obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915143 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39112 příspěvků, 5704 autorů a 388219 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: TERMINÁLY ::

 autor Danny Jé publikováno: 24.03.2018, 11:29  
Kapitola 5-6
 

Kapitola 5



[ Vejle, Søndergade, 20. duben 2016 ]


O týden později jsem se projížděl ulicí Søndergade, když jsem si všiml Alfiho, který se bavil s nějakou ženou. Možná, kdyby neměla na sobě červený kabát, nevšiml bych si jí a tím pádem, bych si nevšiml ani Alfiho. Když jsem se rozhodl, že zaparkuji za lékárnou, žena do Alfiho strčila. Opakovaně mu pohrozila a pak zmizela. Než jsem stačil zaparkovat, už byla pryč.


„Alfi!“ zakřičel jsem na něj, když jsem vystoupil z auta.
„Pane Hansene, co tu děláte?“
„To samé bych se chtěl zeptat já tebe.“
„No, já…,“ začal koktat.
„Viděl jsem tě s tou ženou,“ spustil jsem.
„Ona mi jen říkala, abych o ní mlčel, jinak, že mi udělá ze života peklo.“
„Máš co skrývat?“
„Každý máme co skrývat.“
„Jak to myslíš?“
„Jsem student, pane Hansene a každý student nemá úplně čisté svědomí.“
„Znáte se?“
„Vím, kdo to je a ona ví, kdo jsem já.“
„Chápu.“
„Myslím, že to nechápete. Ona je zřejmě schopna udělat vše, aby se o ní nikdo nedozvěděl.“
„Chceš mi naznačit, že mi neřekneš, kdo to je?“
„Samozřejmě, že neřeknu.“
„Dobře, ale pamatuj si, že pravda jednou vyjde na povrch a já tě varoval…“
„…jsem si toho vědom, pane Hansene. Nezlobte se, ale už musím jít,“ přerušil mě a vyrazil směrem Søndergade.

Stál jsem tan a sledoval Alfiho, jak peláší po Søndergade. Ani se neohlédl dozadu. Hned mi bylo jasné, že něco ví, resp., že tu ženu zná a bojí se jí. Otočil jsem se a vrátil se zpátky do svého vozu.

Odjel jsem do nemocnice.


* * *


[ Nemocnice Sygehus , o dvacet minut později ]



Kolem jedenácté za mnou přišel opět detektiv Kjelsson. Překvapivě sám bez svého tichého společníka detektiva Halmborga.


„Kde jste nechal kolegu?“ zeptal jsem se.
„Schází vám?“ zeptal se s úsměvem na tváři.
„Tak jste taková ta nerozlučná dvojka.“
„Jeden vyslýchá a druhý pozoruje?“ poznamenal a mě hned došlo, že o netradiční mlčenlivosti svého kolegy ví.
„Halmborg je pozorovatel?“
„Přesně tak.“
„Zjistil jste něco, že jste znovu přišel?“
„Trochu jsme se zaměřili na Alfiho,“ spustil. „Myslím, že nám neřekl úplně všechno.“
„A co vás vede k takovému závěru?“ zeptal jsem a netrpělivě vyčkával, s čím detektiv Kjelsson přijde.
„On není až tak vzorný student…“
„…a kolik studentů z dvaceti je?“ přerušil jsem ho.
„Kšeftuje s výsledky testů,“ dodal pyšně jako by to byl objev století.
„Spousta studentů se snaží nějak uplatnit svůj potenciál…“
„…být zlodějem a lhářem?“
„No, myslím, že naši politici lžou veřejně a schovávají se za různé vládní programy,“ poznamenal jsem.
„Snažíte se ho obhajovat, doktore?“
„Ani náhodou, jen si myslím, že se chytáte stébla, které je na konci hodně slabounké,“ odvětil jsem.
„Říká vám něco jméno Judica Elkjaer?“
„Ne. Znáte jí?“
„Je to žena, která volala několikrát Alfimu na telefon.“
„Už jste mu napíchli telefon? Je to vůbec legální?“
„Stále je podezřelý.“
„On to neudělal.“
„Ale možná je v tom nějak zapletený.“
„To je přehnané…“
„…ještě nevím, jak ale má intuice mi říká, že nám neřekl celou pravdu.“
„Co když je to z důvodu strachu?“
„Ale jděte, to je kravina.“
„Kdo je teda Judica Elkjaer?“ přerušil jsem otázkou jeho povýšeneckou poznámku.
„Pracuje v lékárně,“ odvětil a mě v tu chvíli došlo, co by mohli mít ti dva společného. Je jasné, že detektiv Kjelsson, to tušil také, ale neví, že jsem je dnes viděl spolu. A myslím, že se to ani nemusí dozvědět.


* * *

Popošel jsem stranou, blíž k oknu a pohledem se vrátil k detektivovi.

„Mluvil jste s ní?“ zeptal jsem se.
„Chystám se na to,“ odpověděl detektiv Kjelsson.

O tom, že jsem ji dnes viděl vyhrožovat Alfimu jsem také pomlčel. Myslím, že se zkusím znovu zeptat Alfiho. Zajdu za ním domů a možná, že tam se rozpovídá.

„Tak to udělejte, detektive,“ pobídl jsem ho a pousmál se.
„Ozvu se, co jsem zjistil. V každém případě, bych byl rád, kdybyste si promluvil znovu s Alfim, jestli ji nezná,“ požádal mě a mávnutím ruky se rozloučil. Jako kdyby mi viděl do hlavy, pomyslel jsem si.

Jeho postava zmizela ve dveřích, kde se vzápětí objevila Inke. Usmála se.

„Dneska musím jet domů dříve,“ pronesl jsem, a když jsem jí míjel, pohladil jsem ji po vlasech a také po tváři.


Před cestou domů jsem se rozhodl navštívit Alfiho.


* * *


[ Vejle, Boulevarden, ve stejný čas ]


Po Boulevarden jel vůz místní taxi služby.


„Chcete zavést přímo ke gymnáziu?“ zeptal se řidič.
„Hned to první parkoviště. Tam zastavte,“ ozval se muž.
„Jestli chcete mluvit s ředitelem, tak tam ještě bude,“ snažil se řidič taxíku zapojit do rozhovoru.

Neznámý muž však o to nestál.

„Zajeďte na parkoviště,“ pronesl a poklepal mu na rameno.

Řidič pochopil, že tento rozhovor skončil. Asi o pokec nemá zájem, pomyslel si.


* * *

Neznámý pozoroval okolí, když si všiml u velké křižovatky muže s velkým kufrem. Stál u vozu a rozhlížel se kolem. Vůz taxi služby odbočoval doprava, do Vestre Engvej a pohled cestujícího se přesunul na druhou stranu.


[ …Muž s kufrem, své zavazadlo naložil do svého vozidla… ]


„Jsme tady,“ ozval se po chvilce řidič taxíku.
„Bezva, děkuji.“


Vůz zastavil na parkovišti. Cestující zaplatil a vystoupil. Rozhlédl se. Zřejmě osoba, se kterou měl schůzku, ještě dorazila. Taxík mezitím odjel.


* * *

Neznámý muž přešlapoval na místě, když ho oslovil jemný ženský hlas.

„Čekáte dlouho?“

Neznámý se otočil.

„Jste Inke?“ zeptal se.
„Ano,“ kývla.
„Dobře, pojďme se projít,“ ukázal na cestu s lavičkami.
„Plán se trochu narušil, ale pokračujeme podle něj,“ dodala.
„Komplikace?“
„Už je to vyřešeno, pane Sandersi.“
„To rád slyším,“ dodal.
„Doktor Dahl získal jednu tu kostku,“ ukázala prstem do brašny, kterou měla přes rameno.

Sanders se usmál, sedl si na lavičku a sáhl dovnitř. Kufřík, který měl sebou, položil hned vedle. Pak vytáhl plastovou krabičku. Otevřel jí a podíval se na její obsah. Kostka tam byla.

„Dobře, odvezu ji na určené místo,“ pronesl a kostku vložil do kufříku.
„Ano,“ pokynula a zvedla se.

Jako první vyrazila směrem k hlavní silnici. Rozloučili se a každý si šel po svém…













Kapitola 6



[ Nemocnice Sygehus, 22. duben 2016 ]


Zrovna jsem se chystal na vizitu, když mi zazvonil telefon.


*

„Halo?!“
„Tady je detektiv Kjelsson,“ ozvalo se na druhé straně sluchátka.
„Detektive, jdu na vizitu, můžete zavolat později?!“
„Máme další!“
„Co další?“
„Oběť. Chlapec, věk 24. Stejný typ jako Jorn Tolme,“ odvětil.
„Nejste v Anglii nebo ve Francii, tady jste v Dánsku, jsme si všichni hodně podobní,“ dodal jsem.
„Věk, výška, vizáž, je hubený. Stejně jako Jorn Tolme,“ trval na svém.
„A jak zemřel?“
„Stejně jako Jorn Tolme.“
„Ale to jste mi, jaksi minule nechtěl říct.“
„Bodná rána.“
„A jak vůbec zemřel Karlsson?“
„Našli ho v ulici Sydkajen. V plicích měl vodu…“
„…ulice Sydkajen vede podél přístavu,“ poznamenal jsem.
„Byl mokrý jen do půli těla, takže ho někdo strčil pod vodu. Třeba do sudu a tam ho utopil,“ upřesnil, a tím vyvrátil mojí teorii, že někdo ukončil jeho život, tím, že ho hodil do vody v přístavu.
„Jasný,“ dodal jsem. „Zkuste mi zavolat později, vážně už musím jít.“
„Přijďte k nám během dne na oddělení, přivedli jsme tu lékárnici.“
„Judica Elkjaer?“
„Přesně tak.“
„Dobře, stavím se,“ oddechl jsem a zavěsil.


*

Vizita. Jedno z nejdůležitějších setkání doktorů s jejich pacienty, podle ředitele nemocnice Erika Noslendiera. Opustil jsem ordinaci a na chodbě se přidal ke skupince doktorů, která mířila na místo srazu.


* * *


[ Vejle, Policejní oddělení ]


Ve výslechové místnosti.

U stolu seděl detektiv Kjelsson a lékárnice Judica Elkjaer. O zeď se opíral detektiv Halmborg.

„Proč zapíráte, že znáte Alfi Olsena?“ spustil Kjelsson.
„Jsem z něčeho obviněná?“ zeptala se.
„Zatím ne.“
„Tak proč se mě snažíte zatlačit do koutu?“
„Připadávám to tak?“

Zakroutila hlavou.

„Vedla jste několik hovorů a jmenovaným Alfim Olsenem. To máme zjištěné. Takže ho určitě znáte,“ pokračoval Kjelsson.
„Nic mi to jméno neříká,“ trvala na svém.

Detektiv Kjelsson se snažil téměř hodinu, ale Judiku Elkjaer nezlomil. Buď si trvala na svém, že Alfiho nezná, anebo mlčela a kývala, že ne. Nečekaný zvrat nastal, když jsem přijel já.

„Nečekal jsem vás tak brzo, doktore,“ vyhrkl překvapený Kjelsson, který seděl ve své kanceláři, kterou sdílel ještě s kolegou, detektivem Halmborgem.
„Kolega tu není?“ zeptal jsem se.
„Je ve výslechovce s Judikou Elkjaerovou.“
„Už se přiznala?“
„K čemu? Víte něco, co já ne?!“
„Ne,“ zalhal jsem a svedl debatu na jiné téma. „Co Alfi?“
„Co je s ním?“
„Ví, že tady je ta lékárnice?“
„Asi ne, proč?“
„Jen tak.“
„Nic není jen tak.“
„Půjdeme do té výslechovky?“ navrhl jsem.
„Jasně. Jsem zvědavý, jestli z ní něco dostanete,“ pousmál se Kjelsson.


* * *

Detektiv mě uvedl a já si sedl přímo před podezřelou Judiku Elkjaer.

„Opravdu neznáte, Alfiho?“ zeptal jsem se.
„Ne. Už jsem to řekla, tady detektivům.“
„Rozmyslete si to?!“
„Myslíte si, že když jsem to neřekla jim, že vám to řeknu?“
„Možná, ano.“
„Jenom proto, že máte hezčí oblek než ten před vámi?!“ rozesmála se.
„Myslím, že vyhrožovat studentovi smrtí, se nesluší. Projdeme si evidenci léků a bude jasné, že tam najdeme nějakou nesrovnalost,“ pronesl jsem jako zkušený kriminalista.
„Pche!“ odsekla.
„Detektive?! Zajistěte soudní příkaz, podíváme se do té lékárny,“ otočil jsem se na detektiva Kjelssona a mrkl, aby mu bylo jasný, že to je jen divadlo.
„Ovšem“ pokynul hlavou.
„Tak jo, znám ho,“ vyhrkla. „Ale nevyhrožovala jsem mu, ani jsem mu neprodávala žádné prášky.“
„Proč jste mu vyhrožovala?“
„Viděl jste mě snad?“
„A kdyby, ano?“ odvětil jsem a všiml si Kjelssona, jak zpozorněl.

Samozřejmě mu neřeknu, že jsem je viděl spolu.

„Nikdy bych mu neublížila, ale nedonesl mi, co jsem chtěla.“
„Co jste chtěla? Peníze?“
„Ne. Byl to šperk.“
„Šperk?“ udivil jsem se.
„Šperk, který ztratila moje matka v parku.“
„Jak k takovému šperku přišel Alfi? A jak víte, že ho měl on?“ zeptal se detektiv Kjelsson.
„Chlubil se ve škole, co našel a moje neteř Anna mi to řekla.“
„Takže Alfi nebude, zas takové neviňátko, že doktore?“ podíval se na mě Kjelsson.
„Zřejmě ne,“ podotkl jsem a vstal od stolu.
„Můžu jít?“ zeptala se.
„Samozřejmě,“ potvrdil Kjelsson a mávl na Halmborga. „Odvezte jí, prosím.“
„Také půjdu,“ dodal jsem a doufal, že se mě detektiv na nic nezeptá.


Nezeptal. Jen poznamenal, že si pojede promluvit s Alfim…


* * *

Na parkovišti, před policejním oddělením Vejle jsem vyhledal své vozidlo. Chtěl jsem se vrátit do nemocnice za Inke, ale nakonec jsem jí napsal textovku, že jsem unavený a že jednání na policejním oddělení se protáhlo. Jedu domů. Uvidíme se zítra.



[ …výměna sms…

Budeš mi chybět.
Ty mě také.
Už jsi to řekl Thale?
Ne, ale rozhodně jí to řeknu.
Jestli mě chceš, udělej to. Jinak mě ztratíš.
Vyhrožuješ mi?“
Ne. Miluji tě, ale nehodlám se o tebe s někým dělit.
Také tě miluji! ]


Po krátké sms výměně jsem strčil telefon do kapsy a vyrazil domů, kde mě první přivítal sousedům pes Artur.


* * *

Když jsem otevřel dveře. Thala už stála na chodbě a vítala mě svou náručí a úsměvem.

„Ahoj Kristiane.“
„Ahoj Thalo.“
„Dneska jsi tu brzy.“
„Jsem teď volán k případům místního policejního oddělení.“
„Jsi konzultant místní policie?“
„No, nevím, jestli bych to tak nazval, ale detektiv Kjelsson mě teď často volá do práce. Nebo za mnou rovnou zajde.“


Pusa a objetí ukončilo její výslech. Pak mne zavedla do kuchyně, kde udělala kávu. Čerstvá káva okamžitě provoněla celou místnost.


„Co takhle nějaký výlet?!“ navrhla Thala.
„Ale nepojedeme k rodičům,“ ohradil jsem se.
„Ne.“
„A máš nějaký plán?“
„Co takhle Odense?“
„To je ale výlet na celý víkend?“
„Myslím, že ano,“ pousmála se šibalsky.
„Co tam budeme dělat?“
„Je tam festival.“
„Jaký?“
„Stop ´n Live.“
„Už ten název vypovídá, o tom, že to bude hodně pestré,“ poznamenal jsem.
„Prostě něco o tom, aby se lidé trochu zastavili, porozhlédli kolem sebe a začali lépe žít,“ vysvětlila.
„Dobře, pojedeme tam,“ souhlasil jsem a usrkl ze svého šálku.

Thala se pousmála a svýma smyslnýma očima si mě projela. Dneska bude velmi vášnivý večer. Jen kdybych mohl zapomenout na Inke. Obě jsou tak sexy a tak vášnivé. Jsou hezké, smyslné, chytré a ani jednu bych nechtěl ztratit.


Bohužel se jednou budu muset rozhodnout.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 1 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 24.03.2018, 11:28:41 Odpovědět 
   Zdravím.

Hezký se četlo, dialogy vedly hezky příběh vpřed, vsadil bych na krimi žánr laděný s psychologickou prózou. Žádná z postav není černá ani bílá, ale se svým odstínem šedi. Každý má co skrývat a naši detektivové to nemají lehké, držím jim palec... Přítažlivé je i prostředí (severská země, cizí kraj, cizí jména, cizí města). Myslím, že to přidává na čtivosti...

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 24.03.2018, 13:03:59  
   Danny Jé: Zdravím,

děkuji za komentář. Docela jsi to odhadl krimi s psychologickou zápletkou sahajíc až ke sci-fi, ale opravdu jen trošku. Jinak Skandinávie je úžasný poloostrov plný krásné krajiny. Je tam draho, ale jinak se tam musí žít mnohem lépe než u nás. Ale to je jen úhel pohledu, mého pohledu. Nicméně, jsem rád, že žiji v ČR, mohlo by to být i horší, když se podívám na východ nebo jihovýchod.

Hezký víkend DJ
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Adel1518
(22.4.2019, 14:53)
Cindy Michelle
(15.4.2019, 13:19)
Banhoff
(13.4.2019, 11:10)
Luigi 69
(9.4.2019, 14:33)
obr
obr obr obr
obr
Orloj a hvězdy
Betwithell
Jednou
Petr polák
HLEDÁ SE SKY WA...
Danny Jé
obr
obr obr obr
obr

Muž v zrcadle
Najla
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr