obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo žije z naděje, zemře hlady."
Walter Benjamin
obr
obr počet přístupů: 2915734 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39654 příspěvků, 5808 autorů a 392676 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Kdo ví ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: ne MOC i duše
 autor asi publikováno: 12.08.2017, 23:26  
...takový banální příběh...
 

Zkontrolovala všechno, zavřela okno. Ještě jednou upravila deku. Vyšla na chodbu. Přijde zase zítra. Ano, samozřejmě. Zase v devět. Jako dnes. Jako každý den. Pak zajede k Věře.
Došla k autu, otevřela. Mobil.
Nebere neznámá čísla, už dlouho. Nechce vědět žádný novinky. Ne, má ráda všechno ve svý lajně. Starý, bez inovací. Novinek už ve svým životě zažila tolik, že je vlastně zázrak, že stárne.
Stárne? Jo, to vlastně ano. To si všimla. To opravdu přehlédnout nešlo.
Takže co? Nebude to brát. Z principu. Ze zásady, je to jedno proč, ale nebude to brát.
Vypnout? Ne, to ne. Nikdy jej nevypíná.
Zařídila všechno, běžný den. Odpoledne fitko, večer doma, nic zásadního. Takový obyčejný den.
Kdo pořád volá? Nechce nic vědět. Už dávno nechce nic vědět. Nic si nekoupí, nikam nechce investovat, nic nepotřebuje. Všechno má, šetřit nepotřebuje a to je tak všechno, čím lze tyhle dealery čehokoli zaskočit, umlčet a s pocitem klidu zavěsit.
Uvařila si čaj s čerstvou mátou, pustila si krásnej jazz a oddala se relaxu. Přesněji chtěla se oddat, ale někdo zvoní. To snad ani ne. Dost otráveně se zvedla z křesla a šla k domácímu telefonu.
Kdyby nevěděla zcela jistě a bezpečně, že nespí, snad by uvěřila, že je to sen. Teda hodně absurdní, spíš navíc nevyžádanej, razantnější povahy by rovnou řekly, že nechtěnej.
Dole stála a zírala do kamery…Taková jedna návštěva.
Napsat, že se to teď nehodilo nejde, nehodilo by se to nikdy.
Rezignovaně ji pustila nahoru.
Proč to vlastně dělá? Tohle vůbec není nutný, potřebný a …Nechce ji tady. Především už nechce žádný informace. Důvody, vysvětlení, zkrátka nic.
Jenže?
Asi to potřebuje, ta návštěva. Stejně by to někdy bylo…Nevyhnula by se…Nejspíš.
Má dost přesný časový odhad. Otevřela když dívka stála za dveřmi, ani nestačila zazvonit. Jejich pohledy se setkaly. Dívčina horká čokoláda se střetla s nekonečnou modří.
Pokynula rukou k pokoji. Posadily se do křesel. Chvilka ticha, mnohem menší než v jakou doufala.
Zalil ji vodopád slov.
Hořkých , smutných, teskných, zklamaných. Usedavých a temných jak nejčernější noc. Skoro se zdálo, že každičké písmenko z těch slov je jeden kamínek, který se postupně odvaluje z tý tolik zatížený duše. S každým jako by její oči byly jasnější a duše lehčí. Věřila, tak úplně, cele a bezprostředně všem svým důvodům. Jak to bylo se svědomím posluchačka zkoumat nechtěla, ani ji to vlastně nezajímalo. Už ne. Už je všechno jasný a konečný. Nic, dál, žádný další jednání tohohle představení už nebudou. Game over. Snad teda…Ne, tohle už je určitě naposled. Možná, že konec finančního toku k jedné platební kartě to dost podpořil.
Zase ticho, tentokrát, zdá se, bez dalšího pokračování.
„Chápete mne?“.
Dívka po ní vrhla ( avšak zcela zbytečně) jeden ze svých nejneodolatelnějších pohledů.
Žádná odpověď? Zvedla se a beze slova odešla. Cvakly dveře. Ticho nabylo na síle. Nějak se roztáhlo všude a zaplnilo každičký kouteček jejího bytu. Nenechalo ani malou skulinku. Možná i ji nějak svázalo. Zůstala sedět. Čekala to? Nejspíš ano, ale takhle?
-----
Ráno – nový den. Běžná rutina. Zacvičila si, posnídala, zamkla, nastoupila do auta.
Políbila jej na čelo, otevřela okno. Rozevřela dnešní noviny a začala číst - od burzovních zpráv, samozřejmě. Tak jako každý den. Už skoro čtvrt roku a ……. Bude tu dvě hodiny dopoledne. Potom zajede k jeho matce, postará se o ni a den uzavře ve fitku, možná večer koncert, divadlo.
----
Na chodbě se letmo pozdravila s ošetřujícím lékařem. Už ví, že žádné zprávy – dobré zprávy. Všichni to vědí. On nejspíš taky.
On? Její muž přece. Ten co leží v apartmá v druhém patře s výhledem do zahrady a terasou. S perfektním servisem, 24 hodinovou službou ošetřovatelky, dokonalou a špičkovou péčí lékařů i sester.
Mohla mu to samé zařídit doma. Samozřejmě, že mohla. Jen tam by bylo divné, že s ním nebydlí. Ona. Jeho manželka. Ta tichá, pečlivá, vždy dochvilná a pečující.
Je to dům, kde už bydlet nechce – ona.
Proč?
----
Protože ty chvíle, kdy byl jejím domovem celá dlouhá léta, jsou nenávratně pryč. Nevrátí se. Stejně jako se už nevrátí ta mladá dívka, kterou musí pochopit. Každá z jiného důvodu.
Ta první proto, že přestala být milována, druhá, protože milovat přestala.
Prožila s ním, ale většinu svého života a zůstat úplně sám si nezaslouží. Nikdo nemá zůstat úplně sám.
----
Ví, jak moc mu na domě záleží, je to jeho chlouba, celoživotní láska. Je skutečně víc než běžně reprezentativní, nádherná zahrada, úchvatný pozemek. Proto dům velice výhodně pronajala a jeho nechala přemístit do tohoto luxusního ústavu. Pořád je jeho „ zákonitá“. Proto může.
Souhlasil? Kdo ví? Po silném záchvatu CMP je zcela odkázán na péči druhých. Nekomunikuje. Sestra i ošetřovatelka jsou přesvědčeny, že v jeho očích vidí radost a naději, když denně přichází.
Kdo ví…


 celkové hodnocení autora: 97.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 aegitalos 13.08.2017, 5:55:25 Odpovědět 
   Čo dodať, je to príbeh vyčerpávajúco beznádejný. Zrejme si podchytila všetko podstatné, naozaj v tej atmosfére už nič nechýba. Možno... Celoživotné dielo je niekedy akoby na ťarchu, že nevieme, čo s ním. Nebolo ale také už na začiatku?
Často myslím na odkázaných ľudí. Nechcem sa zmieriť s tým, že sa stávajú údelom pre iných. Ako to, že homo nekonečne rozumný nevie prísť na riešenie? Tu akékoľvek iné, než vžité riešenie, zaváňa surovosťou. Myslím, že podstatnú časť na tom má kresťanstvo, teda stredoveké moralistické učenie, ktoré vychádza z mágie a nezmyslov, bez akejkoľvek vedeckej hodnoty. Presnejšie: človek nie je dielom boha, ale prírodného výberu. Človek nemá dušu a nie je svätý. Ďalej nemôžem pokračovať, dostal by som sa do konfliktu s vládou stredoveku.
 ze dne 13.08.2017, 8:14:10  
   asi: Jo, někdy něco budujeme a vlastně pro koho? Pro co? Co nám jinýho uniká? Pořád chceme být in a cool, stále nově a jinak.... Taky věda jde stále kupředu... umí nemožné, takřka. Zachraňujeme životy. Najednou se
stane, že čas je nekonečně dlouhý. Máme úplně jiný měřítka a vidíme věci, který jsme nějak odsunuli. A taky možná poznáme, že nic nám není tak úplně jedno a nic není navždy. Některý cesty jsou složitý a možná, že třeba nevěříme na duši, na další věci, ale nejspíš stejně nějakou máme. Mnozí neumí být zcela lhostejnými, čáry který dělaj nejsou úplně tlustý a nekonečný, postavený hráze jsou prolomitelný, všechna předsevzetí jsou přehodnotitelná a oplácet stejným nechceme, možná spíš neumíme.
P.S.
Rozhodně si nemyslím, že kdokoli je bez chyb nebo svatý...:-)
 Šíma 12.08.2017, 23:26:24 Odpovědět 
   Zdravím.

Žádný příběh od Tebe není banální. Co na něj říci? Je zajímavý, jako ze života. Kdo ví, zda se ten muž probere (do normálního života). Ona zůstala sama. Zvykla si? Těžko říci, Tvé příběhy nejsou jednoduché a je nutné je číst vícekrát. Pokud mi něco uletělo, nevšiml jsem si, pak se omlouvám. Kdo ví, jak to vůbec skončí.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 13.08.2017, 0:01:05  
   asi: Jako ze života to být mělo. Nejspíš se to možná někdy i stalo. Někde, někomu. On? Nejspíš ne, už nikdy to nebude jako dřív a právě proto, nezůstane sám. Nejspíš nikdo nechce zůstat sám, byť je vězněm ve svém těle. Možná ty zprávy z burzy slyší, možná je rád, že jeho imperium si vede dobře a možná ví, proč je tady a ne doma. Možná to poslouchá rád, právě proto, kdo mu čte a možná by to ani nemusely být burzovní zprávy. Jenže, to my čtenáři nevíme. Takže ? Kdo ví....:-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
zon
(4.12.2020, 23:27)
Wayne
(1.12.2020, 18:26)
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
obr
obr obr obr
obr
Paladin
No name
Suck it and See
Gorr GrimWolf
Bílý, hebký...
Majrenka
obr
obr obr obr
obr

Rap nevěrné ženy
zorka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr