obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."
Publius Vergilius Maro
obr
obr počet přístupů: 2915493 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39732 příspěvků, 5764 autorů a 391435 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Procházka budoucností s třídní učitekou ::

 autor Džordž J.S. publikováno: 21.05.2017, 11:05  
Zážitky autora
 

u 52/2011/1
Procházka budoucností s třídní učitelkou paní Po….. (52/2011)
( oběžník třídy 9 C )


Poznámka autora k této kapitole : Když jsem dal přečíst text své máti, poznal jsem, že se dá pochopit různými způsoby. Říkala, že je to bláznivina, která dělá z paní učitelky blázna. Je to jen ale popis, jak to vypadalo navenek. Ve skutečnosti byla výzkumník a badatel psychologického výzkumu a za výzkumnou zprávu si možná tenkrát pořídila chatu. A tak přeji čtenářům bystrý úsudek.

Jirka dostal do schránky na dopisy pozvánku na každoroční sraz spolužáků ze základní školy. Byl téměř pravidelným účastníkem. Někteří byli stálými účastníky jiní přicházeli jen občas. Sešlo se vždy kolem 15-20 lidí. O všechno se postarala a zařídila jedna dobrá duše. A to Mirka Š…. provdaná M…. Pracovala v Novém Městě na Moravě v nemocnici jako zdravotní sestra v ordinaci ortopedie.
Tentokrát zvolila místo setkání na Vysočanech v bývalém kulturním domě. Jirka vyrazil na sraz trochu dřív s tím, že se zastaví na Tvrz pro Jirku V… Ten měl ale nějaké vyřizování. Nebyl ještě doma a přišel na sraz až později. A tak Jirka S…. přišel sám jako první.
Sedl si na židli k prodlouženě sestavenému stolu pro tuto příležitost. Pro sebe si říkal a měl takový dojem, že na tomto místě se se třídou už kdysi dávno něco dělo. A něco proběhlo. A že se historie znova opakuje, jen v dalších obměnách.
Jirkovi zablikala paměťová kontrolka. No jasně. Na Jirkově místě kdysi dávno seděl jako první příchozí spolužák Karel P… Že by tu byl kdysi už sraz třídy ? A možná jich bylo víc. Pak se Jirkovi vybavilo snad to nejdávnější.
Od šesté třídy byla jejich třídní učitelkou paní učitelky Po….Měla je mít až do deváté třídy. Ale po někém roce čekala miminko a do deváté třídy už je nedovedla a šla na mateřskou dovolenou.
Když už se vědělo, že půjde na mateřskou, rozhodla se, že udělá pro své žáky rozlučkové posezení s pohoštěním a obsluhou. Oznámila to třídě, ale řekla, že není tolik míst a že to bude asi jen pro polovinu třídy. Prý se to bude vybírat podle toho, kdo se jak zasloužil o dění ve třídě.
A že každý den oznámí jednoho žáka, kdo na to posezení půjde za odměnu.
Ve třídě se rozběhla diskuse, kdo na to posezení půjde a kdo ne. A že to snad budou jen jedničkáři a oblíbenci paní učitelky. Jako prvního ale oznámila Jardu Šk…, který rozhodně nebyl jedničkář a ani se nedalo říci, že je to nějaký oblíbenec učitelů. A tak se dál ve třídě debatovalo podle jakého klíče to paní učitelka vybírá.
My si už ale dopředu můžeme říci, že to byl magický klíč, o kterém se ještě v této kapitole dozvíte. Postupně přibývali určení žáci, až se znala celá sestava.
Pak proběhla daná akce právě v kulturním domě na Vysočanech. Takže historie se skutečně opakuje. Při uvítacím projevu k žákům v kulturním domě možná paní učitelka řekla mezi řečí tuto hlášku : „Představte si, že jednou bude rok 2011 a my se zde zase po letech setkáme. A tak se snažme, aby to byla pravda.“ Možná, že to opravdu řekla a možná, že si tuto hlášku někdo zapamatoval, i když byla vyslovena snad v roce 1972 , či 1973. A tak si Jirka pro sebe říkal uvidíme, jak to dopadne. Pak začali přicházet i ostatní hosté, až se malý sál zaplnil.

Když na sraz přišlo míň lidí, mělo to své kouzlo. Bylo to takové komornější a lidé měli víc možností si s každým popovídat. Dnes ale bylo plno a byl to už málem takový malý mumraj. Každý zde mluvil, jeden přes druhého a byl tu hluk jak v hospodě.
A vida přišla i paní učitelka přídní, paní Po… Že by se historie skutečně opakovala? A že by na současném srazu byli ti samí, kteří byli kdysi na tom rozlučkovém posezení s paní učitelkou?
Kdo ví?
Mezi tím se zábava rozjížděla a Jirka sotva stačil v tom mumraji registrovat, co kdo povídá. A tak mu v hlavě uvízlo jen pár hlášek.
Tak například, že některé spolužačky jsou už babičkami a že se těší z vnoučat. Nebo že holky z Obyčtova už nechlastají jak za mlada, ale že už jen decentně a symbolicky popíjejí.
u 52/2011/2



Magda, která byla učitelkou na prvním stupni základní školy, říkala, že to snad už ani není tolik o učení, jako o krocení divé zvěře.
Dvě spolužačky se bavily o svých už velkých dětech a Jirka jen zaslechl : „To jsem ráda, že je to všady stejné.“

Nebudeme ale příliš zabíhat do osobních a rodinných věcí jednotlivců, abychom nebyli indiskrétní. Můžeme si však říci, kde kdo pracuje a jak se živí. Tyto informace jsou vzaty z tohoto srazu a i ze srazů minulých, kde hostovali i jiní spolužáci.
Tak například Jarda Š… pracoval jako soustružník v Tokoze. Láďa P… prodával nákladní auta.

Zajímavá je i historie o Karlu V… Nejprve pracoval snad 10 let jako učitel a o prázdninách si přivydělával ježděním s poštovním vozem. Po sametové revoluci si udělal právnickou nástavbu a pracoval u policie jako soudní vyšetřovatel snad 12 let. Po té co měl odsloužený nárok na měsíční výslužné si splnil sen a šel jezdit s náklaďákem jako tirák. Jezdil asi rok i za hranice.
Několikrát vezl náklad i do Bavorska. Jak sám říkal ráje pivařů, protože se zde čepuje a prodává řada druhů piv. Karel V… říkal, že se stane sběratelem a začne sbírat láhve a plechovky od různých piv. Přičemž každé také i ochutná. Prý už si doma zařizuje pivní síň slávy. V současné době pracuje Karel V… jako ředitel ubytovny pro bezdomovce. Ale jeho dobrodružná povaha už pošilhávala i po něčem dalším.

A zde jsou i další osudy : Jiří V… pracuje jako strojní zámečník na Žďase na montáži. Jiří S…. je inženýr a 20 let pracoval na Žďase jako konstruktér. Pak šel ale do plného invalidního důchodu na hlavu, protože se už nemohl soustředit na žádnou práci.
Karel Ví… pracoval jako pekař cukrář. Po čase ale z pekárny odešel. Za nějaký čas se ale vrátil na místo činu a nyní tam dělá skladníka.
Bojda neboli Bohumil P… hrál dlouho hokej a pak se začal živit jako trenér hokejistů. Ale někteří říkali, že už netrénuje a že pracuje jako vazač na Žďase na hale 9 ( slévárna ). Nic v životě ale není definitivní a asi si ještě něco najde.
Karel P… začínal jako inseminátor krav. Po sametové revoluci se zněj stal hospodský. Založil si letní zahrádku s občerstvením a nápoji a prodával i víno. Mirek Ju… se snad vyučil chladírenským mechanikem. Po sametové revoluci si založil živnostenskou firmu na rozvody vody, topení a plynu. Pracoval asi stylem velím si sám.

Zajímavý osud měla i Dáša Š… Vystudovala divadelní akademii a živila se jako herečka. Byla vidět i v několika filmech. Pak se odstěhovala do Německa,kde pracovala jako prodavačka. V Německu se i provdala a její muž měl dopravní firmu. Dáša měla dvě sestry. Jedna žila v Brně a druhá se provdala do Kanady. V tomto roce srazu navštívila Dáša se svou sestrou z Brna tu sestru z Kanady a společně si udělali výlet za polární Kruh. Na srazu potom Dáša povídala o svých zážitcích z cestování po Kanadě.

Toto byla jen taková ukázka toho, co se dá na srazu všechno dozvědět. Člověk nesmí být jen jak pecka a musí se umět zeptat, případně se zapojit do debaty nebo aspoň umět naslouchat tomu, co druzí povídají.

Pak se Jirka zvedl a šel od jednoho k druhému a každému dal osobně svůj reklamní letáček na svou budoucí knihu, kterou psal. Měla název Bouře v mozku průzor věků. Měl už napsaných si 25 kapitol a byl s psaním snad za půlkou. A tak si řekl, že by neškodila nějaká soukromá reklama. Na lístečku bylo ze zadu napsáno : reklamní letáček pro důvěrně zasvěcené. Byl podepsaný pseudonymem Džordž J. S.
u 52/2011/3



S každým si o tom popovídal. Každého do toho zasvětil. A každý se mohl na cokoliv zeptat.

Jako pohoštění se jedlo výběrové pečené maso s chlebem. Někdo popíjel pivo. A byla to dobrá družná zábava. Když se čas nachýlil, začali se postupně lidé loučit a odcházet. Lidí ubývalo. A když odcházeli Jiří V.. a Jarda Š… přidal se Jirka S… k nim a šli společně domů. Na trávě už namrzla jinovatka a byla mrazivá noc. Byl to ale dobře strávený večer.

Asi za týden bloumal Jirka doma v pokoji a jak sám někdy říkal, zase se cítil divně. Tělo měl sice odpočaté v pohodě, ale s hlavou to nebylo ono. Bylo to jak zaražená rýma. Sice žádná bolest, ale jen takový tlak a to na temeni hlavy. Pro sebe se říkal : zase nějaká zaseklá telepatická pošta.
Řekl si, že to půjde rozchodit. A tak se vydal na procházku. Šel klikatě ulicemi a mířil ven z města do lesa. Na začátku lesa před železničním viaduktem, který se klenul nad údolím řeky Sázavy, se mu ale v hlavě začala dít podivná věc. V hlavě se mu začalo zobrazovat v představách, jako když mluví paní učitelka Po…
Říkal si : minulý týden jsem ji viděl na srazu a tak mě asi pracuje podvědomí. Povídala o tom jak chodí přírodou kluk z vesnice, který má do přírody kousek a jak chodí přírodou dítě z města. Jako by to byla narážka na Jirku. Protože pocházel z vesnice Strážek. Jirka si vzpomněl, že se na tyto duševní jevy ptal své psychiatrické lékařky Zr.. Toto nejsou hlasy o kterých se zmiňovala jeho žena Lenka, která měla schizofrenii. Hlasy jsou vlastně sluchové halucinace. Jirkovi ale v uších nic neznělo. Bylo to jen v hlavě. A to se prý nazývá sluchy.


Jirka si říkal : asi jsme tudy někdy s paní učitelkou šli. A opravdu. V Jirkově hlavě se vybavily další podrobnosti a domněnky. Když chodil na základní školu, chodil Jirka i do pionýru. A paní učitelka Po… jim dělala pionýrskou vedoucí. A jednou se s pionýrem vydali na vycházku do lesa právě tudy. A paní učitelka povídala právě tyto věci.
Jirka se vydal kolem zahrádek pod oblouk viaduktu a na cestě pod obloukem si rozpomněl na další podrobnosti pionýrské procházky s paní učitelkou Po… Zatímco spodem pod mostem šli skoro všichni, vrchem přes trať se tehdy vydala Dáša Š … a Karel V…Když se všichni sešli tak je paní učitelka spérovala, co chodí přes trať, že se to nebezpečné. Ale Dáša říkala, že jim to před tím dovolila. Možná ale na to povolení měli zapomenout a nezapomněli.
Pak se Jirkovi vybavily další vzpomínky. Přesně tudy vedla i vycházka rodičů a dětí mateřské školky. A Jirkovy malé dcery Lenička a Hanička právě byly důvodem této procházky. Jedna rodina či skupina, která neznala cestu se rovněž vydala vrchem přes trať. Jirka se pak vydal lesem do kopce směrem k rybníku Křivák. Šel sám ale jako by vnímal co bylo do tohoto časoprostoru kdysi vepsáno. V hlavě se mu zobrazovalo, co se dělo při tom pionýrském výšlapu i u vycházky školky a vzpomínal, co kdo říkal.
Typoval si kdo tam všechno byl a vybavovaly se mu jednotlivé hlášky lidí i kdysi dávné okamžiky. Jirka šel sám ale imaginárně sním šlo plno lidí. Prošel kolem Křiváku a s celou bandou se vracel kolem odkalovacích nádrží místy , kudy dříve vedla železniční trať. Cestou nazpátek přešel pěší lávku přes řeku Sázavu a vrátil se domů. Říkal si, že to byl takový napůl magický zážitek.
Přes týden měl občasný tlak na temeni hlavy a v sobotu si zase řekl, že tu zaseklou telepatickou poštu zase rozchodí. Vydal se klikatě ulicemi, až se dostal k mostu po kterém vede silnice od Žďasu na Stalingrad. Přešel silnici a vydal se stezkou podél řeky Sázavy. Na začátku stezky mu zablikala paměťová kontrolka. Ano tady zase byla paní učitelka Po… A tenkrát tu snad byla celá její třída ze základní školy. Jirka jasně cítil, že se to tu zapsáno do časoprostoru.
Co se vlastně tenkrát dělo ? Paní učitelka tenkrát vyvedla celou třídu místo vyučování. Právě zde se zastavila. Blížil se čas další vyučovací hodiny. Aby nebyl vyloženě průšvih, tak poslala část třídy zpět, aby dělali účast ve škole v dalších hodinách.
u 52/2011/4



Tenkrát snad pověřila Jiřího V… aby část třídy dovedl nazpátek. Sama se ale vydala s několika vybranými dál podél řeky na jakousi magickou procházku. Jirka byl ve skupině, která pokračovala dál podél řeky. Popošel na své osobní procházce v současnosti asi 200 metrů. Zase mu zablikala v hlavě paměťová kontrolka. Kdysi tudy šel s tetou Jindrou. Byla tu i její dcera Iška a asi ještě někdo další. Asi dopředu procházeli touto trasou a připravovali se magické podklady pro tuto akci.
Jirku napadlo : Že by teta Jindra a paní učitelka Po… nějak spolupracovaly, nebo se tajně daly dohromady ? Jediná vzpomínka, která se týkala obou dvou tomu moc nenasvědčovala. Tehdy jednou navštívila Jirkovu základní školu teta Jindra, aby asi vyjednala uvolnění Jirky ze školy na magické akce psychologického výzkumu tety Jindry.
Jirka byl tak trochu svědkem jejich setkání. Přitom zaslechl i slova paní učitelky Po…:
„To je nehoráznost, hypnotizovat už děti.“ Z toho vyplývá, že asi k sobě neměli moc blízko. Obě ale dokázaly být komunikativní, byly obě učitelky, vyjasnilo se jádro pudla a nakonec ji teta Jindra asi přibrala do výzkumného týmu a nechala ji na triku tuto její samostatnou akci.
Jirka šel dál a s dalšími kroky si začal ujasňovat, co to bylo za procházku s paní učitelkou Po Uvědomil si, že tenkrát vyšla paní učitelka s celou třídou místo vyučování s tím, že to bude procházka do budoucnosti do roku 2011. Při procházce potom povídala, co tam bude vidět za nějakou desítku let. Tyto magické informace získala asi za metodické pomoci tety Jindry. Obě se jakoby dívaly očima Jirky, když šel na procházku toho roku 2011.
Jirka pak přemýšlel, jakým způsobem se vlastně vytvořila trasa jeho procházky. Jestli dřív bylo vejce nebo slepice. Jestli se trasa určovala v minulosti nebo současně přítomné budoucnosti. Jirka se vzpomněl na debaty, kudy cesta povede nebo by měla vést. Ovlivňovali výsledek a přitom ho současně kontrolovali se zápisem v časoprostoru, až na tu trasu vlastně přišli a definitivně ji potvrdili hypnotickým zápisem. Jediné co se k tomu dá opovědně říci, že to byla výslednice řady vlivů a okolností. Při hledání souladu zápisů v časoprostoru minulých i budoucích procházek a procházky s paní učitelkou Po.. museli přijít i na řadu zákonitostí, které byly přínosem pro vědu.

Pak došel ke stráni, kde už byl na dohled viadukt a kudy vedla pěšina od lávky přes Sázavu. Vydal se do stráně k budovám a domům Stalingradu. Pak procházel mezi domy k hlavní třídě Stalingradu a vydal se po ní.
Přitom se všiml, že zde stavební firmy provádějí zateplení pláště domu. Bylo to polystyrénové obložení a na tom omítka.
Uvědomil si, že to musí ve své mysli vysvětlit, co se to tu s těmi domy děje. Nevěděl sice jak, ale byl přesvědčen, že se to pak nějakou telepatickou cestou pošle do minulosti.
A tak v duchu vysvětloval, že je to výhodná investice, která uspoří polovinu nákladů na vytápění a že se za 5 let náklady v úsporách vrátí a pak už to jen spoří. A že se dá na tuto investici zažádat o státní dotaci v akci zelená úsporám.
Pak se Jirkovi vybavily slova paní učitelky v minulosti, jak o tomto opatření mluvila na odpovědných místech. A Jirkovi došlo, že toto jeho telepatické poselství tenkrát v minulosti ze současně prožívané budoucnosti opravdu došlo. A jak to tenkrát dopadlo ?
Tehdy bylo uhlí levnější a polystyren dražší a ekonomická bilance nebyla tak příznivá.
A komunisti řekli, že to není potřeba, že uhlí máme dost.
Jirka dál kráčel čtvrtí Stalingrad a rovnal si myšlenky. Z toho rovnání myšlenek Jirkovi vyšlo, proč vlastně paní učitelka Po… Neudělala posezení pro celou třídu, ale jen pro polovinu. Bylo to pro ty, kteří právě přišli v budoucnosti toho roku 2011 na třídní sraz. Jak ale zjistila jména účastníků? Asi jí s tím trochu pomohla teta Jindra. A souvislosti začaly do sebe zapadat.
Jirka si pak vzpomněl na něco dalšího. Paní učitelka tenkrát v minulosti na srazu rozdávala stejně jako Jirka nějaké lístečky. Ale nedělala to jako učitelka, ale jako to dělal Jirka. Neřekla všem najednou informaci o lístečcích a pak neřekla : teď si je rozdejte. Ale chodila od jednoho ke druhému jak Jirka a s každým si o tom popovídala.
u 52/2011/5



Co bylo vlastně na lístečcích? Byla to taková upomínka na budoucí rok 2011. Jirka si vzpomněl, jak za ním ve třídě ve škole přišla paní učitelka Po… Dala mu přečíst jeden lísteček a řekla mu, že tyto lístečky bude rozdávat. Že by je podepsala svým jménem, ale že by z toho mohl být průšvih.
A tak aby to podepsal Jirka. Přitom mu říkala „Ty budeš možná jednou spisovatel, tak co bys to nepodepsal. A víš co ? Budeme světoví. Ty jsi Jirka. To se anglicky řekne Džordž a k tomu přidej svoje iniciály J. S.“
Jirka tehdy podepisoval celou řadu těchhle lístečků. Paní učitelka je pak rozdala i těm, kteří nebyli na srazu. A dávala je i svým známým na potkání. Co bylo přesně na lístečcích, to už zastřela mlha zapomnění. Ale možná si někdo ještě vzpomene. Nebo se ještě nějaký lísteček někde založený najde.

Jediné, co je známé, je lísteček, který rozdával Jirka. Prošel několika úpravami a tady je poslední verze:



DŮVĚRNÉ:
Mám pro Tebe (pro Vás) důvěrnou informaci určenou pro další šíření. Může se však šířit jen jako důvěrná informace. Je to vzkaz lidem od jednoho Velkého mága. Informace je chráněna tím, že je zakódovaná, jako tajné služby kódují svoje informace. Takže blamáži se meze nekladou.
A teď vlastní iformace:
Česká republika získá do 50 let Nobelovu cenu. Držitel Nobelovy ceny se bude jmenovat Kateřina.
A ještě něco, kde už si Velký mág není jistý. Nobelova cena bude za fyziku. Přesněji za použití fyziky v magii a její praxi.
V současné době o tom píše knihu jeden spisovatel. Kniha se bude jmenovat:
Bouře v mozku – průzor věků!!

4.9.2011………….až 12.12.2012…………či 21.12.2012
Což je podle zmatkařů konec světa. Ale podle Májů jen začátek nové epochy, nového přerodu.

Džordž J.S.


Ale vraťme se do okamžiků Jirkovy procházky.

Jak Jirka postupoval čtvrtí Stalingrad, v myšlenkách znovu časoprostorově narazil na tu menší skupinku vyvolených s paní učitelkou Po.. v minulosti. Co tenkrát dělali? No jasně!
Svým vědomím se dostali do časoprostorového kontinua a koukali do budoucna.
A co viděli?
Viděli právě to, co viděl Jirka svýma očima v přítomné budoucnosti roku 2011. Jirka si to uvědomil a začal se rozhlížet, co je zrovna k vidění. Ti v minulosti mu za to byli vděční. Protože ale byl sám, byl to jen jeden průzor, jedno kukátko do budoucnosti.
V minulosti bylo ale víc lidí,celá parta, ale dívat se mohl jen jeden. A tak se někdy o to kukátko do budoucnosti přetahovali. Nejlepší v tomto přetahování byla Dáša Š…, která se pak pochechtávala , když se jí podařilo ostatním sebrat kukátko do budoucnosti.
Jirka si uvědomil, že stejnou fintou vzala Iška své Mámě tetě Jindře to kukátko do budoucnosti, při nějaké přípravné procházce.
Pak ale čas pokročil a paní učitelka Po.. se v minulosti podívala na hodinky a začala se starat, jak to asi dopadne ve škole. Blížila se další prošvihlá vyučovací hodina a paní učitelka se pak starala co řekne řediteli školy. A celá skupinka přemýšlela, co bude dál.
u 52/2011/6



Snad i nasávali informace z budoucnosti, protože se to Jirkovi cestou nedaleko divadla vybavilo.
A jak to dopadlo ?
Paní učitelka řekla pak řediteli školy po pravdě, že se svým vědomím ocitla v časoprostorovém kontinuu a vnímala výjevy z budoucího roku 2011. A že má za svědky všechny děti, které s ní šly. Že některé děti to viděly a vnímaly taky.
Ředitel nevěděl jak to má uzavřít. Říkal si, to se musí pořádně vyšetřit a zburcoval kdejaké složky. A pak se skutečně začalo vyšetřovat.

Nejprve šel k výslechu do ředitelny Karel V…
V ředitelně byl ředitel, inspektor, a ještě někdo. My si můžeme říci že to byl tajný policista pro mimořádné události. A co jim Karel V… řekl? Byl mistrem v maskovací blamáži a asi mu to poradila paní učitelka Po…
Řekl asi toto : "Paní učitelka se zbláznila a my jsme byli u toho. A tak jsme ji provedli po městě. Dávali jsme pozor aby se jí neudělalo špatně a pak jsme ji zavedli do školy".
Karel V… dostal pochvalu a řekli mu že je správný chlapec.
Dále pak šla do ředitelny Magda. A ta tomu dala korunu. Prý slyšela o laktační psychóze. Když se tvoří mléko a dostane se do krve, tak těmi chemickými procesy s zblázní hormony a té ženě je pak velmi psychicky špatně. Mléko se sice tvoří po porodu ale třeba je to nějaká porucha a tvoří se teď.
A tak blamáže těchto dvou to poslaly do autu. Další žáky už nikdo nevyslýchal. A tito dva dali návod, jak se na to dívat. A to už je krůček k myšlence všechno ututlat a zamést všechny stopy a postarat se nějakým způsobem aby se na to zapomnělo. A tak se zametaly stopy.
Paní učitelka třeba všem dala upomínací lístečky na budoucí rok 2011. A tak je ti odpovědní od žáků vymámili. Jirka si vzpomněl jak ten lístek dával nějakému pánovi. Pak za Jirkou přišel Jiří V… a říkal, to nebyl inspektor, toho znám. To byl tajnej.
Dopadlo tak, že jen občas někdo ve škole šuškal, že se paní učitelka Po.. zbláznila. Někdo zasvěcenější k tomu dodal že to byla porucha laktační psychózy. Ale jen pár nejzasvěcenějších vědělo své. A to, že se svým vědomím ocitlo několik lidí v budoucnosti pomocí časoprostorového kontinua.
Paní učitelka Po.. už pak neučila. Na psychiatrii dostala pracovní neschopenku a za nějaký čas šla stejně rodit a na mateřskou dovolenou.
Mezi ty nejzasvěcenější, kteří věděli své patřil třeba právě Karel V…Kdyby se ho ale někdo zeptal, jak to bylo, asi by řekl to samé co v ředitelně. A zvlášť před nežádoucími a ještě by dodal, že s ohledem na paní učitelku Po….raději pomlčí. Nebo řekne další verzi, že už je to dávno a že si už nic nepamatuje. Ale v okruhu důvěryhodných dokázal nalít čistého vína a znovu vyjevit a zopakovat celou pravdu. Jinak byl ale mistr v maskování, jak před tajnými, okolím i rodiči. Tajní ale nejsou troubové. A všimli si jeho maskovacích schopností a pověřili ho jako mazací sondu ve skupině důvěryhodných. Na oplátku mu nabídli určité protislužby. Přislíbili mu, že ho naučí hypnotizovat. Víc domněnek ale o práci tajných služeb snad už neuslyšíte. A podotýkám, že to jsou jen nepotvrzené domněnky.

Mezi žáky se vytvořil okruh důvěryhodných, kteří si všechno pamatovali. Protože ale ze všech stran cítili tlak, aby zapomněli,měli potřebu si to připomínat. Ve škole by to ale bylo nápadné a tak si domluvili tajné, jinak ale veřejné místo, a čas a tam se scházeli a připomínali si celou událost. Vždy se sešel hlouček důvěryhodných a klábosilo se o všem možném. Až byly podmínky okolí příznivé,vždy někdo řekl : „A teď si nalijeme čistého vína.“ A celá věc se zopakovala. Když se rozcházeli připomínali si : „Příště si zase nalijeme čistého vína:“


u 52/2011/7


Jednou se o tomto nalévání čistého vína bavilo ve škole a potvrzoval se čas setkání. A toto zaslechl nezasvěcený Jarda Sá… Měl informaci, že se bude nalévat víno, kdy a kde. A tak došel i on a donesl láhev vína a skleničku. Byl však překvapený, že je jeho víno odmítnuto. A pak dostal vysvětlení, že se zde nalévají informace.
Myšlenky na nalévání čistého vína a vše co bylo okolo a souviselo spolu, bylo jak perly paměti, které dokázaly zazářit i v temnotě zapomnění.
Žáci měli i podle této metafory konspirační a zjišťující otázku. Máš perlu ? (to jako perlu paměti) A když nevěděl, která bije, bylo jasné, že je to s pamětí špatné. Mohl však blafovat a říci mám. A tak tu byla doplňující otázka. Ukaž kde. A to už se nedalo blafovat a po chvilce přemýšlení se muselo ukázat místo, kde sídlí paměť. Občas někdo perlu ztratil, nebo se mu zakutálela do záhybů mozku, kde už na ni z operačního sytému mozku nebylo vidět.
Jirka byl svědkem, jak Karel V… a Dáša Š… testovali žáky na zapomnění perly ve sklepě radnice. Karel mazal paměť a Dáša ji obnovovala a magicky si takhle hráli, až se to paní učitelce Po… nelíbilo. Že to tak opravdu bylo dokazuje Jirkův paměťový záznam, kdy Dáša Š… pomáhala Jirkovi V… hledat zapomenutou perlu v záhybech mozku, až Jirka V… řekl : „Aha jo ! Máš pravdu:“
Pak Dáša Š…řekla Jirkovi : „Příště si dej na tu perlu větší pozor, protože já ti ji příště hledat nebudu."
Časem se ale hlouček důvěryhodných zmenšoval, jak kde kdo ztratil svou perlu, až zbylo samotné tvrdé jádro prověřené časem. Byl to Karel V… Dáša Š…Jiří V… a Jiří S.. Každý měl pádný důvod proč tu byl.
Jirka V… měl z té akce velmi silný zážitek, na který se nedá zapomenout. Když se na procházce třída rozdělila, byl určen jako šéf skupiny s úkolem odvést skupinu do školy. Pak se ale ještě vydal do nedaleké restaurace U labutě a poručil si pivo. A světe div se, oni mu ho načepovali. Byla to asi Plzeň dvanáctka. Možná, že to zařídila paní učitelka, aby měl silný zážitek, na který se nezapomíná. A být jako žák základní školy poprvé za školou a hned na pivu, když mu nebylo 18, to už je síla.
A co Dáša Š… ? Když ta dokázala všem ostatním ukrást průzor do budoucnosti, tak v ní muselo být něco, co se těžko popisuje, ale proto zůstala v tvrdé čtyřce.
Karel V… tu byl, protože se dokázal maskovat a choval se jako špión a dodržoval konspiraci.
A Jiří S… byl samotný magický kámen tohoto příběhu.
Magická kamenná tvrdá čtyřka se ještě nějaký čas scházela dál. Pak už ale zapomínali nalévat víno a tlachali jen tak a jednou na určeném místě v určitou dobu tu Jirka S… stál sám. Možná že někdy jindy tu stál samotný Karel V… nebo někdy jindy i někdo jiný a všichni si řekli, že nalévání čistého vína skončilo. A tak se všechno ocitlo v temnotě zapomnění.


V deváté třídě přišla za svými spolužáky ve třídě Dáša Š… a říkala, že potkala paní učitelku Po… na procházce s kočárkem. Že prý tam chodí na procházku a že kdo by chtěl, by se sní mohl setkat. A tak se vypravila skupinka žáků, mezi kterými byl i Jirka S.. K setkání po čase s paní učitelkou skutečně došlo. Mluvilo se o všem možném. Mimo jiné se paní učitelka zmínila, že se o mateřské nenudila. Prý že psala jakousi vědeckou zprávu psychologického výzkumu. A pak prý psala ještě doktorskou práci. Jak sama říkala, byly to takové slátaniny o časoprostorovém kontinuu. Prý že za tyto práce dostala spousty peněz, že si v životě tolik peněz nevydělala a že to byly dobře vydělané peníze. Za tyto peníze si asi pořídili chatu, kterou mají dodnes. Pak prý mohla dělat na toto téma doktorát a pracovat někde v Praze. Ale říkala, že už s mužem zakotvila na Vysočině ve Žďáře. A že se raději bude snažit být dobrou učitelkou, což je také poslání.
Jirku napadlo, že ty vědecké práce byly právě o té jejich akci a že to asi dohodila paní učitelce teta Jindra a byla takovým tajným patronem v pozadí a kdyby šlo do tuhého, třeba vyhození z práce, nebo ještě něco horšího, mohla zasáhnout a zatáhnout za nějaké páky na ministerstvu.

u 52/2011/8



Když Jirka došel domů z procházky, měl zhruba celý příběh přehraný v hlavě. Jen ho pak ještě napadaly dodatky a detaily. Naobědval se. A odpoledne se rozhodl, že navštíví sestřenici své ženy, paní Sa… Ta měla mimo svého syna a své první dcery ještě dceru Marušku. Maruška byla ale postižená. Nenaučila se mluvit. Jirka od ní slyšel jen dvě souvislá slova. První bylo „mami“, když chtěla mámu na něco upozornit, nebo ji zavolat, nebo když se dělo něco mimořádného. A druhé slovo, které říkala bez problému bylo „já“, když chtěla třeba sama Jirkovi uvařit čaj nebo kafe.
Maruška se sice nenaučila mluvit ale přesto mezi nimi byla smysluplná komunikace. Její mamince, když začínala Marušku vychovávat někdo poradil ať ji pozoruje, jak se chová, jaké dělá posuňky, co by chtěla asi zkomoleně říct. A co vlastně chce. A tak se maminka dokázala do ní vcítit a věděla co chce.
Jirka měl pro sebe takovou domněnku, že se díky tomu vcítění naučily vzájemně komunikovat ještě trochu jinak. A to telepaticky. Jako by si vzájemně vyměňovali a četli myšlenky. Jirka přemýšlel o tomto zajímavém způsobu komunikace a pak si uvědomil, že možná na srazu někteří jeho spolužáci takto mezi sebou komunikovali. Ale jak je to možné?
Když paní učitelka Po… začala organizovat toto posezení, komunisté byli znepokojeni, že se něco děje bez jejich pokynu. A tak možná zaostřili svoji pozornost.

Možná tajně nainstalovali filmové sledovací kamery a možná je sledovali i jinak. Možná teta Jindra varovala paní učitelku Po.. , ať si dá pozor. Z toho vyplývá, že se nemohlo říct něco, co by mohlo být podezřelé. Při mimořádných událostech ale obě strany používali mimořádné metody. Kdo ví, jak je to možné, ale žáci se naučili tajným způsobem komunikovat.vzájemně mezi sebou. Sice ne všichni, ale jen kdo chtěl. Většinou vzájemní kamarádi.
Asi to všechny, kdo chtěl, naučila na pokyn paní učitelky Dáša Š… Žáci si název pro tuto telepatickou komunikaci vypůjčili z budoucnosti. A to fejsbuk. ( facebook)
Kdo ten název tenkrát přinesl, je záhada. Jirka si vzpomněl, jak se kdysi bavili dvě kamarádky,
a když se loučily tak si říkaly : "o zbytku se domluvíme na fejsbuku."
A to bylo snad 30 let před tím, než se ujal internet.
Dáša Š… tenkrát přišla s tím, jak se to správně anglicky píše, a že to v budoucnosti bude oficiální označení a napsala facebook. Tenkrát se ale vyučovala ruština a ne nějaká angličtina. Jen Jirka chodil do nepovinné němčiny. A tak všichni kroutili hlavou nad tou anglickou výslovností. Jen si asi neuvědomovali, že to co používají, je něco úplně jiného a to telepatický fejsbuk.
Možná jestli existují mimozemšťané, tak komunikují stejným způsobem.
Jirka tedy kráčel směrem k paní Sa… a vzal to nejkratší zkratkou. Přeběhl silnici mezi projíždějícími auty a zamířil na pěšinu mezi tenisovými a volejbalovými kurty u rybníčku a mezi bývalými jatkami, kde už bylo místo nich postaveno něco jiného. Když dobíhal na konec sinice, uvědomil si, že za ním kdysi dobíhali Karel V… a Dáša Š…
Podle toho co povídali to bylo krátce po tom, co se tajné služby pokoušely zajistit lístečky paní učitelky Po… A oni povídali jak se jim dařilo či nedařilo utéci tajným z lopaty.
Dáša Š… povídala, že si udělala kopii toto lístečku a doma ho založila do jedné knihy, za záložku. Tajní jim pak šmejdili tajně po bytě. Nyní zůstává otázkou, kam se lísteček poděl. Jestli padl někomu do rukou nebo čeká na své objevení.
Karel měl také povídání o tajných, ale paměť už nerozkódovala obsah. Všichni šli asi jako žáci za paní Sa…, která už asi byla vdaná, ale Maruška ještě nebyla na světě. Všechno už ale bylo zapsáno v časoprostoru a oni si šli přečíst ten to časoprostorový zápis. A zároveň se šli podívat na to, odkud pramenil a odkud všichni odkoukali telepatický fejsbuk.

Používat magické metody, nebo se přímo dívat do budoucnosti, není jen jako hrát si na vojáky, či jen jako zábava u televize. Je to dost nebezpečné. Když se šlápne vedle, může to skončit i smrtí. O život třeba přišla babička, která začala objevovat netušené možnosti magie a kolem roku 1976 se pokoušela dívat se do budoucna roku 2013. A to přesto, že tu byla výstraha, pozor nebezpečí smrti.
u 52/2011/9



Říkala si, co by se mě mohlo stát? Při svých magických činnostech se nachladila a zemřela na zápal plic. Nebylo to pak ani nápadné. Ale mágové, kteří do toho byli zasvěceni, ví své. Kdyby nešmejdila v časoprostoru a byla diskrétnější, mohla si ještě dlouho užívat života. A to se chtěla jen podívat do časů, kdy už nedaleko Žďáru nad Sázavou stály sochy Mamlase a Hamroně, či do roku 2013, kdy žďárská hospoda Laguna u nádraží se za provozu přebudovala a přejmenovala na Ingot. (Asi v tom byly nějaké intimnosti a důvěrné informace a pak to takhle dopadlo.)

Mimochodem hospoda má ve vývěsním štítu rok 2013. Tato hospoda Ingot je také magické místo. Magično ale dělají lidé, kteří se zde objeví. Ledasco o tom ví její provozovatel Božek K
Všechno je ale na mnohem delší povídání a je to už jiný příběh. A i zde možná hrozí nebezpečí ztráty života při prozrazení magických souvislostí. Že to tam bylo už na ostří nože, dokazuje třeba to, že se o tento prostor zajímali i mágové, takzvaní strážci duší. Jen tuto zmínku schválil globální systém lidstva na 100 procent. Ostatní věci je možné se dovídat jen telepatickou poštou. Mnohé ale zůstane jen obchodním tajemstvím podniku.

Mágové totiž někdy spolu spolupracují, ale jindy zápasí na život a na smrt. Za svou činností v časoprostoru většinou zametají stopy a těm co je sledují, kladou i smrtonosné pasti a různé vyhybky na matení směru.

Postižení v ústavech, kteří nemluví nebo jen omezeně, se možná také mezi sebou naučili komunikovat telepatickým "fejsbukem". Někdy jsou to jen posuňkové skřeky, ale někteří jsou spolu schopni takto komunikovat na takové úrovni, jako by byli vysokoškolsky vzdělaní. Jirka zaregistroval, že manželky prezidentů, jak Václava Klause, tak Václava Havla byly také na návštěvě v těchto ústavech. Někdo by si řekl, že tu byly kvůli charitě a ukázání, že se i o tyto postižené lidi stát postará. Ale možná, že na těchto návštěvách došlo i k telepatické mu kontaktu. A možná se manželky presidentů dozvěděly i nějaké telepatické časoprostorové informace, které jsou ostatním lidem skryty a o kterých se nikde nemluví a raději se zatají.

Po návštěvě byl Jirka doma. Cítil v hlavě tlak. A říkal si, že je zrovna pod obrovskou palbou telepatické radiace. Jako by se chtělo připojit naráz 20 až 30 lidí. Pak se ozvala i manželka prezidenta a o něco později přidal i svou zdravici bývalý president Václav Havel. Podle Jirky může takový nápor zvládnout skoro každý. Hrozí jen jedno nebezpečí. Když se zahltí operační systém mozku, může z toho být schizofrenie.

Co říci na závěr? Slova této kapitoly mohou někomu připadat jako schizofrenní bludy, kterými si duševně nemocní vysvětlují svoje zvláštní zážitky třeba se sluchy. Mohou to však být i naprosto reálné věci, které se dají využít různým způsobem. A tajné služby měly starost, aby se tyto věci nedostaly na veřejnost. A tak jen doufejme, že všechno tajné služby nevymazaly hypnoticky z paměti a někdo si třeba po letech na něco rozpomene.

Vzhůru tedy na každoroční sraz třídy spolužáků hledat perly paměti v záhybech mozku, které když se najdou, dokážou zazářit i v temnotě zapomnění. Nebo přijďte zjistit, jak to bylo doopravdy. Nebo přijďte vymyslet krycí, maskovací příběh, který bude vypadat věrohodně a bude sloužit jako nástroj blamáže.

Zde jsou tradiční otázky:

Byla to blamáž autora, výplod chorobného mozku, nebo realita?

Kde je pravda


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 21.05.2017, 11:03:27 Odpovědět 
   Vcelku zajímavé čtení. Hrdina si vymýšlí (nebo se mu vybavuje), co se stalo v jeho dětství, kde měli děti vize budoucnosti. To je něco jako cestování časoprostorem, strojem času, takže na jednu stranu vypadá text jako sci fi (spisovatel si to zřejmě vymyslel), na druhé straně nelze asi takové magické jevy a přenosy zcela vyloučit. Náš hrdina tím byl obdařen (nebo postižen), pokud text berem ze stránky, že nebyl spisovatelem.
Text se mi zdá být poněkud nepřehledný. nebylo by od věci nějak graficky nebo datováním odlišit, co se děje v současnosti a co v minulosti. Trochu mi chybí (nepostřehl jsem), zda víze se týkaly také samotných dětí, tedy souvislost, čím se dle povídání na srazu staly a tím, co si o budoucnu v dětství představovaly. Docela jsem se do textu zamotal. Popis třídní schůzek je perfektní, autenticita vypravěče je velmi sugestivní, věřím mu, že je skutečný (je tomu tak? není to vyslanec z minulosti? nebo blázen?) A ona učitelka? Mohla by taková být. I když v textu jsou humorné kameňáky, a ona mohla být v představách- jak je čteme - zkarikována. Ovšem v minulosti se mohly dít věci!
Text by bylo dobře trochu probrat, možná trochu zkrátit a zvýraznit, takto se čtenář může nechat zmást. Hrdina je opravdu zvláštní, takoví spisovatelé bývají, lze je ovšem také označit za druh schizofreniků. Škoda, že v textu jsou chybky: na př: učitelky, dvakrát spojení s ní jako sní, chybí některé čárky, chybky v odsazení písmen.
Myšlenka se mi jevý jako výborná, dobré je i užití detailů reality. Doporučuji, abys s textem ještě pracoval, mnohé si ujasnil a doplnil. Pak by jednička byla na místě. Ale i tak jsem se pobavil.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
Předmluva
Stanislav Klín
Pohádka o pátém...
Radher
EXPIRACE - Fáze...
Danny Jé
obr
obr obr obr
obr

KRÁLOVNA SILNIC
DERALTE
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr