obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud si cestu najde."
Vergilius
obr
obr počet přístupů: 2915229 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39281 příspěvků, 5723 autorů a 389257 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: STŘEPY ZRCADEL ::

 autor Janir Killman publikováno: 11.01.2018, 23:16  
 

„…jsi sobec a náfuka!“ zakřičela.
„A to je všechno? Nic lepšího nevymyslíš?!“, rád ji dráždil a tohle pro něj byla nahrávka na smeč.
„Ještě jsem ani nezačala, dneska, dneska jsi to už přehnal!“
„Ty jsi čím dál tím víc iracionálnější!“
„Ha, zato ty jsi přímo ztělesnění rozumu, takového ego maniaka jsem ještě neviděla!“
„Hmm. Možná máš pravdu, asi jsi vážně viděla ze světa PŘÍLIŠ MÁLO.“ Nardell by byl ještě pokračoval, jenže se ozvalo hlasité cinknutí magického zvonku. Místo pokračování v hádce přistoupil k oválnému zrcadlu na stěně a ledabyle mávl rukou. Zrcadlo se aktivovalo. Iasin zvědavě nakoukla přes Nardellovo rameno. Spatřila obtloustlou postavu místostarosty Grellina nervózně přešlapujícího před věží.
Zklamaně navrhla: „Nejsme doma?“
„Moje milá, před pár vteřinami jsi tu ječela jak hejno harpyjí, obávám se, že není dost nahluchlý, aby to mohl přeslechnout.“
„Nějak ho odbyj, a hlavně se ho zbav rychle, budeme pokračovat.“

Nardellovi to trvalo zhruba čtvrt hodiny, a když se objevil ve dveřích, tvářil se pobaveně. Zato Iasin znuděně seděla u čtecího stolku a ledabyle rukou přejížděla po vazbě objemné knihy.
„Co chtěl?“ optala se bez známky zájmu.
„Není to jedno? Předstírejme, že k tomuto přerušení vůbec nedošlo.“
„Mě ale přešla chuť na další řeči.“
„To tě ten vztek rychle pustil.“
„Vůbec ne! Ba naopak – a chci si ho užít.“ Vstala a pomalu obešla stolek s knihou tak, aby nestál mezi nimi.
„Ještě budeš prosit za odpuštění!“ ušklíbl se a rázně jí vyrazil vstříc.
Jejich těla se srazila, a zatímco on se ji pokusil políbit, ona se mu zakousla z boku do tváře. On ji objal, propletl prsty pravé ruky s jejími a zmáčkl, že klouby zalupaly. Stiskla zuby pevněji, až zasykl. Chytil její vlasy a odtáhl jí hlavu od své tváře. Potom se dotkl svého zranění a ruku od krve si otřel o její skráně.
„Chceš si hrát zostra? Tak se ukaž!“ Nardellovy nehty se proměnily v palec dlouhé drápy. Jednou rukou Iasin uchopil za bok a druhou jí roztrhl šaty od ramene k rukávu. Drápy přitom podrásaly i jemnou bledou kůži.
Iasin se přitáhla blíže a tentokrát jemněji zatnula své zuby do míst, kde se krk stýká s ramenem.
Slastně vydechl, a zatímco levačka se zachytila ve šněrování šatů na zádech, pravá ruka zkoumala její spíše pomenší ňadra a následoval silný stisk.
Vzrušení obou rychle stoupalo. Iasin však náhle naskočila na mistrův klín, nohy sevřela kolem boků a zaryla ostruhy do zadní strany jeho stehen. Jezdecké boty si obula schválně pro tento moment.
To však na Nardella bylo příliš, a tak se nečekaně brzy udělal. Pulzy energie rychle odezněly.
Iasin se zatvářila mírně provinile, ale vydrželo jí to asi tak dvě vteřiny. Pak zaujala provokativní postoj a nadhodila: „Můžeme pokračovat? Nebo ti to už stačilo? Jsi „unavený“?“
„Potvoro! Zmlkni a nalej mi víno. Teprve se rozehřívám. Ale teď do toho dáme všechno!“
„Když všechno, tak všechno,“ usmála se a naplnila dvě sklenice do plna vínem rudé barvy. Nebylo ledasjaké. Najednou bylo oběma líto nechat dekantér poloprázdný. Jejich hrátky často odnese nábytek či volně se povalující předměty a dobrého vína je škoda.

Byl to Nardell, kdo začal. Rukama naznačil trhnutí a šaty se s typickým zvukem párané látky odervaly z Iasinina těla a jejich zbytky spadly do kouta. Pohybem vzduchu se jí mírně zavlnily kratší tmavé vlasy dosahující jen do úrovně krku. Vždy tvrdila, že jí dlouhé kadeře jenom překážejí. Takto, zcela obnažená, její bledost obzvláště vynikala.
Iasin upřela pohled kamsi mimo realitu, přitáhla ruce k boku, dlaně obrácené směrem k Naredellovi. Náhle z ní vytryskl fialový jiskřící proud energie a zasáhl jejího milence doprostřed těla. Ten chvíli nehnutě stál a nechal jej, aby se do něj vpíjel, pak však vsunul do proudu ruce, cosi zamumlal a ten se rozdělil. Energie jej začala obtékat, skrz rozpažené ruce, obtáčet se kolem jeho těla a vstupovat do něj v horní polovině zad. Iasin zintenzívnila tok energie. Nardell jím byl již natolik prostoupen, že se celé jeho tělo jevilo jako jiskřivý oblak humanoidního tvaru. Z pableskující fialové se po chvíli vydělily dva ostrůvky sytě žluté. Jeden uprostřed čela a druhý v rozkroku. Pak se ozval hluboký výkřik a fialový oblak se roztřásl. Vlny z něj vycházející rozechvěly celou místnost. Nábytek, podlaha, strop i stěny drnčely a síla všech těch vibrací se koncentrovala v těle Iasin. Chvění dosáhlo takové intenzity, že se již nedokázala soustředit na udržování kouzla a jen se nechala unášet neskutečnými vlnami slasti a bolesti zároveň. V tu chvíli ztratila na chvíli kontakt s realitou a časem, nemohla určit, jestli to trvalo vteřinu, nebo několik hodin.
Když se vzpamatovala, klečela a on stál nad ní. Pohlédla mu do očí a jen hlesla: „To bylo co?“
„Něco, co z grimoárů nevyčteš. Mám pár vlastních triků po těch desítkách let praxe.“
„Hmm, ukaž tedy něco dalšího!“ prohlásila provokativně.
„Tak se, holka, uč,“ a z namířeného ukazováčku vytryskla stříbrobledá vidlice blesků, která probodla Iasino tělo těsně pod žebry. Tkáň v místě průniku se bíle rozsvítila, ale jinak zůstala netknutá. Chvilková agónie spojená s intenzivním vzrušením a pocitem opojení trvala jen krátce a zanechala za sebou ocas mírné bolesti. Nikde však nebyla vidět ani kapka krve.
„Dobré? A co trochu výš?“
Následující vidlicový blesk probodl Iasin prsa v oblasti bradavek a tentokráte Nardell udržoval kouzlo skoro celou minutu.
„Tohle musím umět,“ hlesla, když se konečně vydýchala. „Myslím, že vím, jak to děláš.“
Zkusila kouzlo napodobit, ale výsledkem byl jen bolestivý zásah, po kterém vystříkla z Nardellovy nohy sprška krve.
Zakolísal.
Zanadával.
Jal se hojit ránu.
„Víš, ono to sice vypadá jako lehce modifikované bojové kouzlo, ale to, co jsi opomněla, je jistá speciální přísada. Zamysli se nad tím, jak fungují duchové, přízraky a většina ostatních nehmotných bytostí.“
Druhý pokus už vyšel bezchybně a Iasin jím provrtala jeho hrudní kost.
„Není to těžké, viď? A teď zkus stejný postup použít k modifikaci Ohnivých drápů. Asi takhle,“ a vyčaroval na svých prstech pařáty svítící známou stříbrobledou barvou.
Iasin zopakovala jeho postup.
Takto ozbrojeni se na sebe vrhli, vzájemně se drásali, a při tom si vyměňovali polibky, doteky a kousance. Zmítali se tu po podlaze, tu přimáčknuti ke stropu či ke stěně, anebo vznášejíce se volně ve vzduchu. Věží se rozléhaly steny, vzlyky, výkřiky bolesti i slasti, hekání, hýkání a další podivné zvuky, jaké dokážou vznikat jen při hodně divokém sexu.
Mezitím venku zapadlo slunce, oblohu zcela ovládly hvězdy a jasně zářící měsíc.
Oni ale neměli dost. Kouzly stále obnovovali své tělesné síly, v okamžicích uvolnění, léčili svá zranění, a když začaly docházet magické síly, doplnili je lektvary.
Noc se již přechýlila přes půlku, když Iasin postřehla, že s Nardellem není vše v pořádku.
„Řekneš mi, na co myslíš?“ zeptala se.
Pohlédl dlouze do jejích očí: „Nemám tě již co naučit.“
„Jednou k tomu dojít muselo, učím se rychle.“
„Vím. Nebýt tvého talentu, nepřijal bych tě. Byla jsi jen vychrtlá holka z ulice, když jsem tě potkal. Tenkrát jsem ani neuvažoval nad tím, že zanedlouho se z tebe stane žena. Žena, která by mne mohla zaujmout. Tím méně žena, s kterou bych nemusel krotit své vášně. Taková, kterou bych miloval i respektoval.“
„Vidíš, a stalo se, tak kde je problém?“
„Nemám tě již co naučit.“
„No dobře, poohlédnu se po nějakých knihách, anebo si dám teď chvilku se studiem pauzu.“
„Tvoje nadání daleko přesahuje mé možnosti. Už bych tě jen brzdil. Když se mnou zůstaneš, nebudeš růst, časem přestaneš být šťastná a nakonec uvadne i naše láska.“
„Co tím chceš říci? Jak to můžeš tak s jistotou říci? To mi snad chceš naznačit, abych se sebrala a odešla?“
„Ano i ne. Musíš jít dál, musíš. Ale! Nedokážu být bez tebe a nesnesu pomyšlení, že bych tě třeba již nespatřil.“
„Takže se sbalíme a vyrazíme na cesty! Zapomeneme na tuhle věž, na místní maloměšťáky. Navštívíme zajímavá místa, prošmejdíme knihovny, to bys chtěl?“
„Ani to by nefungovalo. Za chvíli bych byl jen koulí na tvé noze. Zatímco ty bys rostla, já bych se zanedlouho jen krčil ve tvém stínu. Takovou pozici ve vztahu bych neunesl, víš dobře, jaký jsem. Já neumím, a nechci být ten druhý!“
„A co tedy navrhuješ, že budeme dělat? Nechceš, abych zůstala. Nechceš se mnou jít pryč a nedokážeš beze mě žít,“ zděsila se.
Než však stačila formulovat, co jí blesklo hlavou, Nardell postřehl její myšlenku.
„Ne, ne to, co si myslíš!… I když, to, co po tobě chci, ti na první chvíli bude připadat stejně, no možná ještě více, šílené.“


Když Nardell dovysvětlil řešení, které jej napadlo, nastala chvíle ticha.
„To přece nemůžeš myslet vážně. A kdyby jo, tak něco takového je potřeba v klidu promyslet, nezvratná rozhodnutí není dobré dělat unáhleně – tos mě sám učil!“
„Já vím, ale tohle je zcela výjimečná situace. Tady běžné poučky neplatí! Když o tom budeme přemýšlet, jen se utvrdíme v tom, jak šílené to je. Nikdy už se znovu neodhodláme a oba budeme tak či onak nešťastní. Do šílených akcí nelze jít s rozumem, šílenství je doména citů. Takže teď, nebo nikdy!“
„Jenže já mám strach!“
„Já také! Ale nemůžu couvnout a vím, že my to dokážeme.“
„Nemám ani představu, jaké to bude, a možná budu litovat, ale nechci o tebe přijít…“ po tváři jí tekly slzy a svírala jeho dlaně.
„Je jen jeden způsob, jak to zjistit.“

Stáli čely k sobě. Nardell se musel trochu hrbit, aby se dotýkala. Byli nazí. Ona jej objala. On rozpažené ruce dlaněmi vzhůru.
Vzduch kolem nich se vlnil jako v žáru.
Stěny rezonovaly.
Jejich těla se vznesla tak, že byla vprostřed výšky mezi podlahou a stropem a pomalu začínala zářit bledým jasem.
Záře byla čím dál tím intenzivnější, až byla celá místnost zaplněna oslepujícím živým světlem.
Z věže dva ostré paprsky prořezávaly noc a šířily se akustické vlny jako při hromobití.
Uvnitř se duše Nardella a Iasin vymanily ze svých těl a jako dvě hvězdy kroužící kolem sebe ve stále se zrychlující spirále vzájemné přitažlivosti se blížily k sobě. Překonávaly při tom elementární sílu, vymezující individuální integritu. Nepředstavitelný tlak deformoval obě dvě. Ve chvíli, kdy se rychlost vzájemné rotace blížila limitu, tlak dosáhl kritické hodnoty a sama struktura reality byla na pokraji lokálního kolapsu, jedna duše záměrně porušila svůj ochranný obal.
Třesk, který nadešel, bylo možno fyzicky zaslechnout do vzdálenosti třiceti mil.
Mágové zaznamenali vlnu na mentální hladině do vzdálenosti tří set mil.
Tlaková vlna roztrhala a odvrhla vršek věže do širého okolí.
Iasin stála na tom, co zbylo. Byla sama. Byla nahá. Byla stejná, a přeci navždy jiná. Dříve než vyšlo slunce, vydala se na sever.


 celkové hodnocení autora: 91.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 aegitalos 12.01.2018, 6:37:13 Odpovědět 
   Škoda, že to prešlo vo fantazijný príbeh, chcel by som čítať realistickú verziu tohto vášnivého vzťahu.
 Šíma 11.01.2018, 23:15:45 Odpovědět 
   Zdravím.

Zajímavé dialogy i popisy. Řekl bych, že jde o čtivé fantasy a to nejen o lásce a milování dvou kouzelníků (mágů). Chtělo by to pokračování, pokud není tato povídka jen střípkem z Tvého světa magie a kouzel.

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Souboj v přísta...
Ellien
Otupělost
Lívie L
Supravodivost
Zamková
obr
obr obr obr
obr

Drahá mi jseš
nevimjakou
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr