obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2914894 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38703 příspěvků, 5647 autorů a 385202 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: BUNKR 71 ::

 autor Danny Jé publikováno: 12.02.2018, 18:51  
Kapitola 3-4
 

Kapitola 3



[ O půl hodiny později ]


Dohnala jsem skupinu, kterou vedl seržant Randall. Už to nebyl jen Leonard a Took, ale ještě pět dalších vojáků.

„Našla si ho?“ zeptal se Took.
„Ano,“ kývla jsem.
„Je mrtvý, že?!“

Nečekal na odpověď a pohladil mě po rameni.

„Z jaké jste jednotky?“ zeptala jsem se mladíka, který kráčel vedle mě.
„Průzkum,“ odvětil.
„Aha.“
„Jmenuji se Dave.“
„Jsem Ruby.“
„Támhle jsou dvojčata Mike a Rony. Ten mohutnej vazoun, to je Gordon a vedle něho, seržant Piks,“ představil mi zbytek naší míchané jednotky.“
„A kdo velí?!“ zeptala jsem se a podívala se s úsměvem na Tooka.

Hned věděl, na co narážím.

„Ten váš seržant,“ odvětil Dave.
„Hm.“
„Ale až dorazíme k Bunkru 71, rozdělíme se,“ dodal.
„Myslíš, že projdeme Rainburgskou roklinou?“
„Máš pochybnosti?!“
„Randall říkal, že se schováme mezi stromy a keře,“ ozval se Leonard Corey.
„Snad ano,“ dodala jsem.

Najednou jsem zaslechla podivný zvuk. Otočila jsem se a nevěřila vlastním očím. Za námi si razily cestu houštím obrněné transportéry.

„Cože?!“ vyhrkla jsem.
„Jsme v pohodě, ne?!“ pousmál se Dave.

Proč jsem měla pocit, že tohle v pohodě nebude?

„Už nejsme tak nenápadní,“ poznamenala jsem.
„Odbornice přes válku promluvila,“ zabručel Randall.
„V případě, že nám bude hrozit nebezpečí, transportéry zasáhnou,“ ozval se Mike. Jeden z dvojčat.
„Nemá tě rád, co?“ šeptl Dave.

Podíval se na mě a usmál se.

„Je to magor,“ procedila jsem mezi zuby.

Randal to však slyšel a zastavil se. Všichni se také zastavili a s napětím očekávali, co se bude dít.

„Jsi neschopná a drzá!“ vyhrkl s pohledem na mě.
„Okej,“ pokynula jsem a prošla kolem něho.

Jediná jsem se nezastavila a pokračovala. Měla jsem trochu strach, že se po mě ožene, ale neudělal to.


* * *

Byla jsem první, takže by se dalo říct, že jsem je vedla. Šla jsem však asi třicet metrů za další skupinou, takže cesta byla už prošlapaná.

„Docela kus,“ zaslechla jsem hlasy za sebou.

Patřily seržantovi Piksovi a Vazounovi Gordonovi, kteří kráčeli za mnou.

„Uměl bych si to představit,“ zahučel Gordon.
„Co by sis chtěl představit, Gordone?“ zeptala jsem se, ale neotočila se.
„Hele, už ví, jak se jmenuji,“ pousmál se vazoun.
„Bude rande,“ špitl Piks.
„Možná bych ti měla změřit pérko, jestli bys prošel zahřívacím testem,“ zasmála jsem se.
„Co-co že?!“ zabublal Gordon.
„Nooo,“ semkl rty seržant Piks a pozvedl obočí.
„Děláš si ze mě srandu?!“ zavrčel a natahoval se po mně.

Jako bych cítila, že jde po mně. Vydechla jsem a uhnula do strany, právě ve chvíli, kdy se jeho ruka sápala po mně.

„Cooo!“ stačil říct, než dopadl na zem.
„To mě poser!“ vyprskl Piks a začal se smát.

Vrr!

Ozvalo se zespodu.

„Nechceš pomoc nahoru?!“ ozval se Rony. Pro změnu druhý z dvojčat.

Nikdo se však neozval.

* * *

Znovu jsem vydechla a otočila se směrem ke skupince za mnou. Můj vnitřní pocit mě opět nezklamal.

„K zemi!“ vykřikla jsem a ukázala rukou k obloze.

Přidala jsem se ke Gordonovi se slovy: „Nic od toho nečekej!“

Gordon se jen zazubil.

Bum!

Výbuch nám sebral všechny iluze, že bychom to mohli na druhou stranu Rainburgské rokliny zvládnout v klidu.

Bum!

Další výbuch dopadl téměř do středu Rainburgské rokliny.

„Jako by ty parchanti věděli, kam máme namířeno,“ zavrčel seržant Piks, který ležel hned vedle mě.
„Mají přečtenou naši taktiku,“ dodala jsem.
„To je blbost.“
„Všechny nás zabijou!“ zaznělo někde v dálce.

Pak byl slyšet další výbuch, který vytrhl kus země, a černá hlína dopadla mezi nás.

Bum! Bum!

„To je peklo!“ vyprskl Gordon.

A měl pravdu. Byla to hrůza. Ležela jsem a sledovala, jak výbuchy vytrhávají kusy země, které společně s kusy těl létají kolem. V momentě, kdy se do boje pustily obrněné transportéry, upoutaly na sebe pozornost a nepřátelské letouny ve tvaru jehlany se pustili do nich.

„Vypadneme odsud!“ vykřikl Piks a chytil mě za ruku.

Proč zrovna mě?

Zvedla jsem se ze země a spolu se seržantem Piksem jsme běželi, co nám nohy stačily. Někteří se přidali k nám. Neohlížela jsem se. Prostě jsem jen běžela, jak nejvíc jsem mohla. Rozprchli jsme se do všech stran zalesněné Canberry. Někteří vyrazili do bažin, v domnění, že je nikdo nebude pronásledovat. To se však spletli.

Vzzt! Vzzt!

Elektronický zvuk mi okamžitě připomněl, co se stane, když bude někdo zasažen touto zbraní. Kdo se přidal k seržantovi Piksovi, měl pro tentokrát štěstí. Ostatní nalezli smrt v ohni.

„Co to kurva je?!“ vyprskl Piks a zíral s otevřenou hubou, jak lidé úplně zmizeli, nebo jejich ohořelá torza padala k zemi.

Byl to otřesný pohled. Nikdo z nás ani nedýchal. Jen někteří to nevydrželi a nešetřili vulgarismy na adresu mimozemských nepřátel.


Nečekali jsme, až bude po všem a vyrazili jsme se zbytkem přeživších k bunkru 71.










Kapitola 4



[ Bunkr 71, o dvě hodiny později ]


Během půl hodiny dorazili k bunkru dvě skupiny. Jednu vedl seržant Piks a druhou seržant Randall. Ačkoliv byl hodnostně nejvyšší z naší jednotky Randall, držela jsem se raději Pikse. O to větší zklamání bylo, když Piks oznámil, že s průzkumnou jednotkou bude pokračovat na západ.

„Takže jste slyšeli,“ ozval se Randall a už si chystal další proslov, když ho utnul seržant Piks.
„Ale nechám s vámi, dvojčata Mikeho a Ronyho. Dohlédnout na to, aby nikdo nepřišel zbytečně k úrazu.“

Jako kdyby věděl, že Randall je neschopnej.

„Uvnitř bunkru byste mohli vydržet nějak dobu. Vrátíme se,“ dodal Piks a s pozvednutím své pravice se rozloučil.

Poté ukázal na vysílačku.

Možná chtěl jen podotknout: „Budeme ve spojení.“

Všichni se poté odebrali dovnitř. Vstupní kód byla osobní destička, kterou měl každý voják na krku. Rafinované, a přesto jednoduché.


* * *

Bunkr by rozdělen do třech místností. Největší z nich byla místnost, ve které jsme byli. Randall ji nazval řídící. Měl pravdu, protože místnost vedle nás měla funkční protiletadlové dělo a v poslední, a nejmenší místnosti byly zásoby. Potraviny, voda a nějaký zdravotnický materiál.

„Každý se najděte místo a pak se určí hlídky,“ promluvil seržant Randall a podíval se směrem k dvojčatům od průzkumu.

Mike pokynul hlavou a zaujal místo u průzoru o velikosti 20 x 70cm. Jediné místo v této místnosti, odkud bylo vidět ven. Jeho bratr Rony se k němu přidal.

„Já si sednu sem,“ ukázala jsem na flek u zdi.
„Jdu vedle tebe,“ ozval se Took.

Jen jsem kývla.


* * *

Bunkr 71 se tak stal během následujících hodin noclehárnou pro skupinu devíti vojáků, kteří se zde ukryli v domnění, že jsou v bezpečí. Vesmířané měli mnohem silnější a modernější palebnou sílu než my. Bylo těžké se ubránit, a když přišla druhá vlna útoku, velitelé Aliance pochopili, že se musíme stáhnout. Základna Aliance byla s konečnou platností zrušena.

Druhý cílem ve druhé vlně útoku se stala Rainburgská roklina, kde našlo smrt téměř sto vojáků australské aliance. Včetně konvoje složeného ze dvou náklaďáků a několika obrněných transportérů. Zbraňový zápalný systém připomínající napalmové bomby, zabil všechno živé i ničil všechno neživé.

3. divize obrněných transportérů stále odolávala, i když dostávala pěkně na frak.


* * *

Bunkr 71 byl jedním ze dvou bunkrů umístěných na zalesněném kopci Black Mountain. Tam jsme se ukryli v domnění, že nás mimozemšťané nebudou pronásledovat, jsme čekali na zázrak. Nemohli jsme čekat na nějakou pomoc, když veškerá těžká technika marně odolávala mimozemským letounům.

Tohle nikdo nečekal. Spojení jsme měli omezené, kvůli zničeným satelitům a vysílačky, které jsme vytáhli ze skladů, měli dosah jen několik kilometrů. Co se dělo v Sydney nebo v Melbourne nikdo nevěděl, až do okamžiku, co se objevily nepřátelské letouny, a napadly základnu australské Aliance vybudovanou 500m před Rainburgskou roklinou.

Útok mimozemšťanů se očekával, ale nikdo nepředpokládal takovou palebnou sílu.


* * *

Took si sedl vedle mě a pozoroval ty tři neznámé vojáky, kteří se k nám přidali během útěku z Rainburgské rokliny.

„Kdo to je?“ špitl směrem ke mně.
„Nevím,“ odvětila jsem.
„Neřekl bych, že jsou to průzkumáci.“
„Možná někdo ze základny.“
„Zeptám se,“ vyhrkl a udělal to.

První z trojice se otočil k němu.

„Jsme z 1. pěšího pluku,“ odpověděl.
„A kdo byl váš velící?“
„Major Bodling.“
„Chápu dobře, že jste přežili jediní?“
„Nevím, při přesunu roklinou jsme se rozutekli všude kolem.“
„Bylo to peklo!“ vyhrkl druhý.

Všimla jsem si, že je zraněný. Zakrvácená blůza v oblasti jeho břicha a boku byla důkazem o tom, že to schytal.

„Jsem John Brondey,“ představil se Took.
„Kylen Grew.“
„Jack Shaw, ozval se muž po jeho pravici.
„A ten zraněný?!“ ukázala jsem rukou.
„Benny Torne,“ promluvil znovu Jack Shaw.
„Dostal to při prvním náletu,“ upřesnil Kylen.

Zraněný měl zavřené oči a těžce dýchal.

„Máme signál?“ zeptal se Leonard Corey a s pohledem na seržanta Randalla očekával odpověď.

Místo toho se mu dostalo zavrčení.

Seržant si určitě myslím, že si z něho Leonard dělí legraci, prolétlo mi hlavou.

„Zkuste frekvenci 56,4,“ ozval se Rony.
„Co je to?“ zabručel Randall.
„Seržant Piks a jeho četa.“
„Hm.“

Randall pokynul hlavou a navolil vyslovenou frekvenci.

Ksst! Kšššš!

Nic. Randall to však nevzdával, až pak se ozval hlas na druhé straně sluchátka.


**

„Rony? To jsi ty?!“

Byl to seržant Piks. Okamžitě jsem poznala jeho hlas.

„Tady Randall,“ promluvil rypák a prstem nakreslil do země nějaký symboly.
„Z Rainburgské rokliny jsou slyšet výstřely. Vidíte něco?“
„Ne.“
„Jasně, ty stromy. Nikdo ten bunkr nevyužíval zřejmě už několik let.“
„Armáda tu musela mít hlídku. Jsou tu zásoby a munice.“
„To má každý bunkr.“


**


Rony vykročil k Randallovi a natahoval ruku.


**


„Asi už budu končit,“ ozval se najednou Randall, jako by nechtěl, aby s ním Rony mluvil.

„Vo co vám jde?!“ vyhrkl průzkumák a zašklebil se.

Seržant se zarazil a pak znovu promluvil do vysílačky.


**

„Možná by s vámi chtěl mluvit Rony,“ řekl a podal mu sluchátko.
„Rony?!“
„Seržante!“
„Je tam klid?“
„Jo, je tu klid.“
„My tady…“


**

Spojení se přerušilo.

Ksst! Kšššš!

„To už jsme ztratili spojení?“ udivil se Rony s pohledem na Randalla.
„Na mě nekoukejte, nejsem kouzelník!“
„Hm.“

Ksst! Kšššš!

Ozvalo se znovu ve vysílačce.

Píp pi píp pí pip.


**


„Rony?“ ozval se po minutě ticha seržant Piks.
„Slyším vás, už jsem…“

Signál znovu vypadl.

„Parchanti!“ vykřikl Piks.
„…co…“
„…nálet…“
„…pryč…“
„Piksi!“ vyhrkl Rony.

Bang! Bang! Bang!


**


Opakovaná střelba ukončila vysílání. Další hovor se už neuskutečnil. Přesto vysílačka stále vysílala. Byl to však jen šumění.

„To vysílání,“ promluvila jsem.
„Co je s ním?!“ ohradil se Randall.
„To vysílání je přilákalo,“ zopakovala to.
„Kdyby o tom signálu věděli, rušili by ho,“ řekl Randall a nechal projít Ronyho, který vyrazil k průzoru.
„Možná nevědí, co to je, ale rozhodně to jejich senzory zaznamenaly,“ poznamenala jsem.
„Mají mnohem lepší technologii než my…“
„…zřejmě ano,“ přerušila jsem Ronyho a pokračovala. „Tyhle vysílačky se používaly před X lety. Dívím se, že vesmířani zachytili její frekvenci.“
„Prý vesmířani,“ zazubil se Took.
„Budete jejich kámoška?!“ rýpl si do ní Jack Shaw.
„Nejsem jejich kámoška!“
„Tak jim tak neříkejte!“ ohradil se.
„Jsou to parchanti!“ vykřikl Randall a překročil symbol, který na zemi nakreslil.

Asi bych musela být úplně blbá, abych nepoznala kosočtverec. Bylo zřejmé, že si s Shawem padli do oka.


* * *

Randall pokračoval k Ronymu, který se snažil najít poslední pozici seržanta Pikse. Vysílačka stále šuměla.

Znamenalo to, že je nepřítel zasáhl z oblohy?

„Co jste našel?!“ spustil Randall.
„Podle zvířeného oblaku, je to tímto směrem,“ ukázal.

Randall se podíval.

„Je to dost daleko, jste si jistý, že jsou to vaši?!“
„S čím si můžete být teď jistý?!“ podíval se na něho a podle výrazu si o něm myslel něco nehezkého.
„Mě zajímalo, proč nás vůbec napadli?“ vyprskl Leonard Corey.
„Kvůli tvejm hnědejm očím, Leo,“ poznamenal s úsměvem Took.
„Jsem rád, že se ti líběj!“ sykl Leonard a úsměv mu vrátil.
„Fajn, hošani. Jestli si chcete dát hubana, běžte ven!“ ozval se Kylen.

Vo co mu jde? Kluci přece jen žertovali? Možná neměl na vtípky ani pomyšlení, prolétlo mi hlavou.

„Jak říká brácha, seržante…,“ ozval se Mike, který celou dobu mlčel a jen pozoroval dění uvnitř. „…tam je náš seržant, vyrážíme s Ronym za ním.“
„A to jako proč?“ udivil se Randall.
„Chci se přesvědčit, jestli je mrtvej,“ odvětil. „Jestli není a je zraněnej, budeme tam!“
„No, jak myslíte!“ pokrčil Randall rameny a vrátil se k vysílačce.
„Tak jest!“ vyhrkl Rony a poplácal Mikeho po zádech.

Možná bych měla jít s nimi, pomyslela jsem si. Co když seržant Piks potřebuje pomoc?


Možná bych měla jít s nimi…


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 12.02.2018, 18:50:29 Odpovědět 
   Zdravím.

Otázkou je, zdali vylézat ven z bunkru, nebo zůstat uvnitř, protože nikdo nemůže vědět, zda jsou "kamarádi" (či kolegové) ještě naživu, nebo jsou již mrtví, nehledě na fakt, že jsou mimozemšťané technologicky na výši a lidé proti nim nemají nejmenší šanci (alespoň se to tak v tuto chvíli zdá).

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 12.02.2018, 18:59:37  
   Danny Jé: Zdravím,

díky za komentář. Rozhodně to nemají lidé jednoduché...

Hezký den


D.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Sidonius
(11.8.2018, 14:32)
Ondřej Sedlák Nový
(5.8.2018, 10:50)
Stranna
(1.8.2018, 11:45)
MansSon
(30.7.2018, 12:15)
obr
obr obr obr
obr
Depresion
Freeze letters
Mrtví kráčí po ...
kaylin
Ž..život
Nickushik
obr
obr obr obr
obr

Osvobození
Verena
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr