obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."
Publilius Syrus
obr
obr počet přístupů: 2915288 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389814 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: BUNKR 71 ::

 autor Danny Jé publikováno: 25.02.2018, 11:50  
Kapitola 7-8 a závěr
 

Kapitola 7



[ O 55 minut později ]


Pokračovali jsme podél svahu. Ukrývali jsme se mezi stromy, aby nás nezahlédl nepřátelský dron, který se zde objevil krátce po útoku na bunkr 71. Několikrát přelétl nad lesem, ale pak se vrátil k bunkru.

Jako by tam něco hledal, pomyslela jsem si.

Všiml si to ho i Rony.

„Zajímalo by mě, co tam hledá,“ pronesl.
„Je možné, že to Kylen přežil?“ zeptala jsem se.
„Tak o tom pochybuji.“
„Pak nechápu, proč ten dron tam slídí.“
„Ovládli celý vzdušný prostor,“ poznamenal Shaw.
„Myslím, že to byl také účel. Přece jenom ze shora se dobře panuje,“ dodal Rony.

Took a Randall mlčeli.

* * *

Když jsme se blížili k mírnému stoupáku, zachrčela vysílačka.


**

„Tady, Dixie. Udejte svojí polohu.“
„Asi 200m od lesního rozcestí,“ ozval se Took.
„Dobře.“
„A vy?“
„Už vás vidíme. My jsme 100m jižně od rozcestí.“
„Okej.“
„Konec!“


**


Pomalu jsme se blížili k lesnímu rozcestí, kde v zemi trčel dřevěný sloup se třemi ukazateli.

„Už je vidím!“ vyhrkla jsem a ukázala rukou před sebe.

Z lesa se vynořila skupina deseti vojáků.

„Čekáte dlouho?“ spustil Rony.
„Ani ne,“ pousmál se poručík.
„Jsem Rony a tohle je korporál Brondey,“ hodil po Tookovi hlavou.
„Říkají mi ale Took, Pane!“
„Okej, klidně u toho zůstaneme,“ pousmál se poručík a představil se. „Jsem Dixie a tohle je skupina přeživších vojáků,“ otočil se k nim.

Postupně jsme se všichni představili sami sobě navzájem. Žádné zdlouhavé podávání rukou. Každý řekl své jméno a bylo. Nebyli jsme na výletě skautů.

„Ale vy nejste vojáci, že?“ pronesla jsem směrem k nejstaršímu muži skupiny poručíka Dixieho.
„Když nás ty parchanti napadli, všichni schopní muži museli nastoupit do armády. Bez ohledu na věk a jaké jsou národnosti. Z Pacifiku se stala okamžitě válečná zóna. Stejně tak z Indického oceánu, a nikdo nemohl tam ani zpět,“ upřesnil Dixie.

Křup!

Ozval se zvuk v křoví. Znejistila jsem a se mnou i Took.

„V klidu! To jsou John a Karl,“ poznamenal Dixie.

A mněl pravdu, Z křoví se vynořili dva muži. První z nich byl ryšavý chlap s nepříjemným výrazem ve tváři.

To byl asi ten Karl, pomyslela jsem si.

„Johne!“ vyprskla jsem vzápětí, když se objevila tvář mladého muže, kterého jsem moc dobře znala.

Byl to John Pillow, bratr mého Willa.

„Sakra, Ruby, co tu děláš?“ promluvil.
„Na to bych nepřišel,“ odsekl Shaw.
„Ze stejného důvodu, co ty, Johne,“ odvětila jsem.
„Kde je Will?“ zeptal se a prohlédl si zbytek naší skupiny.
„Je mrtvý,“ sklopila jsem smutně oči.
„Já věděl, že spolu něco máte,“ ozval se Randall.

Nevšímala jsem si ho.

„Můj bratr je mrtvý,“ poznamenal smutně John a objal mě.

Vyhrkly mi z toho slzy.


* * *

Během deseti minut to Dixie přerušil.

„Vyrazíme!“
„Ovšem,“ přitakal Rony a vytáhl z krabičky poslední cigaretu.
„Jste dlouho u armády, Rony?“ zeptal se Dixie.
„Skoro patnáct let.“
„Zažil jste Pacifickou krizi v roce 2059?“ zeptal se a určil směr, který jsme všichni znali.

Bunkr 74.

„Ano.“
„Já tam byl také.“
„Konflikt s Indonésií, mise v Malajsii, Japonsku a dvakrát na Filipínách,“ dodal Rony.
„V Pacifiku jsem potkal spoustu dobrých lidí. Seržant Bill Wack, vojín Thery Colso a poručíka Grandera, který se stál poté kapitánem, myslím.“

Podíval se směrem k naší skupině.

„Jistě!“ zareagoval jako první Took.
„Jen mrtvý,“ podotkla jsem a vykročila za ostatními.

Poručík nás vedl. Hned vedle něho Rony. Za ním šlo několik lidí z jeho skupiny. Pak Randalle, Took, Shaw a já jsme šli skoro na konci. Shaw nás jistil zezadu.


* * *

Rony potáhl svou cigaretu a několikrát si všiml poručíka, jak sleduje prostor kolem.

„Myslíte si, že tu někde číhá emzák s kvérem?!“ ozval se Rony s jemnou ironií na rtech.
„Nikdy nevíte, kdo váš muže překvapit,“ poznamenal Dixie.
„Jejich největší síla jsou ty jejich podivné stíhačky.“
„Co když mají také pozemní tajnou armádu?“
„Viděl jste někoho…“
„…nemůžeme vědět, jak dlouho tady jsou.“
„Ne, to nemůžeme,“ přitakal Rony. „Přesto si myslím, že jsou dost inteligentní, že někoho vyšlou na zem, až bude po všem.“
„Až nás vyhladí,“ poznamenal muž, který se představil jako McTurnee.

Chlap, který mohl být na vojně s mým otcem, podle věku.

„Zničili všechny důležité objekty, a tím ochromili naší veškerou infrastrukturu. Pak se do nás pustili jako vosy,“ poznamenal poručík.
„Sakra! Tolik dobrejch lidí našlo smrt v Rainburgské roklině,“ podotkl Rony.
„Víte o tom, že se nám podařilo sestřelit jeden stroj?“ vyhrkl Shaw.
„To jste byli vy?“ otočil se Dixie na Jacka Shawa.
„Kylen Grew a Benny Torne,“ upřesnil Shaw.
„Ale pak nás zničili jedním úderem,“ přidal se do hovoru Took.
„Jo, to bylo hodně zajímavé…,“ přitakal Rony. „…a myslím, že ten výstřel nevyšel z těch jejich stíhaček.“
„Nic jiného…“

Poručík se zarazil a zvedl svou levačku nad hlavu. Zastavili jsme.

„Něco…“
„…ssst!“ přerušil Rony zrzouna.
„Hele, vy…“
„…sklapni!“ ohradil se znovu Rony a vyslal ke Karlovi zlověstný výraz.
„Možná máme návštěvu,“ šeptl poručík.

Stále sledoval prostor před sebou.

Proč mám pocit, že nás něco sleduje, pomyslel si.

A měl pravdu.

* * *

Mezi stromy se vynořil dron, který byl mnohem větší, než ostatní drony, které jsme viděli nad Rainburgskou roklinou.


„Támhle!“ vykřikla jsem.
„To je bojový dron,“ ozval se muž, jehož jméno si nepamatuji, ale poručík ho oslovoval, doktore.

Možná jsem na sebe upozornila a dron se zaměřil na mě. Jeho laserové sensory mě zachytily. Zelené mřížkované světlo mě oskenovalo.

Vzzt!

Byla to taková rychlost, že jsem ani nestačila sáhnout po zbrani.

„Já to věděl!“ vyhrkl Rony a sáhl po svém kvéru.

Bang!

Ve vteřině se ozval výstřel, který nás rozdělil na několik skupin. Schovali jsme se za stromy a pálili na nepřítele, kterého v tuto chvíli představoval ten dron.

Bang! Bang!

Tělo Ronyho se skácelo mrtvé k zemi. Výstřel mu utrhl část těla i se zbraní, kterou držel v ruce.

Ještě, že jsem po té zbrani nesáhla, prolétlo mi hlavou.

Dron palbu opětoval.

Bang! Bang!

Silná kadence vedená z létající plechové potvory zničila kus lesa. Stromy se rozlétaly na třísky a v zemi se vytvořily malé krátery. Kdo byl za stromem, neměl šanci přežít. Dron byl však pod mnohem větší palbou, než by očekával a po několika minutové střelbě z několika stran, byl zničen.

Bum!

Vybouchl. Roztrhl se na tři části a dopadl na zem.

„A máš to, hajzle jeden!“ vyhrkl muž, který měl na sobě stejnou vysílačku jako Took.


* * *

Když se oblak prachu usadil na zemi a šedý dým vystoupal nad les, ozval se poručík Dixie.

„Ohlaste se!“ vykřikl. „Jak jste na tom?“

Ozvali se všichni až na Randalla, Ronyho a muže, který patřil ke skupině poručíka Dixieho.

„Jak to že tě naskenoval a nezabil?“ zeptal se mě Took.
„Nevím,“ pokrčila jsem rameny.

Měla jsem teorii, proč ne, ale možná to byla jen hloupá domněnka. Jenomže tu mojí domněnku vzápětí potvrdil Jack Shaw.

„Rony to dostal, protože sáhl na zbraň,“ řekl Shaw.
„Také si to myslím,“ špitl John Pillow.
„Chcete mi říct, že kdybychom neměli zbraně, tam ti venku by nás nechali žít?!“ spustil McTurnee.
„To nikdo neřekl,“ zakroutil hlavou Shaw.
„Co se zde stalo. Bylo teď a na tomto místě,“ přidal se do rozhovoru doktor. „Řekl bych, že jejich plán útoku by nezastavilo nic.“
„Jo, moje řeč!“ ozval se muž, který seděl a byl přený o kmen stromu.

Jeho francouzský přízvuk mě zaujal.

„Jste Francouz?“ zeptala jsem se.
„Ano,“ kývl.
„Jak jste se proboha dostal do těchto sraček?“
„Byl jsem tu na dovolené s rodinou, když to začalo.“
„Je vaše rodina v pořádku?“
„Ano, věřím, že ano.“
„Nebyl to bezhlavý útok. Oni věděli, kde máme slabiny a …“
„…znali místa, ze kterých bychom je mohli ohrozit, proto je zničili jako první,“ poznamenal doktor.
„A jak to mohli vědět?“ zeptal se Took.
„Stejně jak zjistili, že tady, vaše vojínka…,“ ukázal na mě. „…není pro ně hrozbou.“
„Neexistuje takový sken, pro celý ostrov, nebo dokonce pro celý svět.“
„A kdo řekl, že neexistuje, my, vy?!“ pousmál se doktor. „Řekl bych, že mají takovou technologii, o které se nám může jen zdát.“
„Najdou nás a zabijou nás všechny!“ vyprskl John Pillow.
„A ty budeš jako první!“ vyprskl seržant, který své jméno neprozradil, anebo jsem ho přeslechla.
„Myslím, že bychom měli pokračovat více do vnitrozemí,“ řekl Allen.
„Nejdříve musíme do bunkru, jsou tam nějaké zásoby,“ řekl poručík.
„Stejně nás najdou!“ ozval se znovu John.
„Sakra! Vzmuž se!“ vyhrkla jsem a bouchla ho do ramene.
„Možná bychom měli už jít,“ řekl poručík a ukázal na druhou stranu hory Black Mountain.


Tam byl bunkr 74. Místo, kde bychom si mohli odpočinout a vymyslet nějaký plán, jak se dostat hlouběji do vnitrozemí.












Kapitola 8



[ O 30 minut později ]


Po nějaké době se ozval Took.

„Když jsme zdrhali z Rainburgské rokliny, tak tam zůstala 3. divize obrněných transportérů,“ spustil a čekal, že se k němu přidá.

To se však nestalo. Všichni mlčeli. Byli unavení, smutní, a možná se o tom nechtěli jenom bavit. Moc dobře věděli, že díky nim teď mohou dýchat a kráčet po této zemi.

„Je po nich!“ ozval se po chvilce poručík Dixie.
„Myslíte, že nikdo z nich nepřežil?“
„Neměli šanci. A jestli ano, tak zemřeli krátce poté.“
„V bolestech?“
„Máte snad pocit viny? Jsme ve válce. Někdo zemře a někdo bude žít,“ odvětil.
„Jejich zbraně mají ohromně ničivou sílu.“
„Jo, to mají.“
„Hajzlové.“
„Když jsem uviděl jejich první útok…,“ spustil Dixie. „…měl jsem pocit, jako by zbraňový zápalný systém okopírovali od nás…“
„…od nás? Proč si to myslíte?“ přerušil poručíka muž zvaný doktor.
„No, já nevím. Už jsem něco podobného viděl v jiných válkách. Ve Vietnamu, v Afghánistánu, v Brazílii nebo v Panamě, ale to je nesmysl.“
„Proč si myslíte, že je to nesmysl?“
„Protože by to znamenalo, že tu byli…“
„…už dávno předtím?“
„Říkám, že je to nesmysl.“
„Co když to není, až takový nesmysl? V 60 letech minulého století o tom bylo napsáno spousta článků, teorií, a dokonce v USA se zřítilo UFO.“
„Doktore, každý ví, že USA byla země neuvěřitelných možností, nejpodivnějších názorů a nejvíce konspiračních teorií, co kdy svět slyšel.“
„No, možná byste se divil, poručíku, kolik těch teorii se zakládá na pravdě.“
„Takže mi chcete říct…,“ mávl a už to nedořekl.
„Mluvte, poručíku!“ vybídl ho doktor.
„Nejste můj dokař,“ sykl Dixie.
„Ne, to nejsem,“ pousmál se doktor.
„Opravdu uvažujete o tom, že bychom měli jít hlouběji do vnitrozemí?“ zeptal se Took.
„To se uvidí,“ odpověděl poručík.

Jejich rozhovor přerušil výbuch.

Bum!

„Přišlo to zleva!“ vykřikl Dixie.

Všichni se znovu rozmístili kolem stromů. Měli jsme připravené zbraně, ale minimálně následujících deset minut bylo ticho.

Co to sakra, je?!

Rozhodně jsem to nebyla já, které tato myšlenka prolétla hlavou.

Bum!

Další výbuch se blížil k nám.

Kzst! Kzst!

Ozvalo se křupání ve vysílačce.

„Vypněte tu vysílačku!“ vykřikl poručík.
„Zachytili signál z vysílačky,“ sykl hlas za mnou.

Už si nepamatuji, kdo to byl, protože další výbuch dopadl přesně na místo, kde se krčil Took.

Bum! Bzzt!

Výbuch vytvořil menší kráter, do kterého se skutálel Shaw a hned po něm já. Byli jsme nejblíže, proto jsme to odnesli nejvíc.

„Mizíme!“ vykřikl poručík a zavelel k útěku.

Útěk byla jediná možnost, jak se ztratit nepříteli z dohledu.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se Shaw.
„Nemohu moc dýchat,“ odvětila jsem a sáhla si na hruď.

Moje ruka byla okamžitě od krve.

Do prdele, prolétlo mi hlavou a věděla, že tohle je hodně špatný.

„Musíme ven z toho kráteru!“

Jako bych to nevěděla, pomyslela si a podívala se na Shawa zamračeným pohledem.

Poté jsem ztratila vědomí.


* * *

Když jsem procitla, ležela jsem na trávě. Kolem sebe jsem uviděla několik vojenských uniforem a ušmudlaných obličejů, kteří se na mě dívali, jako bych byla nahá.

A byla?

„Budete moc chodit?“ zeptal se poručík.
„Sna-dd,“ šeptla jsem.
„Já jí pomohu,“ ozval se Shaw a pomohl mi na nohy.

Těžce se mi dýchalo. Uvnitř hrudě jsem cítila horko.

„Ku--rva, co to je!“ vyprskla jsem.
„Několik střepin se ti dostalo do těla,“ odvětil Shaw.
„Nenechám vás tady,“ řekl poručík a pousmál se na mě.

Směje se? Tak to asi znamená, že to je se mnou hodně zlý.

„Kam jde--me?“ zeptala jsem se.
„Přece do bunkru,“ odvětil Allen.

Muž s vysílačkou na rameni.

„Lidé zemřeli. Petty, Leonard Corey, seržant Piks, Rony, kapitán Grander a Took…,“ vyprskla jsem krev a zakašlala.
„Ta dlouho nevydrží,“ zaslechla jsem v dálce hlas.

Možná to řekl někdo blízko, ale po tom výbuchu jsem byla tak trochu celá v háji.

Možná trochu víc.

Hrudník jsem měla jako cedník. Špatně jsem slyšela a na pravé oko jsem viděla rozmazaně. Nemohla jsem pořádně chodit a ztrácela jsem rovnováhu.

„Je to pravda Shaw?!“ vyhrkla jsem.
„Co je pravda?“
„Že umírám?“
„To ale nikdo neřekl.“
„Možná že ne, ale jsem…,“ znovu jsem zakašlala a vyplivla další krev.

Bang! Bang!

Střelba z oblohy prozradila našeho nepřítele.

„K zemi!“ vykřikl poručík.

Ve stejném okamžiku jsem si uvědomila, že stojím zapřená mezi dvěma stromky a na mém rameni zůstala něčí ruka.

Shaw?

Síly mě opustily a klesla jsem k zemi. Podvědomě jsem slyšela nějakou střelbu, ale pak vše utichlo.


* * *

Znovu jsem procitla.

„Ruby?!“ probudil mě hlas.
„Wille?“
„Ne, to není Will. To jsem já John.“

Otevřela jsem levé oko a uviděla Johna Pillowa.

„Joh-ne.“

Snažila jsem se usmát, ale neměla jsem sílu na nic.

„Vezmeme jí s sebou!“ ozval se poručík a připravili s Johnem provizorní nosítka.

Pomohl jim ještě Larry. Byl velmi klidný a tichý, až se ho musel John zeptat, jestli se nebojí. Když je stále klidný.

„Strach je vedlejším produktem,“ řekl a vyrazil do čela skupiny.

John pokrčil rameny a se spojařem Allenem táhli zraněnou Ruby Lanceovou.

Jak řekl poručík: Nenecháme jí tady!


* * *

Po chvilce se John zeptal Allena, jestli to byli zase nepřátelské stíhačky.

„A co myslíš, že to bylo?“ ohradil se seržant kráčející za nimi.

Allen jen zakroutil hlavou.

„Máš jiný přízvuk,“ dodal John směrem k seržantovi.
„Taky nejsem Australan.“
„Aha.

John semkl rty a neptal se. Proč by taky. V jednotce poručíka byl Němec i Francouz, takže další cizinec by nebyl žádným překvapením.

„Myslím, že to nepřežije,“ ozval se doktor.
„Už tohle je zázrak, že dejchá,“ poznamenal McTurnee.

A měl pravdu.

Byla jsem těžce zraněná. Umírám. Podvědomě jsem slyšela nějaké zvuky podobné hlasům, ale už jsem nedokázala rozlišit, komu patří. Vnímala jsem otřesy, které byly způsobené tím, že jsem ležela na provizorních nosítkách.

Chtěla bych se zvednout, pomyslela jsem, ale skoro jsem necítila nohy.

Snažila jsem se otevřít oči, ale pravé oko nereagovalo vůbec. Levým okem bylo vidět ven jen škvírou.

Jsem vážně v háji, pomyslela jsem si. Kdybych věřila na posmrtný život, věřila bych, že se s Willem potkám na onom světě.

Těžce jsem vydechovala.


* * *

Deseti vojákům vedené poručíkem Dixiem se nakonec podařilo dostat do bunkru 74, který byl jedním ze dvou bunkrů umístěných na zalesněném kopci Black Mountain…


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 25.02.2018, 11:49:31 Odpovědět 
   Zdravím.

Hlavní hrdinka umírá... Jak bylo vidno, nejsou emzáci neporazitelní, bohužel i lidé dostali na frak. Čtivý a autentický sci-fi text.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 26.02.2018, 16:27:25  
   Danny Jé: Zdravím,

děkuji za komentář.

Hezký den
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Listopad
Ledový oheň
Za oknem
Sonic
Báseň pěvce Čec...
PavelKastl
obr
obr obr obr
obr

Odnesla si Její srdce v mikrot...
Šedo
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr