitažená za vlasy. Nedokazuje to snad, že vedení nemocnice v tomto hromadném poškozování zdraví jede finančně také? Pak přece samo na sebe nebude dávat trestní oznámení.

A tak se musím smířit s tím, co by jste mi asi napsali vy, což si dokážu vydedukovat. A to asi toto: Co když je to jen výmysl, zatím není nic dokázané.


Zamýšlel jsem se, kdo za to vlastně může. Dospěl jsem k závěru, že za to může víc lidí. Selhaly sestry, lékaři, primářka i vy paní ředitelko tím, že jste nezajistila kvalitní odbornou kontrolu primářky a jejího rezortu. Někdo se měl starat, pečovat, někdo léčit, někdo kontrolovat, odstraňovat nedostatky a zasahovat. Všechno selhalo. A každý člen tohoto systému má na tom svůj díl odpovědnosti. Proto moje slova v předchozím dopise o systému a Vy jste se také vyjádřila.


A zase je tu tvrzení proti tvrzení.
strana 5





Cituji vaše slova:
"Jsme připraveni. obhájit nastavený systém poskytované zdravotní péče před jakýmkoliv nezávislým auditem."
Zjišťovat funkčnost systému podle jakýchsi papírových hodnot, není podle mne ta nejlepší metoda. Vše by se mělo posuzovat a zjišťovat podle skutečných výsledků. Chtělo by to prověřovat i ostatní pacienty za nějaký časový horizont, jestli i u nich nedocházelo k podobným újmám, jen se nepřihlásili a podle jejich skutečného zdravotního stavu. Zjišťovat svědky, kteří je navštěvovali, případně by to byli už pozůstalí a podobně. Provádět ale takovouto činnost asi žádný audit nebude. Vidím to jako budoucí práci pro policii a policejní lékaře. Jako při zjišťování, jestli nejde o trestný čin. Rovněž prověřovat bývalé pacienty jen podle dokumentace, vůči které já chovám nedůvěru, by mne nepřesvědčilo. Předpokládám, že papíry byste měli snad v pořádku. Přesvědčilo by mne až prověřování samotných pacientů, svědků a případných pozůstalých.


Na vaší odpovědi si hlavně cením to, že jste odpověděli i na můj dlouhý, neurovnaný, literární, tak trochu paskvil, bez všech vyžadovaných náležitostí. Padla i sázka o láhev piva a krabičku ibalginu, jestli vůbec někdo odpoví. Mám tak něco na mou hlavu. (Občasný tlak až bolest snad od napětí.) Na vysvětlení uvádím výrok jednoho středověkého alchymisty a lékaře, že rozdíl mezi jedem a lékem je ve množství.

Nyní uvádím jen fakta a důkazy. Jen se přiznám, že mi to občas literárně ujede.

Rovněž si cením vaší poslední věty, ve které je naznačeno jak všechno řešit. Cituji:
"Pokud máte důkazy o pochybeních v naší péči, prosím o jejich předložení, budou nezávislým auditem prošetřeny."
Z této věty usuzuji, že i vy máte zájem na odhalování a odstraňování nedostatků, a že po předložení důkazů nezávislý audit povoláte. Takto by měla vypadat péče o dobrou pověst. Je to i o vyhledávání a odstraňování nedostatků. A zde jsou důkazy:

Jsou to svědecké výpovědi o propadnutém hrtanu, projevující se polykacími potížemi a postupným ztrácením hlasu. A i o během asi jen tří týdnů rapidně zhoršující se kondici. Pak se rychlost zhoršování snížila, díky návštěvám, ale i to vedlo k předčasné smrti.
Na prvním místě ale neuvádím svou výpověď a příbuzných, kteří babičku navštěvovali, ale svědectví z Domova klidného stáří ve Žďáře nad Sázavou Okružní 67, o stavu v jakém pak přišla babička z nemocnice, kdy kvůli polykacím potížím ji hned nasadili mletou stravu. Jako svědkyni uvádím bývalou spolubydlící babičky v domově, paní Svárovskou a pak část personálu domova, který se o babičku staral. Tam si mohli všimnout i kolísavého stavu hlasu, kdy jeden den už nebyla schopna promluvit, ale v následujícím dnu to ještě s obtížemi šlo a bylo ji dostatečně rozumět.
Na druhém místě je to mé svědectví. (Byl jsem na ODN od 6.1. 2014 skoro každý den.)
A příbuzných babičky, kteří ji navštěvovali. Je toho dost zachyceno v písemnostech, které jsem vám poslal, tedy hlavně v této, kde jsou jen fakta.

strana 6



Doufám, že se nezávislá komise bude zabývat i svědeckými výpověďmi a mými písemnostmi, jinak bych to viděl jako budoucí práci policejních vyšetřovatelů a policejních lékařů. Prosím o zaslání výsledků tohoto šetření. Velice by mne zajímalo, jak se komise vypořádá s rozdíly v mých a vašich tvrzení a uvedených skutečnostech. A jak se vypořádá se zdůvodněním závěrů. V případě mých pochybností, bych se zařídil podle toho, a byl bych připraven zasáhnout. Existuje totiž přísloví:
ruka ruku myje a leninské heslo: důvěřuj ale prověřuj. A tak doufám, že komise bude opravdu nezávislá a vše povede k nějaké nápravě. Toto je totiž můj hlavní zájem.

S pozdravem
Džordž J.S.
adresa

----------------------------------------------------------------------------------------------------

další dopis :
Nebude zatím z taktických důvodů odesláno, psáno jako telepatická blamáž. ŘN2/1
vaše značka 13/14/V.P.

Věc : Hospitalizace Věry Sýkorové nar. 2.11.1931

Vážená paní ředitelko nemocnice na Vysočině.

Odvolávám se na Váš dopis ze dne 20.5.2014. Vaše značka 13/14/V.P. .V něm bylo řečeno, že budou-li důkazy o pochybení nemocnice bude toto prošetřeno nezávislou komisí. V mém dopise ze dne 16.6.2014 jsem uvedl jako důkazy svědecké výpovědi. Od té doby uběhlo už mnoho měsíců. Nedostal jsem však žádnou zprávu, která by se týkala komise, ani zdůvodnění, proč se tak neděje. Nezbývá mě myslet si, že Vaše slova o šetření nezávislé komise byla jen blamáž. Proto Vás důrazně žádám, abyste plnili svoje povinnosti v této věci.
To co nemocnice zatím předvedla, je dost chabé. Byl to dopis ve kterém se tvrdí, že podle zápisů v dokumentaci je všechno v pořádku a telefonické pozvání, na které jsem reagoval návrhem na písemný kontakt. Uvedu proč. Bylo pro mne těžké sehnat během dvou dnů svého tehdejšího právního konzultanta, nynějšího právního zástupce, jenž byl a bývá dost často na cestách a je benevolentní k mým literárním úletům, což naprosto odporuje úřednímu strohému, věcnému, a právnicky jasnému a jednoznačnému vyjadřování. Druhým důvodem je má nemoc, která mi znesnadňuje a těžko dovoluje dostavit se na osobní jednání.

Z těchto důvodů i nyní navrhuji jako jedině možnou komunikaci písemnou formou.

Vracím se k této nemoci. Je to paranoidní schizofrenie, narušený kontakt s realitou, inter-psychické halucinace a schizofrenní bludy. Možná, když si toto přečtěte, tak Vás napadne, že někdo, třeba i ve skupině, přijde do nemocnice a vystřílí tu bandu smrťáckých viníků, včetně všech odpovědných složek. Jestliže se podíváme do dávnější minulosti, tak podobné události se už staly. Kdyby jste pani ředitelko četla korespondenci s nemocnicí tehdejších událostí, která se mimochodem trochu podobá té naší, možná by vás to poučilo. Tenkrát se hodně tutlalo. Něco se však přece dostalo na veřejnost. A ti mrtví tam tehdy byli. Představte si, že by se našel někdo podobného ražení, jako tehdejší aktéři a tituloval Vás jako šéfku smrťáků, nebo šéfku organizace smrťáků, kde se ubezdušují lidi. Odtud je už jenom krůček k vykřikování: "smrt za smrt" a dokladování jak to ve světě chodí slovy Švejka: " Válka bude. Zabili jste mi strejčka, (to jako následníka trůnu), tak tady máte přes držku."
K tomu ale dodávám, že jsem strojní inženýr, který si myslí, že se na věci dokáže dívat logicky a s nadčasovým nadhledem. A dokáže věci řešit i jinak, než bylo doposud předvedeno. Ale nebude mu dělat problémy a je připraven všechno řešit i důraznou a účinnou akcí. Je jasné, že toto jsou jen řeči, a z právního hlediska to nemá žádnou váhu. Budou ale následovat činy. O tom, jaké právní prostředky a případně zbraně se použijí, se nechte překvapit. Jen Vás suše informuji, že se něco chystá, organizuje, připravuje a plánuje.

Zastřešuji rozrůzněné síly. Jsou to různí příbuzní babičky a jiných postižených, pozůstalí a podobně, které se mi podařilo dohledat.
--První skupina chce všechno nechat být. Nač dělat ostudu. Při pomyšlení, že by měli vypovídat před policií nebo u soudu se jim zvedá žaludek.
--Druhá skupina nechce nikoho trestně stíhat a stačilo by jim vysoudit nebo dojednat odškodné, řádově statisíce.
ŘN2/2

--Další skupina je už radikálnější. Chce všechny viníky trestně stíhat, s tím že smrťáci patří do kriminálu. A akce může být úspěšná jedině připravenou hromadnou žalobou. Současně chce usilovat o odškodnění, řádově milióny, i když soudní poplatek je 5% žalované částky.
-- O poslední skupině raději pomlčím. Její heslo je: Když by policie a stát selhal, naše akce to jistí.
a pak všechno zveřejníme, včetně všech dopisů a informací. Aby nedošlo k prozrazení, tak se snad domlouvají jen telepaticky.
--K tomuto přidávám i svůj pohled.
Jako konstruktér jsem výpočtově a konstrukčně řešil závěs pánve na přepravu tekuté, žhavé oceli. Kdybych třeba špatně spočítal únavovou pevnost, nebo udělal špatně opatření proti křehkému lomu, což je porušení materiálu při teplotním namáhání, nebo něco zanedbal, a pánev se utrhla, někoho to zabilo a vinna padla na mne, tak jdu do vězení.
Vám už se ale něco utrhlo a těch postižených a mrtvých, které jsem dohledal, je požehnaně.
A podle mne by se mělo měřit stejným metrem.
---------------
K poslední organizační skupině přece jen uvádím následující spekulace. Stačí se podívat do poslední doby. Duševně nemocný druhý pilot navedl letadlo k havárii. Duševně nemocný člověk vystřílel restauraci. Duševně nemocná provedla útok nožem ve škole ve Žďáře nad Sázavou.
K tomu poslednímu. Vražedkyně byla zbavena trestní odpovědnosti z důvodu nepříčetnosti. Jestliže si každý projde její činnost, dlouhou trasu, jednání, koupení vojenského útočného nože a další, je jasné, že byla naváděna hypnotickými instrukcemi a telepatickým signálem. V podvědomí asi měla tušení k čemu je naváděna. Chtěla tomu zabránit i za cenu vlastního života, protože volala, za volejte zásahovou jednotku, ať mě zastřelí.
Toto všechno je jen vrcholek ledovce tajných psychologických pokusů a výzkumu. Principem je porušená chemická rovnováha v mozku. To může být třeba duševní nemocí, drogami, i stresem, psychiatrickými léky, třeba špatným užíváním, vynecháním užívání a podobně. Člověk je pak někdy s takto poškozenou psychikou málo odolný proti hypnotickým instrukcím a může se pak použít na cokoliv. Nejčastěji je to tak, že se nějaký duševně nemocný zblbne hláškou, třeba i hypnotickou: "neber ty léky, bude ti líp". Pak se dále zpracovává, až je použitelný jako navigovaná smrtící střela určená k čemukoliv, vedená hypnotickými instrukcemi. Takže o nich ani neví. Dále telepatickým signálem. A to je částečně princip té poslední skupiny. Je to banda zabijáků a idealistů vedených hypnotickými instrukcemi, telepatickým signálem a i vlastní vůlí a přesvědčením. Jedna z variant jejich plánů je organizovaný současný zátah na všechny. Tedy i na špičky, které za to braly peníze. V týmu jsou totiž i ti, kteří ovládají telepatickou špionáž a tyto špičky jsou jim známé. Pro ideál odstraňování zla ze světa a odstraňování původců zla, kteří mají v kapsách peníze potřísněné krví, jsou připraveni jít do akce a případně i zemřít.
A ještě co se autor dozvěděl z telepatické pošty, neboli "telepatického fejsbuku". Zde komunikuje skupina mágů, která se organizuje a připravuje rovněž k potrestání této hromadné vraždy. Vystupují a označují se jen písmeny abecedy. Někdy se ani neznají. Ale poznali by se podle energie, kterou každé tělo vyzařuje, a kterou jsou schopni vnímat na kilometry daleko.
Zde je ukázka jejich komunikace: "Tady bojovník "K". Jsem připraven potrestat hromadnou vraždu. Smrt za smrt. " "Tady bojovník "B". Moje četa se připravuje k zásahu. Sejmeme všechny hlavy toho rozvětveného ďábla." Organizační sdělení jsou asi komunikačně blokována. Zbývá si jen domýšlet.

Je to vůbec možné? Babo raď. Děj se vůle boží.
-------------------
Pro lepší informování, nezávislé komise přikládám svoji dokumentaci. svůj přehled hospitalizace babičky, členěné po týdnech. Takovéto přehledy se nyní vypravovávají i u ostatních postižených.

Současně Vás žádám o zaslání dokumentace hospitalizace babičky,tedy Věry Sýkorové.
S pozdravem a přáním nalezení vzájemně přijatelného řešení
Džordž J.S.
Adresa:

Znova opakuji: nebylo nemocnici posláno - psáno jako telepatická blamáž




Ho/1

Přehled hospitalizace Věry Sýkorové
( Výpověď Jiřího Sýkory )

Vycházelo se zápisků v kalendáři a z jeho vzpomínek

Týden od 16. 12. do 22. 12. 2013
V pondělí 16. 12. začala hospitalizace se zlomeninou krčku kosti stehenní. Ve středu byla operace a byla přeložena na ARO. V neděli přeložena zpět na ortopedii. Tento týden ji navštěvoval její syn Ing. Zdenek Sýkora s rodinou. Zde jsou jeho slova o začátku hospitalizace v tomto týdnu. Babička je spokojená, čte si časopisy a sestry se starají. Ještě v neděli ji navštívila na ortopedii moje žena se svým bratem. Babička byla upovídaná a snědla celý talíř. Noha ji nebolela. K večeru mě babička volala, že je sama na pokoji, že se nemůže nikoho dovolat. Někdo sice chodí po chodbě, ale její volání ignorují. Po operaci byla nemohoucí. nemohla se asi sama napít. Bylo to pak znát ze stavu v jakém jsme ji viděli další den už na chirurgii.


Týden od 23.12 do 29.12. 2013
Z důvodu uzavření ortopedického oddělení byla v pondělí 23.12. přeložena na chirurgii. V pondělí už po přeložení měla babička velkou návštěvu. Lépe řečeno sešly se dvě najednou. Byl jsem tam se ženou a jejím bratrem. Pak tam byl můj bratr se ženou a svou tchýní. To, jak byla babička zhuntovaná vidělo plno lidí. Babička ležela jak spráskaný pes. Ve tváři měla utrpení. Jen ztěžka se jí chtělo mluvit. Na dotaz jen odpověděla, že se cítí blbě a že ji bolí noha. Měla zastřený, nevýrazný, tichý hlas. Registrovali jsme její hrozný stav, ale souvislosti nám nedocházeli. Takto vypadla po špatné péči asi na chirurgii. Byly pravděpodobně dovolené a nebyli pracovníci. Vše bylo ještě přebíjeno pooperační bolestí. Je zajímavé, že den před tím ji noha nebolela. Lékař chirurgie navíc řekl, že ji zavodnili. - Konečně si někdo všiml, že tomu tak nebylo.


-----------------
V ruce měla zapíchnutý přípravek na časté odebírání krve. Je zajímavé, že tyto časté odběry, které teď byly, podle babiččiných slov, skoro každý den, byly právě po takovéto dávce nezavodňování, která na ni byla tak patrná. Jen rodina netušila, jaký je důvod jejího stavu.
-----------------


V tomto týdnu jsem ji ještě viděl sedět na posteli. Pak je tu informace z koce týdne. Babička mě volala mobilem. Říkala, že co se týče rehabilitace, tak pořád se nic neděje. Jen ji jednou postavili do chodítka a pak už nic. Byla to asi pevnostní zkouška kostí. Podle mne měli i rehabilitační pracovníci vánoční dovolenou. Navíc tam byla dočasně a nevěděl jsem, na koho se obrátit. Nabídl jsem jí, že bych to snad domluvil, abych ji rozcvičoval taky, samozřejmě po poradě s rehabilitačními pracovníky.
Na konci týdne byl její hlas jasný a byl výraznější. V hlase byla mnohem čilejší, než v pondělí, kdy byla zhuntovaná z chirurgie. I z tohoto telefonátu usuzuji, že na tomto oddělení se trochu vzpamatovala ze špatné péče a pookřála. Dále bylo vidět, že má o sebe zájem a o rehabilitaci.


Týden od 30.12. 2013 do 5.1. 2014
V úterý 31.12. byla babička přeložena na Oddělení dlouhodobě nemocných 3. V tomto týdnu ji navštěvoval jen bratr Zdenek s rodinou. Ačkoliv na chirurgii babička už normálně seděla na posteli a ortoped sloužící na tomto oddělení říkal, že se s babičkou muže hýbat a rehabilitovat, byli sestrou na ODN upozorněni, že ji nemají posazovat, protože je po operaci. Návštěva proběhla krátce po přeložení na ODN 3. V tomto týdnu jsem proto telefonoval ošetřujícímu lékaři Kyselákovi. Doktor povídal o odběrech, že se odebíraly.
Ho/2


Na otázku na posazování mi odpověděl, že pacientka může normálně sedět. Ptal jsem se ho jestli také mohu pomáhat s rehabilitací. Odpověděl ať se domluvím s rehabilitační sestrou.
V tomto týdnu už na ODN 3 dostala babička tu nejhorší dávku špatné péče, která už ji sahala po životě. Vyplývá to ze stavu v jakém jsem ji viděl v pondělí v dalším týdnu. Bylo to totální nezavodňování, jen mizivou dávkou. A totální odbývání přísunu jídla. V pondělí v dalším týdnu byl na stolku papírek se záznamem pitného režimu tohoto týdne. Mám ho vyfocený svou zrakovou pamětí. Byl velikosti A5. Bylo na něm jeden a půl řady čárek. Nejsem puntičkář a čárky jsem nepočítal. Když jsem si ale nakreslil to, co jsem viděl. To znamená čárky se stejně velkými mezerami, bylo jich asi 35. Jestliže jedna čárka představuje jeden pohárek, což jsou asi 2 deci. A vezme-li v úvahu jen minimum tekutin za den. To jsou 2 litry. A počítáme-li 6 dní na ODN. Tak počet čárek by měl být 60. To znamená že chybělo asi 50% tekutin. Aby to trochu vyšlo, museli by začít psát až v sobotu. Ale proč až v sobotu, když tu byla od úterý. A proč jen u babičky. Proč také byla v dalším týdnu v tak hrozném stavu. Asi pro to, že tu bylo jeden a půl řady čárek.

---------------------
Zde jsou slova babičky ze začátku dalšího týdne k tomuto týdnu: "Před tím jsem řvala a volala, ale ostatním se to nelíbilo." Co si můžeme domyslet: Bylo to období nejtvrdšího nezavodňování.Tušila, když se cítila tak špatně, že by ji měl někdo pomoci. Jen asi nevěděla, co se od sester děje a proč se cítí tak zle. Asi volala a řvala na sestry o pomoc a o život. Ale místo toho, aby ji někdo napojil, jako by měli všichni instrukci: "To je dement, toho si nevšímejte, nebo ho tvrdě uzemněte." Tehdy bojovala o život, až jí došly síly. A pak už jen v pondělí chtěla umřít.
--------------------

Týden od 6.1. do 12.1. 2014
V tomto týdnu pokračovala hospitalizace na ODN 3. Od tohoto dne jsem ji navštěvoval skoro každý den. Většinou s bratrem nebo sám. O víkendech ji navštěvoval spíš bratr s rodinou.
V pondělí ležela babička jak zesláblá mrtvola. Říkala, ať ji necháme být, že umře. A že se cítí hrozně slabě. Měl jsem pochybnosti, jestli se vůbec sama otočí na posteli. V úterý vypadla podobně. Říkala, že to nemá cenu, a že chce morfium.

Začal jsem ji napájet nutridrinky a pak už o slabosti nemluvila. Na otázku, jestli se muže otočit (ležela na zádech), si teprve začala uvědomovat a zkoušet přitáhnout se rukama nebo rukou za zábradlí u postele a pak se otočit na bok. Před tím jakoby měla zakázáno nějak se hýbat a od ležení ji mohla bolet záda.

Je zajímavé, že začátku týdne personál při naší návštěvě doslova předváděl manévry. Během půl až hodiny se na pokoji vystřídalo snad 5 či 6 lidí. Přišla sestra. Dolila do pohárku čaj a udělala na papír čárku. Přijelo se přebalovat. Přišel rehabilitační pracovník k dalšímu pacientovi. Přišla další sestra a dolila něco tmavého do pití. Doplňoval se do konvic čaj. Jakoby se sledovalo, jestli si něčeho všimneme. Sice jsme plno věcí registrovali. Máme to ve své paměti. To co jsem viděl, mám vyfocené ve své zrakové paměti. Ale nic nám ještě nedocházelo. Viděli jsme hrozný stav babičky. Viděli jsme věčně zamotaný kabel elektrického přivolávače sestry. Zamotaného tak aby na něj babička nedosáhla. Většinou tak půl metru a více od postele postavený stoleček s pitím. I toto mám vyfocené ve své zrakové fotografické paměti. Vypadalo to jak běžné uspořádání. Někdo v kondici by se k pití ještě přitáhl. Babička už ale ne. To jestli dosáhne na pití jsme řešili a zkoušeli až na Sile. Přitom stoleček musel být až u hrany postele a pohárek úplně na kraji u postele. Když to bylo o 5 centimetrů dál, už nedosáhla. Těch 5 centimetrů byla vzdálenost mezi životem a smrtí. Tady to bylo většinou půl metru a víc. Takže se sama vůbec nemohla napít. Byla odkázána jen na to, co do ní nalijí setry.
Teprve v půli a na konci týdne začala setra a sestry předvádět, jak to má být správně. Pobízely ostatní pacienty k pití. A do sedící babičky, kterou posadila rodina, naklopila celý pohárek s pitím.

Ho/3


V tomto týdnu jsme zaregistrovali, že babičce se špatně mluví, protože ji propadající se hrtan tlačil na hlasivky. A také jsme zaregistrovali potíže s polykáním. I babička o tom mluvila. Na konci týdne jsem proto telefonoval s doktorem Kyselákem. Vyjádřil jsem obavy, jestli babička dostatečně jí, protože byla zesláblá. Na to doktor odpověděl, že jí dostatečně. dále jsem mu pověděl o polykacích potížích, že by měla jíst rozmělněnou stravu. Na to mi odpověděl, že polyká špatně, protože leží. A že ji budou posazovat. Mimo jiné jsem se také ptal, co se sleduje těmi odběry. Na tuto otázku vůbec neodpověděl a jen to zamluvil.

V pondělí jsme se s bratrem babičky ptali na rehabilitaci. Z jejích slov vyplynulo, že konečně začala. Babička říkala, že to bylo fiasko, že se ji nepodařilo dát do chodítka. Mám informace od sestry z ortopedické ordinace, jak se provádí rehabilitace při takové to zlomenině. Prý už čtvrtý den po operaci se pacient staví na nohy a zkouší se první kroky. Samozřejmě co bolest a stav dovolí.

U babičky to bylo, tedy až na pevnostní zkoušku na chirurgii, až za 19 dní. po operaci. Jinak tu ležela a slábla vlivem špatné výživy a pití.

-----------
V tomto týdnu měla babička omodrákované a rozpíchané ruce od odběrů krve. Odběry byly každý, nebo každý druhý den. Ptali jme se babičky : "Brali ti krev?" "Ano dneska" Nebo někdy řekla včera. V pozdějším období to bylo každý druhý nebo třetí den. Zase je zajímavé, že odběry byly nejvíce četné v době po nezavodňování. S dalším časem se četnost odběrů snižovala. Na ODN-ce byla jen na rozcvičení, tak proč tolik odběrů?
----------

Rovněž v pondělí jsme si nechali zavolat rehabilitační sestru, aby jsme se dozvěděli, jak se rehabilituje a co můžeme v tomto udělat my sami. Když přišla, babičku jsme s podpíráním postavili. Já a rehabilitační sestra jsme ji, každý z jedné strany nadlehčovali. Babička při nadlehčování udělala několik kroků dopředu a zpět. Co dovolila odvodní hadička moči. Nohy měla sice trochu pokrčené, ale nohy ji chodily. Pak nám rehabilitační ukázala, co máme dělat. Předvedla nám Protlačování kolen pokrčených nohou do napřímené polohy. Sami od sebe jsme babičku při návštěvě posadili a 2xnebo 3x během návštěvy jsme ji s podpíráním postavili na nohy. Se vstáváním a stáním to moc nešlo. Babičce jsme museli pomáhat a podpírat ji.
Druhý den jsme protlačování zkoušeli znovu. Nohy však byly zatuhlé. Od rehabilitační jsme se dozvěděli, že babička tlačí nohu proti, protože se bojí bolesti. A že se s ní musíme domluvit. Na konci týdne měla nohy téměř narovnané. Pod kolenem byla vzdálenost k položce 1-3 cm.
Dále nám rehabilitační ukázala určitou formu posilování. Sedící babička se měla vzepřít o ruce a
o nohy na zemi a posunout se bočně na posteli. To ji trochu šlo. Byla schopna se o určitý kus poposunout a to tak, aby si pak mohla pohodlně lehnout. I s uléháním a usazením na posteli a na polštář se rehabilitační snažila, aby babička byla soběstačná a snažila se sama. Měla se rukama přitáhnout za řemeny úchopu nad sebou a při posunování se vzepřít o nohy. Bylo vidět, že to ještě trochu jde.
Rovněž jme později v týdnu registrovali, že se babičce hůř mluví a hůř polyká.


týden od 13.1. do 19.1. 2014
Po nutridryncích babička už nebyla na umření a relativně pookřála. Viděla, že má oporu v návštěvách, které teď byly každý den. A tak se nám svěřila, že něco řekla u vizity a sestry pak na ni byly zlé.
Druhý nebo třetí den po telefonátu s lékařem Kyselákem babička při návštěvě seděla. Někdy při návštěvách jsme babičce dávali, kromě nutridriků, ochucený sladký tvaroh. A teď jsme ji zkusili dát šunku. Uždibovali jsme jí už jen malé kousíčky. Přesto byl problém do ní nějakou šunku dostat a to při sezení. Měla totiž už zmíněné polykací potíže.
Ho/4


Později, asi na konci tohoto týdne, se babička zmínila, že se rozhodlo, že ji budou posazovat. Další den byla úplně rozčarovaná a vynervovaná, co s ní dělali. Posadili ji a nechali být. Babička sice nevěděla, jak dlouho seděla, ale úplně ji ta dlouhá doba sezení vysilovala a stresovala. Přitom se cítila tak slabě, že si netroufala sama se položit. Nakonec ze zoufalství se pokoušela rukama a i jinak zvednout nohy na postel. Pak se jí to konečně podařilo a lehla si. Říkala ale, že z toho byla hrozně vysílená. Bylo to něco hrozného proti tomu, co jsme s ní při návštěvě dělali my. Posadili jsme ji a když už se necítila, tak jsme ji zase položili. Během návštěvy si takto sedla a lehla asi dvakrát, třikrát.

Když babička ležela, měla nohy v pohodlné pokrčené poloze. Na otázku nám odpověděla, že rehabilitační už jí nohy nenarovnává a neprotlačuje kolena. A tak jsme s tímto také ustávali. Ale aniž jsme si to uvědomovali, napřímená poloha nohou se zhoršovala. Na konci týdne už volně natažená poloha nohou, na které se už velmi netlačilo silou, byla horší. Vzdálenost pod kolenem k podložce byla asi 5-8 cm.

Oproti minulému týdnu se zdálo, že poposedání po posteli a posunování po posteli jí už tolik nejde. Vlastně to znamenalo, že slábne. Jednou jsme zastihli rehabilitační s babičkou v chodítku. Babička se už nebyla schopna vzepřít na nohách a stát. Chodítko ji jen vláčelo a ona v něm jen visela. Na tomto bylo vidět jak zeslábla. Sestra jen řekla, ona nespolupracuje. A tak jsme ji jen při návštěvách s dopomocí stavěli na nohy.

týden od 20.1. až 26.1. 2014
V tomto týdnu se babička zmínila, že rehabilitační přijde, na půl hodiny před obědem ji posadí a to je celá rehabilitace.
Dále jsme zaregistroval, že nohy jsou zase víc pokrčenější. Odpor při tlaku na koleno byl už při vzdálenosti podložky k podkolení jamce 10-15 cm.

Když jsem babičce podával úplně plný pohárek pití do ruky, řekla mě, že je to na ni moc těžké. Tehdy jsem si uvědomil, jak pořád slábne a jak moc už je zesláblá. Bylo to tím, že do sebe nedostávala výživově plnou dávku jídla. Bylo to také tím, že měla málo tekutin, které jsou potřebné pro vstřebávání. Dostat pak do sebe nějaké jídlo bez tekutin je pak problém.
Rovněž jsme registrovali polykací potíže a potíže s mluvením. Občas ještě dostatečně mluvila, ale druhý den sotva ze sebe vypravila nějaké to slovo. To znamená, že průběh obtíží byl kolísavý. Celkově se ale potíže zhoršovaly. Z oho vyplývá, že celková tendence byla zhoršující se.

Všechny tyto skutečnosti se nám v mysli začaly dávat do kupy a usoudili jsme z toho na špatnou až hroznou nemocniční péči, která babičku ohrožuje na životě. Začali jsme proto hledat možnosti, kam ji přemístit, kde by byla lepší péče, měla tam mletou stravu a rehabilitaci. Zjišťovali jsme, že toto splňuje domov důchodců, kde bydlela. Byly tu kladné reference její spolubydlící a informace vedoucí domova. Schylovalo se k požádání o propuštění z nemocnice.


týden od 27.1. do 2. 2. 2014
V tomto týdnu jsem se chystal na vyřizování přeložení babičky z nemocnice a jednání s lékaři případně primářkou. Rozhodl jsem se, že to vyřídím ve středu 29.1.2014. Když jsem ale tehdy kolem jedné hodiny přicházel od vlaku k oddělení, volala mě sestra na mobil, že babičku odvážejí na Silo (sdružené interní lůžkové oddělení) kvůli průjmu. A tak jsme zamířili tam. Přitom jsme potkali sestru a zřízence, kteří právě provedli převoz, a vraceli se ze Sila. Z toho vyplývá, že jsme za babičkou na pokoj dorazili hned po převozu. Ptali jsme se jí na průjem. Odpověděla, že žádný nemá ani neměla. Pak jsem mluvil v kanceláři s ošetřujícím lékařem, který se právě díval do počítače a studoval dokumentaci. Říkal, že se provedou odběry, aby se zjistil původ průjmu a pak se nasadila cílená léčba.
Ho/5


Na informaci, že babička průjem popírá, namítl, že v dokumentaci je napsaná demence. Řekli jsme, že ne nám tak nejeví. Ale, že špatně slyší a pak její reakce nemusí být takové, jaké se od ní očekávají. Dlouho totiž přemýšlí, co vlastně slyší a někdy nedojde výsledku. Pak lékař provedl přijímací pohovor. Mluvil na ni zřetelně a důkladně nahlas, což bylo slyšet i za dveřmi, kam jsme na chvíli odešli. Babička správně odpověděla, kdo ji z příbuzných navštívil. Jaké má vnučky. Správně řekla, že je dvacátého devátý a rok 2014. Jen měsíc o dva dílky netrefila. Asi proto, že byla velmi teplá zima a venku nebyl žádný sníh.

Další den jsem se ptal personálu, který přebaloval babičku. Žádný průjem nebyl. Na to lékař řekl, že průjem se může vracet a že léčba potrvá asi 10. dní. I další dny průjem nebyl. Domluvil jsem tedy s ošetřujícím lékařem propuštění z nemocnice po této léčbě. Při příchodu za babičkou další den seděla na měla před sebou talíř, který sama lžičkou vyjedla. Sestra říkala, že jí to nakrájela. A tak se babička zase konečně najedla. Pořád ale slábla. Nebyla už schopná při sezení z postele. se vzepřít rukama a posunout se.
Nohy při ležení měla čím dál víc pokrčené. Toto se pořád zhoršovalo od té doby, co se přestaly protlačovat kolena. Teď už nohy byly do pravého úhlu a víc.
V rozhovoru s ošetřujícím lékařem bylo řečeno, že průjmem se oslabí organismus a sáhne se tak na energetický potenciál člověka. U starých lidí to má horší důsledky a většinou se z toho už nedostanou a nezesílí. Že jsou s tím takové zkušenosti.
Všechno naznačuje tomu, že tímto fingovaným průjmem se mělo zakrýt oslabení babičky.



období od 3.2. do 7. 2. 2014
V tomto týdnu byla babička konečně v pátek propuštěna z nemocnice a převezena do domova klidného stáří ve Žďáře. Byla ve značně zeslabeném stavu, s velmi pokrčenými nohami, s velkými polykacími potížemi, kvůli kterým jí byla v domově nasazena hned druhý den mletá strava. S potížemi hlasu, které kolísaly,ale spěly k trvalé ztrátě hlasu. Péčí v nemocnici jí bylo sáhnuto na energetický potenciál, což vedlo k její brzké smrti. Její maminka byla druhá nejstarší na okrese a dožila se 98 let. Její sestra Jarmila se dožila rovněž daleko přes devadesát. Sama babička měla svou vitalitou před touto událostí nakročeno být tu ještě 10-15 let k radosti a podpoře rodiny. Díky této vitalitě rozchodila ještě trombózu v nohách, která ji na čas zbavila schopnosti chodit. Byla tu ale stále lepšící se tendence zlepšování kondice Sice lékař v domově ji jeden čas zaregistroval jako nechodící, špatně se pohybující, ale byly tu rehabilitace, které jsem ji zařídil a bylo tu viditelné zlepšování, což ani lékař v domově nemusel zaregistrovat. Sám jsem s babičkou plánoval vycházky z domova za podpory vozíku, kdy část se vezla a část šla a stihly se tak větší vzdálenosti. Byl jsem s ní ještě u Hamroně. Sama bez vozíku se třeba dostala o hůlkách do Zahrady Vysočina na konci Žďáru. Zajímali ji zde v restauraci uvnitř papoušci, křepelky a další havěť. V polovině cesty přitom odpočívala na lavičce na zastávce MHD. Pak ale díky osudu to bylo jinak. Byla tu hospitalizace v
nemocnici a brzký konec.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 08.05.2017, 10:40:37 Odpovědět 
   Složitý spletitý a bolestný příběh, ukazující nezájem ošetřujícího personálu. Popsání je obšírné, možná že by to chtělo vypíchnou nejzásednější chyby, bod po bodu, (špatný picí režim, špatné stravování, odbyté rehabilitace), sepsat to stručněji a každý fakt uspořádat chronologickym s tím zdůrazněním že se chyby vyskytnou současně, a zde je vliv na zdraví nejhorší. Nepodstatné vzávady dát oddělemě. Chtělo by pak porovnat, jak si počínala nemocnice, a jak jste se o babičku starali vy. Proč byla v závěru babička hospitalizována (poslední věta), když ve vaší péči už byla schopna vycházek?
Tato práce zobrazuje jeden osud, a mnoho podobných případů se odehrává často, v důsledku lehkomyslností, nedbalosti a zanedbávání nemocniční péče.
Pro případné soudní líčení by asi struktura úvodní obviňující řeči měla být volena jinak.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Nikorost Niedermayer
(19.5.2019, 12:02)
SANDRA51
(16.5.2019, 02:59)
sbobet asiap
(15.5.2019, 14:37)
Romana ČERNÁ
(3.5.2019, 15:29)
obr
obr obr obr
obr
Jablko
Betwithell
Poslední vzpomí...
Deloxa
Dobrý vliv
Lord Mordvig
obr
obr obr obr
obr

Milostný dopis
Bos Mutus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr