obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2915051 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39001 příspěvků, 5685 autorů a 387146 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: U nebe ::

 autor Devon publikováno: 14.02.2018, 17:07  
Povídka
 

Vlak se skřípěním brzd zastavil ve stanici, vystoupil jsem. Ve vestibulu malé nádražní budovy oslovil slečnu u okýnka.
„Prosím vás, kudy se dostanu k horské chatě U nebe?“
„ Pořád rovně po kamenné cestě. Nemůžete zabloudit. Tam nahoru jiná nevede. Poslední dva kilometry musíte opatrně. Cesta je prudká a jen pro pěší. A dejte pozor. Ztratilo se tu už pěkných pár lidí.“
Poděkoval jsem, nadhodil krosnu na zádech a vyrazil na cestu. Vítal jsem ubytování v horské chatě, vynikající kuchyně, recenze co se týkalo jídla pochvalné. Jen nefungovaly mobily a připojení na síť, což mi nevadilo.
Čerstvost chůze postupně ukrajovala kilometry cesty, došel jsem na úpatí kopce. Dál bylo vidět jen vyšlapanou stezku. Vydal jsem se po ní, místy se musel přidržovat skály. Kdoví jak dostávají nahoru proviant, pomyslel jsem si.
Cesta vedla po velkých kamenech porostlých mechem. Místy bylo šero, ani paprsek nepronikal hustými větvemi, chlad, vlhko. Připomínala krajinu filmu Záhada Blair witch, až se mi ježily chlupy na těle.
Bylo téměř poledne, když jsem dorazil k chatě. Kamenné stavení, malá okna, přítmí, ve vzduchu bylo cítit tlející dřevo a panovalo téměř úplné ticho.
Vchodové těžké dveře. Otevřel jsem je a vstoupil. Ocitl se ve velké jídelně, stoly obsazeny tak napůl. Za pultem stál hospodský.
„Mám tu zaplacené ubytování. Na tři dny,“ řekl jsem a vyndal potvrzení.
„Jsem majitel a kuchař v jedné osobě,“ zasmál se zrzek za pultem a po vyřízení formalit mne zavedl do pokoje v patře.
Ubytoval jsem se a sešel dolů na oběd. Z nabídky si vybral guláš, tolik chválený v recenzích. Byl vynikající! Maso měkké, šťavnaté, jen se na jazyku rozpadalo. Omáčka trochu pálila, ale tak, jak má, domácí knedlíky výborné. Něco ostrého mi křuplo v ústech. Přejel jsem prstem po jazyku - vypadalo to jako kus nehtu. Lidského nehtu. Mám o tom mluvit? Nechtělo se mi hned první den prudit. Ale nezdálo se mi to.
„Tak jak vám chutnalo?“ zeptal se zrzek.
„Guláš byl vynikající.“
„A to počkejte večeře!“
„Umíte výborně vařit. Kde jste se to naučil? Dáte mi recept? Tak vynikající guláš jsem ještě nejedl. To je hovězí? Nebo zvěřina? “
„Ne,“ odpověděl mrzutě hospodský. „Své recepty zásadně nikomu nedávám.“
„Ale no tak, co vám to udělá? Nikomu recept neprozradím, nemusíte mít strach.“
Tak dlouho jsem hospodského přemlouval, až ten viděl, že odpor je marný, vstal od stolu a povídá:
“ Přijďte tedy v 11 v noci sem. To už všichni budou spát. Nechci, aby nás někdo slyšel.“
Zaplatil jsem a v určený čas stál nedočkavě v prázdné jídelně. Hospodský mi pokynul ze dveří do suterénu, sestoupil jsem tedy za ním, po schodech do úzké chodby, ze které vedly několikery dveře.
„Tady mám mrazák na maso. Speciální uložení. Proto je tak křehké," zatlačil do mohutných dveří, ty se otevřely, pak následovaly dveře na kód do mrazáku. Jakmile jsme vstoupili dovnitř, zabouchly se a rozsvítila světla. Zatajil jsem dech.
Od stropu byla na hácích zavěšena lidská těla. Za nohy, poloviny lidských těl, bez hlav, vykuchané jako zvířata.
Hrůzou jsem vykřikl a s obráceným žaludkem se otočil zpátky. Ale to už se v ruce kuchaři objevil nůž.
„To vám neprojde!“ zvolal jsem a pokusil se dostat ke dveřím. Všechno další bylo dílem okamžiku.
Hospodský máchl nožem a bodnul mne doprostřed hrudi.
Sesunul jsem se k zemi.
„Proč jste to nenechal být! Čmuchat…! Lidi se tu běžně ztrácí. I policajti milujou mojí kuchyni! A právě jste mi dodal čerstvý maso…“
To poslední už jsem neslyšel …


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 aegitalos 16.02.2018, 6:01:41 Odpovědět 
   Dobre napísané, ale neobľubujem tento žáner.
 ze dne 19.02.2018, 16:57:49  
   Devon: Dobrý večer, i tak moc děkuji za přečtení.
 Šíma 14.02.2018, 17:06:25 Odpovědět 
   Zdravím.

Hororová povídka s nečekanou pointou, přestože nehet v guláši by mohl vnímavějším čtenářům napovědět, stejně tak mizení lidí. Nečetlo se zle, pozor však na práci šotků. Chtělo by to vychytat povídce blechy, pozornější pročtení napoví (ať už jde o chybějící "jsem" ve větách, nadbytečné mezery, nebo přímou řeč). Snad dobrá dvojka neurazí.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 19.02.2018, 16:59:33  
   Devon: Dobrý večer, Šímo:) dobrou dvojku beru všemi deseti! A moc Ti děkuji, na blechy dám pozor, i když se nepovažuji za nějakou spisovatelku...spíš jen tak, pro radost:) Klidný večer přeji.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
ERROR
(4.1.2019, 21:27)
abeekr
(2.1.2019, 17:57)
Elvíra
(30.12.2018, 14:05)
Bábovka
(17.12.2018, 23:53)
obr
obr obr obr
obr
NEBE
Danny Jé
TILDA a její př...
Tilda
Plyšová inkvizi...
zlataela
obr
obr obr obr
obr

Střídání
faust
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr