obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."
Publilius Syrus
obr
obr počet přístupů: 2915109 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39051 příspěvků, 5697 autorů a 387937 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Horár a pes ::

 autor aegitalos publikováno: 28.10.2017, 22:35  
Za časov oných diali sa veci veselé.
 

HORÁR A PES


Za dávnych čias, keď sa pivo sypalo a borovička mala penu, býval na Hradišti šenk plný stálych hostí. No hostí... to je príliš pekné slovo. Ožralov, tak je to! Každý deň, každý boží i ateistický deň. A na svet sa neusmievalo slniečko, ale akýsi blázon a nad potokom Smrtka brúsila kosu.
Bolo teplo. Také ľudské a smradľavé. Pri výčape sa pofľakoval Fitipaldi. Jeho občianske meno bolo vážené a spravodlivé: Gaža. Ale kto by ho mal za občana, riadne by sa sekol. Bol to ozajstný dedinský blázon s talentom od narodenia. Celý celučičký v tmavom obleku s kravatou, aj keď hycovalo ako na Sahare a na hlave klobúk. Všetkým na svete dodávajú okuliare výzor inteligenta, len jemu výzor blázna.
„Tak čo je, Emerson, kto ti zaplatí?“
Fitipaldi sa bezradne pozrel po hosťoch. Krčmár by mu rád nalial, nech je prča.
„To... to...,“ on aj koktal. „To je jedno.“
A vyceril zuby.
Vtom zaznel spoza dverí buchot. Treskot, kopanec a spadli prepravky. Tie prázdne, našťastie.
„Jebemti!“ uľavil si ktosi.
Dvere sa rozleteli a v nich pes. Na špagáte, za ním sa terigal vysoký statný chlap v zelenom mundúre.
„Máš tu tmu jak v prdeli!“
„Ale vitaj, Alojz! Čo to máš, čokla?“
Obrovská hlava sa sklonila k zemi. Cez čiernu bradu po zem ani nedovidel.
„To som dostal od jedného. Za drevo.“
„Nač ti je? Kopni ho do riti.“
„Ti dám! To je múdry pes. Volá sa Astor. Astor, k nohe!“
Pes civel na tú chásku pohľadom akože: Čo je, vy ľudské trosky!
„Je to foxteriér. Presne takého potrebujem.“
„Aby ti sliepky podrhol?“
„On bude sliepky ochraňovať.“
Niekto sa nechutne zarehlil.
„Pred líškami.“
„Myslíš, že to rozozná?“
„Ty si chuj. Nalej mi, nech nezomriem.“
Zachytil lesk šialených okuliarov.
„A ty čo tu stojíš?“ oboril sa na Fitipaldiho. „Naštartuj!“ A mrkol na krčmára.
Fitipaldi jazdil kedysi na tatre. Aspoň to tvrdil. Aj na formule jedna. Nemal problém presedlať. Jeho najväčším výkonom bolo, keď vyslobodil tatru uviaznutú v bahne močiara za dedinou. Vyhodil šoféra z kabíny a ukázal mu, ako sa to robí. Takto:
„Vŕŕn-vŕŕn,“ Fitipaldi dupkal nožičkou akože na plyn. Hodil do seba borovičku.
„Tŕŕŕ...“ od úst mu prskali sliny. Cúval. Od verí do skladu sa náhle rozletel, až mu sako zavialo ako vo vetre. Bravúrne vybral zákrutu okolo stola, muchy sa splašili a z popolníka odfúklo čosi toho prášku. Túroval motor až mu hrdlo chripelo, zaradil rýchlosť, prevodovke spočítal zuby, turbo hvižďalo a keď zabrzdil, ventily si odfúkli. No mal to nacvičené dokonale.
„Hocte mi niečo pod kolesá,“ vyzval divákov.
Hodili mu popolník.
Šliapol naň a zabral zadnými, až to nebohé sklo odletelo do steny. Rozzúril sa načisto a nevšimol si, že je tam križovatka a nabúral do krčmára.
„Čo je! Tuším máš prechlastaný motor.“
Pilota F1 to neodradilo. Postavil sa na všetky štyri a doskackal na nich k výčapu. Narovnal sa.
„Ešte... natankovať. Ešte...“
Astor povedal haf, aj jemu sa to ľúbilo.
„Nalej mu tam,“ bavil sa horár. „Dáš si aj rum?“
„Benzínu... teho benzínu!“
Dali mu rum. Keď prejazdil celý chotár a už nevidel na cestu, poradil mu krčmár, nech zaparkuje. Fitipaldi nacúval zadkom na stoličku, ale nedobrzdil a prevrátil sa dozadu. Astor mu naštekal do ožralov a chcel mu zobrať vodičák.
„To je pes, čo! Aký múdry!“
Horár a pes sa podobali. Obaja mali brčkavé vlasy. Vyzerali ako bratia. Aj múdro sa tvárili, najmä pes. Už sa tešili, ako zakrútia krkom líškam. Najmä horár sa tešil.
„Nalej mu.“
„A čo mu mám naliať?“ čudoval sa krčmár. Pes bol tiež zvedavý, čo mu nalejú.
„Trochu piva.“
Dali mu do misky, ale pes to len oňuchal a s hnusom sa odvrátil.
„Však on si zvykne. Rum!“
Keď išli po záverečnej domov, pes cestu ešte nepoznal. Ani horár ju celkom nepoznal, zdala sa mu akási divná. Pýtali sa okolitých psov, tí ich všetci hlasno posielali do hája. Konečne našli most cez potok. Ale boli na ňom z druhej strany.
„Však my už sme doma, Astorku.“
„My sme cez ten most už raz išli,“ vysvetlil záhadu Astor. „Ale ty si spal.“
Horárovi to prišlo logické a pochválil to zviera za zdravý rozum.
Vykopli bránku, lebo sa nedala otvoriť a ocitli sa na dvore. Tak toto je to kráľovstvo, kde bude Astor drhnúť líškam krky! Ale najprv predstaviť sa domácej pani.
Otvorili na dome, dalo sa. Aj svetlo zažali. Z dverí oproti vyšla veľká biela pani v nočnej košeli. Z iných dverí vyšla mačka Alica a pretierala si oči. Potácala sa od únavy a mrzuto švihala chvostom. Zamňaukala. To bolo posledné, čo stihla povedať.
Foxteriér vyrazil ako torpédo. Napálil do nej tak prudko, že ju ani nestačil zadrhnúť. Do mačky sa v momente vrátil život, a keďže za chvostom mala smrť, zahrabala na dlažbe ako auto na šmykľavej ceste. Ani pes nebol úspešnejší, až keď obaja zacítili pod nohami pevnú zem – koberec, rozpútala sa bláznivá naháňačka.
„Čo je to?!“ zvrieskla pani.
„Pes. Mám nového psa.“
„Chyť ho!“
Astor vpálil panej pomedzi nohy a tá, chrániac si to najcennejšie, skydla sa na zem ako boh káže. Mačka vpredu, pes vzadu, niekedy aj opačne. Vyskočili na stôl, napodiv aj pes a zoskočili dole. Večera sa váľala po zemi.
„Chyť ho, čo stojíš!“
„Prečo, však nič nerobí,“ bránil sa horár.
„Zavri dvere, nech neujde!“
„Kto?“
„Alebo ich otvor...“
Pani horárová bola kvôli niečomu zúfalá, toto nedopadne dobre. Snažila sa bežať, či čo to bolo a niekoho z tých dvoch chytiť. Horár sa chytil zárubne, aby mu neušla zem pod nohami.
„Však nič nerobí,“ zopakoval.
Mačka v zúfalstve zvolila zlú taktiku. Hoci domácnosť dobre poznala, zrazu akoby ju nepoznala. Vyskočila na kuchynský šporák. Zabudla, že pred spaním ho panička naládovala drevom. Teraz zistila, ako to páli.
Vyskočila kolmo hore a znovu dopadla na všetky štyri. Zvrieskla, ako mačky vedia zvriesknuť a na druhý pokus nabrala správny kurz: skok na záclonu na okne. Zakvačila sa do nej a pes napodiv tiež, len ona mala pár centimetrov náskok. Než sa vyšplhali hore, spadla záclona i s nimi dole. Zamotali sa do nej, čo zabránilo ďalšej naháňačke a pani domu mohla vstúpiť do deja.
„A von!“
„Kto?“ spýtal sa značne neistý pán horár.
Jeho žena zatiaľ trpezlivo vyplietala škriabajúcu mačku z milovanej záclony.
„Obaja!“
Tú noc strávili v stodole na slame. Brčkaví bratia: človek a pes. Líšky im spievali dobrú noc.


 celkové hodnocení autora: 97.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 28.10.2017, 22:34:26 Odpovědět 
   Zdravím.

Úsměvné povídání, díky za humorný příběh nejen o horárovi a jeho psovi, ale i o Fitipaldim (či jak se ten vesnický blázen jmenoval). Svérázné postavičky dodávají příběhu jistou uvěřitelnost a kdo ví, jak to doopravdy bylo.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 29.10.2017, 11:02:21  
   aegitalos: Ahoj! Som rád, že sa páčilo. Príbeh o horárovi a psovi je reálny, rozprával mi ho syn toho horára. A Fitipaldi, to bol skutočný človek, sám som ho spovedal z jeho zážitkov, jeho prezývka taká naozaj bola. Aj to jeho blbnutie v šenku sa stalo. Boli ešte všelijaké iné postavičky, ale to zas niekedy nabudúce.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Maura.A
(20.3.2019, 22:36)
Danny Rain
(13.3.2019, 14:09)
Moni mini
(10.3.2019, 15:31)
Jan Zindulka
(9.3.2019, 17:09)
obr
obr obr obr
obr
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
Skryté pocity
Domčuška@liasPoppy
Otázka důvěry
Werrona
obr
obr obr obr
obr

Moje volba
kraaska_
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr