obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"To, co vychází ze srdce, nebývá nikdy směšné."
F. Caballero
obr
obr počet přístupů: 2915487 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39725 příspěvků, 5763 autorů a 391383 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: SKY WAYDERSOVÁ - 2 - Drak uvnitř ::

 autor Danny Jé publikováno: 01.08.2017, 23:05  
Kapitola 3-5
 

Kapitola 3



[ Sídlo Scotland Yardu, Londýn, 10:05 druhý den ]


Dveře zastupujícího ředitele Dereka Browna se rozlétly.

„Promiňte, řediteli. Už jste to slyšel?“ vyhrkl udýchaný Drift.
„A co?“
„Cole Tucker je mrtvý.“
„Cože?“
„Jste snad překvapený, vždyť jste to předpovídal.“
„To ano, jen jsem nečekal, že zaútočí tak brzy.“
„Byla to žena.“
„Děláte si srandu?“
„Myslím to vážně. Máme to na kamerách.“
„Takhle se odhalit?“ udivil se Brown. „To mi moc nesedí.“
„Chcete to vidět?“
„Ano.“
„Tak pojďte se mnou do řídící místnosti,“ vybídl ho Drift.

Muži odešli do řídící místnosti, kde u počítačů seděli dva noví analytici. Jakmile zastupující ředitel dorazil, postavili se.

„Seďte!“ mávl rukou. „Ukažte mi to.“

Jeden z analytiků se podíval na Drifta a ten kývl. Poté přehrál záznam z kamer.


**

[ Auto ředitele SIS C. Tuckera právě vyrazilo z ústředí. Jeden agent řídil a druhý seděl vedle něho. Samotný ředitel seděl na zadním sedadle, když auto náhle zastavilo u přechodu, kde stála nějaká žena. Auto zatroubilo, ale žena se ani nepohnula. Vlastně se ani neohlédla.

Po chvilce řidič podřadil a hodlal ženu objet, ta se však bleskově přemístila na pravou stranu vozidla a železnou tyčí, kterou držela najednou v ruce, prorazila boční sklo u spolujezdce. Železná tyč prošla skrze vozidlo. Prošla i skrze obě hlavy agentů sedící na předních sedlech.

Pak přistoupila ke dveřím a jednou rukou je vytrhla z pantů. Tam seděl ředitel, který něco chvíli gestikuloval. Po chvilce mu neznámá žena jedním úderem ruky prorazila lebku.

Před odchodem se podívala do kamery. ]


**


Když se záběr zastavil na obličeji ženy, která zabila ředitele SIS Cole Tucker, zastupující ředitel Yardu Brown zaklel několikrát za sebou.

„Sakra! Sakra! Sakra!“

Oba analytici se otočili k němu. Drift se ho rovnou zeptal.

„Co se děje, řediteli?“
„Nechápu, proč mi říkáš řediteli. Jsem jen zastupující ředitel,“ ohradil se Brown.
„Jiný kandidát tu nebude, pane,“ dodal.
„Jasný.“
„Myslíte se, že to byl nájemný zabiják?“ ukázal Drift na obrazovku.
„Já tu ženu včera potkal,“ pronesl Brown.

Byla to jako rána z nebes.

„Cože?!“ vyhrkl Drift a překvapení nepředstíral.

Jako analytik si okamžitě dokázal představit, čemu se mohlo předejít, kdy by ji Brown zadržel.

„Včera na Westminsterském mostu ji otravoval nějakej pobuda, trochu jsme mu domluvili a pak si šli po svém. Já šel za ženou do nemocnice u Svatého Tomáše a seržant Keegan pokračoval stejným směrem,“ vysvětlil jsem.
„Nemohl jste vědět, že ona je tak…“
„…dobrá?! Jen mi řekněte, jak si poradila s ochrankou ředitele Tuckera, byla neuvěřitelně rychlá.“
„Myslíte, že na Mi6 to vědí?“ zeptal se Drift.
„Určitě. Ona chtěla, aby ji viděli,“ ukázal Brown rukou na obrazovku.
„Ona je náš vůdce!“ vyhrkl jeden z analytiků a vstal.

Jeho či mu svítily žlutě. Brown hned věděl, že je zle. Nezaváhal a během chvilky mu zasadil smrtící ránu. Použil první předmět, který ho napadl. Ukazovací pravítko tak proniklo do hrdla neznámého vydávající se za analytika Yardu. Krev vystříkla až na monitory. Druhý analytik byl zasažen na rameno. Drift vykřikl a uskočil stranou. Už to nestačil, pár kapek krve také dopadlo na jeho košili.

„Do prdele, byla úplně nová!“ odsekl a vzteky do neznámého kopl.

Brown se usmál a pochvalně pokynul hlavou.

„Učíte se, Drifte!“ dodal.
„Musel jste ho hned zabít?“ zeptal se Drift.
„Vzpomeňte si, co tyhle magoři udělali před třemi dny. Možná pak pochopíte, proč jsem jednal taky rychle,“ odvětil.
„A co s ním tady?“
„Zavolejte patologii, ať se na něho podívají,“ nařídil. „Já budu u sebe.“

Jako by zapomněl, že po smrti se jejich těla rozpustí. Možná, že nezapomněl a proto odešel. Tady už byl zbytečný.

A to se také do několika minut stalo. To už však Brown neviděl. Odešel dříve, než se tato podivná dematerializace uskutečnila.

„Zavolej dolů, ať to vyzvednou,“ pronesl Drift směrem k novému analytikovi. „Třeba rozbor z toho prachu nám něco prozradí. Já se jdu převlíct,“

Drift pak odešel z řídící místnosti a přemýšlel, jak vystopovat tu ženskou, co zabila ředitele SIS – Mi6…


* * *

[ Westminsterská knihovna, o hodinu později ]


Stála jsem opět před knihovnou. Proč? Chtěla jsem znovu mluvit s Darbym? To už nepůjde. Je mrtvý. Zabila jsem ho.

„Mohu vám nějak pomoci?“ zeptala se mladá žena, když mě viděla stát před vstupem do knihovny.
„Já…já…,“ začala jsem koktat.
„Jestli se chcete podívat dovnitř, doprovodím vás,“ nabídla se.

Byla milá a její úsměv vyzařoval nadšení a ochotu to udělat.

„Dobře,“ kývla jsem a vstoupila do otevřených dveří.

Za nimi jsem se zastavila.

„Pojďte se mnou,“ ozvala se znovu a chytla mě za ruku.

Její dotyk byl tak jemný, že mi to vůbec nevadilo.


* * *

Posadily jsme se u jednoho hranatého stolu.

„Jakou knihu byste si chtěla přečíst?“ zeptala se.
„Sky,“ vyhrkla jsem.
„Co?“
„Sky. Jmenuji se Sky.“
„Moc mě těší. Já jsem Amber.“
„Amber?“ udivila jsem.
„Ano,“ kývla.

Určitě si všimla mého překvapení.

„Měla jsem kamarádku, co se jmenovala Amber,“ zalhala jsem.
„A kde je teď tvá kamarádka?“
„Nevím. Je pryč.“

Nemohla jsem jí říct, že já jsem také byla Amber. Jedno ze jmen, které jsem použila.

„A jakou si vybereš knihu?“ zeptala se stojíc před řadami vyrovnaných knih.

„Netuším,“ pousmála jsem se.
„Dobře, já něco vyberu.“
„Tak jo.“

Amber byla neuvěřitelně nadšená, že mi může vybrat nějakou knihu. Ta radost, to zanícení, aby si mohla se mnou něco přečíst. Vidíme se poprvé a ona je tak…tak…romantická? Asi.

„Už jí mám,“ zaradovala se a zvedla ji nad hlavu.
„Četla jsi ji?“ zeptala jsem se.
„Ano. Vadí to?“
„Ne.“
„To jsem ráda.“
„Jsem tu poprvé.“
„Všimla jsem si,“ poznamenala a hodila po mě očkem.“

Mám pocit jako by mě sváděla.

„Můžeme ji číst tady nebo někde jinde,“ pronesla a položila ji opatrně na stůl.
„Kde jinde?“

Doufám, že nemyslí u sebe doma?

„Bylo by troufalé, kdybych tě pozvala k sobě do bytu?“

Tušila jsem to.

„Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad,“ odvětila jsem.
„Chápu. Není to dobrý nápad. Nevíš, kdo jsem a…“
„…ty nevíš, kdo jsem já.“
„Jsi skvělá a hezká holka. Nic víc vědět nepotřebuji.“
„Nejsem pro tebe ta správná.“
„Jak to můžeš vědět?“

*

„Myslím, že bys nepochopila, co jsem a jaké mám schopnosti, Amber,“ ozval se můj hlas v její hlavě.
„Co jsi to udělala?“ vyhrkla.
„Bojíš se?“
„Nedělej to!“
„Promiň. Říkala jsem ti, že nejsem holka pro tebe,“ pronesla jsem a zvedla se.
„Počkej, přece.“

Zastavila mě její ruka.

„Můžeš mi to vysvětlit?“ zeptala se.
„Nemůžu.“
„Proč ne? Tohle každý neumí.“
„Tvůj první pocit byl strach, nikoliv překvapení.“
„Já vím, ale…vylekala jsem se.“
„Nerada bych ti ublížila.“
„Neboj se.“
„Vím, co dovedu.“
„A přečteme si tu knihu?“ ukázala na stůl, u kterého jsme obě stály.
„Uvidíme se za týden. Ve stejnou hodinu tady,“ řekla jsem s úsměvem na tváři.
„Ty už nepřijdeš,“ zareagovala smutně.
„Věř mi, že přijdu,“ dodala jsem a jako gesto důvěry jsem k ní přistoupila a políbila ji.
„Já věděla, že jsi moje spřízněná duše,“ šeptla a její smutný výraz z tváře okamžitě zmizel.


Mezitím, co šla Amber nahlásit knihu k zapůjčení, zmizela jsem z Westminsterské knihovny.


* * *

[ Trafalgarské náměstí, ve stejnou dobu ]


Dva muži v modrých oblecích se procházeli kolem dokola, jako by chtěli zastavit čas. To samozřejmě nechtěli, i když uměli vytvořit takovou iluzi.

„Anurianští rekruti budou pokračovat ve svém poslání.“
„Za nové lidstvo.“
„Za novou rasu.“
„Anurianskou rasu.“
„Nevědí to.“
„Ne.“
„Zemřou všichni.“
„Neužiteční pohasnou a užiteční budou následovat draka.“
„A drak je možná všechny zničí.“
„Ano.“
„Blíží se setkání.“
„Ano.“
„Víme, jak to dopadne.“
„Tak se stane.“


Když hodiny odbily poledne, Karnegové zmizeli.










Kapitola 4



[ Sídlo Scotland Yardu, Londýn, 09:15 druhý den ]


Analytik Drift se potkal ve výtahu se zastupujícím ředitelem Brownem.


„Co vy tady, Drifte?“
„Jedu z laborky.“
„A máte něco?“
„Z té mrtvoly nám zbyl jen prach, ale to vám asi došlo, když se nedivíte, že nejedu z patologie.“
„Došlo mi to krátce potom, co jsem ho zabil.“
„Byl jste moc rychlej, šéfe,“ pousmál se Drift.

Brown pokrčil rameny, ale na výsledky se zeptal.

„A ty výsledky?“
„Nic, co by nepocházelo z této Země.“
„Takže vlastně nemáme nic?“
„Jo, přesně.“
„Sakra!“
„Možná by, ale nebylo od věci, spojit se s Crownem. Možná, že budou něco vědět,“ nadhodil Drift.
„No, člověče, to zní jako dobrý nápad,“ pousmál se Brown.


V druhém patře se rozloučili. Zastupující ředitel Yardu Brown zamířil do své kanceláře.


* * *

[Londýn, Russellovo náměstí, ve stejný čas ]


Stála jsem uprostřed holubů a házela kousky pečiva. Cítila jsem se uvolněná a klidná. Do doby, než jsem uslyšela hlas.

„Sky!“ vykřikl někdo v davu.

Okamžitě jsem rozpoznala, že to byl stejný mužský hlas, který mě volal na peronu. Znejistila jsem, ale dále jsem házela holubům.

„Sky Býtý Radlingová, ty jsi mě neslyšela?!“ ozval se znovu ten hlas.

To není možné, nemohu se mýlit. Je to stejný hlas, pomyslela jsem si a pomalu se otočila do strany, odkud hlas vycházel.

Uviděla jsem muže v béžové bundě. Pronásledoval malou holčičku, která před ním úspěšně unikala. Je snad tohle jen další hra, jak mě zmást a poté chytit? A chtějí mě vůbec živou nebo mě chtějí rovnou zabít?

„Sky. No tak,“ ozval se znovu zoufalý otec.

Když doběhl ke mně. Zarazil se. Nejdříve se na mě díval, jako by mě znal. Pak se jen usmál a podíval se, kde je jeho holčička. Ta už stála u stánku s teplým čajem.

Proč se na mě díval?

„Asi váš poznal,“ ozval se ženský hlas za mnou.
„Jak to můžete vědět….“
„…prostě to vím,“ přerušil mě znovu její hlas.

Poté mi přitlačila nějaký předmět na záda.

„Nechci vám ublížit, pojďte se mnou,“ poručila a strčila do mě.

Využila situace, že je tady hodně lidí. Předpokládala, že nepoužiji své schopnosti.

„Odkud mě může znát?“ zeptala jsem se a snažila se svést debatu jinam, než na obvyklé, kdo jste a co chcete.
„Nádraží. Byla tam také.“
„Víte to?“
„Víme mnoho.“
„Je s vámi?“
„Ne. Civilista.“
„Ale pamatujete si ho.“
„Ano. Má roztomilou dceru.“
„Mám jí s vámi?“
„Ha, ha, ha. Tak to jsi mě dostala,“ rozesmála se.

Stačil jen okamžik. Vteřina. Zaváhala a toho jsem využila. Rychlým úskokem do strany, jsem se dostala k jejímu boku. Vytřeštila oči. Otevřela ústa a snažila se protlačit mezi procházející skupinku turistů.

„Snad byste neutíkala?!“ pronesla jsem s úsměvem na tváři a natáhla se pro ni.

Má ruka jí stáhla zpět ke mně.

„To se nepovedlo,“ procedila mezi zuby.
„Ne, to se nepovedlo,“ přitakala jsem a přinutila jí odejít se mnou.


* * *

Zastavila jsem se v uličce s vysokým plotem, který odděloval dva domy. Strčila jsem do ní. Narazila obličejem na železné pletivo.

„Jdi se vycpat!“ vyhrkla a snažila se, být nad věcí.
„Víš, kdo jsem, a přesto mě provokuješ?“
„Nevíš, kdo jsem já. A jestli…“
„…co máš přesně na mysli!“ pronesla jsem a chytla ji pod krkem.

Má ruka se začala ohřívat.

„To…to…“
„Vím moc dobře, kdo jsi a pro koho děláš,“ odsekla jsem a má ruka vzplála.

Stačil jen okamžik a má ruka prošla skrze její krk. Hlava se oddělila od těla a spadla na zem jako zralé jablko. Zbytek těla se sklouzl k zemi.

„Ty svině!“ vykřikl mužský hlas odněkud z temného zákoutí této uličky a začal střílet.

Á, slečna má s sebou garde, pomyslela jsem si.

Otočila jsem se k němu a dvěma krátkými pohyby jsem ho uzemnila okapovou trubkou, která se nejprve odtrhla od zdi a poté ho srazila k zemi. Pistole mu vypadla z ruky. Nehýbal se. Ale mrtvý nebyl.

„Neusnadním vám to,“ pronesla jsem pološeptem a zmizela z místa činu.


Teď abych si pořídila nový kabát. S ohořelým kabátem bych byla moc nápadná, pomyslela jsem si a zamířila k nejbližšímu Obchodnímu centru.


Za jednou trafikou jsem pak kabát ze sebe sundala.


* * *

[ Sídlo Scotland Yardu, Londýn, o dvacet minut později ]


Pootevřenými dveřmi vykoukla hlava analytika Drifta.

„Řediteli, máme hlášku, že někdo viděl podezřelou,“ pronesl.
„A kde?“
„V obchodním centru AKAR.“
„Dobře, jedeme!“ vyhrkl Brown a popadl plášť s kloboukem.

Před výtahem jsem oblékl.

„Jste už oblečený?!“ udivil se Brown.
„Nechci si to nechat ujít,“ dodal Drift.
„Ještě zavolám Leemana,“ řekl Brown a telefonem nasměroval seržanta Leemana na parkoviště Scotland Yardu.
„Někdo z Crown mi volal,“ spustil Drift jako by chtěl poděkovat, že to Brown zařídil.
„Volal jsem jim.“
„To mi také došlo.“
„Překvapivě mi vyšli vstříc.“
„Zřejmě to je tak velký průser, že na to nestačí.“
„Zřejmě.“

Leeman čekal už u vozu.

„Proč tu stojíte, dneska řídíte!“ vyhrkl Brown a vyrazil na místo spolujezdce.

Drift si udělal pohodlí vzadu.

„Kam jedeme, pane?“ zeptal se Leeman.

„Obchodním centrum AKAR,“ odvětil Brown.
„Dobře.“
„Co?“
„Dobře.“
„Tak neříkejte pořád dobře a šlápněte na to!“ zavelel.

Stříbrný Ford Mondeo se odpíchl od země a vystřelil jako šíp z parkoviště Scotland Yardu.



* * *

[ Obchodní centrum AKAR, Londýn, o pět minut později ]


Vybrala jsem si obyčejný kabát. Líbil se mi. To však nebylo až tak podstatné. Musím splynout s davem. Pomalu končí léto a běhat venku jen v tričku by také připoutalo pozornost.

Když jsem vyšla ven. Hned za mnou se rozběhla ochranka z obchodního centra. Jeden z nich držel vysílačku a snažil se zavolat posily. Jelikož jsem mu rušila příjem, vysílačku zavěsil za opasek.

„Stůj, stejně tě chytneme!“ vykřikl.

Druhý se mě pokusil překvapit z vedlejší ulice. Věděla jsem to. Obešel celou budovu, aby mě zastavil. Jakmile se objevil, vstoupil mi do cesty.

„Stůj a nic se ti nestane!“ pohrozil.

Druhý strážný mě doběhl ze zadu a držel v ruce obušek.

„Co jsem udělala?“ zeptala jsem se, aniž bych tušila, co se to děje.

Vybrala jsem kabát, který za mě zaplatila jiná paní. To vědět nemohou.

„Jsi podezřelá. Nevíme z čeho,“ odvětil.
„Nemluv s ní,“ vyhrkl druhý z ochranky a vzal vysílačku do ruky.
„Nebude fungovat,“ pronesla jsem.
„Je rozbitá,“ řekl strážný a mávl na svého kolegu, aby použil tu svou.

Zkusil to, ale ani jeho vysílačka nefungovala.

„Zkusím mobil,“ řekl strážný, který stál za mnou a sáhl do kapsy.

Když jsem uslyšela z dálky policejní sirény, došlo mi, že ten příkaz přišel z jiných míst. Nemělo cenu zjišťovat, kdo to je a co mi chce. Nejdůležitější pro tuto chvíli bylo: ZMIZET!

„Mohla bych to vysvětlit,“ pronesla jsem pokorně.
„A co?“ zeptal se překvapený strážník za mnou.

Držel telefon a čekal, na moji odpověď.


* * *

Ta však nepřišla. Místo ní přišla rána, která ho uzemnila. Rozpažila jsem a další tlaková vlna sejmula strážného z Obchodního centra stojícího přede mnou.

To bylo úžasný, prolétlo mi hlavou.

To jsem neřekla já, ale to řekla mysl mladíka, který to celé od někud sledoval. Kde jenom je? Rozhlížela jsem se, ale neviděla ho.

Nevidí mě. Znovu promluvil.

„Raději zmiz, než tě najdu a zabiju!“ promluvila jsem v jeho mysli.

Najednou to zarachotilo. Chlapec vyběhl zpoza popelnic. Utíkal, ani se neohlížel.

Myslím, že má výstraha zabrala, pomyslela jsem si a vyrazila uličkou k hlavní třídě.


* * *

Udělala jsem sotva čtyři kroky, když se objevil muž v černém plášti. Držel brokovnici a něco mumlal.

„Zastřel se!“ promluvila jsem v jeho hlavě.

Musím se jim postavit a ukázat svou sílu, jinak mě budou stále nahánět. To jsem chtěla. Zároveň jsem však vyčetla z jeho myšlenek, že mě nikdy nepřestanou hledat. Bylo to krátce předtím, než si ustřelil hlavu.

Tohle vyšlo.

„Já bych nespěchal!“ ozval se hlas z dálky.

Cítila jsem, že ho nemohu ovládat. V tu chvíli mi došlo, že mé schopnosti fungují jen na určitou vzdálenost. Tenhle to věděl, a proto zůstal v dostatečné vzdálenosti ode mě.

„Jestli víš, co dokážu, nech mě jít!“ promluvila jsem.
„To nemohu udělat.“
„Pak zemřeš.“
„A stovky dalších nevinných. To chceš?“
„Nejsou bez viny.“
„Jako ti ve Wapping Rose Gardens?“
„Co je tam?“
„Vzdej se a já ti to povím!“
„Na to zapomeň!“
„Zemřou stovky nevinných.“

Spoléhal na mojí lidskou stránku, ale vtom se přepočítal. Drak uvnitř se probudil. Během několika vteřin jsem vypálila kolem sebe kruh o průměru dvaceti metrů. Část budovy Obchodního centra vzala za své. Auta vybuchovala a lidé umírali. Bylo to možná nemilosrdné a brutální, ale neměla jsem na vybranou. Výhodou toho bylo, že už to umím kontrolovat a výbuch nebyl tak ničivý.

I když… Silný žár, opět vypálil kráter.

Musím pryč, pomyslela jsem si a během několika vteřin jsem zmizela v temných uličkách Londýna.


* * *

Stříbrný Ford Mondeo s detektivy Scotland Yardu zastavil těsně před kráterem.

„A je to tu zas,“ pronesl analytik Drift.
„Byli tu dřív,“ odsekl Brown.
„Crown?“
„Jo.“
„A proč jsme tu my?“
„Záložní plán.“
„Záložní plán s tímhle?!“ ukázal Drift rukou na kráter.
„Asi nepochopili, že to silou nepřemůžou,“ dodal Brown.
„To máte pravdu, řediteli,“ přitakal a ukázal na Leemana. „Co teď?“
„Jedeme zpátky na ústředí,“ odvětil Brown.


Muži ze Scotland Yardu tak nechali prostor pro hasiče, kteří přijeli krátce po nich.









Kapitola 5



[ Obchodní centrum AKAR, Londýn, o pět hodin později ]


Dva muži v modrém procházeli kolem kráteru, který stále sálal obrovským teplem. Celý prostor byl ohraničen žlutou páskou a na několika místech visely cedule: Zákaz vstupu!


„Neuvěřitelná síla,“ pronesl jeden z nich.
„Ano, to je,“ přitakal druhý.
„Obávám se, že ji lidé nepřestanou pronásledovat.“
„Nezasvěcení neznají pozadí.“
„Přijímají jen rozkazy.“
„Ano.“
„Představitelé vlád mají plán.“
„Když ji najdou a chytí.“
„To se nestane.“
„Ne. To se nestane.“
„Neuvědomují si, jak je nebezpečná.“
„Nechtějí o tak úžasnou zbraň přijít.“
„Moc a peníze.“
„Lidský úpadek.“
„Proto jsou tu Anuriané.“
„Mají také svůj plán.“
„To vlády netuší.“

Muž v modrém se najednou otočil na toho druhého.

„Chcete něco naznačit?“
„Čteme se.“
„Ano, čteme.“
„Víte, na co myslím.“
„Ano, vím.“
„Smýšlíme stejně.“
„Ano.“
„Budeme kontaktovat Damiana Farklowa.“
„Zmizení Kenta Harlesona se nesmí opakovat.“
„Stalo se.“
„Ano.“
„Dotyčný Karneg byl poslán domů.“
„Už tu byl dlouho a emocionálně se zapojil.“
„Ano.“


Muži v modrém prošli kolem opálené zdi a s pohledem na kráter zmizeli…


* * *

[ Sídlo tajné vládní organizace Crown, v ten samý čas ]


Právě probíhala schůze. Mluvil velitel Crownu, kapitán Frank Benoir.

„Tři naši agenty jsou po včerejší akci u Obchodního centra nezvěstní. Předpokládám, že je subjekt č. 3 – Sky Waydersová zneškodnila.“
„Kapitáne!?“ ozval se urostlý mladík sedící úplně na kraji.
„Copak, Brente?!“
„Co kdybychom do toho zapojili i Mi6, přece jenom přišli také o spoustu svých lidí.“
„Včera večer jsem odeslal spis Sky Waydersové zastupujícímu řediteli Yardu, Brownovi a kapitánovi Yarnickovi, který převzal po zesnulém řediteli Tuckerovi celé Mi6.“
„Tak to je vše,“ pousmál se Brent.
„Musíme se do toho zapojit všichni. Tohle už není sranda. Sky Waydersová není obyčejný agent…“
„…obávám se, že ona už není ani člověk,“ poznamenal muž sedící po jeho levici. Seržant Wood.
„Bohužel, netuším, kam až daleko zašli doktor Backmoors a doktor Tailor. V každém případě aplikace látky HSR 1 a 2 ze všech subjektů udělalo pěkný monstra.“
„Vraždící maniaky,“ ozval někdo další.

Na chvilku to utichlo.

„A co když se jenom brání?“ pronesl Brent a rozvířil debatu, jestli je Sky Wayderosvá nebezpečná nebo jen oběť experimentu dvou doktorů, kteří byli tlačeni někým z vlády, samozřejmě.

Kapitán Benoir zvedl pravici a jedním pokynutím uklidnil všechny s místnosti.

„Řekl bych…,“ nadechl se a pokračoval. „…že nám nepřísluší posuzovat její stav. Máme za úkol ji najít. Pokud to bude možné živou, ale jsem realista, dobrovolně s námi nepůjde.“
„Myslíte, že nám Mi6 nebo Yardi, pomohou?!“ pronesl s ironickým nádechem Wood.
„Všechny dostupné podklady mají. Takže bude záležet, jak mají dobrý tým, aby ji vyčmuchali,“ odvětil Benoir.
„Zajedu ještě jednou k Obchodnímu centru, jestli na něco nekápnu,“ nabídl se Brent.
„Dobře,“ kývl kapitán.
„Jedu s tebou,“ přidal se seržant Sharingham.
„Budu jedině rád, Iane,“ pousmál se Brent.
„Tak jo, pánové. Nebudu nikoho z vás dál zdržovat. Běžte ji najít,“ pobídl všechny kapitán své lidi a rozpustil schůzi.


* * *

[ Sídlo Scotland Yardu, Londýn, 10:15 třetí den ]


„Už jste tady, řediteli,“ spustil Drift, když nakoukl do kanceláře zastupujícího ředitele Yardu Dereka Browna.

Zřejmě v sobě držel myšlenku, že tu jsem dneska o něco později, než bývá zvykem, pomyslel si Brown.

„Potřebujete něco?“
„Já…“
„…vyklopte to!“ přerušil ho Brown a mávl rukou, aby vstoupil dovnitř.
„Potřeboval bych dneska volno.“
„Sranda?!“
„Myslím to vážně.“
„Důvod?“
„Jdu do nemocnice na odebrání kostní dřeně,“ odvětil Drift.
„Dobře, povoluje se.“
„Díky řediteli,“ poděkoval a pak ukázal rukou na stůl.
„Co to máte?“
„Zvědavost?“
„Vaše?“
„Nikoliv, ta vaše, Drifte.“
„Ano, přiznávám. Jsem zvědavý. Poslední dobou se toho tady děje hodně.“
„Tohle mi poslal včera kapitán Benoir.“
„Kdo?“
„Je to šéf Crownu.“
„Je snad Francouz?“
„Netuším, ale po včerejší spackané akci mi poslal složku, ve které se můžeme dozvědět něco více o projektu Chamelonik.“
„Sakra!“
„Jo, sakra!“
„A je to tady.“
„A vy jdete do nemocnice, takže bye bye!“ pozvedl Brown svou pravice směrem ke dveřím.
„Šéfe, to nemyslíte vážně?!“
„Tohle ti neuteče. Přijď zítra.“
„Šéfe, vy…“
„…to je rozkaz!“

Brown zvedl hlas a podíval se mu do očí. Bylo to jasné. Dneska spis neuvidím, prolétlo Driftovi hlavou.


* * *

Jakmile analytik odešel z kanceláře zastupujícího ředitele Yardu Brownu, zadrnčel červený telefon.


*

„Ano?!“ ozval se Brown.
„Damian Farklow vás zve na oběd,“ zaznělo na druhé straně sluchátka.
„Jenom mě?“
„Ještě kapitána Yarnicka, kapitána Benoira.“
„Chápu, chce zprávy o tom, co se to děje.“
„To nemohu posoudit. Já jen vyřizuji pozvánku.“
„Dobře. Přijdu.“
„Přesně ve dvanáct, pane.“
„Rozumím.“
„Nashle.“
„Nashle.“


*

Stínový náměstek pana premiéra mě pozval na oběd? Zvláštní, pomyslel si a vrátil sluchátko na místo. Poté pokračoval ve čtení toho podivného spisu.


Projekt Chamelonik


Den první: zahájení 9.5. 1994 v 8.30h Greenwichského času.

Vybráni tři subjekty.

Gregory Fosley, věk 29, zařazení: agent Mi5
Den Rowdy, věk 28, zařazení: Mi5
Sky Waydersová, věk 28, zařazení Mi5


Každý subjekt bude testován odděleně pod dohledem jiného lékaře.

Den druhý: aplikace látky HSR.
Den třetí: Subjekty spolupracují. Na látku reagují příznivě.
Den čtvrtý a pátý: pozorování subjektů.
Den šestý: aplikace látky HSR 2.

Subjekty spolupracují. Mentální úroveň se zvedla o 80%. Rychlost se ztrojnásobila a vnímání je o 60% vyšší než u normálního agenta.

Den sedmý:

Mentální úroveň se zvedla o 90%. Rychlost se ztrojnásobila a vnímání je o 75% vyšší než u normálního agenta. Subjekt č.3 vykazuje mozkovou nestabilitu. Mírná zdrženlivost v komunikaci. Subjekt č.1 a 2. spolupracuje.

Den osmý: Ten večer dochází u subjektu č.3 k zástavě mozkové činnosti na několik minut. Můj subjekt je nestabilní a jeho osobnost se rozpadá.

Den devátý: Subjekt č.1 a č.2 jsou vysláni do terénu.

U těchto subjektů mohu hovořit o úspěchu. První mentální agenti jsou na světě.

Den desátý: Subjekt č.3 je nestabilní, ačkoliv jeho osobnost se stabilizuje.

Den jedenáctý: Subjekt č.3 se prochází po místnosti. Pozoruje, vnímá. Komunikace je na velmi dobré úrovni.

Den dvanáctý: Subjekt č.3 se je podroben zátěžovému testu. Subjekt č.3 je připraven do terénu.

Je to velmi pozoruhodné, ale tak rychlé uzdravení nikdo nečekal. Sky Waydersová je výjimečná…


* * *

„To skutečně je,“ procedil Brown mezi zuby.

Několik stránek bylo začerněných. Zbytek se týkal jen subjektu č. 3.


Subjekt č.3 dosahuje mimořádných výsledků ve všech testech. Začínají se u ní projevovat mentální super schopnosti. Zcela převyšuje ostatní agenty. Zatím si nejsme jisti, jestli dokáže víc, než číst myšlenky. V každém případě je výjimečně intuitivní.


 celkové hodnocení autora: 93.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 01.08.2017, 23:04:37 Odpovědět 
   Zdravím.

Čtivý a dobrodružný příběh s nádechem sci-fi a krimi žánru pokračuje. Sky (zdá se) se vymkla svým "stvořitelům" z rukou a nenechá se jen tak chytit. Fandím ji a jsem zvědavý na to, jak si poradí s dalšími "nepřáteli". Přeci už není obyčejným člověkem, ale napůl drakem...

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 06.08.2017, 7:40:41  
   Danny Jé: Zdravím,

děkuji za komentář. Také jsem její fanda :) ale nebude to mít jednoduché...

hezký den
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
obr
obr obr obr
obr
Hovory k sobě
Ronnie
Vyznání
Járuš
Osud prostých o...
D. V. S.
obr
obr obr obr
obr

Zpověď šedého listu
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr