obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915229 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39281 příspěvků, 5723 autorů a 389257 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: SKY WAYDERSOVÁ - 1 - Vzkříšení ::

 autor Danny Jé publikováno: 03.07.2017, 19:42  
Kapitola 6-7
 

Kapitola 6



[ Londýn, New Cross Gate, o 2 dny později ]


Doktor Darby Tailor kráčel po ulici v jihovýchodní části Londýna zvané New Cross Gate.


„Dovolíte, nerad bych do vás strčil,“ promluvil Darby Tailor snažící se vyhnout vysokému muži v zeleném baloňáku.
„D.a.r.b.y. T.a.i.l.o.r.,“ ozval se zastřený hlas.
„Známe se?“
„Já znám vás.“
„Kdo jste?!“
„Pojďte se mnou a budete v bezpečí,“ ukázal neznámý.
„Cože?!“
„Za deset minut tu budou dva muži, kteří vás hledají.“
„Dobře,“ kývnul a důvěřivě vyrazil za mužem v zeleném. Ten vyrazil ke schodům do podzemky. Zastavili se na rohu. Pak se Darby Tailora neznámý dotkl. Kolem nich se vytvořila průhledná ledová stěna.
Darby překvapivě dodal. „Nic podobného jsem neviděl.“
„Musíte jí ochránit,“ pronesl hlas neznámého muže.
„Co se to stalo?“ udivil se Darby. „To je…“
„…nemožné?“
„Ano.“
„Je to prostě technologie, o které ještě nevíte,“ poznamenal.
„Kdo jste?“
„Pocházíme z planety Anuria.“
„Anuriané?“
„Ano.“
„Kde se tato planeta nachází?“
„Daleko odsud.“
„Kde?“ nenechal se Darby odbýt.
„Blízko planety, které říkáte Neptun.“
„A co mi chcete?“
„Musíte jí ochránit.“
„Ale koho?“
„Víte koho. Tu dívku.“
„Sky?“
„Ano.“
„Nevím, kde je.“
„Musíte jí ochránit.“
„Opravdu nevím, kde je.“
„Pomůžeme vám.“
„Ona není jako vy…“

Muž v zeleném se usmál a poté dodal.

„Je napůl člověk a napůl my.“

V tu chvíli Darbymu došlo, že mimozemská DNA, se kterou experimentovali, patřila jim.

„Jste vodní rasa? Proto ta vodní ledová stěna?“
„Ne. Žijeme v metanu a ledu.“
„Chápu.“
„Soustřeďme se na tu dívku.“
„A jak tu dívku mám najít?“ zeptal se Darby.
„Zrovna před dvěma hodinami seděla v Queen´s parku. Notthingham.“
„Mám je do Notthinghamu?“
„Vrátí se do Manchesteru.“
„Proč já? S vaší technologií byste to dokázali také,“ udivil se Darby.
„Nejsme tu sami.“
„Jak tomu mám rozumět?“
„Karnegové.“
„Kdo že?“
„Karnegové chtějí všechny nadané.“
„Sky je nadaná?!“
„Ano.“
„Co všechno o ní ještě víte?“

Muž ukázal rukou k východu. „Ti muži vás hledají.“

Objevili se tam dva muži v černém, kteří proběhli davem. Z pohledu Darbyho Tailora se zdálo, že je museli vidět.

„Nevidí nás,“ uklidnil ho Anurian.
„Jak je to možné? Vždyť je to průhledné.“
„Z našeho pohledu. Z druhé strany se to přizpůsobilo prostředí.“
„Kdybych do toho…,“ ukázal Darby na prostor před sebou.
„Ne.“
„Takže je to neprostupné?“
„Ano.“
„Co mi chtějí ty muži?“
„Informace.“
„A jaké?“
„Ta dívka.“
„Ale já o ní nevím nic!“ ohradil se Darby.
„Ještě ne, ale budete o ní vědět.“
„Přece oni…“

Chtěl se ještě vrátit ke dvojici mužů v černém.

„…mohou. Jsou to vládní agenti.“ přerušil mne Anurian.
„Říkal jste, že mě hledají a jestliže mě najdou, budou mě vyslýchat.“
„Ano, budou.“
„Zabijí mě?!“
„Budou se vás ptát. Když jim dáte, co chtějí, odejdou. Když jim nedáte, co chtějí, posoudí, jestli to víte nebo ne. V obou případech vám vymažou vzpomínky na setkání s nimi. Nebudete si nic pamatovat a život půjde, jako by se v tu chvíli nic nestalo. Bude pokračovat dál.“
„Naše vláda?“
„Samozřejmě.“
„Jak to můžete vědět?“
„Víme spoustu věcí.“
„Tak pak nechápu smysl toho všeho?!!
„Najděte tu dívku.“
„Když ji najdu…“
„…získáme jí my,“ pozvedl hlavu.
„Je to snad nějaká soutěž?“ udivil se.

Anurian neodpověděl.


* * *

Darby chvíli přemýšlel. Proč Anuriané chtějí Sky? Sakra! Do čeho jsme se to před roky namočili. Kde vzal Backmoorse ten vzorek DNA?

„Chtěli jste vytvořit agenta, který by mohl číst myšlenky...,“ spustil Anurian.
„…a skoro se nám to povedlo,“ přerušil ho Darby.
„Ta dívka umí mnohem víc než číst myšlenky,“ poznamenal Anurian.
„Skutečně?!“
„Ano.“
„A co třeba?“
„Vidět do budoucna.“
„Opravdu?“
„Ano.“
„Co se s ní stalo?“
„Co myslíte?“
„Odstranili ji.“
„Pokusili se o to.“
„Ale proč?“
„Lidé chtějí přece moc a peníze.“
„Myslíte, že byla tak velkou hrozbou, že by jí museli zabít?“
„Viděla věci, které se stanou a chtěla je změnit,“ odvětil Anurian.
„Změnit?“ udivil se Darby.
„Lidský faktor v jejím těle.“

Darby se pousmál. Byl rád, že v ní zůstalo něco lidského, pomyslel si.

„Stačí, když si vzpomenete, kde vzal doktor Backmoorse vzorek DNA,“ dodal Anurian, jako by to věděl.
„Vy to přece víte.“
„Ovšem.“
„Od vás.“
„Ano.“
„Teď si vzpomínám…“ přiložil Darby dva prsty ke svému čelu. „…že doktor Backmoorse jednal s nějakými lidmi z vlády. Ty nám dávali peníze, aby se projekt uskutečnil…“
„…a ti samí lidé vás o něj zase připravili.“
„Ale proč?“ zakroutil hlavou Darby.

Vzápětí mu to došlo. Vzpomněl si, jak Anurian řekl, že Sky viděla věci, které se stanou a chtěla je změnit. Lidský faktor v ní, pomyslel Darby.

„Co se stane, když ji najdu?“
„Vezmeme ji domů.“
„Ti lidé, co jí chtějí zabít, něco připravují a bojí se, že by to mohla prozradit, že?“
„Ano.“
„Něco velkého, že?“
„Ano.“
„Kdo je v tom zapletený?“
„Různé korporace. Magnáti a všichni ti, kteří ovládají váš svět.“
„Můžeme tomu zabránit?“
„Vy můžete.“
„A vy?“
„Nesmíme zasahovat do vašich událostí.
„Takže najít Sky. Ona je klíčem ke všemu.“

Anurian kývl.

„Vracejí se jí vzpomínky. Snaží se vzpomenout, kým je.“
„Ale to je přece dobře,“ podotkl Darby.
„Její lidské vzpomínky se mísí se vzpomínkami Anurian, jehož DNA jste použili…“
„I schopnosti, že?“
„Ano.“
„Je zmatená.“
„Potřebujeme, aby s ní promluvila bytost, kterou podvědomě zná.“
„Já?!“ udivil se Darby.
„Jste jediný, na kterého si může vzpomenout.“
„Když to neudělá?“
„Je ztracená.“
„Proč ji prostě nevyzvednete a nevrátíte domů?!“
„Další vytržení z reality by jí mohlo poškodit mozek a byla by ztracená.“
„Chápu. Dobře najdu ji a zkusím jí některé vzpomínky vysvětlit.“

Anurian pokynul hlavou, a když odjel další vlak, vrátilo vše do normálu. Ledová stěna zmizela. Oba se rozloučili. Muž v zeleném baloňáku odešel opačným směrem. Darby Tailor ještě chvíli stál a zřejmě zpracovával celé to setkání, které pro něho muselo být ohromný zážitkem.

Pak vyrazil svým směrem.


* * *

[ Nottingham, policejní stanice, o hodinu později ]


Detektive Grays seděl za stolem ve své kanceláři a listoval ve spisu Projekt Chamelonik. Nevnímal. Byl tak zažraný do čtení, že si nevšiml, když do místnosti vstoupili tři muži v černých pláštích.


„Ehm,“ odkašlal si prostřední z nich.

Grays okamžitě zvedl hlavu.

„Přejete si?“
„Máte to zrovna na stole,“ odvětil.
„Děláte si prdel?“
„Ne,“ pousmál se a ukázal mu průkaz s odznakem.
Zase Crown, o co tady sakra jde?

„Já věděl, že to smrdí,“ procedil mezi zuby Grays.
„Kde jste to vzal?“
„Co myslíte?“
„Ten spis před vámi.“
„Nevím. Někdo mi to dal.“
„Nepovídejte, že byste se nezeptal na jeho jméno?“
„Jo, říkal, že se jmenuje Larry.“
„Hm, Larryho žádného neznáme.“
„Já také ne.“
„Takže se zeptám ještě jednou. Kdo vám to dal?“
„Právě jsem vám to řekl. Myslím, že asi věděl, proč mi neříkat své pravé jméno.“
„Třeba měl obavy, že byste ho odhalil.“
„Netuším. Nemám křišťálovou kouli.“

Muž uprostřed se jen usmál a pak pokynul na muže po jeho pravici. Ten přistoupil ke Graysovi a celý spis si vzal. Uložil ho do otevřeného kufříku a vrátil se na místo.

„Nechcete mi říct, o co tu jde? Jsem policajt a také sloužím koruně,“ pronesl Grays a doufal, že mu něco muž v plášti něco řekne.
„A které?“ odsekl a bez rozloučení odešel.
„Cože?!“ vyhrkl Grays.

Co to mele? Sloužíme snad jedné koruně.

Detektiv Grays tam seděl a bezmocně koukal, jak muži v černých pláštích odcházejí z oddělení. Někteří se po nich ohlédli, ale neptali se. Otázky, které dopadly o hodinu později na detektiva Grayse, se týkali výbuchu, který přisuzovali trojici muži, kteří za ním přišli.


* * *

[ O pět minut později ]

Grays seděl a sledoval, jak muži v pláštích nastupují do výtahu, když se dveře zavřely, ozval se ohromný výbuch. Tlaková vlna během několika vteřin vyčistila prostor velký jako půlka fotbalového hřiště. Budova se zatřásla, ale patro, ve kterém bylo epicentrum výbuchu, v 65% ustálo tlak z vyšších pater a propadla se jen východní část.

Budova Mi6 v plamenech! Budou psát druhý den v novinách.

Křik a nářek převyšoval svou hlasitostí syčení páry a praskání zdiva, které se na některých místech stále odlamovalo. Volání o pomoc přivolalo dobrovolníky, kteří se snažili pomoci ostatním.

„Do prd…dele. Sakra!“ lamentoval detektiv Grays, který se snažil vyhrabat z trosek, kterými byl zasypaný.

Měl opravdové štěstí. Jeho dřevěný stůl ho zachránil před několika kovovými židlemi, které se do něho zabodly.

„Co to sakra bylo,“ procedil mezi zuby a snažil se zvednout, ale nešlo to. Jeho tělo ho neposlouchalo.

Omdlel.


* * *

[ O 40 minut později ]

Přeživší se pomalu zvedali ze země. Někteří hledali ostatní, někteří pomáhali raněným. Záchranáři, hasiči a další dobrovolníci odklízeli trosky po celé budově.

„Východní část se propadla,“ říkali lidé a někteří ukazovali tím směrem.

Jestli tam v tu dobu někdo byl, rozhodně to nepřežil.

„Jste v pořádku, pane?“ zeptal se hasič, který si všiml detektiva Grayse, jak sedí opřený o stěnu.
„Přežil jsem?“ zeptal se.
„Ano.“
„Je tohle peklo?“
„Můžete chodit?“
„Asi, jo.“
„Měl byste odsud odejít.“
„Jo.“
„Pane?!“

Detektiv ho už neslyšel. Znovu omdlel. Probudil se až v nemocnici.


* * *

[ Nottinghamská nemocnice, o 20 minut později ]


„Graysi, jak se cítíte?“ zeptal se ředitel policejního oddělení kapitán Yarnick.

Vedle něho stál lékař a policista v uniformě.

„Už mi bylo líp, kapitáne,“ odvětil Grays.
„Víte, co se stalo?“
„Ano.“
„Nezlobte se, že se vás ptám, ale někteří říkali, že výbuch nastal, jakmile od vás odešli nějací tři muži v černých pláštích.“
„Ptáte se?“
„Je to pravda?“
„Jo.“
„Kdo to byl a co vám chtěli?“
„Prokázali se jako Crown.“
„Crown?“ podivil se kapitán.
„Ano.“
„Co chtěli?“
„Spis.“
„Jaký spis?“

V tu chvíli prolétlo Graysovi hlavou, jestli má lhát nebo mu říct o tom zasraným projektu Chamelonik.

„Top Secret,“ odvětil Grays.
„Vtipkujete?“
„Ne.“
„Co je to za spis?“
„Slyšel jste někdy o projektu Chamelonik?“
„Ne.“
„Vidíte, já také ne.“
„Co je to za projekt?“
„Netuším…“

Grays přivřel oči.

„Kapitáne, pacient si musí odpočinout,“ ozval se doktor.
„Dobře, odpočiňte si. Zbytek probereme později,“ poznamenal Yarnick a odešel.

S ním i policista, který se postavil před vstupní dveře do nemocničního pokoje.









Kapitola 7



[ Manchester, Peter Street, druhý den dopoledne ]


Procházela jsem Peter Street, když jsem zaslechla dvě ženy, jak se bavili o tom neštěstí v Nottinghamu. Výbuch uvnitř policejní budovy. Dvacet pět mrtvých a nejméně čtyřicet zraněných.

Co se tam stalo? Udělala jsem dobře, že jsem odjela do Manchesteru, prolétlo mi hlavou.

Kráčela jsem dál, když mě najednou začala bolet hlava. Bylo to jako, když mě do ní někdo píchne. Až jsem vyjekla. Musela jsem si jí chytnout a zastavit se. Okamžitě jsem získala nechtěnou pozornost několika kolemjdoucích, kteří se mě ptali, jestli jsem v pořádku. Nebyla jsem v pořádku. Něco se se mnou dělo a já nevěděla co.

To něco uvnitř mé hlavy, mého podvědomí mě přivedlo sem do Manchesteru.

Proč? Proč? Proč?

Tři otazníky, které neměly odpověď. Jediné, co mě napadlo, bylo, že tady to všechno začalo. Musela jsem si sednout. Nějaký mladík mi pomohl na lavičku. Chvíli u mě stál. Něco povídal, ale já jsem ho nevnímala. Jeho obličej mi připomínal – jeho. Už si nevzpomínám, jak se jmenoval, ale byl stejný jako já. Ne. Já jsem byla lepší…


**

„Sky, co se děje?“ zeptal se a snažil se vymanit z mého sevření. Marně. Můj stisk byl jako ocelová pouta a proti tlaku, kterým jsme ho tlačila na zeď, neměl šanci.
„Vážně, to stačí!“ znovu se pokusil mě zastavit.

Cítil, jak jsem mu lezla do hlavy. Bránil se, ale během chvilky jsem prolomila všechny jeho mentální bloky.

A když jsem si byla jistá, že už mi nehrozí nebezpečí, vyměnila jsem si ruce a levačkou přitiskla nůž k jeho krku. Nemohl nic dělat, byl poslušný jako loutka. Nebránil se. Dívala jsem se mu do očí a neviděla v nich nic. Prostě nic. Byly zcela prázdné. Chtěla jsem ho pustit, ale pak jsem zaslechla jeho mysl, která mluvila o mně.

„Sky je ze všech těch třech nejlepší, ale i nejnebezpečnější. Ona je tři osobnosti v jedné mysli. Ona není spasitelkou, ale démonem v lidském těle.“

Musela jsem to udělat. Ukončit jeho trápení.

„Vím, že mě nepochopíš, proto tě nemohu nechat být,“ pronesla jsem a vrazila do něho svůj nůž.

Jeho tělo sjelo po stěně dolů k zemi a tam zůstal ležet. Chvíli jsem na něho koukala, ale pak jsem vyrazila k posteli. Byla jsem unavená, okamžitě jsem usnula…


**

Vlastně nevím, proč jsem zabila.

„Slečno, jste v pořádku?“ zaznamenala jsem hlas mladíka stojícího vedle mě.
„Ano,“ kývla jsem.
„Zavolám vám sanitku,“ nabídl se a dotkl se mého ramene.

Okamžitý reflex a mladík během vteřiny, ležel tváří na zemi. Krev vytékala z jeho úst a něco sípal.

„Co to děláte, ženská!“ ohradil se proti mně nějaký postarší muž v hnědém obleku.

Vstala jsem a jedním pohledem ho složila. Až jsem se udivila, jak snadné to bylo.

„Je to monstrum!“ vykřikl kdosi v davu.

Asi myslí mě. Ukazují na mě.

„Zavolejte policii!“ vykřikl někdo jiný.

Začínala jsem si uvědomovat, co jsem to udělala. Podívala jsem se pod sebe, kde ležel nějaký mladý kluk a starší muž se pomalu sbíral ze země. Já? Co jsem to udělala? A proč jsem to udělala? Nic jsem si nepamatovala. Počkat!

„Omlouvám se!“ pronesla jsem tiše.

Ani nevím, jestli mě někdo slyšel. Ale už jsem tady nechtěla být. Rozhlédla jsem se a pak odešla směrem k první velké budově.

Centrální knihovna.

Snad tam najdu prozatímní útočiště, pomyslela jsem si a vběhla dovnitř…


* * *

[ Nottingham, kancelář společnosti Cheens & Com ]


O čtyři hodiny později v kanceláři ředitele společnosti Cheens & Com.


Karnegové, pronesl šeptem Kent Harleson ve své kanceláři. Věděl to. V okamžiku jeho příchodu měl vždycky takový ten divný pocit.


„Našel jste tu dívku?“ zeptal se muž v modrém krátce potom, co se objevil vedle jeho stolu.
„Nemáme žádnou stopu,“ přiznal Harleson.
„To je špatná odpověď, Kente Harlesone,“ pronesl Karneg.
„Je to jako hledat jehlu v kupce sena…“
„…ale někde přece musí být,“ přerušil ho Karneg.
„Je možné, že měla prsty v tom výbuchu budovy Mi6 v Nottinghamu.“
„Negativní.“
„A kdo to podle vás byl?“ pokusil se Kent Harleson zeptat, aniž by Karneg pojal podezření, že se ho na to zeptal schválně.

Zapomněl však, že Karnegové umějí číst myšlenky.

„Pane Kente, to jako vážně?!“ ozval se muž v modrém.
„Neměl byste mi číst myšlenky bez souhlasu!“ ohradil se Kent a zaujal bojový postoj.

Muž v modrém však jedním pohybem srazil jeho nadutost k zemi.

„Ještě jednou na mě uděláte ten lidský směšný postoj a pošlu vás do Země Nikoho,“ pronesl Karneg.
„A to je kde?“
„Hodně daleko odsud.“
„Najdeme ji.“
„Jenom slibujete, Kente Harlesone.“
„Věřte mi, prosím.“
„Říká vám něco jméno Darby Tailor?“

Kent Harleson nemohl zakrýt výraz ve své tváři. Znal ho.

„Vidíte, znáte ho.“
„Doktor Tailor je mrtvý.“
„Jste si jistý? Nechtěl byste se opravit?“
„No, je nezvěstný.“
„A to není totéž jako být mrtvý, Kente Harlesone,“ pronesl Karneg.

Počkal, až se Harleson zvedne ze země a pak mu ukázal holografickou projekci. Spojením rukou a opětovným rozpojením, vytvořil muž v modrém hologram. Byla na něm tvář muže, který seděl ve vlaku.

„Darby Tailor?!“ udivil se Harleson.
„Ano.“
„Když jste našli jeho, proč si nenajdete ji!“ ohradil se Harleson.
„Od toho tu přece máme vás, Kente Harlesone. Ale teď už je to jedno, požádali jsme Darby Tailora o spolupráci.“
„Chcete mě jen tak odepsat?!“
„Dost dlouho jste využíval výhod.“
„Vy, parchante!“ vyhrkl Kent a ohnal se po něm stojanem, který měl položený na stole.
„Varoval jsem vás!“ pronesl Karneg jemu za zády.

V momentě, kdy mělo dojít ke střetu s pozemským předmětem, Karneg zmizel a objevil se až poté, co Kent Harleson udeřil. Stál mu za zády. Kent Harleson promáchl.

„Byla to chyba! Je mi to líto,“ zaškemral Harleson.
„Jak byste řekli vy, lidé, osudová,“ šeptl muž v modrém a jedním dotykem rozpustil tělo Kenta Harlesona na miliony atomů.
Poté se otočil směrem k oknu a zmizel.


* * *

[ Nottinghamská nemocnice, ve stejnou dobu ]


Grays se probudil zrovna ve chvíli, když mu sestřička vyměňovala kapačku.


„Myslíte, že bych vás mohl poprosit…,“ ukázal druhou rukou na ovládač od televize.
„Máte mít klid a nerozrušovat se,“ pronesla sestřička.
„A když vás hezky poprosím.“
„I kdybyste mě hezky poprosil.“
„Chápu, bojíte se o práci.“
„Já se nebojím o práci, protože svojí práci dělám dobře,“ ohradila se.

Co to do ní vjelo, pomyslel si.

„Ještě něco, detektive?“ zeptala se a její povýšenecký postoj mě odradil od dalších řečí.

Ušklíbla se a odešla.

* * *

Sotva odešla, objevila se ve dveřích jiná sestra.

„Dneska je tu rušno,“ pronesl a usmál se na ní. Nevšímala si ho.

Když si všiml jejích nezvykle žlutých očí, začal pochybovat, jestli opravdu patří ke zdravotnickému personálu zdejší nemocnice.

„Vás jsem tady ještě neviděl,“ poznamenal.

Byla jako němá. Vyrazila přímo k němu a vyměnila mu kapačku. Ležel a dělal unaveného. Nevšímala si ho. Beze slova vyměnila kapačku a odešla z místnosti. Během několika vteřin si Grays vytrhl kanylu z žíly. Jestli mu vyměnila kapačku, aby ho otrávila, nepovedlo se jí to, pomyslel si.

Chvíli přemýšlel, kdo by se ho mohl chtít zbavit. Spis nemá a jediné, co ho s ním spojuje je, že ho četl. Je snad pro někoho hrozbou?

„Šéfe, jsem rád, že jste naživu,“ vyhrkl Pearsy, který se objevil v místnosti.
„Potkal jsi tu sestru?“
„Jakou?“
„Tu s těma žlutýma očima.“
„Co vám do tý kapačky dali, šéfe?!“
„Nedělám si legraci.“
„Ne, ale ten strážník měl divné oči,“ dodal Pearsy.
„Musíš mě dostat odsud, hned!“ vykřikl Grays a snažil se vstát.
„Měl byste ležet!“ varoval ho Pearsy a vůbec nechápal, proč to dělá.

Do místnosti vstoupil doktor. Když to viděl, vykřikl. Jakmile udělal dva kroky vpřed, objevil se za ním strážník.

„Jeho si myslel?!“ ukázal Grays pravou rukou.
„Jo,“ kývl Pearsy a pomohl Graysovi na nohy.

Strážník vytáhl zbraň.

„Co to děláte?!“ ozval se doktor a vyrazil strážníkovi zbraň z ruky.

Ten se po něm ohnal druhou rukou, až doktor zaletěl mezi stolek a postel. Tam si ustlal.

„Okamžitě toho nechte!“ vykřikl Pearsy a vytáhl svou služební zbraň.

Strážník však jako by ho vůbec nevnímal a pokusil se zvednout zbraň ze země. Sotva se zbraň dostala dvacet čísel nad zem, Pearsy střelil strážníka do ruky. Ten ani nepípl a pokusil se zvednout zbraň druhou rukou.

„Co to s ním je?!“ podivil se Pearsy.
„Jako by to nebyl on,“ dodal Grays a vzpomněl si na spis projekt Chamelonik.

Pearsy věděl, že ho musí zastavit. Znovu vystřelil. Strážník padl k zemi a z nohy mu vytryskla krev.

„Jdeme!“ pobídl Grays Pearsyho.


Přehodil přes sebe plášť, který tam měl někdo na chodbě, a výtahem opustili nemocnici.


* * *

Zdravotní sestra se žlutými očima držela telefon.


*


„Utekl.“
„- - - “
„Rozumím. Najdeme ho.“
„- - - “
„Ano, nebudou žádní svědkové,“ dodala a zavěsila.


*


Poté se odebrala na zdejší toalety, kde se zbavila sesterské uniformy a převlékla se do pohodlné uniformy uklízečky, které ležela skroucená v rohu místnosti. Vlasy zakrývaly její tvář. Krev, která vytékala z rány na krku, však zakrýt nedokázaly.

Falešná uklízečka se u východu rozhlédla do stran a pak zmizela v davu.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 03.07.2017, 19:41:36 Odpovědět 
   Zdravím.

Napínavé a čtivé pokračování. ;-)

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Útěk
Werika
Jak prodat svou...
Apinby
Lepší svět?
ShNel
obr
obr obr obr
obr

Drahá mi jseš
nevimjakou
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr