obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915049 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38999 příspěvků, 5685 autorů a 387130 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Jedna růže pro radost ::

 autor Hromdopolice publikováno: 09.09.2017, 0:10  
I malé gesto může svět udělat lepším.
Žijeme jen jednou, proto žijme naplno.
 

Slunce už vyšlo a já vyhlížela paní Martu. Vždy, každý den, v půl sedmé si vybrala ty nejkrásnější z nás, odřízla vyvolené a odvezla si je s sebou do obchůdku. Svůj obchod pojmenovala květinářství u Marty, originální že?
Včera si paní Marta odnesla mojí sousedku. Byla opravdu krásná, tak jako jsem už i já. Dnes určitě přijde řada na mě. Konečně se podívám do světa a poznám víc, než jen tenhle malý záhonek.
Hele, hele, už jde a jde směrem sem. Panebože, panebože já se tak těším, to určitě budu já. Tak na co čekáš, odřízni mě už!
Au, to bolí! Opatrně!
Konečně! Teď jsem volná svobodná květina. Paní Marta nám říká růže a prý nás lidé mají ze všeho nejradši, proto nás každý den odváží tolik. Možná se vám zdá zvláštní jak, to všechno vím, vždyť přece celou dobu rostu jenom tady na zahradě. No víte, paní Marta si s námi ráda povídá. Tedy spíš takhle, my si nepovídáme, ona nám vypráví. Takže vím i to, že mě teď naloží do auta a odveze do květinářství, kde se na mě budou lidi koukat a pak si mě i koupí. Já se tak těším.
Jedeme už? Já už chci jet, ne tu ležet odříznutá vedle záhonu… Dnes nás teda paní Marta bere hodně, aby nebyl nějaký ten Valentýn. To nás potom jezdí plný auto, pomalu ani kvést nestíháme. No hlavně abychom už byli v obchodě.
Hurá! Konečně pojedeme. Do světa! Akorát bych radši ležela na předním sedadle, tady v kufru je tma, a žádné okno, nic odtud nevidím. Ach jo. Ale kdybych jenom neviděla, jenže víte, jak to my květiny máme, my bez světla nemůžeme být. Tady se mi vůbec nelíbí, chci ven! No to je výborný, vážně jsme se rozjeli a já jsem pořád v kufru. Snad to vydržím, než dojedeme.
Stojíme nebo se mi to zdá? A teď bouchly dveře? My jsme určitě už tady. To jsem zvědavá, jak bude květinářství vypadat.
Konečně světlo! Že bylo na čase, mě z té temné kobky vytáhnout. Město ale moc hezky nevypadá. Jsem ráda, že jsem vyrostla na zahrádce, na vesnici. Tady je to všude asfalt a beton. To bych tak hezky nevykvetla, kdybych rostla ve městě.

Pět lidí si tu dnes koupilo květiny a na mě se ani nepodívali. A to už je poledne! Lidé vůbec nemají vkus. Třeba paní, co sem zavítala před chvílí, si koupila slunečnice. Proč si proboha kupuje slunečnice místo růží? Copak vypadají lépe než já? Nemyslím si, spíš opravdu paní nepozná krásu. Tak je to.
Pozor, někdo jde dovnitř. No ten je pěkný, fešák. A ty krásný oči. Paní Marta říká: Oči jsou okna do duše. Jestli je to pravda, tak tenhle mladík má tu nejkrásnější duši na světě, to vám teda povím. Třeba si přišel zrovna pro mě.
„Dobrý den.”
„Dobrý den, co si přejete?”
„Růži prosím, jednu.”
„Jen jednu?”
„Ano.”
„Hned vám jí donesu. A růže je pro slečnu?”
„Ano, pro slečnu.”
„Tak to vám vyberu tu nejkrásnější.”
„To byste byla zlatá.”
„Tak tady to je. 25 korun poprosím.”
„Tady. Děkuji, nashledanou”
„Nashledanou a přeji hezký den.”
On si mě vážně vzal. Teď se může jít slunečnice bodnout, mě si odnes ten nejlepší zákazník. Jsem celkem zvědavá, jaká bude jeho slečna, jestli bude taky tak pěkná. Aby si mě vůbec zasloužila.
Takhle se mi to líbí, jak na mě teď všichni koukají. Mohl by mě chlapec ale nést trochu výš. Nese si mě u boku a lidé na mě tolik nevidí. I tak nám to spolu sluší!
Podívejme se, tamto děvče po nás nějak pokukuje. Jestli to nebude ona? A už se i usmívá, je to ona, jeho slečna. Je hezká, moc hezká, ta si mě zaslouží. S tou mi to bude taky slušet.
„Ahoj.”
„Ahoj”
„Moc ti to sluší. Pro tebe.”
„Jéé, děkuju. Ta je krásná. Akorát jí teď budu muset celej den nosit s sebou.”
„No, to mi nedošlo…Tak jí tu nech.”
„To je škoda!”
„Tak jí někomu dej. Stejně jde o to gesto víc, než o kytku. Uděláš někomu radost.”
„A komu jí mam dát?”
„Třeba támhle paní.”
„Jako, že za ní mam jen tak jít a dát jí kytku.”
„Jo.”
„To je blbý.”
„Proč je to blbý. Vždyť jí to určitě potěší.”
„Ale prostě je to divný”
„Věř mi, bude ráda. Jestli chceš, tak jí tu kytku donesu já.”
„Tak jo.”
Já pro vás nejsem dost dobrá? Prý jsem jenom gesto. To je vrchol! Jen mě odnes, měla jsem tě ráda, ale už nemám. Chci k té paní!
Takhle se mnou zacházet. Podávat si mě jak horký brambor. Přitom jsem tak krásná. Kdyby byli všichni jako paní Marta, to by bylo skvělé. Paní Marta si nás hýčkala, protože věděla, jak jsme úžasné.
„Dobrý den.”
„Dobrý den.”
„Tahle je pro vás.”
„Ježiš. Děkuji mladý pane. A za co to je?”
„To je jen tak, pro radost. Jestli se vám líbí, nechte si jí, jestli jí nechcete, pošlete jí dál a udělejte radost někomu jinýmu.”

----
Takže tady zůstanu? Už si mě necháte? Nebo se mě zase zbavíte, jak nějaké kopřivy?
Tady, zdá se, opravdu zůstanu. Snad mi ženská vybere pořádnou vázu, alespoň tohle by pro mě mohla udělat. Tuhle ne, ta je ošklivá. Tu druhou! No výborně, napouští vodu do té ošklivé. Mám já ale štěstí! Taková krásná jsem a budu trčet v takové ošklivé váze.
Brr. Ta voda je moc studená. Studená voda mi nedělá dobře.
Kam mě to nese? Jo takhle, tak to jo. Přímo doprostřed stolu, aby na mě všichni viděli. To se mi líbí. Tady na stole je to hezké, i okno je blízko. Když na mě svítí sluníčko, to mi naopak dělá moc dobře.
Dnes už však nevysvitne, je skoro noc a všichni už šli spát, asi se taky trochu prospím. Byl to náročný den.
„Psst”
Co to bylo?
„Psst, tady, v květináči.”
„Kdo si a co mi chceš? Vypadáš jako salát, ty rostly u sousedů na zahrádce. Neměla jsem je ráda. Byly celý zelený, jako ty. A pořád na nás neslušně pohvizdovaly ”
„Já nejsem salát, jsem pokojová rostlina.”
„A co mi chceš, pokojová rostlino?”
„Vypadalas smutně. Jenom jestli si třeba nechceš popovídat?”
„Nechci, je mi smutno. Z lidí a ze všeho. Představovala jsem si to jinak.”
„Co sis představovala jinak.”
„Nic.”
„Mě to klidně říct můžeš, já to nikomu neřeknu. Jak bych taky mohla, že jo. Z toho květináče jen tak neuteču.”
„Hehe, to je vtipný. Květináč”
„Povíš mi to? Já jsem tady už dva roky žádnou kytku nepotkal. Nemam si s kym povídat.”
„No dobře, tak já ti to povím, saláte.”
„Nejsem salát.”
„No tak promiň… Prostě celý život jsem kvetla na záhonku, abych byla tak krásná, jak jsem. Starala se tam o mě, o nás, paní Marta. Byla moc hodná a měla nás ráda. Říkala, že i lidé nás mají rádi, že si nás koupí a budou z nás mít radost. Ale tak to vůbec nebylo.”
„A jak to bylo?”
„Nejdřív si mě nikdo nechtěl koupit. Pak si mě koupil jeden mladík a dal mě své slečně. Zdálo se, že se jí líbím, ale pak řekla, aby mě dal někomu jinému. On si mě vzal a dal mě jedné staré paní, aby jí udělal radost. Ta paní mě pak dala další paní, prý zase, pro radost. Celý den si mě lidé takhle přehazovali a tak jsem skončila tady. V ošklivé váze a povídající si se salátem.”
„Nejsem salát. Jinak nevím proč si smutná, vždyť naopak lidé jsou hodní. Chovají se k sobě hezky. Předávali si tě, aby si navzájem udělali radost, jen tak. To je přece krásný.”
„Ale přehazovali si mě, jako bych byla ošklivý brambor.”
„Naopak, brambor by nikomu radost neudělal. Předávali si tě jako krásnou růži, protože to ty si. Předávali si tě jako dar, aby zlepšili den tomu druhému.”
„Ale já myslela…”
„Co já bych dal za tvůj život. Prožila si tolik dobrodružství. Vyrostla na záhonku, poznala město, obchod a tolik lidí. Rozdala si tolik radosti, kolik někdo nerozdá za celý život. Měla bys být šťastná. Já celej život jenom rostu tady na okně v květináči, nikdy se nikam nepodívam a radosti taky tolik nerozdam. Můžeš odejít s vědomim, že tvůj život měl smysl a udělal ze světa aspoň na chvíli lepší místo.”
„Máš pravdu! Lidé nejsou zlí, jsou skvělí! Jsem ráda, že jsem tě poznala sa… pokojová rostlino. Jsi chytrá. A já jsem teď šťastná. A až zvadnu, budu vědět, že jsem žila naplno a zvadnu s klidem na duši. Děkuju ti.”

----

A zvadla.


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 asi 09.09.2017, 15:56:09 Odpovědět 
   Bez kořenů, bez trnů, usušená, přesto krásná i šťastná. ...Růže..:-)
 aegitalos 09.09.2017, 15:37:12 Odpovědět 
   Netradičné témy, asi máme niečo spoločné. Očakával som dilemu, že rezaný kvet je umierajúci organizmus, kdežto ten v kvetináči je v pohode. Ako by to asi bolo, keby ľuďom rezali nohy a nejaké bytosti by sa obdarovávali ľuďmi s urezanými nohami.
Prvé narodeniny mojej nastávajúcej vyzerali takto: Priniesol som jej ruže, hodila ich na stôl, vraj si ich nechá uschnúť. Bolo to u mňa, takže po mesiaci som ich vyhodil. Mne je zle, keď pri svadbách je zem pokrytá dokaličenými kvetmi. Nie, to nie ja som blázon, ale ženy.
Inak akéže rezané kvety a vôňa. Kvety sa nekonzumujú, tak sú nadopované postrekmi do takej miery, že je riziko ich mať doma. Raz som kúpil v Rakúsku vianočný stromček - jedľu. V teple v izbe sa vytasila takým smradom od postrekových látok, že sme ju po dvoch dňoch vyhodili, aby sme nepodochli.
 Šíma 09.09.2017, 0:09:40 Odpovědět 
   Zdravím.

Zajímavé vyprávění ze strany rostliny (růže). Povídání je to nevšední a úsměvné. Až na ten konec, kdy naše růžová hrdinka zvadla. Ale poselství tento příběh má, udělat někomu radost, třebas jen na chvíli.

Hezký večer a múzám zdar.
 ze dne 09.09.2017, 12:46:36  
   Hromdopolice: Zdravim,

děkuji za komentář. Netřeba být smutný, sice zvadla, ale s klidem na duši a hlavně ne zbytečně :).

Přeji hezký den.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
ERROR
(4.1.2019, 21:27)
abeekr
(2.1.2019, 17:57)
Elvíra
(30.12.2018, 14:05)
Bábovka
(17.12.2018, 23:53)
obr
obr obr obr
obr
Osud prostých o...
D. V. S.
Nekropotence3
kilgoretraut
BARIKA
Danny Jé
obr
obr obr obr
obr

Odjezd
Malíř
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr