obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."
Publius Vergilius Maro
obr
obr počet přístupů: 2915051 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38949 příspěvků, 5684 autorů a 387146 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: HLEDÁ SE SKY WAYDERSOVÁ ::

 autor Danny Jé publikováno: 14.06.2017, 22:23  
Kapitola 26 až závěr
 

Kapitola 26



Téměř po půlhodině cesty vůz Leony McCullenové zastavil u opuštěného objektu. Stará továrna. Něco takového.


„Jsme tady, Sky,“ promluvila Leona.
„To je nějaká opuštěná továrna?“ zeptala se.
„Jo, tam jsem v bezpečí,“ pousmála se.

Vystoupily z vozidla a vyrazili k vratům, které se skládali z ocelových plátů. Celá kostra byla omotaná tlustým rezavým drátem.

„Je to úplná pevnost,“ pronesla Sky.

Leona se jen usmála.


* * *

U vrat nás čekal muž v hnědé kožené bundě.

„Ahoj, Kayle.“
„Čau, Leono, kdo je to s tebou?“ zeptal se.
„Tohle je Sky, Brian nás očekává,“ odvětila Leona.
„Tedy, vítejte!“ zmáčkl jedno z tlačítek na sloupu a ustoupil stranou.
„Pojď, Sky!“ pobídla ji Leona.
„Nelíbí se mi tu,“ promluvila Sky.
„Máš zbytečné obavy, až se uvítáme s Brianem, pochopíš.“

Nadšení z prvních okamžiků setkání Sky a Leony se z pohledu Sky rozplynulo.

„Myslela jsem, že nám chceš pomoci,“ promluvila Leona.
„Vám?“
„Chceme pomoci lidem, aby otevřeli oči a zbavili se naší vlády.“
„Jste anarchisti?“
„To bych neřekla.“
„Brian je za druhým blokem u kontejneru,“ ozval se muž u vrat.
„U kontejneru?“ udivila se Sky.
„Je to malej konťák, kde hoří oheň, tam se domlouváme na akce,“ vysvětlila Leona.

Cestou k druhému bloku jsem zahlédla u jednoho z rozbitých aut muže a ženu. Postávali a sledovali nás. „Vůbec si jich nevšímej,“ poznamenala Leona a mávla rukou na pozdrav. Stojící pár také zvedl ruce.

Už z dálky jsem viděla malý kontejner. Z něho šlehali metrové plameny. Kolem stáli čtyři muži. To bylo ono. Dorazili jsme na místo.

„Ten v té šedivé košili to je Brian.“
„Okey,“ šeptla Sky.

Jakmile jsem se blížila víc k ohni, měla jsem pocit, že Briana znám. Jen si nemohu vzpomenout odkud. Vzájemně jsme se sledovali očima. Pak do mě Leona strčila a naznačila, abych se posadila na některou z pohozených krabic.

„Vaši jsou neklidní,“ pronesla Sky.
„Víme, kdo jste,“ usmál se Brian.
„A kdo jste vy?“ zeptala se.
„Já jsem Brian Carthyn a to jsou moji přátelé, John, Kirk a Theo.“
„Briane, slyšel jsi o tom masakru v hotelu The Langham?“ zeptala se Leona.
„Ne, stalo se to teď někdy?“
„Ovšem. Jdeme se Sky od tamtud.“
„Má s tím něco společného?“ ukázal na ní rukou jeden z Brianových přátel.
„Johne, utekla. Právě, po ní šli,“ odvětila Leona.
„Je to pravda?“ zeptal se Brian.
„Ano, někdo mě chtěl dostat,“ kývla Sky.
„Takže, Sky,“ spustil Brian. „Máme pro vás úkol.“
„Úkol?“ udivila se.
„Samozřejmě, tvé schopnosti pomohou naší věci,“ pokračoval.
„Myslela jsem…“ otočila jsem se na Leonu.

Ta mlčela a její pohled zvážněl.

„Lhala jsi mi,“ pronesla Sky a zvedla se.
„Nikdo ti nelhal,“ vstoupil do toho Brian. „Jsme parta lidí, která chce změnit svět. Změnit tuhle zemi.“
„Ale jak, násilím?“
„Jaké násilí máš na mysli?“
„Manchesterské nádraží.“

Nastalo ticho. Jen plápolání ohně a praskání dřeva přerušovalo to neočekávané ticho.

„Co o tom víš?“ ozval se Brian.
„Možná dost, abych pochopila, že vaše úmysly jsou hodně sobecké,“ odvětila Sky.
„A to jsem si myslel, že chceš pomoci lidem, aby poznali pravdu.“
„Násilí plodí jen další násilí,“ ohradila se Sky.
„Cože?“ ohradila se Leona. „Já jsem myslela…“
„Zavři hubu, Leono!“ okřikl ji Brian. „Nerozumíš tomu.“
„Myslím, že už to pochopila,“ dodal Sky.
„Takže bratr Leony zemřel zbytečně.“

Brian se snažil využít Davidovu smrt, aby Sky přemluvil.

„David byl jiný než vy,“ ukázala postupně na všechny kolem ohně. Leonu nevynechala.

„Nejsem jako oni,“ ozvala se Leona, když si všimla, že Sky ukázala i na ní.
„Nelíbíš se mi!“ ohradil se muž v teplákové vestě stojící vedle mně.
„Sedněme si a promluvme si o tom,“ snažil se Brian uklidit stoupající atmosféru.
„Měli bychom odejít,“ Sky podotkla směrem k Leoně.
„Sky, prosím,“ snažila se ji zastavit.
„Já odcházím!“ vyhrkl Sky.
„To nemohu dovolit,“ vyhrkl Brian a ukázal rukou na urostlého týpka v zeleném tričku.

Jeho paže Sky srazila k zemi.

„To nebylo třeba, Briane,“ ozvala se Leona.
„Jak vidíš, nepomohla by nám.“
„A teď?“
„Trochu ji domluvíme a ono se to podá,“ usmál se.
„Myslím, že nevíš, s čím si opravdu zahráváš,“ podotkla Leona a vyhnula se Kirkovi, který vyrazil pomoci Theovi se Sky.

Sky stále ležela na zemi.

Dopad byl opravdu tvrdý a vyschlá zem její tělo opravdu něžně nepřivítala. Chvíli ležela nehnutě na zemi. Theo se přiblížil a sáhl po ní. Sky uhnula a Theo promáchl. Echt! sykl. „Teď bych ti to asi měla vrátit, že jo?!“ pronesla a během chvilky se postavila na nohy. Theo se ji pokusil znovu zasáhnout. To už ji ale nezaskočil. Promáchl. Uhnula stranou a svou pěst mu vrazila do krku. Chytl se za něj a začal couvat. Na scéně se objevil Kirk, který se dostal na její úroveň a pokusil ji zasáhnout svou paží. Uskočila a udeřila ho do tváře. Zaklepal se a pokusil se o další úder. Znovu uhnula, mrštně se prohnula a pak se zvedla. Zasadila mu úder přímo do hrudi. Druhou rukou druhý a třetí. Kirk zakašlal a klesl na kolena. Jeden kop a jeho tělo spadlo na zem. Jeho tvář od krve se zaryla do písku.

„Co to sakra je?!“ vykřikl Brian.
„Říkala jsem ti, že to nebylo třeba, Briane,“ ozvala se Leona a pomalu couvala k hale.
„Johne,“ vykřikl Brian.
„Kašlu ti na to, je to zabiják,“ odmítl John a následoval Leonu. Oba se rozeběhli k prázdné hale.
„A to jsem myslel, že se k nám přidáš,“ procedil naštvaně Brian mezi zuby.

Byl opravdu naštvaný. Sky sejmula dva jeho muže. Ale hlavně byl naštvaný, protože se nepřidala k jeho skupině. Druhá věc mu došla až o chvilku později. Podcenil ji.

„Myslel sis, že se přidám ke tvé skupině?“ vyhrkla Sky a přistoupila k Brianovi.
„Ano, myslel,“ pokynul hlavou a pokusil se ji zasáhnout nožem, který svíral ve své pravačce.
„S teroristickou skupinou nechci nic mít,“ odsekla a odrazila jeho útok.

Její druhá ruka mu zasadila úder do břicha. Egh!!! Brian se předklonil a z ruky mu vypadl nůž.

„Tolik překvapení a zrady najednou,“ pronesla klidně.
„To svět se mění,“ zasípal.
„Ne, vy lidé měníte tento svět,“ upřesnila a pěstí ho poslala k zemi. Brian dopadl na betonový povrch.

Sky se pak otočila a rozběhla se za Leonou.

Leona v tu chvíli stála opřená o zeď a povídala si s Johnem.
„Sakra!“ vyhrkl John a ukázal na Sky, která se blížila k hale, kde stáli s Leonou.
„Každý půjdeme raději jiným směrem,“ řekla Leona a vyrazila opačným směrem, co John.

John souhlasil. A každý se rozeběhl na jinou stranu.

Když Sky doběhla do haly, už tam nikdo nebyl. Sky se trochu rozhlédla po okolí opuštěné továrny. Promítla si prostor před sebou a rozhodla se, že jí nadběhne z druhé strany. Zamyslela se a pak vyrazila jiným směrem.

* * *

Sky proběhla další budovou a u velkého komínu počkala na svou kořist. Leonu. Ta dorazila skoro na minutu přesně. Sky ji překvapila. Její paže ji srazila na zem.

„Au,“ zaznělo vzduchem.

„Počkej, Sky,“ vyhrkla Leona, když se snažila zvednout ze země.
„A na co, abys mě znovu zradila?“ ohradila se Sky.
„Já jsem opravdu netušila, že Brian a jeho skupina mají na svědomí ten výbuch na Manchesterském nádraží. Myslela jsem si, že když znal mého bratra, že je opravdu jinej,“ odpověděla Leona.
„Vstávej!“ promluvila Sky a natáhla ruku.

V prvním okamžiku měla Leona strach.

„Dělej, tak stávej,“ pobídla ji Sky.
„Dobře,“ sykla Leona a dotkla se její ruky. Tah její paže ji zvedl ze země jako by vážila jen dvacet kilo.
„Ou, ty máš ale páru,“ vyhrkla Leona.
„Odvezeš mě zpátky do města,“ zavelela Sky a strčila jí do ramene.
„Jasně, udělám to,“ souhlasila Leona a vyrazila ke svému autu.


Nejdříve měla problém se zorientovat, ale když ji Sky ukázala směr, tak kývla a vyrazila. Sky šla za ní. Sledovala prostor před sebou. Doleva, doprava. Její pohled mapoval terén a při nejmenším náznaku nebezpečí zpozorněla. Jediné, co je vyrušilo, byl zatoulaný zajíc, který zmatené pobíhal kolem drátěného plotu. Zřejmě hledal cestu ven.


* * *

Když vůz Leony McCullen zastavil na třetím semaforu, Sky otevřela dveře a v rychlosti zmizela v davu. Vykulená Leona, ani nestačila mrknout…








Kapitola 27



[ Nottingham ]


Byl podvečer. Phil Claystone ve své kanceláři procházel zápisy doktora Darby Tailora a doktora Blackmoorse, aby lépe pochopil, co jsou mentální agenti opravdu zač…


Ze zápisu doktora Backmoorse:


**

Projekt Chamelonik


Den první: zahájení 9.5. 1994 v 8.30h Greenwichského času.

Vybráni tři subjekty.

Gregory Fosley, věk 29, zařazení: agent Mi5
Den Rowdy, věk 28, zařazení: Mi5
Sky Waydersová, věk 28, zařazení Mi5


Každý subjekty bude testován odděleně pod dohledem jiného lékaře.

Den druhý: aplikace látky HSR.
Den třetí: Subjekty spolupracují. Na látku reagují příznivě.
Den čtvrtý a pátý: pozorování subjektů.
Den šestý: aplikace látky HSR 2.

Subjekty spolupracují. Mentální úroveň se zvedla o 80%. Rychlost se ztrojnásobila a vnímání je o 60% vyšší než u normálního agenta.

Den sedmý:

Mentální úroveň se zvedla o 90%. Rychlost se ztrojnásobila a vnímání je o 75% vyšší než u normálního agenta. Subjekt č.3 vykazuje mozkovou nestabilitu. Mírná zdrženlivost v komunikaci. Subjekt č.1 a 2. spolupracuje.

Den osmý: Ten večer dochází u subjektu č.3 k zástavě mozkové činnosti na několik minut. Můj subjekt je nestabilní a jeho osobnost se rozpadá.

Den devátý: Subjekt č.1 a č.2 jsou vysláni do terénu.

U těchto subjektů mohu hovořit o úspěchu. První mentální agenti jsou na světě…


**

„Tak si nejsem jistý, jestli stále můžeme hovořit o úspěchu,“ řekl si pro sebe Claystone, když v tom ho vyrušil telefon.

„Ano?“ ozval se.
„Našli jsme ji,“ promluvil muž na druhé straně sluchátka.
„Waydersovou nebo Fosleyho?“
„Waydersovou.“
„Tak víte, co máte dělat?!“
„Chcete ji živou,“ dodal.
„Franku?!“
„Ano, pane.“
„Nikdo ji nechce živou,“ odvětil Claystone.
„Rozumím, pane!“

Sluchátko utichlo.

Claystone se podíval z okna na osvětlené budovy.

„O úspěchu se momentálně hovořit nedá. Doktor Backmoors je mrtvý a doktor Darby Tailor nezvěstný…“


* * *

[ V tu samou dobu poblíž galerie Alana Cristei ]


Sky Waydersová se procházela po ulici Cork Street 31, kolem galerie Alana Cristei. Kráčela a sledovala kolemjdoucí. Lidi, co spěchali z práce. Lidi, kteří postávali před výlohami a dívali se dovnitř. Když její kroky zastavil výstřel. V ten okamžik se ji podlomila kolena a sesunula se k zemi. Procházející mladík začal křičet a ukazovat na mladou ženu, která ležela na zemi a z úst jí vytékala krev…


* * *







Kapitola 28



[ Nottingham. O dva dny později ]


Phil Claystone seděl v kavárně Holly´s a popíjel kávu. Společnost mu dělali dva muži v oblecích. Jeden z nich měl naslouchátko v uchu. Druhý se jen usmíval a popíjel čaj…

„Takže všechno běží, jak má?!“ spustil muž s hrnkem čaje.
„Samozřejmě, Kennethe,“ odvětil Claystone.
„Tvůj poklidný postoj k této věci udivuje, Phile.“
„Projekt Chamelonik je ukončen.“
„Myslíš tu nepovedenou akci u galerie Alana Cristei!?“ poznamenal jízlivě.
„Neměli jsme jinou možnost, tak jsme to museli udělat takhle,“ bránil se Claystone.
„Myslel jsem, že umíte tyhle záležitosti vyřídit v klidu. Ministr si vážně nechce kazit chuť k jídlu čtením zpráv a brutálním útoku uprostřed bílého dne.“
„Tak ať je nečte,“ odsekl Claystone.
„Hele, Phile, známe se už nějakou dobu a bych vážně nerad, aby…“
„…aby naše spolupráce skončila?“
„Nikdo nemluví o ukončení spolupráce. Tohle je něco většího, než jsme my dva…“
„…došlo ti, že bych třeba chtěl vědět, o co tady opravdu jde?“ přerušil ho znovu Phil.

Kenneth se jen usmál.

„To není k smíchu,“ podotkl Phil.
„Věř mi, že to nechceš vědět.“
„Třeba chci.“
„Já to stejně nevím. Alespoň ne vše. Zřejmě k tomu mají svůj důvod. Čím méně lidí o tom ví, tím je větší naděje úspěchu.“
„Aha,“ šeptl Phil a podrbal se nad uchem. „Zajímalo by mě, jakou roli v tom hraje Vatikán?“
„Žádnou.“
„Tomu nerozumím.“
„Vatikán a jeho tajná knihovna…,“ pronesl Kenneth s úsměvem na rtech. „…to je jen uměle vytvořená fáma. Vždycky to zabere a odvrátí všechny nenechavé oči od našich skutečných cílů. Na co je nám několik knih, pergamenů a svitků o historii lidstva, která téměř nikoho nezajímá…“
„…téměř?“
„Ovšem. Možná tak pár takových těch rádoby hledačů pravd a záhad. Koho, ale zajímá, jestli byl Kristus opravdu ukřižován, nebo jestli opravdu povstal z mrtvých…“
„…věřící?“
„Ach, Phile. Většina z nich jsou tak zpitomělý, že kdyby jim někdo předložil fakta o všem, co se stalo a nestalo, tak by stejně věřili dál tomu, co jim nynější církev předkládá. Jen někteří by byli zmatení a možná by opustili tu svou víru. Ale jsme tu my. Tady a teď. Píšeme nové dějiny.“
„Proč mám pocit, že mi neříkáš všechno, Kennethe?“
„A kdo ti dneska řekne všechno? Chceš pravdu? Ale jakou?“
„Pravda je jen jedna,“ poznamenal Claystone.
„Anebo jen další fabulace.“
„Dobře, končíme. Nemá to cenu. Vždycky najdeš na všechno nějakou odpověď.“
„Proto jsem poradcem ministra, Phile,“ pousmál se.
„A já ten, co dělá špinavou práci.“
„Na tu špinavou práci máš své lidi. Ty, jsi ten mozek, který…“
„…operativec,“ dodal Phil Claystone a zvedl se od stolu.
„Jo, přesně tak. Člověk, který to vymyslí a člověk, na kterého se můžeme spolehnout. Jsi operativec.“


Ministerský poradce Kenneth Itwish souhlasně pokynul hlavou. Pak jen sledoval, jak Claystone odchází z kavárny Holly´s ven do rušných ulic ponurého Notthinghamu.


„A my půjdeme také, Johne,“ řekl a otočil se na svou ochranku.
„Jistě, pane,“ odvětil muž s naslouchátkem v uchu a vstal.

Pozorně se rozhlížel. Ruce u těla. V případě nutné ochrany připraven použít svou zbraň…


* * *

[ O týden později. Kavárna Holly´s ]


Phil Claystone seděl u stolu a očekával příchod poradce ministra zahraničí.


„Buďte zdrav, Phile,“ pozdravil muž ve slušivém obleku a přisedl si ke stolu.
„Vy?“ udivil se Phil Claystone.
„Kenneth přijít nemohl, proto jsem tu já.“
„Pane Goodensi, možná riskujete, že…“
„…ale no tak pane Claystone. Mé spojení s vámi by si nikdo dohromady nedal.“
„Když to říkáte,“ podotkl Claystone.


[ Komunikace mezi konstáblem Graysem a seržantem Pearsym.

„Máte odposlech?“ zeptal se ponurý hlas. Byl to Grays.
„Připraven.“
„Dobře, tak ať vás neodhalí.“
„Budeme pozorovat jen zpovzdálí, konstáble Graysi?“
„Ano. Tyhle lidi připravují něco velkého a rozhodně si to nenechají pokazit, seržante.“
„Chápu, pane.“
„To jsem rád. Myslím, že Thomas Goodens ani netuší, že ho odposloucháváme.“
„Jen nevíme, co je ta za muže s ním.“
„Teď už ano, Phil Claystone.“
„Ale pořád nevíme, kdo on je.“
„Zjistíme to, seržante Pearsy a teď už udržujte radiové ticho.“
„Ano, pane. ]


„To rád slyším, Phile.“
„Proč tu jste skutečně?“
„Vše máte v této obálce,“ Goodens vyndal zpoza kabátu světle modrou obálku a přistrčil ji ke Claystonovi. Ten očima pro jistotu prolétl místnost, než se rukou natáhl pro obálku.
„Máte tam všechno. Fotky, detaily, prostě vše…“
„...chápu,“ sykl Phil.
„Dobře,“ pousmál se Goodens.


[ „Co uděláme?“
„Vyčkáme.“
„Jestli ten Claystone odejde, byly jsme tu zbytečně,“ varoval seržant.
„Na Goodense nemáme nic,“ ohradil se Grays.
„Další instrukce?“
„Vy a Marshoe, vyražte za Claystonem. Zjistíme, kam míří.“
„Rozumím.“ ]



Phil Claystone se nerozmýšlel. Obálku strčil za kabát a opustil kavárnu Holly´s. Thomas Goodens seděl ještě chvíli na svém místě. Rozhlížel se. Pak také odešel.


* * *

„Jsem na místě, pane,“ ozval se hlas ve vysílačce.
„Je s vámi i Marshoe?“ zeptal se konstábl Grays.
„Ano, pane.“
„Dobře, sledujte Claystoneho, ale opatrně, ať si vás nevšimne.“
„Ovšem,“ dodal Pearsy.

Phil Claystone byl však zkušený operativec a po pěti minutách věděl, že je něco jinak. To že ho někdo sleduje, v tuhle chvíli ještě netušil, ale jeho intuice mu našeptávala, že je něco jinak. Několikrát se rozhlédl, ale když neobjevil nic podezřelého, pokračoval ve své cestě na parkoviště.

„Myslím, že o nás neví,“ šeptl Marshoe.
„To je dobře,“ podotkl Pearsy.

Muži v kožených bundách však netušili, že Phil Claystone má sebou ještě jednoho člověka, který ho jistí. Muž v zeleno modré sportovní soupravě proběhl kolem nich. Jak si jich všiml, zaběhl za roh a okamžitě volal Claystonovi. Jakmile ucítil Claystone vibraci svého telefonu v kapse, pochopil, že musí zmizet. Pokračoval k parkovišti, kde měl připravený vůz, rozhodl se nenastoupit. Koho pak asi zajímám, podivil se a pokračoval dál přes parkoviště…

„Claystone míří na parkoviště,“ ohlásil Pearsy.
„Nastupuje do auta?“ zeptal se Grays.
„Ne.“
„Jestli se o to pokusí, okamžitě to nahlaste! Naše vozidlo je připraveno vyrazit.“
„Rozumím,“ šeptl Pearsy do vysílačky.

Claystone pokračoval do další ulice. Tam se zastavil u výlohy a prohlížel si pánskou konfekci. Pearsy s Marshoem se také zastavili. Claystone se pomalu otočil a podíval se směrem, kde stáli Pearsy s Marshoem. Neviděl je, ale věděl, že jsou někdy mezi davem, který byl velmi dobrou zástěrkou. Claystone se usmál a vrátil se mezi procházející se dav.

„Možná o nás už ví,“ promluvil Marshoe.
„To těžko,“ oponoval mu Pearsy. „To by se ohlížel za záda.“
„Myslím, že jsme ho podcenili,“ dodal Marshoe.
„Nesouhlasím.“

Bránil se Pearsy možnosti, že o nich Claystone ví.

„Okej, nehádám se,“ podotkl Marshoe.

Marshoe měl však pravdu, o které se dozvěděl o několik minut později, kdy byli oba seržanti sraženi běžcem.


* * *

„Sakra! Člověče!“ vykřikl Pearsy, když se zvedl ze mě.
„Moc se omlouvám. Přehlédl se vás,“ snažil se omluvit muž v zeleno modré sportovní soupravě.
„Dobře, dávejte příště pozor,“ ozval se Marshoe a postavil se.

Když se oba postavili, zjistili, že muž ve sportovní soupravě je už pryč. Marshoe se podíval před sebe. Claystone také zmizel.

„Sakra!“ zalamentoval.
„Co je?!“ ozval se Pearsy, který si ještě oklepával bundu.
„Claystone. Je pryč.“
„Cože?!“ vyhrkl Pearsy a podíval se před sebe.

Mezi procházejícími se lidmi hledal Phila Claystoneho. Neviděl ho.

„Pane, pane,“ promluvil Pearsy do vysílačky.
„Ano?“ ozval se Grays na druhé straně.
„Je pryč.“
„Jak pryč? To si děláte srandu, že jo?!“
„Bohužel pane. Odhalil nás a jeden…ehm…připravený běžec nás porazil a…“
„…byl to jeho člověk!“ poznamenal Grays.
„Možná, že…“
„…žádný možná, je pryč. Sakra!“ rozčílil se Grays.
„Co máme dělat?“
„Vraťte se na oddělení,“ zavelel Grays a odmlčel se.
„Věděl o nás,“ pronesl Marshoe.
„Jo, jo, měl jsi pravdu. Je to pěkně mazanej hajzl,“ odsekl Pearsy.
„Asi to dělá už nějakou dobu,“ dodal Marshoe.

Pearsy pokynul hlavou a zapálil si.


* * *

Phil Claystone nastoupil do připraveného náhradního vozu. Pousmál se. Usadil se do sedačky. Obepnul se bezpečnostním pasem a obálku od Thomase Goodense položil na sedadlo spolujezdce.

Motor naskočil okamžitě. Auto se rozjelo a opustilo Stoney Street…


* * *

Asi o dva týdny později bylo tělo Phila Claystoneho nalezeno v Temži. Čistý zásah do srdce. Odstranili ho. Už ho nepotřebovali…


* * *







Kapitola 29


[ Kriketový klub Nottinghamshire County Cricket Club ]


„Krásný den, Tome,“ ozval se hlas na rohu cesty. Byl to Kent T. Harleson, předseda nadnárodní společnosti Cheens & Com.
„Zdravím tě, Kente,“ odvětil Thomas P. Goodens, vlastník koncernu Old Mount Company.
„Byl ses podívat na zápase?“
„Ano, byl.“
„Mohu tě svést?“ nabídl Kent, Thomasi P. Goodensovi odvoz.
„Přijede pro mě Anthony,“ odvětil.
„Dobře. Jen jsem chtěl prohodit pár slov...“
„…myslím, že celá věc je uzavřená,“ dodal Tom.
„Ano, slyšel jsem.“
„Mohli bychom zajít někdy na oběd,“ poznamenal Kent a usmál se.
„Ovšem, zavolej mi a vezmi s sebou i Claire,“ dodal Thomas a rozloučil se.


Po chvilce nastoupil do svého luxusního vozu a odjel…


Kent hleděl za odjíždějícím autem a jako by tušil, že se to stane. Znovu se objeví – Karnegové.

„Nemá tušení,“ pronesl hlas muž, který se objevil vedle Kenta.
„Sakra! Vždycky se objevíte tak neočekávaně,“ pronesl se Kent a podíval se na muže v modrém obleku.
„Měl bych předem zaklepat?!“ dodal s lehkým sarkasmem na jazyku.
„Už jste tu dlouho, že?“ poznamenal Kent.

Cizinec nechápavě pohlédl.

„Sarkasmus, víte?!“ pozvedl ruku a prstem ukázal na pusu a poté na hlavu, aby pochopil, co tím Kent myslel.
„K věci, pane Harlesone,“ zvedl ruku.
„Sky Waydersová?“
Kývl.

„Něco mi říká, že jí operativec Thomase Goodense odstranil.“
„To rádi slyšíme.“
„Víte…“
„…nevíte o tom vůbec nic, Kente Harlesone. S mimozemskou DNA se nemá experimentovat. Ne, když to nedovolíme.“
„Chápu, ale...“
„…součást dohody byla Emily, tu jste získal,“ zdůraznil Karneg.
„Děkuji, jsem si toho vědom.“
„To je dobře, jinak bychom museli Emily Lane odvést.“
„Teď se jmenuje Blaire,“ opravil ho Kent Harleson.
„Myslím, že na jménu nesejde. Hlavně najděte tu dívku, chceme důkaz, že je mrtvá,“ otočil se směrem k širokému stromu a zmizel.


Kent T. Charleson zakroutil hlavou. „Na tohle si asi nezvyknu,“ pronesl a otočil se směrem ke svému vozu. Věděl moc dobře, že musí sehnat důkazy, že Sky Waydersová je opravdu mrtvá. Jinak si pro ní přijdou…


…pro jeho Blaire.





Od autora:


Někdy je těžké uvěřit tomu, co se může dít kolem nás a o čem ani nemáme ponětí, že se opravdu děje. Možná je to i dobře, že všechno nevíme, protože kdyby se odhalily všechny ty lži, ty překroucené pravdy, ty uměle vyvolané krize, účelové války, svět by upadl do globální anarchie. Strach z pravdy, strach z odhalení jakéhosi obsahu, o kterém nemají někdy ponětí ani ti, co řídí vše. Těžko uvěřit, že pak kvůli nějakým svitkům, na kterých je mnohdy uvedeno jen málo o naší minulosti a domněnkám, co by se stalo, kdyby se o tom svět dozvěděl, zemře tolik lidí. Jen proto, aby se vše utajilo.

V každém případě ti, co jsou u moci, nedovolí celou pravdu pustit ven, ať už je pravda jakákoliv. A když se najde jedinec, který se i přes varování, i přes všechny ty nástrahy přece jenom pokusí o zveřejnění informací, které by se mohli stát hrozbou, je odstraněn. Sám jednotlivec nemá naději na úspěch. Tento systém je tak hlídaný, až bychom se divili, co všechno ONI vědí. ONI, ti co řídí prezidenty, kteří jsou jen loutky svého státu. ONI, ti co řídí svojí zem. Nejsou to vlády, nejsou to politici zvolení lidem, jsou to muži v pozadí.

To ONI řídí všechno, ONI vědí všechno a nejsou z tohoto světa…



Říkají si KA R N E G O V É


 celkové hodnocení autora: 92.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 14.06.2017, 22:21:46 Odpovědět 
   Zdravím.

Z hledání Sky a takřka detektivního románu se vyklubalo sci-fi. I čtenář si zajisté položí otázku, co se Sky stalo a zda byla skutečně nalezena (chtěli ji přeci mrtvou, protože živá byla pro ně (muže v pozadí) nebezpečná. Znovu umírali lidé, znovu se spřádaly nové plány a postradatelné osoby byly odstraněný. Čtivý text plný napětí a odhalení faktů, odkud Sky přišla a co se s ní nakonec stalo. Ovšem bude tento díl poslední, nebo se se Sky znovu setkáme? To už záleží na autorovi.

Hezký večer a múzám zdar.
 ze dne 16.06.2017, 18:01:57  
   Danny Jé: Zdravím,

děkuji za komentář. V první moment to vypadalo jako thriller, ze kterého se vyklubalo sci-fi. Co se týče pokračování, existuje něco v tomto smyslu :) pětidílná mini série. Jestli se to odvážím dát na Saspi, není jisté...

Děkuji a přeji hezký den
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
ERROR
(4.1.2019, 21:27)
abeekr
(2.1.2019, 17:57)
Elvíra
(30.12.2018, 14:05)
Bábovka
(17.12.2018, 23:53)
obr
obr obr obr
obr
Jezero
Filip Vávra
Oko - 1.kapitol...
Terka007
25.7.2013
Betwithell
obr
obr obr obr
obr

Střídání
faust
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr