obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."
Publilius Syrus
obr
obr počet přístupů: 2915347 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39471 příspěvků, 5737 autorů a 390242 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: SKY WAYDERSOVÁ - 1 - Vzkříšení ::

 autor Danny Jé publikováno: 21.07.2017, 11:56  
Kapitola 9 - závěr
 

Kapitola 9



[ Londýn, Sterling Gardens, téhož večera ]


Ten samý večer Darby Tailor odjel se Sky Waydersovou vlakem do Londýna. Pozval ji k sobě domů. Nevěděl, jestli má od toho něco očekávat, ale byl přesvědčený, že dělá správnou věc. Anuriané mu vše vysvětlili a Karnegové, které potkal den předtím (před Anurianem ve vlaku o tom pomlčel), ho pro změnu varovali. Zároveň však poradili, aby škody byly, co nejmenší. Jak se rozhodne, už záleží jen na něm.


„Jsme doma,“ pronesl Darby a ukázal na dveře č.p.11.
„Dlouhá cesta,“ dodala jsem a vstoupila do otevřených dveří.
„Nemohli jsme letět letadlem, bylo riziko, že by nás našli.“
„Našli?!“
„Ti, co tě chtějí zabít,“ odvětil.

Nechtěl jí říct, že on sám je také hledanou osobou. Proč ji tím zatěžovat.

„Chápu,“ pokynula jsem hlavou a udělala si pohodlí hned v první místnosti. Byl to obývák.
„Proč jsi šla zrovna sem?!“
„Líbí se mi ten obraz,“ ukázala jsem.

Krajina pokrytá sněhem a v dálce dívka na koni.

„Trent Margery a jeho zimní vzpomínky,“ vysvětlil.
„Mám také vzpomínky, ale jsou zmatené a některé fragmenty jsou plné násilí.“
„Slibuji, že ti pomohu,“ vyhrkl Darby a zmizel v kuchyni.

Usmála jsem se a posadila se do křesla, které stálo pod oknem. Věděla jsem, že mluví pravdu, protože jsem mu teď přečetla myšlenky.


* * *

Darby se objevil v obýváku o sedm minut později. V ruce držel dva hrnky.

„Co je to?“ zeptala jsem se.
„Čaj,“ odvětil.

Pousmála se.

„Máš hlad?“
„Ano.“
„Dobře udělám, toust…“
„…s vajíčkem a slaninou?“ zeptala jsem se.
„Víš, že je neslušné lézt někomu do hlavy bez jeho souhlasu?“
„Omlouvám se, ale vzpomínka, ke které jsem se dostala, byla velmi silná.“
„Jaká vzpomínka?“ zeptal se.
„Ta dívka, Nelly. Seděla mezi dvěma auty. Vypadalo to, jako že jí není dobře…“
„...chtěl jsem jí pomoci.“
„Já vím.“
„Někdy si na ní vzpomenu,“ dodal.


V ten moment se Darby Tailor přenesl ve svých vzpomínkách do okamžiku, kdy potkal Nelly, dívku v zelených šatech…


**

„Jste v pořádku, slečno?“

Dívka mlčela.

„Jste v pořádku?“ opakoval dotaz.
„Ne, pane,“ odpověděla.
„Mohu vám nějak pomoct?“
„To nevím,“ otočila se.

Naše pohledy se střetly.

„Mohu vám nějak pomoci, slečno?“ nabídl znovu svou pomoc, i když to v první moment vypadlo, že o to nebude mít zájem. Překvapila. Měla zájem. Jenom o peníze, bohužel.

„Potřebuji peníze na autobus,“ řekla smutně.
„Kam jedete?“
„Ardwick,“ odvětila.
„Odvezu vás tam,“ nabídl se.
„Nechci vás obtěžovat,“ bránila se.
„To je v pořádku. Bydlím kousek odtamtud.“
„A kde přesně?“
„Longsight.“
„Dobře, děkuji,“ poděkovala a přistoupila k jeho vozu, které bylo jedním z těch, mezi kterými zrovna seděla.


* * *

Darby Tailor se během cesty na ní několikrát podíval. Bylo mu jasné, čím se živí, ale nezmínil se o tom ani slůvkem. Dokud ona sama nebude o tom chtít mluvit.

„Ardwick, je hezká část města, že?“ začal rozhovor.
„Jak často tam jezdíte?“ zeptala se.
„Shodou okolností, tam bydlela sestra mého nejlepšího přítele, tak jsem tam párkrát byl.“
„Aha.“
„A co vy jste dělala na Upper Brook Street?“
„Práce,“ odvětila.
„Co děláte?“
„Nepoznal jste to?“
„Ne, to jsem nepoznal.“
Zalhal.
„Jsem děvka,“ odsekla.

Bylo vidět, že na to není pyšná. Darby Tailor vyslal chápající pohled.

„Nechtěla byste jet ke mně? Alespoň pro dnešek. Tam vás nikdo nebude hledat,“ nabídl se.
„To nemohu po vás chtít.“
„Souhlasíte?“
„Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad?“
„Právě naopak. Myslím si, že ano.“
„Dobře, souhlasím.“

Opřela si hlavu o opěradlo a během dvou minut usnula jako malé dítě.


* * *

Vůz zastavil před domem. Jakmile bylo auto v klidu, probudila se.

„Už jsme tady?“ zeptala se.
„Ano,“ odpověděl.

Pousmála se a vyskočila z auta.

Kolem mého domu zrovna procházela sousedka Wridgetová se svým psíkem. Ta mi tu zrovna chyběla, pomyslel si.

„Dobrý den, doktore Tailore,“ pozdravila a podívala se po dívce, která stála vedle mého auta.
„Dobrý den, paní Wridgetová.“
„Neteř?“
„Ano, neteř,“ odvětil pohotově. Byla to samozřejmě lež, ale co ji budu vyprávět. I kdyby to pochopila, udělá si svůj závěr. Už ten fakt, že jsem do svého domu, již nějakou dobu nepřivedl žádnou ženu, je podezřelý.

Usmála se a pokračovala dál ve venčení.

„Bezva sousedka,“ zazněl dívčí sarkasmus.

Darby se zaculil a ukázal na vchodové dveře.


* * *

Když jsme vstoupili dovnitř. Ukázal směrem k obýváku.

„Jak se vůbec jmenuješ?“ zeptal se.
„Jsem Nelly.“
„Je to tvé opravdové jméno nebo jen přezdívka?“
„Ano, je to moje opravdové jméno. Nelly More.“
„Dobře, věřím, ti.“
„Proč jste se zeptal, až teď?“
„V mém domě se lidé oslovují jménem, Nelly,“ odvětil.
„A vy se jmenujete jak?“
„Darby Tailor.“
„A doktor, že?“
„Zaslechla jsi paní Wridgetovou.“
„Ano, nešlo to přeslechnout. Na slovo doktor dala velmi silný důraz.“
„Chtěla mi jednou dohodit svou dceru.“
„Je hezká?“
„Ano, je.“
„Tak v čem byl problém?“
„Myslím, že…“
„…že by tohle, Darby Tailore?“ skočila mi do toho a svlékla si šaty.

Její nahé tělo se ukázalo v její opravdové kráse. Nelly byla opravdu moc hezké děvče a nestyděla se.

„Chceš jít do sprchy?“ zeptal se.
„Ano, to bych moc ráda,“ souhlasně pokynula hlavou a usmála se na mě.

Věděla moc dobře, že se podívá. Netušila však, že se o ni nezajímá.

„Koupelna je támhle za těmi dveřmi,“ ukázal. „Udělám zatím něco k jídlu,“ dodal a odešel do kuchyně.

Z dálky jsem jen slyšel opět její hlas. „Koupelnu najdu a půjčím si tvůj župan, doktore.“

Darby pokynul hlavou a pokračoval dál do kuchyně.


* * *

Nechala pootevřené dveře, zřejmě si myslela, že jí bude Darby sledovat. To však v úmyslu neměl. Ano, byla krásná, ale proto jí azyl nenabídl.

* * *

Když sprcha utichla, vynořila se v kuchyni v jeho županu. Vypadala v něm docela směšně.

„Je mi velký,“ pronesla.
„Ano, všiml jsem si,“ usmál se.
„Hezky to tu voní.“
„Je to toust s vajíčkem a slaninou.“
„Mám hlad.“
„Ano, to je mi jasné.“

Usmála se a zakousla se hladově do toustu.

Chvíli ji pozoroval, jak hltá. Skoro se dávila, jak to cpala do pusy. Měl nutkání ji upozornit, že nemusí tak spěchat, že ji to nikdo nesní, ale pochopil, že by to bylo stejně zbytečné.

„Čaj nebo džus?“ ukázal směrem k lednici.
„Studený čaj?“
„Ano, ledový čaj.“
„Broskový?“
„Ano, a broskový.“
„Tak to jsi můj člověk,“ usmála se. „Miluji broskve.“

Darby sáhl do lednice a vytáhl ledový čas s příchutí broskve. Připravenou sklenici nalil až po okraj.

„Děkuji.“

Zazněl její líbezný hlas.


**


„Proč jste si teď vzpomněl zrovna na ni?“
„Možná, že mi připomněla tebe.“
„Nejsem tak opuštěná.“
„Ale ztracená.“
„Říkal jste, že mi pomůžete.“
„O to se budu snažit. Zítra začneme. Po večeři využij koupelnu a já ti pak ukážu tvůj pokoj,“ řekl Darby a odešel do kuchyně připravit večeři.

Ještě chvíli jsem seděla na pohovce, ale pak jsem se zvedla a šla do kuchyně za ním. Po večeři jsem se šla osprchovat. Před desátou hodinou jsem ulehla do postele a během chvilky usnula…


* * *

V noci se u její postele objevili Karnegové. Dva muži v modrých oblecích. Jeden z nich si jí prohlížel a pak se otočil ke svému druhu.


„Její krev je horká.“
„Bude z ní drak.“
„Anuriané stále experimentují.“
„Na lidech.“
„Jejich účel je jasný.“
„Ano.“
„Lidé vyhynou.“
„Pro zatím ne.“


Poté Karnegové zmizeli.








Kapitola desátá



[ Sterling Gardens, druhý den ráno ]


Vstala jsem brzy. Sluneční paprsky pronikaly skrze látkové žaluzie do místnosti a já si vzpomněla. Vlastně jsem si uvědomila, že jsem nic podobného dlouho neviděla. Ukrývala jsem se v přítmí a schovávala jsem se před světlem jako bych se bála, že mě mohou najít. Kdo však byli oni? A co mi chtějí?

Mé úvahy přerušilo klepání na dveře.

„Ano?!“ ozvala jsem se.
„Jsi vzhůru?“

Byl to Darby Tailor. Ten muž, co mě vzal k sobě. Aby mi pomohl, aby… Chce mi opravdu pomoci? Mohu mu číst myšlenky, takže vím, že opravdu chce.

„Ano, jsem vzhůru,“ odvětila jsem a otevřela dveře.

Za nimi stál postarší muž v kostkované košili. Vlasy měl mírně prošedivělé a na očích brýle.

„Včera jste brýle neměl,“ poznamenala jsem a tiše prošla kolem mě.

Je všímavá, přečetla jsem mu v hlavě.

Darby se jen usmál a vyrazil za mnou. Automaticky jsem mířila do kuchyně jako bych věděla, že už je snídaně hotová.

„Co takhle koupelna,“ ukázal na místnost, ve které jsem včera trávila víc než půl hodiny.

Byla jsem tak uchvácená obyčejnou sprchou, že jsem tam dokázala vydržet více jak půl hodiny.

„Ano, sprcha,“ kývla jsem.
„Ne, jen si opláchni obličej. To po ránu děláme, abychom se probrali a zároveň se osvěžili,“ vysvětil Darby.

Usmála jsem se a odešla do koupelny.


* * *

Poté mé další kroky vedly rovnou do kuchyně. Na stole už byla připravená snídaně. Čaj s mlékem. Toust s vajíčkem a slaninou.

„To mi chutnalo,“ poukázala jsem na jídlo, které jsem měla i včera k večeři.
„Proto jsem to udělal znovu.“
„Stejné jídlo.“
„Ano.“
„To kvůli mně?“
„Ano.“
„Jsi tak…oh, promiňte. Jste tak hodný.“
„Můžeš mi říkat Darby. Cítím se…“
„…mladší?“
„Zase mi čteš myšlenky?“
„Ne. To mě jen napadlo,“ odvětila jsem.

Skutečně mi je nečetla, kdyby ano, věděla by, že jsem chtěl říct, že se cítím jako přítel, pomyslel si Darby.

„Dobře, tak se najez a pak se pustíme do práce,“ pousmál se, jako by se na to těšil.


* * *

Po snídani jsem si připadala jako dítě, jako jeho dcera, když mi vysvětloval, co se týče další ranní hygieny. Čištění zubů a česání vlasů. Měla jsem výhodu, že jsem moc dlouhé vlasy neměla. Přesto mě to tahalo, když se mi je pokoušel rozčesat.

„To táhá,“ ozvala jsem se.
„Kdy ses naposledy česala?“
„Netuším.“
„Myslím, že asi nikdy,“ dodal a znovu se mi snažil rozčesat moje tvrdé vlasy.

Když byl hotov, požádal mě, abych na něho počkala v obýváku. Odešla jsem. Sedla jsem si na pohodlnou pohovku a čekala. Přišel asi za pět minut. V ruce držel nějaké ampule a tvářil se soustředěně.

„Nemusíš mít strach,“ promluvila jsem.
„Nevím, co to s tebou udělá, ale oni řekli, že ti to pomůže.“

Myslel na Anuriany, od kterých měl ty ampule.

„Bude to dobré, věříš, že mi to pomůže,“ pousmála jsem se a od té chvíle jsem mu přestala číst myšlenky.


Věřila jsem mu. Byl trochu vystrašený, protože nevěděl, co se stane, ale věřil, že mi to pomůže a to mi stačilo k tomu, abych mu věřila. Neměla jsem důvod mu nevěřit. Jeho úmysly byly čisté. Zřejmě chtěl napravit, to na čem se podílel, s tím zlým doktorem…


„Dám ti jednu, a když to nezabere. Dám ti i druhou,“ promluvil a připravil si injekční stříkačku.
„Dobře, kývla jsem a vyhrnula si rukáv u trika, které jsem dostala od Darbyho. Pánské hnědé triko, které mi bylo trochu velké. Hlavně ty rukávy.

Darby si připravil dvě injekční stříkačky a přesunul do nich tekutinu z ampulí. Pak si sedl vedle mě a usmál se.

„Můžeme?“ zeptal se.
„Ano,“ souhlasila jsem a před tím, než jehla pronikla do mé kůže, jsem zavřela oči.

Pálilo to, ale jen v první moment. Poté se v mém těle začala rozlévat horkost. Když to ustalo, otevřela jsem oči.

„Máš žluté oči,“ promluvil Darby.
„Dej mi i tu druhou,“ vybídla jsem ho.


V tu chvíli si vzpomněl, jak Anurian řekl, že až hodinu poté. Nezapomněl však na Karnega, který mi dal jinou ampuli. Ta by měla dokončit proces, aby se stala drakem. Jiným drakem, než jsou Anuriané, drakem, kterého by mohla kontrolovat.


„Dělej!“ vyhrkla jsem a můj tón se změnil.

Cítila jsem v sobě agresivitu a hněv. Okamžitě jsem zapnula všechny sensory a znovu jsem četla Darbyho myšlenky.


Karnegové říkali, že z ní povstane drak. Nikoliv, ne takový, jakého jsme zvyklý vidět v pohádkách. Kůže se změní, ruce se změní, oheň plive, musí se skrýt…


„Dej mi tu další!“ ohradila jsem se a Darby poslechl. Vpíchl ji ampuli, kterou dostal od Karnegů.

Věděl, že kdyby ji neuposlechl, zabila by ho.


* * *

Po další dávce se najednou mé tělo rozpálilo, až jsem cítila, že se vznítím. Nepálilo mě to. Jen jsem cítila, že hořím. Darby se postavil k oknu a pozoroval, jak se měním.

Měli pravdu, takhle má šanci přežít, pomyslel si.

Začala jsem se měnit v něco horkého a silného. Cítila jsem v sobě tu sílu a oheň, který se dral ven. „Bude ze mě drak.“ Postavila jsem se a rozpažila.

Stála jsem jako ukřižovaná a mé oblečení vzplálo. Hořela jsem, ale necítila jsem vůbec nic. Naopak, Cítila jsem se volná.

„A sakra!“ pronesl Darby a ustoupil o dva kroky zpět.

Byl to však poslední pohyb, který udělal. V dalších vteřinách se moje ohnivá síla z mnohonásobila a musela ven. Ven z mého těla.

„Z nebe se snesou draci a všechno spálí,“ promluvila jsem hrubým hlasem a z mých úst vyšlehl plamen, který během několika minut sežehl všechno v okruhu deseti metrů.

Byl to tak silný žár, že vypálil obrovský kráter.

Stála jsem uprostřed a mé tělo bylo pokryté podivnými šupinami. Mé dlaně měly místo prstů dlouhé drápy. Rozhlížela jsem se a sledovala tu spoušť. Po chvíli se mé tělo začínalo vracet k normálu. Stávala jsem se opět člověkem. Musím pryč, pomyslela jsem si. Jestli mě tu najdou, zavřou mě a ukryjí před světem, abych nebyla hrozbou.

Vyskočila jsem a několika dlouhými skoky jsem zmizela v nejbližším parku, kde jsem se schovala.

Po setmění se přemístím na jiné místo.


* * *

[ Policejní stanice v New Cross Gate, o hodinu později ]


„Veliteli, někdo ohlásil výbuch ve Sterling Gardens,“ promluvil hlas muže v policejní uniformě.
„Výbuch?“ udivil se velitel.
„Volali z vojenské základny, že to je opravdu velké.“
„Vojáci?“
„Ano.“
„To nám ještě scházelo. Vojáci, Mi6, a kdo ještě další se tam bude motat.“

Do místnosti vešel jiný policista.

„Veliteli, někdo volal, že nás napadli mimozemšťani.“
„Vypadněte, vy idiote!“ vykřikl velitel. „Jeden výbuch a už je to válka s mimozemšťany.“

Policista sklopil hlavu a odešel. Něco si mumlal, ale nebylo mi rozumět.

„Pojedeme se tam podívat,“ pronesl velitel a vyrazil k věšáku, kde měl pověšenou uniformu a čepici.

Připravený vůz vyrazil směrem ke Sterling Gardens.


Na místě už byla armáda, která celý prostor ohradila. Byli tu samozřejmě lidé z Mi6, ze Scotland Yardu a dokonce i dva agenti FBI.


* * *

[ Na neznámém místě ]


Krčila jsem se v trávě a schovávala své nahé tělo.

„Slečno, nepotřebujete pomoct?“ zeptal se postarší muž, který kráčel se svou stejně starou manželkou kolem místa, kde jsem se schovávala.
„Já, nevím, co se stalo,“ pronesla jsem tiše.

Muž okamžitě svlékl bundu a nabídl mi ji.

„Zakryjte se a pojďte s námi,“ ukázal směrem ke své paní, která se usmívala, jako by viděla…


Ano. Jako by viděla svojí dceru, která před deseti roky umřela. Četla jsem jejich myšlenky. Zase jsem to udělala. Dokonce jsem udělala mnohem víc, než to. Vzpomněla jsem si, co se za posledních pět let stalo…


„Tak pojď, dítě. U nás se ohřeješ,“ promluvila postarší paní a ukázala směrem k silnici, která vedla k velkému stavení.

„Kde to jsem?“ zeptala jsem se.

„Elstead,“ odvětil pán.

Pokynula jsem hlavou a s úsměvem ve tváři jsem využila jejich nabídky.

„U nás se ohřeješ.“


* * *


[ O dvě hodiny dříve ]


Vzpomněla jsem si, že jsem po setmění opustila svůj úkryt a vyrazila na západ. Kvůli velkému počtu měst, a tím pádem četnému osídlení, jsem změnila svůj směr k jihu.

Nějaké město u řeky. Dobré místo k odpočinku. To jsem však nevěděla, že mě najdou milý postarší lidé, kteří mi nabídnou přístřeší. Nevěděla? Vlastně jsem to věděla. Budoucnost je nic než čas – časová událost.


Vybrala jsem si je…


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 21.07.2017, 11:56:38 Odpovědět 
   Zdravím.

Čtivé pokračování, ze Sky se stal drak, možná trochu nebezpečný, dokáže kontrolovat "příšeru" v sobě, nebo bude nebezpečná pro každou živou bytost? Hezky se četlo.

Príma den a múzám zdar.
 ze dne 24.07.2017, 15:38:19  
   Danny Jé: Zdravím,

děkuji za komentář. A díky, že jsi to četl :)

hezký den
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Nekropotence24
kilgoretraut
Pipo Juliani
Lišák
Splynutí
Pithon
obr
obr obr obr
obr

Omalovánky
wojczech
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr