obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Charakter člověka je jeho osudem."
Hérakleitos
obr
obr počet přístupů: 2915053 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38954 příspěvků, 5685 autorů a 387173 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: HLEDÁ SE SKY WAYDERSOVÁ ::

 autor Danny Jé publikováno: 28.05.2017, 18:36  
Kapitola 19-21
 

Kapitola 19



[ Manchester ]


Redaktor časopisu The Patch, Eddie Swaddon zrovna dokončoval článek o rodině Flankových, která zahynula při dopravní nehodě. Z policejní zprávy vypnulo, že to byla běžná dopravní nehoda. Řidič motocyklu nedal přednost vozidlu, které řídil Jeremy Flank. Řidič auta strhl své řízení do strany a auto sjelo ze svahu. Jeremy Flank se svou manželkou Laurou zemřeli. Jejich syn Gary, autonehodu přežil.


…z jednoho nezávislého zdroje jsme se dozvěděli, že motocyklista, který z místa nehody ujel, byl o dva dny později nalezen mrtvý. Zastřelen. To mě vede k domněnce, že smrt rodiny Flankových nebyla pouhopouhou náhodou…

„Sakra, jak to mám napsat,“ rozčílil se Eddie. „Někdo ho zabil, ale podložené to není. Jeremy Flank byl styčný důstojník britského námořnictva a měl přístup ke všem tajným akcím. Těm minulým a těm budoucím. Britská vláda má něco v plánu a rozhodně to není jen vojenská přehlídka.“

Drrr. Zadrnčel telefon.

„Ano?!“
„Eddie Swaddon?“
„Ano, kdo volá?“
„Není podstatné, kdo volá. Co byste řekl informacím o současné vládě?“
„To záleží.“
„Na čem záleží? Jestli najdete toho správného redaktora, který by se nebál.“
„Čtete mi myšlenky?“ pousmál se Eddie.
„Možná.“

Zazněl ženský smích.

„Kde jste vzala mé číslo?“
„Umím si sehnat spoustu věcí.“
„A co byste mi tedy chtěla povědět? Kdo je premiér vlády a kdo s ním spolupracuje? O tajných vládních i nevládních organizacích, které řídí bezpečnost země?“
„Třeba.“ Dodala.
„Například?“
„Tony Blairemu se třeba podaří dosáhnout míru v Severním Irsku. Započne obnovení autonomie Skotska, Walesu a Severního Irska. Blair bude úspěšný. Ale, ano. Jeho prsty jsou i v neviditelných institucích,“ odvětila.
„A víte také, kdo po něm bude premiérem?“ pousmál se Eddie.
„Samozřejmě, po válce v Afghanistánu a v Iráku se novým premiérem stane Gordon Brown,“ odvětila bleskově.
„Cože?“ vyhrkl Eddie. „To je sranda?“
„Vůbec ne,“
„No, páni. To všechno je pravda?“
„Pravda? Hodně vzácná jednotka skutečnosti.“
„Jakže?“
„Někdy jsou pravdy nahrazovány fikcemi a naopak. Pak je v tom zmatek, který je úmyslně vyvolán, aby zakryl něco, o čem nemusí většina národa vědět.“
„Je to pravda?“
„Ano.“
„Kdo jste?!“
„To vědět nemusíte.“
„Jenom jméno. Rád bych vám dal kontakt na jednoho redaktora v Londýně.“
„Dobře. Jsem Sky.“
„Hezké jméno.“
„A ten redaktor?“
„Zavolám mu. Můžete mi zavolat zítra?“
„Dobře, zavolám.“

Eddie položil telefon.

„No ty, vole, to je pecka!!!!“


* * *

Hned večer zavolal Eddie do Londýna svému kamarádovi z The New Morning, Davidovi McCullenovi.

Když druhý den zavolala Sky znovu Eddiemu Swaddonovi domů. Schůzka s Davidem McCullenem byla domluvena o dva dny později.
„Jmenuje se David McCullen z The New Morning London. To najdete,“
„Určitě ho najdu, mějte se.“


Sky se rozloučila a zmizela z průchodu.










Kapitola 20



[ Parkoviště u Chesterfield Road ]


O dvě hodiny později se zrovna kolem procházel manželský pár, když žena ukázala na ležící postavu.

„Něco tam je.“
„Jdeme se tam podívat,“ přikývl muž.
„Ježiši, Brente, to je člověk,“ vyhrkla, když se přiblížili na čtyřicet stop.
„Máš pravdu, Clyrence.“
„Co se to stalo?“ podivila se.
„Nejprve se podíváme a pak zavoláme policii,“ promluvil Brent.

Clyrence jen kývla souhlasně hlavou a jako první sáhla na ležící nehybné tělo. Sehnula se a dotkla se ho. Neznámý se ani nepohnul. Pokusila se ho otočit, když se najednou pohnula ruka.

„Pozor, Clyrence,“ promluvil její muž Brent.
„Byl to jen záškub,“ zareagovala a obrátila tělo na záda.
„Zavoláme sanitku, jestli už není pozdě.“
„Stále má tep,“ podotkla Clyrence.
„Dobře. Počkej u něho a já jdu k nejbližší budce zavolat záchranku,“ řekl Brent a odešel.

Clyrence si prohlížela zraněného muže, když měla pocit, že se mu pohnuly rty.

„Pane, pane,“ oslovila ho.

Neznámý však mlčel, jen trochu pohnul rty. Nic to neznamenalo. Přesto se k němu naklonila, v naději, že promluví. Slabý dech. Zavřené oči. Už se zvedala, když něco zamumlal. Bylo to však nesrozumitelné. Pak omdlel. Clyrence čekala, než se vrátí její manžel. Mezitím se dívala na zranění neznámého. Střelné poranění.

O deset minut později přišel její manžel Brent.

„Záchranka už je na cestě,“ pronesl. „Jestli to přežije.“
„To se uvidí,“ dodala.

* * *

Záchranka přijela o patnáct minut později, naložila neznámého muže, a když si doktor zapsal kontakt na oba manžele, které bude kontaktovat někdo od policie, odjela.

Směr, Nottinghamská nemocnice.


* * *

[ Nottingham – nemocnice ]


Hodinu po operaci.

„Doktore, přežije to?“ zeptal se konstábl Grays.
„Myslíte, toho neznámého?“ zeptal se doktor.
„On není neznámý.“
„Víte, kde to je?“
„Ano, vím. Jmenuje se Darby Tailor,“ odvětil Grays.
„Co se týče zranění. Střelná rána poškodila pravou plíci. Tu jsme museli odstranit, ale prognózy jsou uspokojivé. Věřím, že to zvládne,“ dodal doktor.
„Můžete mi dát na sebe telefon, doktore…,“ požádal konstábl.
„Jonas Pedersen, detektive,“ představil se.
„Jste Dán?“
„Matka pochází z Dánska. Já se narodil v Anglii,“ odvětil doktor a podal Graysovi svou vizitku.
„Děkuji, doktore. Zavolám vám, zítra, až se probere,“ pousmál se a odešel.

* * *

Druhý den odpoledne se ozval telefon v lékařském pokoji doktora Pedersena.

„Ano, prosím?“ ozval se.
„Konstábl Grays, zdravím, doktore.“
„Vy jste, ale velmi nedočkavý, detektive.“
„Pro nás nejvyšší priorita.“
„Tak tomu nerozumím.“
„Je to tak lepší.“
„Někdy si říkám, že ano, když sleduji televizi,“ poznamenal doktor Pedersen.
„A co náš pacient?“
„Pořád spí.“
„Je to normální, takhle dlouho spát?“
„Normální to je za předpokladu, že…“
„…že co?“ skočil mu do toho Grays.
„Že nenastanou nečekané komplikace,“ odpověděl doktor.
„A ty nastaly, že?“
„Pacient je v kómatu.“
„Probudí se?“
„Věříme, že ano.“
„Dejte mi prosím vědět, až se probudí, doktore,“ požádal konstábl Grays.
„Zavolám, spolehněte se.
„Ještě jedna prosba. Neuvádějte jeho jméno.“
„Hrozí mu nebezpečí, konstáble?“
„Je tu možnost, že by ho mohli jistí lidé hledat.“
„Dobře.“
„Díky, na shledanou.“

Rozloučil se konstábl Grays.


* * *


[ Londýn ]


V té samé době jsem se nacházel v Dover Street. Mířil jsem do restaurace The Wolseley. Tam jsem měl schůzku s kontaktem, který mi měl předat balíček.


Pomalu jsem kráčel směrem k restauraci The Wolseley, když jsem na druhé straně ulice poblíž restaurace zahlédl vrávorajícího muže. Okamžitě mě napadlo, že by to mohl být můj kontakt. Přibližoval jsem se. Dotyčný ukázal rukou k zemi. Dvakrát tento pohyb opakoval. Bylo mi hned jasné, že se něco stalo. Pochopil jsem, že předání se ruší. Když jsem dorazil k prvním semaforům, všiml jsem si, že má krvavý bok. Zastavil jsem na rohu u stěny a čekal, až projde parta mladých studentů, která se zrovna vynořila ze dveří domu, u kterého jsem před chvíli stál. Rozmýšlel jsem, co dál, jestli mu mám jít pomoci nebo zmizet. Mé dilema rozhodla dvojice procházející kolem mě. Jeden z nich ukázal hlavou na druhou stranu ulice. Můj kontakt se zastavil a sedl si před restauraci na schody. Pak s sebou praštil do strany. Zřejmě mrtev. Sledoval jsem podezřelou dvojici, jak se zastavila u prvního semaforu a evidentně přemýšlela, co dál. Druhý z nich se ohlížel do všech stran. Možná hledali mě. Chtěli dostat i mě, ale to se jim nepodařilo. Dneska ne.


* * *

Stál jsem u telefonní budky a čekal, až zazvoní. Musel jsem potvrdit převzetí balíčku. Čekal jsem skoro patnáct minut, až to bylo podezřelé a kolemjdoucí na mě pohlíželi jako na podivína stojícího před prázdnou budkou. Nic. To znamenalo jen jediné. Odhalení.

Opustil jsem ulici.

* * *

[ Ve stejné době, co jsem mizel ulicí, se čtyři ozbrojení muži objevili v tajném úkrytu nové pod složky Mi5, Hook. Celá tato sekce byla vystřílena a všechny přístroje zničeny.

„Buňka lokalizována a zničena, pane,“ pronesl jeden z nich do vysílačky.
„Všechno spalte, ať nezůstane nic.“
„Rozumím, pane.“
„Ještě musíme najít agenta Fosleyho a doktora Tailora. Pak můžeme uklidit ten svinčík, co ten prašivej projekt rozpoutal.“
„A Whiteman?“
„Ten je touhle dobou na cestě na onen svět.“
„Dobře, pane. Ukončíme to tady a vrátíme se do SOHO,“ řekl velitel ozbrojenců a ukázal rukou na visící nástěnku, na které byla mapa Buckinghamského paláce…]













Kapitola 21



[ Londýn – Great Pulteney Street ]


Sky seděla s novinářem Davidem McCullenem v jeho autě na Great Pulteney Street.


„Eddie říkal, že si mám poslechnout váš příběh. Prý máte něco na Tony Blaira,“ začal rozhovor.
„Řekl vám všechno?“ zeptala se.
„Jméno Tony Blair mi stačí,“ usmál se.
„Nic víc?“
„Nic víc nepotřebuji vědět.“
„Dobře,“ dodala jsem. „Tony Blair se stal premiérem a s Gordonem Brownem vytvoří jednu z nejúspěšnějších pracovních dvojic. Podaří se mu dosáhnout míru v Severním Irsku. Započne obnovení autonomie Skotska, Walesu a Severního Irska. Blair bude úspěšný. Dobře vypadá, dobře mluví. Jeho odpůrci mu však budou říkat Tony Blur, což znamená Tony Mlžič. Chce mít všechno pod kontrolou, a proto jsou jeho prsty i v neviditelných institucích. Tajné vládní i nevládní organizace řídící bezpečnost země…“

Sky se zastavila. Projelo auto. Podívala se. Pak pokračovala dál.

„…v roce 2001 podpoří politiku Georgie Bushe a Británie se tak bude s USA podílet na invazi do Afghánistánu. V roce 2003 do Iráku. Přijdou nepokoje a nespokojenost s jeho vládou. V roce 2007 bude rezignovat. Novým premiérem bude Gordon Brown.“

„Uf,“ vydechl McCyllen. Jeho oči zůstali vytřeštěné ještě pět minut poté, co Sky skončila. „Jak tohle můžete vědět?“
„Řekněme, že mám možnost se podívat do budoucnosti,“ odvětila.
„To se mi zdá, jako blbost, ale i kdyby to byla pravda, proč chcete, aby se to dostalo do novin? Nikdo tomu nebude věřit.“
„Někdo určitě, ano.“
„A proč by Británie vstoupila s USA do války?“
„V roce 2001 dojde k útoku proti USA. Obě věže Světového obchodního centra v New Yorku se zřítí, zemře mnoho lidí.“
„Ježíši, víte, co vůbec říkáte?“ vyhrkl McCullen.
„Samozřejmě, že to vím. Viděla jsem to.“
„Lidé si budou myslet, že to je nějaký nový sci-fi film.“
„Další letadlo narazí do Pentagonu.“
„A kdo za tím stojí?“
„Obviní různé islámské teroristické organizace, aby mohli vyslat jednotky do další války.“
„A co je pravda?“
„Všechno.“
„Všechno?“
„Vlády připravují, schvalují, zakrývají, mlží a manipulují se všemi. Všechno je to jen mocenská hra. A pravda? Vždycky budou dělat vše proto, aby se tolik žádaná pravda nikdy nedostala napovrch.“
„Ale vždycky se najdou lidé, kteří něco zjistí,“ argumentoval McCullen.
„A ti lidé pak záhadně zmizí.“
„Myslím, že tohle nemohu vypustit do světa, slečno.“

Dostal strach.

„Dostal jste strach,“ šeptla.
„Vážně se to stane?“
„Jestliže budou tajné agentury ignorovat informace o přípravě těchto útoků, ano.“
„Takže žádné konspirační teorie?“
„Útok, smrt tisíců nevinných lidí, neprošetřené všechny detaily zamlžující pravdy, to všechno samozřejmě může přijít. Ale zase platí to, co vládnoucí skupina bude chtít vypustit, vypustí. Někdy i účelově nechá projít takové informace, které jejím cílům neuškodí. V dalším případě zakryje jejich jinou činnost.“

David McCyllen seděl a skoro, ani nedýchal.

„Je to až neuvěřitelné, co všechno víte. Nicméně, jsem také čekal, že mi řeknete nějaké pikantnosti o Tony Blairovi a jeho politické straně Labour. Nějaké pozadí spolupráci Gordon Brown, John Major, Tony Blair. Jejich tajné skupiny, které řídí ekonomii této země,“ spustil McCullen.
„Spojitost mezi politiky je vždy na místě. I když veřejně hovoří něco jiného, v zákulisí tahají za společné nitky. Spojení s bankéři. Spolupráce mezi Gordonem Brownem, Johnem Majorem, Tony Blairem je více než jasná. Dokonce existuje muž v pozadí, který za vlády Margaret Thatcherové řídil ekonomický úpadek země. Byl to trik. Přišla válka o Falklandy, nešlo jen o území, ropu a zásoby zemního plynu, ale o připomenutí, že Anglie je stále mocná země. Někteří spolupracují s Ilumináty a někteří jsou Svobodní zednáři. Vlády USA a Británie také vždycky spolupracovali.“

McCullen znovu vytřeštil oči.

„A ta válka v tom Afghánistánu a Iráku, jaký to bude mít efekt?“
„Efekt? Co myslíte tím efektem?“
„Co z toho bude mít Británie a USA?“
„Samozřejmě, že peníze. Jen pro zajímavost Afghánistán nikdy nepokoří. Podaří se jim to v Iráku, kdy pod záminkou, že Irák vlastní chemické zbraně vtrhnout do země a svrhnout režim jejich vůdce.“
„Přece nejde jen tak vtrhnout do cizí země?!“
„Vzpomeňte si na to v roce 2003, kdy proběhne invaze do Iráku.“
„Ale přece existují nějaké doktríny, které takovéto invaze zakazují.“
„Svět bude pod tlakem. USA, velmoc, která se vždy pyšnila tím, že jsou země svobody a neohroženosti. A najednou se stane něco, co změní pohled na věc. USA už nebudou tak bezpečnou zemí. Každá akce vyvolá reakci. USA budou chtít vyvolat další válku.“
„Bezdůvodně?
„Důvod se vždycky najde.“
„A Irák ty chemické zbraně vlastní nebo ne?“
„Ne.“
„A nikdo nedal důkaz o tom, že žádné zbraně nemá?“
„Dal.“
„A kdo?“
„Zbrojní expert vlády David Kelly.“
„Toho nikdo neposlouchal – nebude poslouchat?“
„Vidím, že mi už věříte.“
„Některé věci dávají smysl. K některým věcem jsem ještě ostražitý.“
„David Kelly spáchá v tom samém roce sebevraždu.“
„Ouha, tak to asi nebude náhoda.“
„Vyšetřování prokázalo sebevraždu. Spekulace jsou smeteny ze stolu.“
„A v tom má také prsty Blair?“
„Co myslíte?“
„Abych pravdu řekl, nevím, co si mám myslet. Rozhodně je politická scéna také propletená s tajnými organizacemi, bankovními sektory a jinými fondy, že z toho někdy běhá až mráz po zádech.“
„Když se vrátím ještě k 11. září, tak se v italském deníku Corriere Della Sera objeví rozhovor s bývalým italským prezidentem Francescem Cissogou, který bude tvrdit, že útoky byly provedeny za účelem falešného obvinění muslimských zemí.“
„A USA tak budou mít záminku k invazi do Afghánistánu a Iráku, že?“
„Ano.“
„A když jsme u těch spekulací. Mám otázku. Co víte o náhle smrti lídra Johna Smithe?“
„Nic.“
„Tony Blair se stal vůdcem Labouristické strany.“
„Ano, to vím.“
„Blair pak nasměroval politiku strany k centrismu. Někteří nesouhlasili a stranu opustili.“

Sky koukala, jako že neví.

„Aha, dobře, vidím, že to vás nezajímá,“ poznamenal McCullen.
„Myslím, že tohle ví každý. Lidé by se měli dozvědět, co je možná příchozí budoucnost.“
„Něco z toho do deníku The New Morning London prosadím, ale všechno, co jste mi tady dnes řekla, neprojde. To už vím teď.“
„Nevěříte mi.“
„Je to zajímavé, až neuvěřitelné, ale hlavně jsem jen redaktor a nevím, jak zareaguje můj šéf na to.“

Sky pokynula hlavou.

„Druid.“
Zaznělo autem.

„Páni, víte o tom něco?“
„Existují.“
„Kdo v ní všechno je?“
„Lidé používají pseudonymy.“
„Takže nevíte, kdo v této organizaci je.“
„Já, ne.“
„Víte, kdo?“
„Rozhodně někdo v Downing Street číslo 10.“
„Vážně?“
„Přemýšlejte, Davide.“

Sky se usmála.

„Škoda. To by byl trhák.“
„Chcete trhák?“
„Samozřejmě,“ vyhrkl.
„Napište článek o možné invazi spojeneckých vojsk do muslimských zemí. Kódové označení: “Operace Telic.“ Myslím, že to bude pro vás trhák.“
„Co když tato operace neproběhne?“ zazněly z jeho úst pochybnosti.

Sky to vzdala. Věděla že McCullen hledá trhák a neuvědomuje si podstatu hrozby příchozí budoucnosti.

„Tak to bude jedině dobře, ne?“
„Uvidíme,“ odvětil a vypnul svůj diktafon.
„Dobře.“
„V každém případě, děkuji, že jste přišla,“ poděkoval a podával ji ruku.


Sky Waydersová s omluvou odmítla a opustila jeho vůz.

* * *

Večer se setkala s Damienem Lavendem, který ji předal informace o plánovaném útoku na Buckinghamský palác. Za vším stála údajně Mi5, která připravovala bombový útok. Potřebovali upozornit jaké nebezpečí v poslední době koruně a vládě hrozí. Měla to být ukázka, jak zneškodnit narušitele. Ochrana, bezpečnost, nebezpečí na proniknutelnost neoprávněných osob. Nikdo o tom nevěděl. Kromě vedení Mi5 a Sky Waydersové…


 celkové hodnocení autora: 92.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 28.05.2017, 18:35:33 Odpovědět 
   Zdravím.

Zajímavý díl. Sky toho ví až příliš, bohužel jde o velmi choulostivé informace, které se zřejmě na veřejnost nedostanou, její redaktor má pocit, že chodí po tenkém ledě a má pocit, že by to neprošlo u jeho šéfa. Jeho schůzka se Sky se zřejmě minula účinkem.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 29.05.2017, 18:40:50  
   Danny Jé: Zdravím,

ještě to bude hodně zajímavé :)

Díky za čtení
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Peter Lacey
(22.1.2019, 19:24)
ERROR
(4.1.2019, 21:27)
abeekr
(2.1.2019, 17:57)
Elvíra
(30.12.2018, 14:05)
obr
obr obr obr
obr
Dvě slůvka
hurtvl
Ctnosti v úplno...
fossil
Seznamy
Marek Bouchal
obr
obr obr obr
obr

Obskurníci aneb z Nových pověs...
čuk
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr