obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Charakter člověka je jeho osudem."
Hérakleitos
obr
obr počet přístupů: 2914894 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38703 příspěvků, 5647 autorů a 385202 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Šla jsem si v Praze zaběhat ::

 autor Karolína K. publikováno: 13.02.2018, 12:16  
Ze života...
 

Stalo se to více než před rokem, ale vzpomínky mám tak živé, jako by to bylo teprve včera. Probudila jsem se v bytě u svého přítele. Z kuchyně jsem slyšela hluk. Přítel se spolubydlícím se právě chystali do práce. „Hmm, za chvíli tu budu sama,“ blesklo mi hlavou. „Jak toho jen využít?“ Skrz závěsy vstupovaly do pokoje slabé sluneční paprsky. „No jasně, začnu den během, když je tak krásně!“

Sotva pánové odešli, dala jsem se do příprav. Zchroupala jsem jablko, abych venku nezkolabovala hlady, převlékla se do sportovního a vlasy vyčesala do drdolu. Celou dobu jsem myslela na to, že si musím půjčit klíče. Ležely na stole. Přítel mi je nachystal, než odcházel, ať nemusím celý den sedět doma.

Z příprav mě vyrušil mobil. Z ničeho nic zapípal. Esemeska! Od koho? Rychle jsem se utíkala podívat. Byla to zpráva od kamarádky, se kterou jsem se skoro dva roky neviděla. Dobrá nálada se mi tím ještě zlepšila. Chuť na běhání vzrostla. Rychle odkládám mobil a zavazuju tkaničky. Zkontroluju kapsu – cinká, to znamená že klíče v ní jsou. Odcházím z bytu.

Klap! Dveře se zabouchly. Vytahuju z kapsy klíče a pokouším se zamknout.
První klíč nepasuje.
Druhý klíč nepasuje.
Třetí klíč taky nepasuje.
Čtvrtý klíč ... počkat, co? To je přece můj přívěsek!
Neee, jsou to moje frýdecké klíče! Kde jsou ty pražské?
Aha.
V kuchyni na stole. Za zabouchnutými dveřmi. Po esemesce jsem na ně dočista zapomněla.


A tak jsem se ocitla na pražské ulici bez šance dostat se do bytu. Na sobě elasťáky, tenkou bundu, šátek a čelenku. Oblečení ideální na běh. Pro delší pobyt v chladném počasí značně nedostačující. A to ani nemluvím o tom, že jsem v žaludku měla jenom to jablko. Jak bych mohla vydržet až do večera bez jídla? A bez pití! Peníze jsem u sebe neměla. Neměla jsem ani mobil. Neměla jsem nic. Jen starý papírový kapesník, klíče od bytu vzdáleného přes tři sta kilometrů a kartu na frýdecko-místeckou MHD. Věci, se kterými v hlavním městě mnoho slávy nenadělám.

Ach jo.

Napadlo mě jediné řešení. Zavánělo velkým dobrodružstvím. Bylo kapku riskantní. Musela jsem na černo přejet metrem celou Prahu. Dostat se až na místo, kde pracují moji hostitelé. Tam bylo třeba sehnat přítelova kamaráda a půjčit si jeho klíče.

Jedu celá vyklepaná. V každé stanici se nervózně rozhlížím, zda nenastupuje revizor. Po čtyřiceti minutách utrpení konečně vystupuju z vlaku. Krátkou radost rázem střídá nervozita – vždyť já vlastně nevím, kde ta jejich práce je! Naštěstí se stačilo rozhlédnout a bylo po problému. Firma sídlí hned vedle metra.

Nervózně postávám před budovou. Vždycky jsem nervózní, když mám mluvit s cizími lidmi. Jak mám vysvětlit, co potřebuji? Postávám, přešlapuju, kroutím se. Recepční mě při tom sleduje prosklenými dveřmi. Asi se pěkně ztrapňuju. Zatnula jsem zuby a rychle vklouzla dovnitř. Jestli chci něco vyřešit, musím pána oslovit. Jinak to nepůjde.

Nádech, výdech. Nevinný úsměv. Stydím se. Pan má na sobě oblek, já běžecký úbor. Naštěstí má pro mne pochopení. S mým požadavkem zavolat spolubydlícího nemá vůbec žádný problém.

Honza přišel s velice nechápavým a překvapeným výrazem. Krátce jsem mu povyprávěla, co se stalo. „Tak to dopadá, když venkovan navštíví Prahu!“ rýpnul si. Ve smíchu mi dal klíče a pár mincí na metro.

Nakonec celé dobře dopadlo.
Chtěli byste na závěr nějaké poučení? Dobře, tak poslouchejte: Sport škodí. Neprovozujte ho.


 celkové hodnocení autora: 90.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Pavel D. F. 14.02.2018, 4:11:42 Odpovědět 
   Mně se to povídání líbilo. Nepostrádalo jistý stupeň napětí, docela si tu situaci dovedu představit. Nedávno jsem vyběhl pro kocoura, který zdrhal na schody, a zapomněl si vzít klíče. Naštěstí ten kocour utekl kvůli dvěma chlapům z domovního výboru, co mě přišli navštívit, a ti dveře podrželi. Takže tentokrát bez nehody. A to mám rezervní klíč od bytu pořád pověšený na dveřích, abych si ho nezapomněl vzít, když musím rychle ven...
 ze dne 14.02.2018, 20:18:00  
   Karolína K.: Děkuji za pěkné hodnocení a komentář. :)
Klíče umí být pěkně zrádné.
 Šíma 13.02.2018, 12:15:30 Odpovědět 
   Zdravím.

Docela čtivé dobrodružství, co se musí nechat, že je hrdinka akčním typem člověka a ví si rady v jakékoliv situaci, pomineme-li nervozitu, která ji přepadla při komunikaci s cizími lidmi (mezi námi, kdo by nebyl nervozní). Naštěstí vše dobře dopadlo a to je hlavní...

Když jsme u myšlenkových pochodů hlavní hrdinky, nedávej je do uvozovek, ledaže by si to říkala sama pro sebe, když si tu jen myslí, jde o nepřímou řeč. Netuším jak daleko je Praha od Frýdku-Místku, ale asi více než 300 kilometrů, ale čert ví. Na práci šotků překlepníčků jsem nehleděl...

Hezký den přeji a múzám zdar.
 ze dne 13.02.2018, 14:59:12  
   Šíma: P.S. Ne, ne, překlepy jsem nenašel...
 ze dne 13.02.2018, 14:28:47  
   Karolína K.: CCa 300 to je, záleží, jestli se to bere vzdušnou čarou, autem, vlakem...
Vzhledem k tomu, že často přemýšlím nahlas, jsou uvozovky docela oprávněné.
Ony tam jsou nějaké překlepy?

Děkuji za krásnou známku. :) Děkuji i za zveřejnění na Saspi a také za to, že pořád hodnotíš ty. Jsou to hezké vzpomínky.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Sidonius
(11.8.2018, 14:32)
Ondřej Sedlák Nový
(5.8.2018, 10:50)
Stranna
(1.8.2018, 11:45)
MansSon
(30.7.2018, 12:15)
obr
obr obr obr
obr
Depresion
Freeze letters
Mrtví kráčí po ...
kaylin
Ž..život
Nickushik
obr
obr obr obr
obr

Osvobození
Verena
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr