obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2915325 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39443 příspěvků, 5736 autorů a 390022 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Do selhání ::

 autor Martianno publikováno: 04.02.2018, 15:22  
Láska kvete i mezi anaboliky...
 

„Tohle ber každejch šest minut a pak se kouknem na ty stehna,“ plácl Ludvík do obrovského prsního svalu hromotluka známého tady v posilovně jako Drtikol. Do hokejové tašky mu pak posadil sedm desetikilových piksel výrobku ANAPOLON 4000 GT.
„Hmgfh,“ zahučel Drtikol a vykolébal se z recepce do šatny.

„A co ty? Jedeš dneska vostrý kozy?“ otočil se na drobnou dívku, která si vedle listovala časopisem HardBODY a přitom rukou zakrývala obličeje jednotlivých sportovců.
„Hádejte, kdo to je, pane Ludvík?“ odpověděla otázkou.
Odložil vidličku, kterou z plastové krabičky vybíral poslední zbytky své dnes už třetí porce kuřete s rýží, a nahnul se přes pult: „Podle těch hamstringů to je Gerrard.“
„Halawayová,“ zajiskřila vítězně a z vysoké sklenice upila hustý šedý nápoj.

Jmenovala se Léňa. svého trenéra kulturistiky tajně milovala už druhou sezónu.

„Přesně takový křídla bysem chtěla mít,“ zasnila se a otočila list.
„A ten?“ zakryla zase obličej naolejované hroudy svalů.
„Maurice?“
„Jo. Dobrá forma, ne?“
„Forma dobrá, ale loni byl ještě vysekanější. Tady je nějakej tlustej,“ zhodnotil kriticky vicemistra Evropy v kategorii do 212 liber.

Vrátil se k jídlu a s plnou pusou zopakoval svoji otázku: „Dneska teda vostrý kozy?“
Léňa otráveně zvedla umělé řasy: „Jakej je prosím vás rozdíl mezi vostrejma a tupejma kozama?“
„Ty máš tupý, já mám vostrý…,“ rozdrtil ji.
Dívka nakvašeně sklapla časopis a otočila se. „Furt bude dělat tlaky, anabol pitomej“ mumlala po cestě k rotopedům.
„Ty budeš dělat tlaky! A do selhání!“ křikl na ní, aby nebyla drzá.

Nato do nozder nabral odér tisíckrát propocených polstrování posilovacích strojů a spokojeně zamnul naběhlýma rukama. Vydechl a vydal se za Drtikolem.
Zrovna drtil 180 kilo na legpressu. Vleže na zádech nad sebe nohama vytlačoval desku se závažím.

„Poď poď, dejchej, tohle zvedá můj desetiletej kluk! Flexe flexe, ty vole!
- Dobrýýý! Kolik tam chceš přiložit?“
„Dvacet, dvacet.“ zaznělo udýchaně.
Ludvík naložil na stroj dalších čtyřicet kilo a se zaujetím sledoval Drtikolův boj:
„Tak si představ, že s tou Henriettou jsme si psali včera a vona, že má čas hned dneska večer. Tak nevim, jestli mám k ní jezdit. Podle fotek se zdá bejt celkem sjízdná. Ksicht dobrý, jenom ten zadek už mi přišel takovej dost za hranou.
Hlavně, aby nebyla jako ta Lucy. Tu ludru už mám ve složce odložený případy. Prej ať za ní jezdím do Krumlova... Nebudu jezdit kvůli třem minutám až do Krumlova...
- Kolik přiložíme?“
„Dvacet, dvacet.“

„Jo a minule, jak jsem ti vyprávěl o tý Rusce. To se zasměješ. Já tam přišel a tam srká kafe borec. Její pasák nebo co. Takovej vybuzněnej prodavač ratanovýho nábytku v teplákovce – čumí na mě, co tam jako chci?
Tak řikám, že v pohodě, že přijdu jindy.
A vona mi za hoďku píše, že už je sama, ať dorazím.
Já na ní: Kdo to byl, ne? A vona, že jeden ubožák, co si tam chodí jenom povídat a ať jdu hned do sprchy, že jí z těch keců jebe. Chápeš to?“

„Silnější pes mrdá,“ zaduněl Drtikol a obří rukou si otřel pleš do ručníku.
„Spíš: Druhá myš má sejra,“ uvažoval Ludvík, když nakládal dalších čtyřicet kilo.

Svalovec už vytlačoval 260. Mezi cviky, udýchaně komunikoval s Ludvíkem. Ten se najednou zatvářil něžně:
„Mě už to takhle nebaví. Já jsem vlastně citlivej kluk. Já chci taky jednou opravdovou lásku, ale na tu nemůžu v žádným bordelu narazit. Mám furt smůlu na ženský, co maj smůlu na chlapy.“

„A co tvoje ...heeempf… bejvalá manželka?“
„Monika byla fajn, ale ke konci nebyla normální. Posledních pár měsíců seděla doma ve skříni a četla si.“
„Každá ženská je normální, dokud jí trochu nepoznáš. ...Heeempf... A co četla?“
„Rozum a předsudek nebo tak nějak. - Tys to čet?“
„Jenom lichý díly. Heeeeeeeempf,“ vydechnul propocený Drtikol a moment s nataženýma nohama odpočíval v horní pozici cviku.

„,...Co je, ty vyfouklino?! Jeď do selhání! Koukni se na sebe, jak seš hubenej!“
To se Drtikola dotklo: „Ještě dvacítky,“ zavelel.
„Žádný nezbyly.“
„Tak si na to vlez.“
Stokilový Ludvík skutečně vylezl mezi závaží a Drtikol celý ten spektakulární kolos začal zvedat až mu praskalo v kolenou.

„A o čem to je, ten Předsudek?“
„Je to celkem ze života: Jedna ženská pořád otvírá dveře, tam kde má bejt zavřeno a druhá je zas pořád zavírá tam, kde maj bejt otevřeno.“
„To je trefný. ...To je celá jejich politika,“ uznal Ludvík.
Když Drtikol dozvedal 260 kilo plus Ludvíka, zařval a s obrovskou kovovou ránou nechal závaží naposledy dosednout na zarážky.

„Hezky pěkně, dobře ty!“ ocenil Ludvík jeho husarský kousek a seskočil ze stroje. „Jak to, žes tady vlastně nebyl v neděli ráno? To vždycky chodíš...“
„Já byl v Čerčanech.“
„Co tam?“
„Svatba.“
„Cože? Počkej, to jsem nevěděl! Že Gábině gratuluju. A co svatební noc?“
„Nechci o tom mluvit.“
„Snad ne nějaký selhání?“
„To ne, ale nic nebylo. Já šel dělat lejtka.“
„Jasný...“

„Poslyš v Čerčanech - tam jsem měl taky jednu bábovku. A ta byla náročná. Tahala mě za uši a řvala na mě: Udělej mi to šestkrát normálně a jednou zepředu, ty dinosaure! Dodnes se mi vždycky postaví, když okolo jedu vlakem.“
„Tak to má každej někde,“ odtušil Drtkol. „Já třeba v Pyšelích. Teda teď před závodama už tolik ne,“ doplnil a smutně se sehnul k mrtvému tahu.

„Kdo sype, ten jede,“ prohodil spíš pro sebe Ludvík a pomohl Drtikolovi utáhnout kýlní pás. Pak společně naložili na mrtvý tah první metrák.
Drtikol si povytáhl rukavičky a se sehnul k ocelovým madlům.

Zatímco s hlasitým hekáním tahal, Ludvík si nasadil kapuci a začal se prohlížet v zrcadlové stěně: „Hele, já nevim s tou Henriettou. Jestli to má smysl?“
„Neřeš. Prostě se vymydlíš, navoníš a zpřeházíš jí vaječníky.“
„Blbost. Když tak sednu do auta a jedu rovnou. Chci ji vojet, ne vokouzlit. Možná si vezmu žvejkačku.
- Bacha na ty záda. Dobrý, ještě osm. Oukey, takhle.

„Já už hledám něco dlouhodobějšího.“
„Jako dlouhodobějšího než na tři minuty?“
„Přesně.“
„A co támhle Léňa, ta na tebe kouká skoro stejně zbožně jako ty...“
„Taky mě to napadlo, ale jednak je moc mladá a taky mně vadí, že je po tom drsným rozchodu a já nechci nikomu dělat vrbičku. Z takovejch keců mi jebe.“
„Těžkej rozchod?“
„Chlapec jí po pěti letech vztahu vyklopil, že je teplej a ještě k tomu jenom na Poláky.“
„Tak to je neřešitelný,“ uznal Drtikol.

Aniž by si toho všimli, jejich rozhovor už delší dobu poslouchal někdo třetí. Léňa se opírala o kladku a teď přistoupila blíž.

„Kardio mám hotový, pane Ludvík.“
„Nazdar, koště, trhnul sebou Ludvík. „Tak se pusť do těch vršků. Máš tam asymetrii.“
„Jak jste to myslel, že jsem moc mladá?“
Ludvík se zarazil. Ve chvilce ticha vyniklo Drtikolovo skeptické mlasknutí.

„V červnu mi bude osmnáct.“
„Dokud nebudeš mít po závodech, tak nechci nic slyšet. Dneska jedeš vostrý kozy, jak jsem řekl.“
„Ale, já už jsem dospělá a ty vršky už mám. Hele:“ řekla a bez varování si stáhla horní díl dresu.
160 kilo bylo v tu ránu pro Drtikola moc. Váha dvou netrénovaných chlapů s řinkotem spadla na podložku, většina závaží se uvolnila a jeden patnáctikilový kotouč mu skočil přímo na holeň.
„Do prdeléé! Kruva! Kurva! Kurva!,“ odhopsal recepci jak splašený cirkusový medvěd.
„...Správně, do selhání,“ hlesl mechanicky Ludvík, aniž by z Léni spustil oči:
„Dokud budeš trénovat pod mojí střechou, tak jsi pro mě dítě.“
„Tak já končím.“
„Máš rozum?“
„Mám cit!“


 celkové hodnocení autora: 95.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 kudlankaW 18.03.2018, 8:36:56 Odpovědět 
   Rád jsem to pro Tebe učinil...poetM
 kudlankaW 16.03.2018, 15:29:35 Odpovědět 
   Dobře napsané. Prostředí fitka i sypačů důvěrně znám. Kdysi jsem jako natural rekreační bouchač býval. Nikoli sypač ;) Poet M
 ze dne 17.03.2018, 20:30:56  
   Martianno: Ahoj, moc děkuju za koment a hodnoceni. Od znalce prostředí je to cenné :)
 aegitalos 07.02.2018, 18:16:01 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: aegitalos ze dne 07.02.2018, 6:02:00

   Napr.: vostrý kozy - tupý kozy, to som nepochopil do konca. Sú to drobnosti, nezáleží príliš na nich, lebo ako hovoríš, žargón má svoju silu. Tiež sa toho pridržiavam, niekedy je obsah podriadený forme.
 aegitalos 07.02.2018, 6:02:00 Odpovědět 
   Dobre sa to číta, aj keď občas nie som v obraze. Možno by to chcelo trocha uhladiť pre nás laikov, čo sotva dvihneme sami seba zo stoličky. Iskry to má hoci koľko, je v tom sila (tá sila, čo nemá svaly).
 ze dne 07.02.2018, 17:08:28  
   Martianno: Moc děkuji za přečtení a komentář! :)
Pravda, sám jsem nad tím uvažoval. Pak jsem si ale říkal, že ono je to na tom žargonu do značné míry celé postavené, takže by to potom možná ztratilo kouzlo (tu hrubost). Ale přiznávám, že by tam pár vysvětlivek být mohlo.

Btw. Kde přesně jsi měl problém?
 Otakárek 05.02.2018, 0:20:27 Odpovědět 
   Jsem zde jen krátce. Tohle je ale nádhera. Zatím vedle zde výborných - nejskvělejší. Takový dialog se hned tak nevidí. Vulgarizmy až ze dna zrovna tedy nemusím, ale ta kvalita příběhu to u mě toleruje. Super!
 ze dne 05.02.2018, 16:18:18  
   Martianno: Moc děkuji za tak velkorysé hodnocení :)
 Šíma 04.02.2018, 15:21:12 Odpovědět 
   Zdravím.

Přestože je posilovna pro mne "Španělskou vesnicí", textík byl čtivý a líbil se, jako ze života...

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 04.02.2018, 15:29:03  
   Martianno: To byla rychlost! Moc děkuji za publikaci i hodnocení :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
obr
obr obr obr
obr
POTWORA
Danny Jé
Do poslední kap...
Adel1518
Dokážeme vždy p...
Atana
obr
obr obr obr
obr

Sestře a nám
Fantagiro
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr