obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."
E. A. Poe
obr
obr počet přístupů: 2915662 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39762 příspěvků, 5802 autorů a 392283 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Nocturno LXXIX. - XCI. ::

 autor Seraph publikováno: 15.05.2017, 13:18  
VII.
 

LXXIX. Někdy stačí málo, jen jeden prudší pohyb, jedno máchnutí ruky, jedno bodnutí nožem do ledvin a agónii vystřídá blaho.

LXXX. Jak zvláštní pocit ležet na boku v posteli se zavřenýma očima, nos a ústa zabořené do polštáře, jedno ucho ohnuté, a vnímat teplo navzájem se ohřívajících rukou, objímajících polštář, slyšet pootevřeným oknem projíždět auta na silnici za všedního dne, tam kdesi venku v jiném světě, kde žijí lidé, kde se baví lidé, kde se milují lidé, kde si hrají lidé, v jiném světě za hranicemi mého bytu.

Jak zvláštní pocit nemuset vstávat do práce, vykoupený zatnutými zuby, bolestí a depresemi. V mém světě nechce nikdo žít, bavit se, hrát si ani milovat, v mém světě je jen jedna místnost, jedna postel a pocit, že se ráno neprobudím.

LXXXI. Jako bílý poník, plný síly, běžící po slunečním svitem zalité louce, pádí mé myšlenky minulostí, chvátají přes každý stěžejní okamžik historie mého bytí a poník šedne, jasnou oblohu zatemňují mraky, slunce se ztrácí a já se ve své mysli blížím k cíli, k příčině, k poznání chvíle, kdy jsem začal být netvorem, poník již zčernal, oči se mu zakalily a slábne každou vteřinou víc a víc. Proud vzpomínek již překonal hranice prazážitků a posledním obrazem bylo lůno mé matky. A můj poník vydechl naposledy.

LXXXII. Postůj, kdož jsi čelil smrti tváří v tvář a pověz, proč jsi od svého znovuzrození nevykonal pranic dobrého…

LXXXIII. Bojují již staletí v nekonečné při, odvěcí rivalové, převaha se přelévá z jedné strany na druhou, v souboji, který nikdy nepozná konečného vítěze…

Rozum nebo Cit?

LXXXIV. Padáme v tandemu Zemi vstříc, padáme spolu a jsme šťastní. V dobrém i zlém. Šťastní až do chvíle, než zjistíme, že se po zatáhnutí lanka nestalo nic…

Otáčím se s tebou na záda, abys neviděla naši blížící se zkázu. Abys mohla svých posledních pár vteřin prožít pohledem na nebe. Vztahuješ k němu ruku, jako bys pod hladinou padala ke dnu. Už jen okamžik a potopíme se, můj padlý anděli.

LXXXV. Kráčíš po promáčeném, ušlapaném trávníku cestičkou bez života. Procházíš mezi hroby, až se náhle zastavíš před jedním z bezejmenných náhrobků, do nějž kdosi vytesal epitaf:

„Miloval hudbu a vysmíval se světu.“

Takový jsem byl.

LXXXVI. Stínáš mé úsměvy lehkostí vánku, v každém světle najdeš tmu, náš vztah již má na kahánku, brzy ta pouta navždy přetnu.

LXXXVII. Vždycky jsem litoval kluky, co se fanaticky zamilovali do lesbiček. A teď? Teď fanaticky miluji svou sestru.

LXXXVIII. Mám na světě jediné dva přátele – tužku a papír.

LXXXIX. Jednoho dne si řekneme své Ano, podepíšeme oddací list na znamení toho, že k sobě patříme, ale niterně spolu nikdy nebudeme.

Zemřeme jako cizí lidé.

XC. Sleduji, jak nás dohání naše budoucí minulost – vše, co jsme dělali, než jsme se poznali… vše, na co tvrdě doplatíme.

XCI. Živote, ty má múzo, trpké plody do úst vkládáš. Ani nevíš, jak rád bych ti vše oplatil a plivl ti jejich pecky do tváře. Nesnáším tvou abstraktnost!


 celkové hodnocení autora: 91.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 15.05.2017, 13:18:30 Odpovědět 
   Pocity jsou věrohodné, až k tomu okamžiku, kdy hrdina začal být netvorem. Mám téměř podobné. Chápu další část jako poznamenání, jako otvírání třinácté komnaty, snad té části se svědomím, s nutkavými výčitkami i zvláštním potěšením. Neboť mnohé nás ovládne, aniž bychom chtěli a mohli situaci zvrátit. Pak i předzvěsti umírání či apokalypsy jsou docela logické. Psáno dobře, jedná se spíše o úryvky pocitů a stavů, kde chronologie není dostatečně jasná.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
Zakázaná láska ...
Petra Vávrová
Popáleniny...
Kordula
Renfieldův synd...
Doll
obr
obr obr obr
obr

PO DEŠTI V HORÁCH
Floridor
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr