obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."
NelaS
obr
obr počet přístupů: 2915049 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38999 příspěvků, 5685 autorů a 387130 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: BUNKR 71 ::

 autor Danny Jé publikováno: 18.02.2018, 12:24  
Kapitola 5-6
 

Kapitola 5



[ O hodinu později ]


Během následující hodiny se jeden z letounu vydal na průzkum Canberrského lesa a narazil na náš bunkr.

„Myslím, že máme návštěvu!“ vykřikl Mike a otočil se k nám.

Všichni jsme byli okamžitě na nohou. Seržant Randall v tu dobu seděl uprostřed a snažil se na vysílačce chytit jiný signál. Když to zaslechl, zvedl se.

Bum!

První výbuch nás vylekal. Ale ne natolik jako Ronyho, druhého z dvojčat, který sledoval, jak úlomek čehosi připravil o hlavu jeho bratra.

„Mikeu!“

Bezhlavé tělo dopadlo na zaprášenou zem.

„Do prdele!“ vykřikl Randall a zakryl si obličej před oblakem prachu, který se dostal dovnitř.

„Mikeu!“ ozval se znovu Rony a nevěřícně pozoroval tělo svého bratra, které leželo na zemi a z jeho hlavy vytékala krev.
„Musíme pryč!“ vykřikl Leonard Corey.

Nikdo jiný, se k tomu nevyjádřil. Ani seržant Randall, od kterého se to očekávalo.

Co bude dál?

Took se na mě podíval. A já pochopila, co se mu honí hlavou. V jeho očích se dalo číst, že přišel čas zúčtování.

„Randalle, měli bychom vypadnout!“ vykřikla jsem.
„Běžte!“ ozval se Benny Torne, který se s námahou zvedl ze země a snažil se odbelhat do vedlejší místnosti.
„Ty?!“ udivil se Jack Shaw.
„Dlouho nevydržím, takže jim alespoň trochu zatopím,“ zakašlal a skácel se k zemi.
„Já tam půjdu s tebou,“ ozval se Kylen a vyrazil k němu.

Pomohl mu zvednout ze země a společně vyrazili do místnosti s kulometem a municí.

„Dobře, dobře, vy ostatní si sbalte, odcházíme!“ zavelel Randall.

Během několik minut jsme byli připraveni opustit bunkr.


* * *

Seržant Randall vyběhl ven jako první. Hned za ním Jack Shaw, Took, Rony a já. Sotva jsem vběhla mezi dva první stromy, spustila se střelba.

Bang! Vzzt! Bang!

Laserová palba byla vedena přímo na bunkr. Salva zastihla Leonarda Coreyho u vchodu. Jeho tělo se rozlétlo na několik kusů, jaká to byla kadence.

„Do prdele!“ ozvalo se vedle mě.

Byl to Took.

„Musíme hned do lesa!“ vykřikl Rony.

Jako průzkumák věděl, že maskování je nejlepší rychlá obrana proti nepříteli, který je ve výhodě, a to že Nágové byli.

Bum!

Napalmová bomba dopadla vzápětí vedle bunkru. Ani jsem se neotáčela. Běžela jsem jako o závod, stejně jako ostatní. Zastavili jsme se až po nějaké době. Mezi pokáceným porostem jsme pak pozorovali, jak se mimozemský letoun pokouší zničit bunkr.

Bang! Vzzt! Bang!

Střelba neustala. Několikrát oblétl bunkr a pokusil se zničit část bunkru, ve kterém byl kulomet.

Bang! Bang!

Konečně zazněl náš kulomet a v následujících vteřinách letadlo sestřelil.

„Jo!“ vykřikli jsme skoro současně.

Byl to pocit, který už dlouho nikdo z nás neměl. Myslím, že to byla naděje. Jsou zranitelní. To znamená, že máme šanci se jim ubránit.

„Takhle se na ně musí!“ vykřikl Randall a zvedl se.

Bum!

V tom se ozval další výbuch, který vytvořil oblak prachu. Randall se hned přikrčil. Temný oblak zamířil až k nám.

„Vidím úplný hovno!“ vyštěkl Rony.

Took si jen odplivl.

„Náš kulomet utichl,“ procedila jsem mezi zuby.

Nastalo dvou minutové ticho, které přerušil Rony.

„Musíme jít!“ sykl a postavil se.
„Cože?!“ vyhrkl Took.
„Je konec,“ ukázal Rony směrem k bunkru.

Temný oblak kouře a prachu se rozplynul. Bunkr 71 byl dobyt. Polovina betonové budovy byla zcela zničena. V místech, kde byl protiletadlový kulomet, zůstal jen zčernalý kráter.

Kylen a Benny to nezvládli, prolétlo mi hlavou.

Seržant Randall zaklel a udeřil pěstí do kmene stromu.

„Jen by mě zajímalo, odkud to přišlo,“ sykl Rony a vyrazil podél zeleného houští.
„Kam jdeme?“ zajímala jsem se.
„K druhému hřebenu Black Mountain.“
„A co tam?“
„Je tam ještě jeden bunkr.“
„Vážně?“
„Ano,“ kývl Rony a plácl do boční kapsy. „Máme mapu.“

Zazubil se a pokračoval.

„Počkejte, přece!“ ohradil se Randall.
„Chcete tu snad čekat?!“
„Jsem velící!“
„Seru na vás!“ procedil Rony mezi zuby a pokračoval dál.

Toho jsem využila a vyrazila za ním. Took byl hned za mnou i Jack Shaw. Seržant tam chvíli stál a nevěřil vlastním očím.

Opravdu se to děje?

Možná si to myslel, ale bylo nám to u prdele. Jestli tady chce chcípnout, může tu zůstat. My pokračujeme dál.


* * *

Po půl hodiny jsem se otočila k bunkru 71 a zamyslela se. A když jsem se dostala na Ronyho úroveň, zeptala jsem se.

„Jdeme za Piksem?!“
„Chytrá holka,“ pousmál se.
„Už jsem se bál, že to neřekneš!“ poznamenal Took a upravil si popruh, který mu sjížděl z ramene.
„Jsem rád, že si rozumíme.“
„Co když opravdu Piks a ostatní potřebují pomoc!“

Rony jen uznale pokynul hlavou.











Kapitola 6



[ Canberrský les, o dvě hodiny později ]


Dorazili jsme na místo, kde naposledy podle Ronyho operovala průzkumná skupina vedená seržantem Piksem. Už když jsme se k místu blížili, mi bylo jasné, že tohle nikdo nepřežil.

Měla jsem pravdu, i když v této situaci bych jí raději neměla.

Včera to byla krásná mýtina, na které byl život. Ale dnes? V tuto chvíli část Canberrského lesa vypadala jako by se zde někdo snažil vymítat ďábla, alespoň tak to vnímal Took.

„Tady si snad někdo hrál na vymítače ďábla,“ pronesl a zakroutil hlavou.
„Neměli šanci,“ poznamenal Shaw.
„Zkurvysyni!“ zavrčel Rony.

Mlčela jsem a sledovala spálenou krajinou před sebou.

To přiletěli z takové dálky, aby nás mohli zničit? To mi nedává smysl, ani nejsme hrozbou, když mají takový arzenál, pomyslela jsem si.

„Laceová, nestůjte tam jako tvrdé Y a pojďte mi pomoc!“ ozval se seržant Randall.
„A s čím?!“ podivila jsem se.
„Vezmete tu vysílačku!“
„Já jí vezmu,“ nabídl se Took.
„Dobře, Johne,“ ozval se seržant a podával mu přístroj velikosti přilby.

Byl jediný z naší jednotky, kdo mu říkal jménem. A kromě velitele, samozřejmě.

„Jsem Took, seržante!“ ohradil se proti tomu s úšklebkem na tváři
„A co jako?!“

Ty jsi vážně debil, řekla jsem si v duchu.


* * *

Took se postavil ke mně a jen pokrčil rameny. Jako bych mu četla myšlenky.

To je pitomec!

I v takové chvíli se dokáže zachovat jako totální kretén. Až teď mi vlastně došlo, že ho nikdo neměl rád. Jo, vlastně jeden mezi námi byl. Vousáč Kirk. Myslím, že ty dva si rozuměli.

„Myslím, že vím,“ špitla jsem s pohledem na Tooka.

Pak se najednou ozvalo ve vysílačce povědomé zaprskání vysílačky.

„Já to nebyl,“ bránil se Took.

Rony vytáhl zbraň a zamířil do prostoru, kde vysílačka pravděpodobně ležela.

Kšškšt!

První jí našel Shaw.

„Je zaklíněná mezi větvemi,“ ukázal ke stromu, který už neměl špičku.
„Výbuch jí zřejmě odmrštil mezi větve,“ poznamenala jsem.
„Kdepak, děvče…,“ sykl Rony. „…ten strom sloužil jako pozorovací stanoviště,“ dodal a pustil se zbraně.
„Aha.“

Rony si sundal přilbu a zapálil si.

„Kouříte?“ udivil se Jack Shaw.
„Chcete taky jednu?!“

Natáhl ruku k němu a nabídl mu ze své poloprázdné krabičky cigaret. Nesobecky se otočil ještě k ostatním, jestli nikdo nechce.

„Bál jsem se, že to neřeknete,“ usmál se Shaw a jako jediný si vytáhl jednu cigaretu.

Pak se objevil v Ronyho ruce zapalovač.

„Neříkají vám, pane Dokonalej,“ šeptl Shaw s úsměvem na tváři.
„Nevím o tom.“
„Každopádně, díky!“

Zaznělo poděkování z úst Jacka Shawa.


* * *

Chtěla jsem tu vysílačku sundat, ale sotva jsem se dotkla zbytku stromu, rozpadl se téměř na prach.

Wow!

Nebylo to jediné překvapení, které jsem zažila během jedné minuty.

Všššt! Šššt!

Ozvalo se za mnou. Byla to vysílačka. Chvíli to zašumělo, několikrát zapraskalo a poté se ozval něčí hlas. Všichni se ohlédli k Tookovi, který měl na rameni naší vysílačku.


**

„Ozvěte se, jestli mě někdo slyší!“

**

Byl to mužský hlas.

* * *

Byla jsem první, která zareagovala a obrátila svůj zrak k vysílačce, odkud vyšel lidský hlas. Samozřejmě. Lekla jsem se.

„Sakra!“
„Nejsme sami!“ pronesl Took a sáhl okamžitě na mikrofon, který si dal před svá ústa.


**

„Tady Bunkr 71,“ promluvil Took.

Zřejmě nic lepšího ho nenapadlo.

„Tady poručík Dixie!“
„Korporál Brondey, pane!“
„Řekl jste Bunkr 71?“
„Ano, pane!“
„Myslel jsem, že bunkr 71 byl zničen.“
„To máte dobré informace, pane.“

„Teď si to vezmu, já!“ ohradil se seržant Randall.

To bylo jen otázkou času, kdy to udělá.

„Velicí jsem já, pane. Seržant Randall.“
„Kdo?“
„Seržant Randall.“
„Znal jsem vašeho otce.“
„Děkuji,“ poděkoval a ohlédl se po nás pyšně.
„A jaká je vaše pozice?“
„No, já…“
„Jaká je vaše pozice?“
„Já…chci…“
„Jste hluchej?!“
„No, asi…“
„...chci mluvit s tím druhých chlapem!“
„Ale já jsem…“
„Ne, už nejste. Hned!“ vykřikl Dixie do mikrofonu.


**

Všichni jsme to samozřejmě slyšeli. Rony se jen uculoval, ale neřekl nic. Nepřekvapilo mě to. Velitel skupiny, ani nevěděl, kde jsme. Took se cítil nejistě. Zřejmě měl trochu smíšené pocity z toho, co se před několika vteřinami událo.

„Vem si to!“ vyhrkl Randall a vrazil uraženě mikrofon Tookovi do ruky.

Cítil se poníženě, ale mohl si za to sám. Opět ukázal, jak je neschopný.


**


„Korporál Brondey, pane!“
„Můžete mi říct, kde se nacházíte?“
„3 km Severovýchodně od bunkru 71.“
„Proč tam?“
„Při…přesunu…“
„…chtěl jste říct, při útěku, že?!“
„Víte, pane…“
„Klidně to řekněte. Dostali jsme na prdel a utíkali jsme, co nám nohy stačili, přesto nás stovka zařvala.“
„Máte pravdu, pane. Byl to masakr.“
„Takže jste se vydali kam?“
„Korporál Rony z průzkumné roty vyrazil za zbytkem jednotky seržanta Pikse, ale už jsme přišli pozdě…“
„…myslím, že jsme zůstali jediní po tom náletu nepřátelských letounů.“
„V Rainburgské roklině zůstala 3. divize obrněných transportérů…“
„…díky nim jsme unikli do lesa. Myslím, že i vy!“
„Zřejmě ano, pane.“
„Máte mapu?“
„Ano.“
„Pokračujte do bunkru 74, potkáme se cestou.“
„Ano, pane!“
„Konec!“


**


Took si mikrofon zavěsil za kapsu, kdy by chtěl poručík Dixie znovu navázat spojení.


„Jsi velitel, Tooku,“ poznamenala jsem dostatečně nahlas, aby to Randall slyšel.

Musel to slyšet. Byl vzteky bez sebe. Ale co mohl? Nic. Poručík Dixie byl hodnostně vyšší a jediný důstojník Aliance v této chvíli. Teď ho zbavil velení.

* * *

Took se na mě podíval a s klidem mi řekl.

„Je to jen dočasně, zlato. Pak bude velitel poručík Dixie.“
„Ano, já vím,“ pousmála se.

Proč bych mu říkala, že mě zahřálo na srdci, jak našeho seržanta poručík Dixie setřel. Myslím, že to sám ví.

„Tak jste slyšeli, pokračujeme směrem k bunkru 74, že korporále Brondey,“ ozval se Rony a pousmál se.
„Ovšem,“ kývl Took.


Znamenalo to naději. A tu jsme rozhodně potřebovali…


 celkové hodnocení autora: 93.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 18.02.2018, 12:24:03 Odpovědět 
   Zdravím.

Pokud nebyli lidé pro mimozemšťany hrozbou a přesto po nich neustále pálili, znamená to jen jedno, chtějí lidskou rasu vyhladit, aby měli planetu jen pro sebe. Uvidíme, jak se bude děj dál vyvíjet, prozatím vedou a bodují "emzáci". Popisy i dialogy vyznívaly přesvědčivě, hezky se četlo.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 19.02.2018, 20:21:24  
   Danny Jé: Zdravím,

děkuji za komentář. Naděje umírá jako poslední. Lidská rasa je sice nepoučitelná a má velmi agresivní prostředí z pohledu jiné rasy, ale vyhladit si nezaslouží.

Hezký den
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
ERROR
(4.1.2019, 21:27)
abeekr
(2.1.2019, 17:57)
Elvíra
(30.12.2018, 14:05)
Bábovka
(17.12.2018, 23:53)
obr
obr obr obr
obr
*Bez názvu*
Nikis
SUSPENDISSE SUB...
lotty
Hučí mi
alder
obr
obr obr obr
obr

Odjezd
Malíř
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr