obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel všech - přítel nikoho."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915346 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39471 příspěvků, 5737 autorů a 390240 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Magie dřevostavby v Novém Veselí část 1 ::

 autor Džordž J.S. publikováno: 22.12.2017, 22:04  
Zážitky autora v budoucí knize "Magické zážitky ze Žďasu"
 

59/1

Magie dřevostavby v Novém Veselí - část 1


V roce 2017 dokončili stavbu rodinného domku švagrová Džordže, Lída a její manžel Michal. Byla to menší jednoposchoďová dřevostavba, s přístřeškem pro auto, na Polní 400. Domek je součástí nové domkové výstavby ve vesnici Nové Veselí. Vesnice je na Vysočině, jen pár kilometrů od Žďáru nad Sázavou. V této vesnici má chalupu i prezident republiky Miloš Zeman.
---------------
Pro zajímavost je zde uvedeno pár řádků o nynější Zemanově chalupě a o jejich původních obyvatelích. Začneme ale úplně z jiného, vlastně opačného konce:
Někdo z rodiny dřívějších majitelů Zemanovy chalupy pracoval na stejném pracovišti jako Jirka - budoucí Džordž. Odtud jsou tedy další informace. Do konstrukce investic na Žďase na nějaký čas nastoupil po průmyslovce ve Žďáře Honza Pliszka nebo snad Plička. (Snad to jméno není tolik zkomolené. Paměť už tolik neslouží.) Muselo to být nějak před letopočtem 2000. Do té doby tam totiž Džordž pracoval. V té době se v konstrukci pracovalo na mechanizaci dopravy legur (přísad do oceli) do elektrické obloukové pece a pak na následných investičních akcích sekundární metalurgie. Což je rafinace (probublávání) oceli argonem v pánvové peci. Džordž pracoval na dopravě legur do zásobníků pomocí samo-vyklápěcí přepravní bedny.
(Ze zásobníků se legury pouštěly na vibrační dopravníky, kde se zvážily. A pak se pouštěly skluzy do pece.)
Vlastní Džordžova práce byla na té samo-vyklápěcí bedně. Z té doby je tu jeho vzpomínka na Honzu. Ten mu podle strojařských výrobních výkresů vyrobil papírový model té bedny. Džordž měl pak na nějaký čas krabičku na propisky, gumy, šroubky a jiné drobnosti.
Bedna pracovala tak, že jeřábník závěsem za přepravní čepy na bedně dopravil bednu nad zásobník. Tam ji položil opěrným čepem bedny na vidlici zásobníku. Vlastně ji trochu za tu vidlici pověsil. Pak začal spouštět závěs zaháknutý za přepravní čepy dolů. Bedna pak začínala čím dál víc viset za opěrné čepy na vidlicích zásobníku. Začala se otáčet okolo opěrných čepů ve vidlici, vyklápět se a vysypávat. Až byla bedna dostatečně vykloněná a vysypaná, tak ji zase jeřábník zvedl za přepravní čepy a přepravil k nakládání.

Honza bydlel v Bohdalově. Je to kousek od Veselí, kde měl rodovou chalupu s tatínkem. Prý jeho předkové byli polští šlechticové, snad zemani. Z Polska přišel nějaký předek do Veselí, kde se usadil. Na chalupě na zdi měli rodový znak těchto šlechticů. Po čase rodovou chalupu prodali. Prý to bylo malé, ale i přesto to koupil nějaký politik. A vida, on se z něho vyklubal prezident republiky.
S Honzou byla ještě jedna zajímavá příhoda. Když jsme se ho v práci ptali, co dělal o dovolené, odpověděl, že si hrál na rybníku na prezidenta. Všichni jsme se tomu v práci smáli. V té době totiž běžela v televizi reportáž o ruském prezidentovi, jak na nafukovacím malém člunu je na hladině někde na jezeře. Honza měl snad jen nafouklou pneumatiku z traktoru. Ale lebedil si stejně jako ten prezident. A největší záhada je ta, že za pár let později bylo ukázáno v televizi, jak si prezident Zeman lebedí snad na stejném rybníku na nafukovacím člunu, úplně stejně jako Honza.

--------
Přes Honzu, Žďas a zajímavosti z Veselí se konečně dostáváme k dřevostavbě, kde by snad měli kdysi proběhnout nějaké magické události.
To základní na stavbě prováděla firma. Ty menší věci, plot, dlažba, obezdění přístřešku na garáž a jiné si už stavebníci dodělávali svépomocí. Džordž tam několikrát přijel na kole ze Žďáru. V domku už se bydlelo, ale ještě se dělaly dodělávky. Když dorazil, tak právě Michal se svým tatínkem, který byl zedník, hladili omítku přístřešku na auto. Na chvíli se zastavil u dokončované zdi a zavzpomínal, jak totéž kdysi prováděl na chalupě ve Strážku. Pak se rozloučil s chlapy a šel dovnitř za Lídou. V kuchyni už seděla jeho žena Lenka, která přijela autobusem. Lida je trochu pohostila. Něco se povídalo. Děti byly v horním patře a hrály si. Byl obyčejný den. Jen Džordžovi se honily hlavou vzpomínky na dřívější magické události spojené s touto chalupou.
59/2



Byly to takové záblesky obrazů pohledů do budoucnosti v minulosti na tuto chalupu. Jen budoucnost právě nastala. Záblesky byly zpřeházené, neurovnané, aby kdyby je zahlédl někdo nepovolaný, neměl tušení, o co jde. V knize už ale můžeme všechno časově poskládat. Tato stavba se stala cílem, na který se v minulosti a dávných časů telepaticky střílelo. Zde jsou kontakty této stavby s dávným vědomím:

První záznam, který si Džordž uvědomil, byl z doby, kdy ještě žila jeho babička. Bylo mu tak čtyři, pět let. Babička seděla na židli na dvorku strážkovské chalupy. Bylo letní, teplé, sluneční počasí. Babička se rozhlížela ze židle a říkala:
"Tam to budou mít hezký. A kdo že tam vlastně bude bydlet?"
Tatínek a teta Málča pak vysvětlovali příbuzenské vztahy v budoucnu. Ale asi dost nešikovně. Babička to moc nechápala.
Malý Jirka - budoucí Džordž si opodál hrál na dvorku. Trochu se koukal, co to tatínek a příbuzní s babičkou na židli vyváděli. Jasné mu nebylo vůbec nic. Až za řadu desetiletí si tuto vzpomínku dokázal vysvětlit. Babička totiž časoprostorově svým vědomím seděla v budoucí kuchyni a očima Džordžovy manželky Lenky se rozhlížela po nádherném vybavení kuchyně.

Druhá událost proběhla, když Jirkovi bylo šest, sedm let. Do chalupy přišel na pozvání na návštěvu asi nějaký příbuzný, nebo jen známý. Byl zednický mistr. Radil tatínkovi, jak po povodni ošetřit mokré zdi. Stáli u boku chalupy. Tatínek také poprosil zednického mistra, aby Jirkovi ukázal, jak se hladí čerstvá fasádní omítka na zdi. Zkratka, jak se hladí zeď. Mistr zedník vzal do ruky hladítko a asi půl metru před skutečnou zdí ukázal nějaké tahy hladítkem. Pak to zkusil Jirka. Asi navázal nějaké spojení a dělal naprosto stejné tahy. Možná se mu před očima vybavila nějaká zeď. Paměť si to už ale nedokáže vybavit. Tomu přihlíželi i sousedovi kluci. Zkusili si sto také. Těm to ale nešlo tak dobře. Nepodařilo se jim totiž navázat spojení. Když bylo po předvádění, řekl mistr: "Klukům to moc nejde. Ti zedníci nebudou. Ale Jirka ten to skutečně bude dělat. Tomu to jde. Ten by mohl být zedník."
Odpoledne se ptal Jirka tatínka: "Já tu zeď opravdu budu dělat?"
Tatínek odvětil: "Ty ne, ale musíš to naučit nějakého Michala a ten to bude dělat se svým tatínkem, zedníkem."
Zatím čas běžel dál a všechno upadlo v zapomnění. Jestliže se ale podíváme do budoucna, tak tu zeď skutečně dělal Michal se svým tatínkem.

Pak se Jirkova rodina přestěhovala do Žďáru. V patnácti Jirkových letech se planety sluneční soustavy zase pokládaly do správného postavení a v letních měsících začaly přípravy na uskutečnění dalšího průzoru do budoucnosti. Tatínek řekl Jirkovi:
"Ve hvězdách už je napsáno, kde se sejdeš se svou budoucí nevěstou. To setkání se musí dobře připravit, aby všechno dopadlo dobře."
Jirkovi se to moc nelíbilo, že se rodiče pletou do jeho osobních záležitostí. Ale co měl dělat. Informace měli oni. A věděli toho mnohem víc. Tatínek dodal:
"Ve Veselí je na konci vesnice rybníček a u něj je louka. To místo je na té louce."
Patnáctiletý Jirka si pomyslil:
"Přece nepojedu bůh ví kam na nějakou louku. A Jak bych se tam dostal?
Tatínek Pokračoval:
"Dostaneš se tam autobusem. To by se ti ale nelíbilo. Nebo na kole. Kolo máš od dvanácti, a stejně se touláš po okolí. A na rybník Rendlíček jsi kdysi došel pěšky. Je to stejným směrem jako na Rendlíček, ale ten je mnohem dál."
Tatínek už měl všechno promyšlené a jen dával pokyny:
"Vezmi si mapu. Kompas nebo buzolu nemám. Ale zorientovat mapu podle sluníčka a hodinek dovedeš. Můžeš tam jet po silnici. Ale to je nebezpečné. To tě může někdo srazit. Má takové tušení, že kdybys jel tudy, že to udělá někdo schválně a ještě ujede.
59/3


Lepší je to polní cestou, od Kameňáku lesem a pak kolem polí až na kraj vesnice ke kravínům. Když vjedeš do vesnice, tak ten rybníček je nalevo. Tady už je vidět louka. Napřed si to jeď obhlídnout, ať pak nebloudíš. Vezmi si sebou kamarády, třeba Jirku Višků. I tam může být nebezpečí. Možná si to půjde obhlídnout i nevěsta, takže se tam můžete potkat i dřív."

Nejprve to vypadalo, že Jirka nikam nepojede. Zmařily by se tak všechny magické plány a všechny předpovědi. Teta Jindra dokonce už začínala propočítávat varianty pro teto případ. Říkala:
"Bylo by to složité a těžší pro Jirku v budoucnosti."
Pak ale tyto výpočty budoucnosti použila jinde pro blafovací účely. A pravá budoucnost byla tak skryta i v imaginárním prostoru. Teta tak zmátla plno nepřátelských mágů, díky dokonale propracovaným detailům varianty budoucnosti.
Tatínek si ale nikdy nedělal legraci a blamáže. Vždy to myslel vážně, vždy myslel na Jirku a ostatní členy rodiny. Měl to vždy promyšlené. Když navíc Jirka viděl, že se stará i o to, aby se mu nic nestalo, nakonec řekl:
"Tak já tedy pojedu."
Domluvil se s Jirkou Višků a vyjeli. Doputovali nakonec lesa a chvíli přemýšleli, kam dál. Tehdy ještě znali směr souběžné silnice a vydali se doprava. Pak se ale nějak se směrem v hlavě zatočili. Když se objevila zatáčka doleva, říkali si:
"To vede někam divně. Musíme se vrátit na rozcestí a jet tou druhou cestou."
Jeli dost podobným směrem. Po čase si pro jistotu zorientovali mapu podle sluníčka a vydali se odbočkou doprava. Byla to ale hrozná hrbolatá cesta. Když se rozhlíželi, kudy by se to dalo objet, všimli si v dálce na vrcholu za kopcem vyčnívající střechy. Jirka Višků řekl:
"Támhle to je Veselí. To už trefíš. Mě se nechce po těch hrbolech. Já už se vrátím."
Zbytek cesty dojel už Jirka sám. Projel kolem kravínů a na silnici potkal tři hezké holky na kolech. Pozdravili se a dali se do řeči. Bylo to pro všechny milé setkání. Dvě byly velmi pěkné a jedna byla obyčejnější. Jirka se se všemi bavil stejně spravedlivě. Povídali si, kdo kam půjde po prázdninách po devítiletce na školu, nebo už tam je. Odkud kdo je. A vyměňovali si samovolně milé pohledy. Přišla řeč i na to, co dělá Jirka ve Veselí. Řekl jim tedy, že si jde obhlédnout místo, kde se má za nějaký týden setkat se svojí budoucí nastávající. Prý je to napsáno ve hvězdách. Ale kdo to je, to neví. Že je to nějaká magická louka, kde se tyhle věci dějí.
Holky říkaly: "Vem si sebou kamarády. My se tam podíváme taky."
Po chvíli holky řekli: "Počkej my se poradíme."
Poodešli kousek dál. A začaly se spolu bavit. Ale Jirka je stejně trochu slyšel. Povídaly si:
" Baví se s námi se všemi stejně. To je tak chytrej?" "Ne, to je tak spravedlivý férový." "A chytrej je taky" "Toho chci!" "Ne já ho chci!" "Ne Já!" "No to se uvidí."
Bylo vidět, že jsou to všechny dračice.
"Tak jdeme!"
Přišly za Jirkou a všechny tři ho začaly najedou balit. Jirka jim sotva stačil všem třem férově odpovídat. Pak v klidu později někde doma přemýšlel, jakou ty nabídky měli cenu. Ty dvě hezké to sice myslely vážně, ale jen napůl. Když by se objevil někdo lepší, tak by to pak skončilo zklamáním. Neměl pro ně tak velkou cenu, jak nejcennější kov. Byly by pak schopny jít někam jinam. U té obyčejné byla v jejích očích větší upřímnost a opravdovost. Když by zvolil tuhle, bylo by to mnohem více nadějné. Jen měl otazník u těch dvou zbývajících hezčích. Byly to dračice. Záviděly by asi té třetí a chtěli by jí to překazit. Všechny nabídky byly do určité míry opravdové, ale bylo tu riziko s otazníkem. Pak se začaly loučit a ta obyčejná řekla. Až to řekneš kamarádům tak na nás zapomeň. A skutečně se tak stalo. Byla to čarodějka.
Jirka pak o holkách řekl kamarádům, Jirkovi Viškovi, Karlu Veselému a Láďovi Pryclovi. Uvažovalo se i o Karlu Pohankovi. Pak Jirka na všechno zapomněl. Kamarádi se ale u něj stavili a připomněli mu cestu a příští neděli se vyjelo zase na kolech. Bylo jim asi 15 let a měli poslední prázdniny po devítiletce a před střední školou, nebo učením na řemeslo. Projeli kolem rybníku Kameňák. Projeli lesem a vjeli do malého háječku. Na cestě bylo několik chlapů. Zastavili kluky na kolech a pustili se do nich, jako kdyby to byli policajti.
59/4



Co tady děláte? Jak se jmenujete? Co dělají vaši rodiče? Jsou ve straně? Kluci odpovídali: "Jedeme se jen projet. Říkali svoje údaje o sobě. Pak jeden chlap řekl ostatním: "Nic zvláštního:" Další se zamyslel a řekl: "Není někdo z vás Džordž? Kluci krčili ramena. Jirka S. se ujal slova: "Já nevím, ale anglicky George znamená česky Jiří. Takže bych to mohl být třeba já, nebo tady Jirka Višků. Ale nevím." Chlapi se zamysleli a řekli: "Tak na všechno tady zapomeňte a jeďte." Tuto zapomínací formuli opakovali klukům i během výslechu.
Když už na kolech trošku popojeli, zaslechl Jirka S. ještě, jak si chlapi povídají: To byli jen kluci, co se jeli projet. Tam žádnej Džordž nebyl."
Kluci šlapali na kolech a pomalu se už začalo z paměti vytrácet toto setkání s chlapy. Aby to nezapomněli, začali si to připomínat: "Co to bylo zač?" Že by tajní?" "Já už si nic nepamatuji." A co měli s tím Džordžem? Při psaní těchto řádků bylo už jasné, kdo to byl. Byli to oražení komunisté, možná vesničané z Veselí, a nebo ze Žďáru tatínek čarodějky komunista, a to z důvodu věštby, že Džordž zavaří pořádně v životě jeho dceři čarodějce, smrťačce. Proto dotaz na Džordže.
Kluci kus popojeli lesní cestou, která se občas měnila na polní. V zatáčce u dalšího lesíku potkali skupinu asi čtyř kluků na kolech. Všichni sesedli z kol. Jirkovi kluci se už připravovali na bitku. Jeden z protějších kluků zavolal: "Kdo z vás je Džordž?" Jirka S. odpověděl: "Asi já." Kluk přišel před Džordže a řekl: "Džordži, děláš dobře, že jezdíš s ochranou." Pak zavolal: "Jedeme a na všechno zapomeňte!" Vyjeli i Jirkovi kluci a povídali si: "Co mají všichni s tím Džordžem? To je nějaký divný." Popojeli asi 100 metrů do místa, kde se minulou neděli zastavil Jirka S. s Jirkou Višků a říkali si, že to asi nikam nevede a pak se otočili a jeli polní oklikou. Jirka S. vykřikl: "Zastavte, něco vám musím říct." Vybavili se mu totiž vzpomínky, co se asi před jedním až čtyřmi roky dělo na této cestě. Jirka S. začal vyprávět klukům: "Asi Před dvěma roky jsem jel tudy na kole a potkal jsem tyhle kluky. Zastavili mě a řekli: "Tudy nejezdi, jeto tam velice nebezpečné. Opravdu! Otoč se a jeď nazpátek. A až na nás zapomeneš, tak si říkej, že tahle cesta nikam nevede."
Vrátil jsem se domů mnohem dřív. Otec se mě ptal: "Proč jsi přijel tak brzo?" Odpověděl jsem: "Ta cesta tam nevede. Otec: "Ale jdi, vždyť jsi po ní už jel." Asi se mě odblokovala paměť a vzpomněl jsem si na kluky na kolech a jejich varování, že je tam moc nebezpečně. Tatínek pak v obyváku říkal mamince: Ani nevíš, ale Jirkovi šlo možná o život, nebo by to byl velký průser. Do pokoje přišla ještě sestřenice Míla, která u nás bydlela. Tatínek s dojetím řekl nahlas: "Ještě jsou na světě dobrý lidi. Ti kluci zachránili Jirku před smrtí, nebo před velkým průserem. To byli asi kluci z Veselí." Míla kroutila nevěřícně hlavou. "Ale jděte strejčku. Vážně?" Otec velice vážně: "Jsem u komunistů. Vím o čem mluvím."
Možná za půl hodiny, nebo až za týden řekl tatínek Jirkovi: "Víš co, jedeme tam. Ukážeš mě to." Ze sady klíčů, nebo z nářadí k motorce vybral pořádně velký klíč. Když ho měl v ruce, dělalo to dojem palcátu. Několikrát si rukou zkusil jeho pádnost. Jako kdyby kladívkem zatloukal hřebík. Pak si klíč zasunul do náprsní kapsy saka a vyjeli jsme na motorce cestou kudy jel Jirka na kole. Jirka ukazoval místo, kde potkal kluky na kolech a jeli dál. Před nimi následoval rovný úsek cesty. Ale po stranách byly vysoké keře, za kterými by se mohla schovat celá skupina dospělých lidí. Asi 100 metrů se před nimi objevil uprostřed cesty muž. Motal se tam na cestě a byl opilý. Tatínek zpomalil a přijížděl blíž. Asi 50 metrů před ním zastavil. Vzal do ruky z náprsní kapsy saka klíč a čekal. Opilý nemohl do nekonečna předstírat, že před sebou nevidí motorku. Po chvilce šel z prostředku cesty na stranu. Tatínek řekl k Jirkovi: Připrav se, někdo bude čekat v záloze. Malou rychlostí se rozjel i klíčem v ruce. Minuli toho opilého a z křoví jim zastoupili cestu dva muži. Tatínek zastavil před nimi. Oba slezli z motorky. V ruce měl připravený klíč. Jeden z dvojce mužů začal protřele mluvit na tatínka: "Vy musíte hodně vědět. Nejste náhodou komunista?" Tatínek řekl: "Jsem." Muž pokračoval: "Nemusíte se nás bát. My jsme také. To můžete schovat." A ukázal prstem na klíč. Pak pokračoval: Kdo je šéf vaší stranické skupiny?" Tatínek odpověděl a řekl: "A kdo vaší?" Oba zjistili, že znají svoje šéfy. Vyměnili si ještě několik stranických vět i o šéfech a pak muž řekl: "A vyřiďte Žďárákům , ať si dají pozor. Tohle je už náš revír. Tak jeďte a na všechno zapomeňte. A na to připouštění zapomeňte také!" Tatínek s Jirkou jeli na motorce dál. Ve Veselí u kravínů dojeli k silnici. Tatínek se s motorkou zastavil, otočil se a řekl: "Nic se nedělo cesta bude asi bezpečná."
59/5



Vůbec nic si se setkání s chlapy nepamatovali. Přijeli domů. Poklidili motorku. A tatínek se koukl Jirkovi do očí. Řekl: "A sakra." Pak se podíval do zrcadla na sebe. A řekl: "Průser." Podle očí zjistil, že byli hypnotizovaní, a že jim někdo vymazal paměť. Párkrát chodil po pokoji nervózně sem, tam. Pak řekl: "Aha." Šel k Jirkovi a odblokoval mu paměť. Ptal se ho: "Řekni mi, co se dělo." Jirka mu pak vyprávěl o setkání s chlapy. Pak mu řekl: " Zase to zapomeň!" Potřeboval ale aby někdo odblokoval i jeho. Pak to nějak vyřešil.
Mezi lidmi se začali šířit zprávy, že se na této cestě přepadává. Stěžovaly si nějaké ženské, které tudy jezdily na kole z Veselí do Žďáru a nazpátek. Bylo i jedno úmrtí. Jeden svědek dokonce vypovídal na policii, že viděl nějaké postavy, jak něco táhnou. Vymluvil se ale, že na dálku špatně vidí, protože se bál. Viděl ale jak ostříž, věděl o koho jde a že táhli mrtvolu. Ale bál se komunistů. A proč to komunisté dělali. Brali si vzor z ruských bolševiků a chtěli se takto vycvičit v zabíjení.
O krvavém řádění bolševiků v Rusku vypráví třeba kniha "Rusko plné křížů". Tuto knihu napsal Aleksandr Nikolajevič Jakovlev, projektant sovětské přestavby.
Jako historik se dostal k tajným historickým archivům, a na požádání Gorbačova, je upravil pro veřejnost v knihách i s uvedením konkrétních historických zdrojů se jmény konkrétních lidí. Začalo se o tom v Rusku znovu po zkritizování Stalina hovořit. Šlo to ale ztuha. Bylo totiž plno žijící pokračovatelů ve funkci.
Do vozu s revolucí a s ideály sociální rovnosti a lepší budoucnosti se zapřahal ďábel, který pak řádil i ve vlastních řadách komunistů. Vždyť už i všichni možní nástupci po Leninovi byli najednou mrtví. Bylo zdecimované velení armády. Kdo pak měl pak vůbec velet ve válce proti Hitlerovi. Psali se dokonce kóty kolik se má vyvraždit lidí. Vždy to bylo překročeno. Přitom se vše tutlalo a o všem mlčelo. A jen tu bylo prohlášení, že to bylo v zájmu revoluce a mrtví byli nepřátelé.
Pro ideály sociální rovnosti a lepší budoucnosti se komunista musí naučit i zabíjet. Tak se v tom zabíjení rozcvičovali i komunisté z Veselí. Ženské byly přitom znásilněné v hypnóze a nic si většinou nepamatovaly. Jen když pak jeli na kolech dál, uvědomovaly si a říkaly si to, že je pálí přirození.
Cesta dostala špatnou pověst, že se tam přepadává. A tak to tatínek rozmázl na vyšším stranickém výboru. A komunisté řešili komunisty z Veselí. Žďáráci byli ale rozumní a tuto bolševickou úchylku Veselákům zatrhli. Veseláci se sice hájili, že z kontaktů se světskými komunisty dostávali tyto instrukce. Prý v Rusku je to někde také tak. Ale když tam jel Jikra za půl roku, či za rok, byly vykácené vysoké keře, za kterými se dříve dalo schovat.

Jirka dokončil vyprávění klukům. Nebylo tak rozsáhlé a podrobné, jako je to zde, ale zestručněné. Kluci si říkali: " Ta cesta je nějaká zakletá. Napřed něco s Džordžem a ještě magoři komunisté." Karel Veselý řekl: "To je moc nebezpečné vědět. Někde se prořekneš a seš v průseru. Nejlépe na všechno zapomenout."
Když kluci přijížděli ke kravínům ve Veselí, už si nic nepamatovali. Na sinici potkali ty samé holky na kolech, jako když jel Jirka sám. Byla to veselá, zajímavá rozprava a výměna vzájemných informací. Pak se jelo domů. Asi raději po silnici.

Následuje vyprávění o předchozím ježdění do Veselí touto cestou, které bylo zakryto mlhou hypnotického zapomnění. Vše se vybavilo až při tomto psaní, kdy se vědomí dostalo zase do časoprostoru této polní a lesní cesty. Je to důsledek působení psychologické technologie - časované informační bomby. Dá se to použít i jako obrana a pojistka, když vám někdo hypnoticky vymaže paměť. Informace nejsou zapsány jen v paměti, která je vymazaná, ale i jinde. Toto další úložiště nazval autor pracovně duše-vědomí. Možná je to jen zdvojená cesta do šuflíku paměti. Čerpání zapomenutých informací se pak dá načasovat a ono se to vybaví. Ale asi funguje i odblokovací technologie.
Jirkův tatínek také použil takovéto načasování objevení se informací v mysli. Ve Veselí se na určitých místech mělo něco magického konat. Byly tu i přípravy a to i různých magických zájmových skupin. Tatínek sdělil pokyny Jirkovi, co má dělat ve Veselí.
59/6


Pak dodal: "Je to tak tajné, že kdybys to měl ve vědomí, tak ti to někdo z nepřátel vymaže. Musíš to mít v podvědomí. Musíš na to zapomenout. Ale až pojedeš ve Veselí kolem rybníčku, (to už je blízko), tak si vzpomeň." Tím došlo k načasování informací. Po proběhnutých přípravách a akcích se hned tam všechno mazalo z paměti. Když pak Jirka znovu dorazil domů, měl v paměti jen, že byl na vyjížďce na kole.
I v knize není úplně všechno. Je to tím, že se neodemkly všechny bezpečnostní zámky a dveře paměti a nepřešly se na cestě k vyjevení pravdy všechny kopce, údolí a lesy zalité mlhou zapomnění. Nic méně, některé detaily tu jsou, i když už tu není příběh. Ten se už musí domyslet z detailů.
Do Veselí se během léta jelo několikrát. Vždy v neděli. Jednou jel ještě cestou přímou. Přitom stačila nějaká ta minuta a komunisté by ho připravili o život. Měl namále. Ještě o tom bude řeč. A tak začal jezdit polní oklikou. Vždy objel čekající komunisty a přitom dojel na místo ve Veselí. Jsou tu střípky paměti z jízdy po hrbolech okliky. Pak je tu paměťový kamínek s okamžiky příprav na louce budoucí novostavby. Byla tu ještě teta Jindra a její magická pomocnice dcera Iška.
Jednou chtěl jít ze silnice k dané louce, ale stála tu Teta Jindra a říkala: "Dnes je to tady jen pro vyvolené a pozvané čaroděje. Ty čaroděj nejsi." A poslala ho zpět. Jindy tu s táli u silnice zase nějací kluci jako stráž. Zase mu chtěli zabránit jít na louku. "Tady je to pro jen pro vyvolené a pozvané." Řekl: "Já jdu jenom předat vzkaz a pozdravy a zase půjdu." Pustili ho dál. Jindy tu na stráži byly holky. Zase mu řekli: "To je jen pro vyvolené a pozvané." Zase řekl, že jde jen doručit vzkaz a pozdravy. Zase šel dál. Pro sebe si říkal: "Vždyť to jsou přece budoucí partnerky těch kluků z minula:"
A takhle to málem jednou nedopadlo: Jirka jel na kole polní přímou cestou do Veselí. Na rovném úseku, u kterého byly po stranách keře, za nimiž by se dalo schovat, se motal opilý. Jirka zastavil si 50 metrů před ním a čekal. Opilý se zase po chvíli uklidil na bok silnice. Jirka vyjel. Po té, co minul opilého, mu zastoupili cestu dva muži. Začali se ho vyptávat. Při tomto vyptávání řekl muž, který se ho vyptával, ztlumeně na opilého: "Tak dělej." Opilý, který už stál za Jirkou, a najednou se už vůbec opile nemotal, jen z něj byl trochu cítit alkohol, odpověděl rovněž ztlumeně: "Moment ještě nejsem připravený." Jirka se trochu potočil dozadu. Viděl, jak opilý potěžkával v ruce asi velký francouzský klíč. Zkrátka kus pořádného železa. Chtěl ho před Jirkou dát bokem, aby ho neviděl. Vtom všichni chlapi otočili hlavy na přijíždějící auto odzadu za Jirkou. Z auta vystoupil muž a řekl: "Nazdar chlapi, neděláte tady něco nekalého?" Chlapi řekli, že ne. Vymazali narychlo Jirkovi paměť. Ještě řekli: "Na to připouštění zapomeň." A propustili ho.
Co se tu vlastně dělo? Tatínek poslal Jirku do Veselí tou přímou polní cestou. Věděl ale, že půjde do tuhého. Proto řekl svému známému, vyššímu šéfovi komunistů, aby mu dohlédl na kluka a zároveň se podíval, co tam ti Veseláci dělají. Ti už se chystali, že Jirku odpraví zezadu fracouzákem. Rodiče příbuzní ale prohledávali budoucí časoprostor, jestli Jirkovi nebude hrozit nebezpečí. Že by zasáhli. A ono opravdu hrozilo a teta Jindra zasáhla. Vyhledala toho veselského komunistu, opilce, zabijáka. Hypnoticky ho ovlivnila, aby maximálně dlouho prodlužoval popravu, potěžkával železo, zkoušel jeho pádnost a podobně a čekal než přijede auto. Svůj kontakt s ním mu ale hypnoticky vymazala. Byl tedy ovlivněn, ale nic si nepamatoval. Kdyby tohle nebylo, není už Jirka mezi živými. Nějaká poprava se Veselákům povedla až příště. Mrtvola se našla někde úplně jinde, ale policie nic nevyšetřila. Hájí totiž za každého režimu (i dnešního) vždy systém. Až pak pravdu a spravedlnost. Pravda a spravedlnost totiž policii neplatí.

Do událostí hodně mluvili a přispívali komunisté. A to nejen do událostí, ale pokoušeli se fušovat i do magie.
Jak se to všechno semlelo?
Tajné služby a komunisté věděli o velkých magických schopnostech tety Jindry. Viděli, že její věštby vycházejí. Zároveň i z jiných nezávislých zdrojů měli zprávy o Džordžovi z budoucnosti, který v časoprostoru mágů vyslal zprávy o konci vlády komunistů. Magický nepřítel komunistů číslo jedna.

59/7


Proto tajné služby přikázaly tetě Jindře, aby v časoprostoru sehnala zprávy o Džordžovi. Byla to pro ni těžká zkouška. Především musela zajistit, aby pravda o Džordžovi a o ní se objevila až po její smrti. To provedla technologií časované informační bomby. Nemohla také říci pravdu o Jirkovi. To by byla jeho smrt. Musela ho chránit. Nemohla si ani libovolně vymýšlet. Byly tu informace z jiných zdrojů od jiných mágů. Naštěstí není nikdo úplně informován. Komunistické tajné služby měli Jirku zaregistrovaného jako medium, které používala teta Jindra pro svoje pokusy při mapování budoucího časoprostoru. K tajným třeba doputovala kapitola "Magická konstrukční dílna." V žádném případě ho neměli spojeného s Džordžem. Pokud se objevila u tajných zpráva podezírající Jirku, byla likvidována i na písemnostech tajných tetou Jindrou přímo tajným pod nosem. Pod svícnem totiž bývá tma. Rovněž chtěla před tajnými zlegalizovat svoje působení ve Veselí. A tak to dopadlo, jak to dopadlo. Bylo to rozsáhlé věštecké povídání pro komunisty. Ale jinak to byla její největší magická blamáž s pravdivými detaily, která ovlivňovala myšlení tajných i komunistů. Čeští komunisté byli pak většinou proti těm ruským, kteří se mnohem víc kamarádili se smrťákem, úplní beránci. I když na vysoké škole politické se učily ty největší tvrďárny. Ústřední tajemník komunistické strany Československa Gustav Husák to pak vystihl slovy: "Mnozí komunisté mi připadají jako ředkvičky, na povrchu červené, uvnitř bílé." Přesné znění této věštby autor neví. Je tu jen rekonstrukce z kousků paměti. Nic moc.

A takhle to asi vypadalo:
Samotný mág Džodrdž by ničeho nedosáhl. Za sebou má magické kruhy lidí a mágů, které mu hledají životní cestu, aby nejlépe vyjadřoval a plnil přání kolektivního vědomí. Stojí uprostřed těchto kruhů, z nichž dokáže čerpat informace o budoucnosti a na základě toho pak upravovat a měnit budoucnost. Bere tak monopol komunistické straně na určování budoucnosti. O politiku a komunisty se nezajímá. Nic proti komunistům nemá. Ale pokud by vraždili, dělali něco nekalého, nebo chtěli zasáhnout proti němu, jako konkurentovi určování budoucnosti, dokáže je magicky sejmout svými magickými schopnostmi a kruhy.
Například takhle magicky sejmul:, Teta uvedla jméno vysokého okresního komunistického činitele, který tragicky zemřel. (Tragická smrt byla pravda.) Jsou utajení svědkové, před kterými před svou smrtí začal něco mluvit o nějakém Džordžovi.
Teta Jindra věděla, že nestačí vypracovat povídání, ale musí dodat i důkazy, aby jí věřili. Proto požádala známého ze Žďáru, aby dělal toho utajeného svědka, před kterým tajemník mluvil před svou smrtí o Džodřžovi z budoucnosti. Byl to ten šprýmař, o kterém už v jedné kapitole byla řeč s příhodou "Hovno jako cep". Upozorňovala ho: "Budou Vás vyslýchat komunisté a tajné služby", ale on měl pro strach uděláno.
Jak to vlastně bylo?
Byla tu náhoda, že skutečně den před smrtí tohoto význačného žďárského komunisty okresu s ním opravdu šprýmař mluvil. Tajné služby si to mohli ověřit. Byli tu svědkové. Lidé, co šli právě z práce je opravdu spolu viděli mluvit. Šprýmař si na něj počkal, když šel z okresu z práce. Měl totiž několikrát podanou žádost na zřízení a vedení dětského radiotechnického kroužku. Komunisté ale dělali obstrukce. A tak si řekl: "Co bych chodil ke kováříčkům, půjdu rovnou za kovářem. Místní komunisté ho neměli rádi, protože jim ojel manželky. Proto mu všechno zamítali. Přitom měl pro kroužek nejlepší předpoklady. Měl zkušenosti s vedením mládeže jako vedoucí na pionýrských táborech. Byl elektrikář a měl zkušenosti s elektronikou. Dělal zvukaře na masových komunistických akcích. Třeba v partyzánské obci Vysočiny Cikháj a jinde. Přesto bylo místními komunisty všechno zamítnuto. A tak podal žádost na okres. Ale i tam mu to shazovali se stolu. Ačkoli v žádostech měl rozpočet, chtěli po něm opravdu podrobný rozpočet. Potom vypisoval i haléřové položky z katalogu elektronických součástek a dodal opravdu detailní rozpočet. Pak mu řekli, musíte dodat písemné přípravy na celý školní rok. Zase je dodal. A teď čekal, co si zase vymyslí. Vyhlédl si kudy chodí tajemník z práce a naplánoval útok. Byl i herec ochotník a aby nebyl odmítnut, byl připraven zahrát mu hereckou etidu zoufalého muže, jak klečí před okresním tajemníkem, jak před papežem, a žádá ho o slyšení. Za tajemníkem chtěl zajít na úřad a tam mu řekli: musíte se objednat a mít doporučení místních komunistů. A ti mu ho nedali. Začarovaný kruh.
59/8


Ale byl nezmar. Možná mu tu etidu opravdu zahrál k zděšení lidí, co šli z práce. Komunisté hlásali, že všichni jsou si rovni a najednou někdo klečí před okresním tajemníkem a zoufale nahlas volá: "Prosím vás, vyslyšte mě". Dělal si ze všeho prdel s vážou tváří. Přitom byl duší tajtrdlík.
Tajemník ho pak skutečně vyslechl. Šprýmař mu řekl i to, proč ho nemají rádi. A dodal: "Já sem v tom nevině. Já se žádné ženské neptám, jestli má manžela." Povyprávěl, jak se místní komunisté ztrapňují před lidmi. Vždy navrhl dobrou potřebnou věc pro lidi. Lidé byli nadšeni. A oni to vždy zamítli, protože to navrhl on a ne oni. Tajemník mu poradil: Dejte do těch vašich příprav politickou přípravu a já vám to odklepnu.
Jestli se podíváme do budoucna, skutečně dosáhl svého. Komunisty zakázaní bývalí skauti, u kterých byl kdysi také, kteří pak působili pod jinými organizacemi, (ČSTV - Československý svaz tělesné výchovy, vodáci a jiné ), pak říkali: "To je borec dosáhl u komunistů svého." V hodinách ale byla polovina doby na výuku politické přípravy a polovina odborná, protože mu tam chodili kontroly. To byly skutečné události ze Žďáru nad Sázavou.
A k tomu měl ještě svoje povídání od tety Jindry pro komunisty a STB - Státní tajnou bezpečnost, kteří ho pak skutečně vyšetřovali. Prý se tajemník zamyslel a řekl:
"Když jste na ty ženský a máte jich plno, to byste mi mohl povědět jestli je to možné. Prý existuje nějaký chlap, který si v budoucnosti bude říkat Džordž. A ten má kolem sebe jako mág tajnou bandu ženských i čarodějek, smrťaček i manželek funkcionářů. Ten kruh ženských ho chrání a zároveň jím hypnotiky ovlivňuje dění ve společnosti. Přitom dokáže interakcí mozku s časoprostorem čerpat z časoprostoru informace a je skoro vševědoucí. Přitom věští, že padne vláda komunistů. Co si o tom myslíte? "
Na to šprýmař odpověděl:
"To už je magie a hypnóza. Do toho moc nevidím. Ale tuším, že něco takového může fungovat."
Tajemník řekl: "S takovým gaunerem musí strana zatočit a zlikvidovat ho. Nikde o tom nemluvte a raději na to zapomeňte. To jsou moc ožehavé věci."
A druhý den byl tajemník mrtvý.
I šprýmaře znal Džordž osobně. Byl to nenápadný muž, který někdy prošel po hale žďárského nádraží v montérkách a někdy se zastavil u stánku s popcornem, kde Džordž popíjel čaj. Když se rozpovídal byla to vždy velká švanda. Všichni se doslova řechtali. Ty je ho příhody stály zato. A když ještě do toho dodával svoje pikantnosti. Například jaký rozdíl je v orgasmu hubené a tlusté ženy. On ty zkušenosti měl. No pan Bůh by se styděl. Inspirovalo to kdysi i filmaře. Byl předlohou postavy, kterou ztvárnil Vladimír Menšík ve filmu "Krvavé nože v kovošrotu."

Teta Jindra pokračovala. Jak to ten Džordž s tím magickým smrťákem dělá?
Nejlepší metoda předvídání a předpovídání budoucnosti, (třeba na desítky let dopředu), je reálně ji magicky tvořit. Vždy se však musí vycházet z toho, co je. Teta Jindra přisoudila Džordžovi mnohem vyšší věk a pokračovala ve svých blamážích. Prý Džordž je velký holkař. Má obrovský tajný harém, který neustále rozšiřuje. Jsou v něm i mnohé manželky vysokých komunistických činitelů. Přes které magicky a hypnoticky ovlivňuje dění ve společnosti. V tomto kruhu má i část čarodějek, které do své kolébky dostaly, jako dar od sudiček, smrťáckou kosu. Jsou to smrťačky. Ty ho dokážou magicky chránit tím nejtvrdším způsobem. Z tohoto bližšího magického kruhu dokáže pomocí interakce mozku s časoprostorem čerpat informace z časoprostorového kontinua, neboli univerza. Tím pádem je téměř vševědoucí.
Takovýto kruh ženských má kolem sebe třeba na Kubě Fidel Kastro. Proč myslíte, že unikl před smrtí z tolika atentátů.
Jméno Džordž ale oficiálně začne používat až po jím předpověděném pádu vlády komunistů. Zatím je v utajení. Je něco, jako spící agent. Otevřeně se začne projevovat až bude čas. Chce se tak vyhnout mnohým smrtelným nebezpečím, které vypátral v budoucím časoprostoru. Zatím se projevuje jen tajně a skrytě.
Díky jeho špatné karmě mu ale nevyšlo šťastné manželství. Jeho manželství bylo velice traumatické, nešťastné a tragické. Oženil se s dcerou jednoho žďárského správně kovaného komunisty.
59/9



Jeho dcera byla smrťačka. Se smrťáckou kosou ale zacházela tak, jak kdyby byla slepá. Bylo to ale tak, že ji někdo zastřel rozumový zrak a neměla ani všechny informace. Jako kdyby byla obelhaná. Magické aktivity svého manžela i kruhem ženských tolerovala. Říkala si, že to je pro lepší budoucnost lidstva. V manželství se narodily dvě děti. Teta Jindra určila jejich budoucí jména a popisovala vztahy v rodině a vztahy rodičů manželů a dětí.

Přitom všem dělal budoucí Džordž svoje magické aktivity s jinými ženskými při určování a ovlivňování budoucnosti lidstva. Na tyto jeho aktivity mu přišli nějací komunisté z okresu. Mysleli si, že jde po komunistech chtěli ho sejmout. Jeho žena smťačka ho ale chránila a dřív než něco podnikli, byli komunisté sami magicky sejmuti. Tragicky zemře i tajemník okresu. Otec smrťačky si uvědomí, že za smrtí komunistů stojí Džordž a jeho žena. Rozhodne se s tím něco skrytě dělat a že musí toho Džordže zlikvidovat jeho vlastními zbraněmi. Uvědomil si, že Džordže nejvíc chrání jeho matka. A tak se rozhodne systém likvidovat postupně. Nejprve vnuknul dceři, že její nepřítel číslo jedna je tchýně. Smrťačka ji tedy zlikvidovala. Pak chtěl dceru obrátit proti Džordžovi, aby zlikvidovala i jeho. Dcera si ale uvědomila, že její otec je nepřítel jejího manželství a proto zlikvidovala otce a ne Džordže. Přestávalo se jí ale líbit, že ji Džordž zanedbává kvůli magickým kruhům ženských. Začala mu dělat scény a vyhrožovat mu magickou smrtí. Proto Džordž beze stopy zmizel a na dálku se sní rozvedl. A najednou jakoby zmizel z budoucího časoprostoru. Asi dokázal za sebou smazat všechny stopy.
Co se dá magicky předpokládat: Dětem se nelíbilo, že jim máma odehnala jejich vlídného tatínka a přestaly ji mít rády. Mámě zase děti připomínaly zrádce, který ji opustil. Vzájemná nevraživost se vystupňovala tak, že matka magicky zlikvidovala Džordžovi děti. Pak si to všechno uvědomila a spáchala sebevraždu.
A co se dá předpokládat o Džordžovi? Pravděpodobně se jen tady rozcvičoval v práci s magickými kruhy, magickou smrtí a magickém ovlivňování budoucnosti i jejím samotném předpovídání. Pravděpodobně se také rozcvičoval i v magickém projektování budoucnosti. Ale tento projekt magických Džordžových kruhů, který vycházel z reálných podmínek byl nedopatřením prozrazen. Proto za sebou zametl stopy a pravděpodobně nyní bude zakládat jiné magické kruhy smrťaček v jiných okresech či nějakém krajském městě. Možná si troufne i na Prahu. Komunisty zatím nevnímá jako nepřátele, jen ty nejtvrdší, kteří si zahrávají se smrťákem, bude likvidovat.

Teta Jindra pak prohlásila, že tyto informace získala s nasazením vlastního života. V souboji s magickými Džordžovými kruhy si sotva uhájila magicky život. Protože ale Džordže ohrozila informacemi o něm, tak jeho magické kruhy ji úplně zbavili schopnosti pracovat s časoprostorem a univerzem. (Nechtěla být více zneužívána systémem.) Nechala se dobrovolně zhypnotizovat svými blízkými a pak opravdu už nic neuměla. Byla to její obrana.
Do zprávy uvedla, že nejvíce ji dala zabrat informace, že otec smrťačky ze Žďáru nad Sázavou bude mít postavenou chalupu v Novém Veselí. Ve zprávě bylo uvedeno, že to je jenom věštba magických Džordžových kruhů, která se může naplnit, hlavně když se nebude nic dělat. Věštba se dá ale zlomit nějakou činností a vytvořením opozičního magického kruhu.
Ještě ale před tím dodala skutečně pravdivé věštby o zprávách z okresních novin. Byly tam uvedeny nečekané výsledky sportovních výsledků i uvedení přesně stejných vítězných časů. Je ovšem pravda, že všechno zařídil a výsledky ovlivnil zase šprýmař. Ovlivnil i uvedení toho předpověděného času v novinách. (I když skutečný čas byl trochu jiný.) Komunisté čekali jak závody dopadnou. Dokonce se pokoušeli ovlivnit výsledek, aby byl jinak, než jak věštba. Dokonce dali před startem budoucímu předpověděnému vítězi projímadlo. Přesto běžel a vyhrál. Ostatní ho ze solidarity pouštěli před sebe. Bylo tu působení šprýmaře a averze závodníků vůči komunistům. To udělalo své. Byla tu i šprýmařova rada, co by závodníci měli říkat, kdyby byli vyslýcháni k vůli výsledkům. (Najednou se mi udělalo těžko a už to nešlo.) Podrobnosti z tohoto závodu zná Džordž z vyprávění účastníka závodu Jéni Havlíka. (Spolužák z Průmyslovky.)
59/10


Komunisté pak zůstali koukat. A zůstali koukat i po druhé, když viděli, jaký byl uvedený vítězný čas v novinách. Bylo to tak, jak bylo předpověděno. Šprýmaře pak na okrese vyslýchaly i ruské tajné služby (KGB). Ruské tajné služby to uzavřely prohlášením:
"To je jen specifický český problém."
Najednou tu měli komunisté a tajné služby věštbu tety Jindry a důkazy: Tragická smrt žďárského komunisty, svědectví šprýmaře o rozhovoru s tajemníkem a důkaz, že sedají informace čerpat z časoprostoru: Věštba a okresní noviny se zprávami přesně podle věštby. Mocní si uvědomili, že je to reálná hrozba. Byl proto vypracován tajný dokument o věštbě tety Jindry a komentář tajných služeb. Tento dokument byl rozeslán všem okresním a krajským tajemníkům.
Dokument byl i na stole Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Dost komunistů bylo slušných a mnozí gauneři si uvědomili, že když si nebudou zahrávat se smrťákem přežijí. A tak působení tety Jindry a žďárského šprýmaře ovlivnilo směrování Komunistické strany Československa. Skutečně ovlivnili dějiny. Proto potom českoslovenští komunisté byli ve srovnání s těmi v Rusku nebo v Číně, kde díky jejich působení zemřely milióny, opravdu v této relaci, jen mírnými beránky. Těch mrtvých u nás bylo mnohem míň.

A jak je to proti blamážní věštbě se skutečným Džordžem? Je to Jirka S. Není rozhodně nějaký holkař. Byl vychováván mimo jiné i příkladem svých rodičů k tomu, aby si zvolil jen jednu partnerku a pro ni věnoval všechno a neměl žádný harém. Jeho maminka měla silně nábožensky založeného tatínka. Museli chodit do kostela, před jídlem a před spaním se modlit. Proto i Jirka chodil až do čtvrté třídy do náboženství. Měl tatínka komunisty. A současně chodil i do jisker pionýra a SSM. Mohl už jako malý vidět různé světonázory. Náboženský a komunistický. Přitom se učil požívat rozum a časem i filtrovat. Což je dobré dělat i s dnešní propagandou, a vybírat z toho pro sebe vlastní názor. Číst mezi řádky. Vyslechnout všechny i opoziční strany a hledat, kde je pravda pro život.
Ve čtvrté třídě řekla tehdy třídní soudružka učitelka mamince: Už vám nemohu před komunisty do posudku krýt chození vašeho syna do náboženství. Pokud bude chodit dál do náboženství už to bude v posudku a nedostane od komunistů doporučení na střední školu a nedostane se na ní. A tak se s náboženstvím přestalo.
Jirka S. měl zajímavou strategii při hledání partnerky. Dovedl časoprostorově projektovat v budoucnosti. Spíš intuicí. Každá partnerka pak nasála do svého podvědomí plán budoucího života. Žádná slova. Spíš čtení myšlenek. Současně ale dokázal pátrat v časoprostoru a najít někoho, kdo se bude partnerce líbit víc. I toto nasála každá do svého podvědomí. Každá šla za lepším. A on vždy zažíval bolest ze zmařené lásky. Ve své duši měl dvě životní karty: pravda a láska. Vzal si první, která mu nedala košem. I když on byl inženýr a ona ze zvláštní školy. Každé totiž dával šanci, aby ho dostala.
O Džordžových magických kruzích nic neví. Ani žádné nezakládal. Ale tuší fungující organismus, globální systém lidstva a jeho kruhy. A jen jakoby náhodou se ocitl blízko středu jejich působení. O magii nic neví. Nic z ní neumí. Jen se dobře dívá. Pak přemýšlí. A pak i tom píše. Je jako spící agent. Má plno informací v hlavě. Jen o nich neví. Ale někdy na procházce neobvyklou třeba lesní cestou, po které se v trávě před ním plazila zmije a zaujala bojovou pohotovost, našel klíčky k časem zaprášeným šuflíkům paměti, které byly schované v mlze hypnotického zapomnění. Vše i tato kniha je napsána na principu fungování psychologické technologie - časované informační bomby. Výbuch je načasován na dobu, kdy už budou všichni za vodou a nikoho to neohrozí. Mrtví nemluví. Jsou tu ale jejich vzkazy. Vše je maskováno výkladem, že to jsou falešné vzpomínky duševně nemocného člověka. Přitom je to jen pravda, která se přihodila.
Vrátíme se ale k blamážní věštbě o Džordžovi. Tato věštba pořádně zamotala hlavu jedné dívence, která si chtěla počkat na Jirku- Džordže na jeho životní cestě. Bylo předpovězeno, že se jejich kroky budou křížit. Věštbu měli na stole všichni okresní tajemníci. Ti si někdy pozvali lidi kteří se zabývali magií. Zkrátka odborníky v oboru. Díky nim pak tato věštba létala v hypnotickém časoprostoru v celé republice. Schopní mágové si ji pak dokázali vyvolat jako výjev a přečíst si tu slátaninu.
59/11


Někdo to dokonce dokázal přečíst i v minulosti ještě dřív, než byla tato slátanina napsána. Také dívenka, která jinak byla čarodějka všechno četla už v osmi letech. Uvědomila si, že je to ona kdo skončí sebevraždou a že Džordž je její zkáza. Byla totiž smrsťačka a její tatínek už měl pozemek ve Veselí, kde chtěl stavět chalupu. V hlavě měla zmatek. Co když nějaká její konkurentka jí jen očernila jejího báječného kluka, aby jí ho přebrala. Byla na rozpacích, jestli sbalit nebo zabít. Proto měl Džordž za svého života tolik životu nebezpečných situací. Vše díky věštbě. A s tímto magickým zmatkem v hlavě se objevila v Jirkově životě. Její magické věštění budoucnosti vycházelo dost podobně. Kdyby bojovala sama se sebou proti sobě, zatočila by právě pomocí sebevraždy se svou konkurentkou. Jestliže si ale vezme zrcadlo a karmu, tak v tom zrcadle zatočila sama se sebou. Jmenovala se Mirka H. Byla to současně ta obyčejná holka z té trojice holek, které Jirka potkal na kolech ve Veselí.
Její tatínek byl ambiciózní komunista. Chtěl šéfovat nějaké stranické skupině. Ve Žďáře byla ale velká konkurence. A tak si řekl, že to zkusí na vesnici, kde ta konkurence není. Podle vojenské hodnosti v záloze by mu to spadlo do klína. Měl spadeno na Nové Veselí. Řekl si: „Tam postavím dům a přestěhuji se. Pak budu velkým šéfem v celé obci.“ Měl už zakoupený pozemek. Ale veseláci ho prokoukli a nechtěli ho. Měli páky na stavebním úřadu a nedali mu stavební povolení. On začal stavět bez povolení. Říkal si: „Povolení se vyřeší dodatečně.“ Stavba byla na stejné straně silnice, odkud sedá dostat k dnešním dřevostavbám. Jirka S. jednou stál před touto hrubou nedostavěnou stavbou. Pravděpodobně v budoucnosti dal stavební úřad příkaz pod pokutou stavbu odstranit. Díky této stavbě byl tento komunista identifikován podle věštby jako budoucí tchán Džordže z budoucnosti. Komunisté a tajné služby si uvědomili, že musí něco dělat, něco činit, aby se to nestalo. Někteří byli skeptičtí. Když dali projímadlo závodníkovi, a on pak stejně vyhrál, dělalo to dojem, že jsou to ještě nespoutané přírodní síly.
Teta Jindra byla jmenována jako odborný poradce k řešení tohoto problému. Byla asi šéfkou projektu magického zachránění vlády komunistů v budoucnu před Džordžem z budoucnosti. Byla sice jen učitelka na prvním stupni základky, ale různé magické dovednosti ji předurčovaly k tomu, že pravděpodobně prováděla tajné psychologické výzkumy a to přímo na zakázku systému. Co vlastně dala za pokyny komunistům v boji s budoucím Džordžem?
Najít a dohodit budoucí předpověděné partnerce někoho jiného. Nejlépe syna komunisty. A toto partnerství stvrdit hypnózou a magií. Džordž nebude pak mít za partnerku smrťačku. Nebude mít takovou moc, protože prostřednictvím své partnerky nebude moci ovládat zbylé magické kruhy a bude mnohem míň magicky škodit. Mohou tu být pokusy ho zlikvidovat. Ale to bude asi neúspěšné, protože svůj život si magicky jistil už když byl malý kluk. Na svou ochranu a maskování si zorganizoval dvojníky, které spojují stejné ideje a ti jsou odhodláni jít za Džordže do smrtelného rizika. A někdo ten prapor do budoucnosti donese. Jinak by tu v časoprostoru nebyly informace o budoucím Džordžovi.
Teta Jindra pak uváděla různé způsoby u různých kultur, jak udělat pevný svazek s předem vyvolenou dvojicí i pomocí magie. Dívenku patřičně vychovat a hlídat, aby nezačala předčasně sexuálně žít. To je nespoutaná energie, která může všechno zvrátit. To musí být od kontrolou. Už první styk může být rozhodující.
Jaký je plán: Do jejího podvědomí v hypnóze zasunout silný erotický zážitek s vyvoleným. A i když si toto nebudou pamatovat, podvědomí je samo navede k sobě. Vyvolený může být syn nějakého komunisty a my se už nemusíme o nic starat. Toto připouštění dělat co nejdříve, než začne sexuálně žít. Jinak ji neuhlídáme. Je to dračice a všechno může být jinak. Je dobré, aby měla možnost volby. I volbu můžeme ovlivnit. Nejlépe bude, když ten sex v hypnóze bude mít hned z několika kandidáty. O to to bude silnější zážitek, který bude mít v podvědomí a z toho už si vybere. zároveň tak vytvoříme magický kruh, který může konkurovat Džordžovým magickým kruhům.
Co se pak dělo: Tatínek Mirky H. si uvědomil, že tu holku neuhlídá. Byla dračice po něm. Někde se spustí a může být pozdě. Pročítal si varianty, jak to dělají různé národy a různé varianty pro různé varianty řešení, které pro různé případy popisovala teta Jindra. Vybral radikální tvrdé komunistické řešení: Ještě jako nezletilou pannu ji osobně seznámil se sexem a připravil ji o panenství. Přitom ji v hypnóze přikázal vezmi si syna komunisty. A to měla Mirka v sobě.
59/12


Buď v podvědomí a nebo i něco tušila ve vědomí.
Komunisté zorganizovali připouštění ještě nezletilé Mirky, ještě pod zákonem, s vybranými syny význačných komunistických funkcionářů. Chtěli, aby všechno bylo hypnoticky kryté a nikdo si nic nepamatoval.
A tady jsou vzpomínky Jiřího S. Na připouštění, které se prodraly po čtyřiceti letech mlhou hypnotického zapomnění: K tatínkovi Jirky, co by komunistovi ze Žďáru se dostaly rovněž informace o připouštění. Říkal si je dobré mít kontakt se smrťačkou. Nejsme sice pozváni, ale budeme tam také. Říkalo se přece pro syny komunistů. Proto tehdy vysílal na průzkum Veselí ještě nedospělého, snad třináctiletého Jirku, který měl namále od komunistů z Veselí, kteří se zacvičovali v zabíjení. Vyjeli s spolu na motorce. Jeli ale oklikou, aby se vyhnuli smrťáckým komunistům. Jirka má z té cesty jasný paměťový kamínek. Tehdy po poli s tatínkem na motorce objížděli hrboly na polní cestě u lesa, k vůli kterým se tehdy vrátil Jikra Višků. Všechno bylo hypnotiky zastřeno, ale tatínek položil na hrbolech klíč k odemknutí paměti. Když projížděli po hrbolech, řekl: "Tyhle hrboly s naší cestou si zapamatuj." Po čtyřiceti letech jel po hrbolech Džordž na kole za švagrovou a paměť se odemkla. Tak funguje časování informační bomby.
Po silnici ve Veselí dojeli k místu, odkud byl ze silnice vidět nedokončený dům. Byla to hrubá stavba z cihlových tvárnic. Ve zdech už byly zasazená okna a dveře. A vše kryla střecha bez okapů. Chyběla fasáda a omítky. U silnice v místě pěšiny k hrubé stavbě stáli dva muži. Zastavili tatínka s Jirkou a řekli: "Tady je to jen pro komunisty." Na to tatínek vytáhl červenou stranickou legitimaci. "Kde máte auto?" "Přijeli jsme na motorce. (Jawa 250) Dali jsme ji kousek vedle silnice." "Jste pozvaní?" "Bylo řečeno pro syny komunistů." Šli dál. Otevřeli dveře do chalupy. Vítala je teta Jindra a hned zkraje řekla: "Dělejte, že se neznáme." Pak se objevil majitel který je rovněž uvítal. Šli z chodby dovnitř přízemí. Teta Jindra nahlas ohlásila všem přítomným: Přišli Jiří a Jiří S.......ovi. Otevřela se před nimi velká hala, kde ještě nebyly vyzděné příčky a nebyly omítky. Vevnitř stálo plno tatínků se svými syny. Samí nejvyšší komunističtí papaláši okresu.
Mezi samými stejně starými kluky přibližně jako Jirka byla jen jedna zase stejně stará holka, dcera majitele domu. Když byli všichni, měl uvítací proslov majitel a předal slovo tetě Jindře, která se několika slovy představila. Řekla organizační pokyny a program setkání. Klukům určili místo pro mladé naboku boku haly u oken. Následovala prezentace každé dvojice, kterou vždy přednášel kuk. Musel se držet osnovy: Vždy něco o sobě, co dělá za školu, zájmy a plány do budoucna a o rodině. Jirka představil tatínka jako finančního inspektora banky, což před tím nevěděl. Teta Jindra se pak přitočila a řekla Jirkovi a tatínkovi, že jejich prezentace byla jedna z nejlepších. Následovala volná zábava. Tatínek řekl Jirkovi: "Běž pozdravit dceru majitele. To se sluší" Jirka tedy prohodil několik s tou holkou. Jak se tam Jirka tak motal, zaslechl pokyny nějakého papaláše: "tomu S....ovi to vymažte z hlavy. Asi byli velcí konkurenti.
Pak byli všichni kluci povinně přesunuti do zóny pro mladé. Od zbytku haly je dělila hradba dospělých chlapů. Jirka se tam bavil s asi pěti či sedmi stejně starými kluky. O kus vedle stáli asi čtyři ještě trošku starší kluci. Přišla řeč i na to, co bude dál. Někdo řekl nějaké připouštění, ale co to je, to se dá jen tušit. Stejně jak při prezentaci zavolali určitého kluka, který byl zrovna na řadě. Když přišel, ptali se ho, co se dělo. Každý ale odpovídal, já si nic nepamatuji. Na řadu přišel i Jirka. Prošel hradbou dospělých na druhou stranu haly za tatínkem. O kus dál před ním stála dcera majitele. Z tohoto časového úseku si Jirka pamatuje, jak mu tatínek zezadu říká: Běž na ni!" On odpověděl: "Já nemám důvod." "Tak se na ni podívej a dej jí šanci, aby tě dostala." Jirka se na ni zadíval. Nic moc. Ta jestli bude moje partnerka, no potěš pán Bůh. Byl ale optimista. Řekl si: "No dobrá." A šel k ní. Podívali se na sebe a začalo připouštění. Poodhalila se. Pohlavně se spojili a kopulovali spolu ve stoje. Dívala se ale na tatínka. Ten ji měl pod kontrolou. Kýváním nebo vrtěním hlavy dával pokyny, jestli tohohle ano, či ne. Pak Jirkovi všechno vymazali z hlavy a vrátil se do zóny pro mladé k ostatním klukům. Takhle to bylo asi u všech.
Aby tohle ti mladí nedospělí zvládli byla tu psychologická příprava, která byla před tím doma a byla asi hypnoticky vymazána. Byl to pohovor s tetou Jindrou. Pak zvlášť s otcem a zvlášť z matkou. Všichni se snažili dát informace pro zvládnutí připouštění. Největší zátěž měla dcera majitele, aby všechno zvládla i před davem, který byl ve stínu. A vše se konalo víc na světle.
59/13

Její cestu jí ale prošlapala dcera tety Jindry, Iška. Na toto prošlapání cesty se pak musela dcera majitele dívat. Bylo to školení pro připouštění, protože to před tím nikdo nedělal. A pak zkouška na nečisto. Toto školení a zkoušku na nečisto prováděla Iška. Tu zase metodicky připravila teta Jindra. Na konci každé prezentace jednotlivého nebyl teto hned poslán za hradbu dospělých, do zóny pro mladé, ale byl pak postaven před Išku. Ta se ke každému nachýlila k uchu a něco pošeptala. Jirkovi pošeptala: "Dělej, že jsi to nikdy nedělal." Nejprve to byla teoretická přednáška o milování. Popisovala, co to dělá s tělem partnera a partnerky, co to dělá s psychikou a možná se zmínila i o duši. Pak přistoupili k sobě vestoje oblečení a zkusili si postoj a pohyby. Pak se obnažili a zkusili si pár tahů naostro. Potom bylo všechno vymazáno z hlavy zůstalo jenom v podvědomí. Zpovzdálí se na to koukla dcera majitele. Mohl tu být oční kontakt s školeným klukem.
Po této akci byli kluci stejně blbí v sexu jako před tím. Kdyby přišli do kontaktu s nějakou neznámou partnerkou, tak si budou počínat, jak kdyby to dělali poprvé. Jestliže by jim ale nějaká čarodějka, třeba dcera majitele, odblokovala paměť, tak to budou umět. Přitom nebyli vůbec zkažení. A chovali se tak, jak kdyby byli čistí a bez hříchu.
Po prezentaci se školením, a po připouštění byla zase volná zábava. Teta Jindra přitom dělala pro ty, kdo chtěl, s každým zájemcem zvlášť, rituál na ochranu před černou magií. Byl v tom i sex. Ale teta Jindra byla davový hypnotizér. Všem přítomným to hned současně mazala z paměti. Takže vlastně sexovali i dospělí. Přitom s magií obešla všechny přítomné ať sexovali nebo ne.
Při těchto hrátkách s magií se tetě Jindře stala velice zvláštní a nebezpečná věc. Do jednoho tvrďáckého komunisty vstoupila zlá inteligentní bytost z jiné dimenze. Od křesťanů dostala jméno Ďábel. Teta to na komunistovi poznala. Ale i on chtěl provést schválně rituál na ochranu před černou magií. Musela postupovat velice obezřetně. Působila nejprve radami. Pak ale se pokoušel zmocnit se jejího těla, jeho ovládání a tím vlastně duše. Měla už namále. V rozhodné chvíli ji ale pomohla Iška a Jirka, kteří tajně spolupracovali na magické ochraně. Spolupracovali i tvrďáčtí komunisté, kteří zabavovali Išku, aby nebyla nablízku. Hlídal jen Jirka. Sledoval, jak je teta Jindra pevná v kolenou. Když se jí podlomily zavolal Išku. Ta se už postarala o to ostatní.
V těchto okamžicích zažila teta Jindra silný duchovní zážitek, o kterém pak vyprávěla. Svým vědomím se ocitla v nějakém kostele. Vnímala výjev z tohoto kostela. Ocitla se v těle kněze v tomto kostele, který z někoho a z kostela vypuzoval tu bytost zvanou Ďábel. Potom stejným způsobem, jakým to udělal kněz, vypudila z tohoto tvrďáckého komunisty a z této budovy Ďábla. Po této akci se potřebovala duchovně očistit. Objížděla kostely, až našla ten, v kterém se ocitla svým vědomím při rituálu ve Veselí. Potom spolu s knězem tohoto kostela a svými příbuznými provedla podpůrný a očistný rituál, protože se dotýkala Ďábla, který začal do ní vstupovat a nechal v ni trochu své energie. Těmito svými aktivitami se jí podařilo z komunistických špiček okresu, a možná i většího území, vypudit Ďábla, který pro komunisty a s nimi pracoval pro svoje zájmy.

Vypuzením Ďábla z komunistů a blamáží o Džordžovi měnila teta Jindra dějiny!

Během akce a pak po ní se všechno hypnoticky mazalo z paměti. Jestli někomu něco zbylo v paměti, je otázka. Po té se všichni rozjeli domů. Když přijel tatínek s Jirkou domů, byli cítit ženským přirozením. Maminka prohodila poznámku, že je tatínek cítit. On ale řekl, tak si čuchni k malému Jirkovi. A tak se všechno nechalo být.
To se dělo nějaký ten rok před tím, než jel Jirka s kamarády do Veselí obhlédnout terén budoucího setkání se svou nevěstou.
Prosím čtenáře, aby nato předchozí připouštění zapomněli, protože když si nikdo nic nepamatuje, nic takového se nikdy nestalo. Pro všechny zúčastněné to tak bylo.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 22.12.2017, 22:03:44 Odpovědět 
   Zdravím.

Zvláštní příběh plný magie. Trochu jsem se v něm ztrácel, řekněme, že šlo o fantazy z minulého režimu. V textu se magií nešetřilo. Při pročítání jsem si všiml přímé řeči (lépe řečeno dialogu), jehož repliky začínaly a končili na tomtéž řádku, prostě šly jednotlivé přímé řeči za sebou, nevypadá to hezky, lepší je každou novou přímou řeč (pokud nenavazuje na popisný text po dvojtečce) odsadit vždy na nový řádek. Občas se objevil překlep či nedoklep, například v podobně mezery navíc (v textu). Pozornější pročtení napoví. Mezi námi byla to pořádná porce textu, uvidíme kolik čtenářů se do tohoto příběhu pustí...

Hezký večer a múzám zdar.

P.S. Jak na přímou řeč?

http://www.mojecestina.cz/article/2014071301-jak-psat-primou-rec
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Hledání přítelk...
Vanessa Kuzníková
Dny P
Majkayela Downeyová
Především dobrý...
Uchk
obr
obr obr obr
obr

Štatlař slopal s cajzlama
Stín
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr