obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915352 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39478 příspěvků, 5737 autorů a 390266 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Iluze ::

 autor Nikis publikováno: 22.05.2017, 22:57  
Krátká, spíše smutně naladěná povídka.
 

Prošla mohutnými dřevěnými dveřmi a ocitla se na chodbě plné lidí. Před pár sekundami zazvonilo na konec hodiny a všichni studenti spěchali na oběd. Došla ke své skříňce a jedním pohybem ji otevřela. Nepřekvapil ji ani fakt, že na ni vypadla hromada listí a hlíny. Byla na takové věci zvyklá. Oprášila si vlasy od hlíny a vzala si svou tašku přes rameno. Skříňku zavřela a vydala se ven před školu.
Nikdy na obědě neseděla v jídelně, protože by se stala akorát terčem posměchu. Raději sedávala v malém parčíku vedle školy. A i dnes směřovaly její kroky k opuštěnému stolu pod vysokou starou lípou. K její smůle se stalo něco, co nečekala. Stůl zel pod mohutnými větvemi.
Za to může ta noční vichřice, pomyslela si a posadila se do trávy.
„Hej, Zelinová!" zaslechla po chvilce své jméno.
Nechtěla se otočit, ale musela, jinak by to mohlo dopadnout špatně. Beznadějně a naprosto odevzdaně se podívala směrem k přicházející trojici – Adéla, Báře a Filipovi. V hlavě se jí už začaly honit všechny možné scénáře, které by se mohly udát. Bála se. Bála se den ode dne víc a víc.
„Nějak ti spadlo krmítko," uchechtl se Filip a pohlédl na rozbořený stůl.
„Co chcete?" zeptala se s chvějícím se hlasem.
„Máš nějaký peníze?" ušklíbla se Adéla a vytrhla jí z ruky batoh.
„Nemám...," zamumlala. Ale to už druhá z dívek držela v ruce její peněženku a vytahovala papírové bankovky.
„Lhářko!" křikl Filip a vlepil jí facku. Na tváři jí zůstal velký červený otisk.
„Dneska si po dlouhé době koupíme zase ty drahé krabičky," zasmála se Bára a všichni tři se ke své oběti otočili zády.
Oddechla si. Dnes se to obešlo bez větších fyzických útoků.
V té samé chvíli se k ní ale Bára otočila a zašklebila se: „Málem jsem zapomněla." A prudce ji kopla do břicha. Svým původním výrokem se zmýlila, protože ta očekávaná muka právě nastala. Padla do trávy a pevně se držela za místo, do kterého byla udeřena. Sotva popadala dech.
Po dalších deseti minutách neskutečných bolestí se posadila, vzala svůj batoh a vydala se na autobus. Doufala, že své útočníky dnes už neuvidí. Břicho ji stále bolelo a hlava se jí motala.
Kolena se jí zničehonic podlomila a ona spadla na dlážděnou cestu. Byla na dně, nedokázala vstát. Chtěl jen jedinou věc – být konečně u něj.
„Jsi v pořádku?" zaslechla a ohlédla se. Rychlým krokem k ní spěchala dívenka o několik let mladší, než byla ona sama.
„Radši jdi, než se ti něco stane," sykla a pokusila se vstát. Neviditelná síla ji ale stahovala znovu k zemi. Dívenka ji vzala za ruku a vší silou se ji pokusila postavit na nohy. „Díky," špitla, když se na nohách cítila opět trochu jistěji. Děvčátko se na ni usmálo. Znala ji, ale nevěděla odkud. Vydala se proto dál na zastávku.
„Ahoj Lucko," pozdravil ji přátelsky řidič autobusu a sledoval, jak dívka z posledních sil stoupá do schodů. „Je ti něco?"
„Jsem v pořádku." Falešně se usmála a posadila se na volné sedadlo.
Vyhlédla z okna a spatřila opět tu malou dívenku. Stála na trávníku kousek od školy a bavila se s Anetou. A v té chvíli jí došlo, odkud ji zná. Byla to Anetina mladší sestra.
Autobus projížděl městečkem, až se ocitl na cestě mezi loukami.
„Za tátou?" usmál se na Lucku řidič, když se zvedala ze sedačky, aby na blížící se zastávce vystoupila.
„Jak jinak..." A pomalým krokem vystoupila.
Prošla úzkou pěšinou mezi smrky, za kamennou zdí zahnula doprava a v dáli ho již viděla. Seděl na prosluněné trávě a čekal na ni. Srdce jí poposkočilo. Posadila se naproti němu do trávy a usmála se.
„Ahoj tati."
„Ahoj Lucinko." Natáhl k ní ruku a ona cítila, jakoby jí po tváři pohladil lehký vánek.
Nečekala ani minutu a vše mu začala vyprávět.
„Ale dnes to nebylo tak hrozné. Jsem zvyklá i na horší," řekla a zakryla si tmavě modrou modřinu na břiše, kterou mu právě ukazovala.
„Přál bych si, abych ti mohl nějak pomoci," řekl vlídně. Tvář mu křivily vrásky a vypadal ustaraně.
„Je to už pět let, co je máma pryč," povzdechla si, „a je to den ode dne horší a horší."
Naráz ale zaslechla zapraskání. Prudce se ohlédla, ale nikoho neviděla. Obrátila se zpět ke svému otci. Místo mladého tmavovlasého muže tam ale stál jen mohutný mramorový náhrobek se zlatým nápisem Tomáš Zelina.


 celkové hodnocení autora: 92.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 aegitalos 24.05.2017, 8:18:21 Odpovědět 
   Dobre a smutne napísané. A bohužiaľ pravdivé, toto sa skutočne deje. Vykoreniť detské násilie asi nejde. Jediné, na čo som prišiel ako riešenie, že by takto postihnuté deti mali nachádzať odvahu postaviť sa násiliu. Nedá sa neustále ich strážiť. Zažil som dosť šikany, v detstve od cigánov a potom na strednej škole a na vojne. Jedine byť hrdý, to pomáhalo. Dnes sa mi všetci cigáni zdravia.
 čuk 22.05.2017, 22:56:47 Odpovědět 
   Šikana a svévolnost. Velká, stádní. Osamělost, ale i lidská soucitnost. Velká osamělost, kdy jedinou útěchou a oporou je vzpomínka na mrtvého otce (když hrdinka nemá matku). Symbolikou je zničený strom. Dojemné a působivé, nevím ale, kde se vzal výraz "strom zel".
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
1. díl Rozhodnu...
niky.cz
TAJEMSTVÍ, KTER...
KlaraViznerova
Vítězství jméne...
ApIN
obr
obr obr obr
obr

Jsi pro mě ...
Admin
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr