obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915778 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39713 příspěvků, 5825 autorů a 392911 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Nocturno LXXIX. - XCI. ::

 autor Seraph publikováno: 15.05.2017, 13:18  
VII.
 

LXXIX. Někdy stačí málo, jen jeden prudší pohyb, jedno máchnutí ruky, jedno bodnutí nožem do ledvin a agónii vystřídá blaho.

LXXX. Jak zvláštní pocit ležet na boku v posteli se zavřenýma očima, nos a ústa zabořené do polštáře, jedno ucho ohnuté, a vnímat teplo navzájem se ohřívajících rukou, objímajících polštář, slyšet pootevřeným oknem projíždět auta na silnici za všedního dne, tam kdesi venku v jiném světě, kde žijí lidé, kde se baví lidé, kde se milují lidé, kde si hrají lidé, v jiném světě za hranicemi mého bytu.

Jak zvláštní pocit nemuset vstávat do práce, vykoupený zatnutými zuby, bolestí a depresemi. V mém světě nechce nikdo žít, bavit se, hrát si ani milovat, v mém světě je jen jedna místnost, jedna postel a pocit, že se ráno neprobudím.

LXXXI. Jako bílý poník, plný síly, běžící po slunečním svitem zalité louce, pádí mé myšlenky minulostí, chvátají přes každý stěžejní okamžik historie mého bytí a poník šedne, jasnou oblohu zatemňují mraky, slunce se ztrácí a já se ve své mysli blížím k cíli, k příčině, k poznání chvíle, kdy jsem začal být netvorem, poník již zčernal, oči se mu zakalily a slábne každou vteřinou víc a víc. Proud vzpomínek již překonal hranice prazážitků a posledním obrazem bylo lůno mé matky. A můj poník vydechl naposledy.

LXXXII. Postůj, kdož jsi čelil smrti tváří v tvář a pověz, proč jsi od svého znovuzrození nevykonal pranic dobrého…

LXXXIII. Bojují již staletí v nekonečné při, odvěcí rivalové, převaha se přelévá z jedné strany na druhou, v souboji, který nikdy nepozná konečného vítěze…

Rozum nebo Cit?

LXXXIV. Padáme v tandemu Zemi vstříc, padáme spolu a jsme šťastní. V dobrém i zlém. Šťastní až do chvíle, než zjistíme, že se po zatáhnutí lanka nestalo nic…

Otáčím se s tebou na záda, abys neviděla naši blížící se zkázu. Abys mohla svých posledních pár vteřin prožít pohledem na nebe. Vztahuješ k němu ruku, jako bys pod hladinou padala ke dnu. Už jen okamžik a potopíme se, můj padlý anděli.

LXXXV. Kráčíš po promáčeném, ušlapaném trávníku cestičkou bez života. Procházíš mezi hroby, až se náhle zastavíš před jedním z bezejmenných náhrobků, do nějž kdosi vytesal epitaf:

„Miloval hudbu a vysmíval se světu.“

Takový jsem byl.

LXXXVI. Stínáš mé úsměvy lehkostí vánku, v každém světle najdeš tmu, náš vztah již má na kahánku, brzy ta pouta navždy přetnu.

LXXXVII. Vždycky jsem litoval kluky, co se fanaticky zamilovali do lesbiček. A teď? Teď fanaticky miluji svou sestru.

LXXXVIII. Mám na světě jediné dva přátele – tužku a papír.

LXXXIX. Jednoho dne si řekneme své Ano, podepíšeme oddací list na znamení toho, že k sobě patříme, ale niterně spolu nikdy nebudeme.

Zemřeme jako cizí lidé.

XC. Sleduji, jak nás dohání naše budoucí minulost – vše, co jsme dělali, než jsme se poznali… vše, na co tvrdě doplatíme.

XCI. Živote, ty má múzo, trpké plody do úst vkládáš. Ani nevíš, jak rád bych ti vše oplatil a plivl ti jejich pecky do tváře. Nesnáším tvou abstraktnost!


 celkové hodnocení autora: 91.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 15.05.2017, 13:18:30 Odpovědět 
   Pocity jsou věrohodné, až k tomu okamžiku, kdy hrdina začal být netvorem. Mám téměř podobné. Chápu další část jako poznamenání, jako otvírání třinácté komnaty, snad té části se svědomím, s nutkavými výčitkami i zvláštním potěšením. Neboť mnohé nás ovládne, aniž bychom chtěli a mohli situaci zvrátit. Pak i předzvěsti umírání či apokalypsy jsou docela logické. Psáno dobře, jedná se spíše o úryvky pocitů a stavů, kde chronologie není dostatečně jasná.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
NORMÁLNOSŤ
aegitalos
Vydání knihy na...
vinca
Půlnoční sen
Cynis Sarkus Zapalsi
obr
obr obr obr
obr

Děda
SiLK
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr