obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915111 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39055 příspěvků, 5697 autorů a 387952 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: 1. Kapitola: Život v psychiatrické léčebně ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Rudá Maska
 autor Sheizou publikováno: 09.04.2018, 18:27  
Když jste mimozemšťanem na planetě, která žije tak trochu v 90. letech planety Země, jen s tím rozdílem, že už je v technologii o velký krok napřed, máte celé tělo pokryté chlupy a navíc jste i tak trochu cvok, tak vás nic dobrého v životě už nejspíš nečeká.
 

Místnost vypadala jako každá jiná psychiatrická kancelář. Při jedné stěně kancelářský stůl s elegantním křeslem, na kterém vysedával postarší hnědý Lombax. Na protější straně místnosti stál gauč, na kterém se povalovalo 12tileté Lombaxí děvče s bílou srstí, rudými vlasy a očima modrýma jako čistá obloha.

Muž se napil kávy a pokynul na děvče se slovy: „Tak jak se dnes máš Sheizou? Už jsme si dlouho nepopovídali."

Děvče nedbalo otázky a sledovalo roh stropu, na kterém byla zavěšena zaprášená pavučina. „Kde je pavouk?!" hlasitě se dívka otázala a stále zírala nahoru místo na psychologa.

Muž chvíli mlčel, než se zeptal s viditelnou únavou v hlase, jakého pavouka děvče myslí.

„Já chci vědět kde je ten pavouk" otázala se Sheizou znovu.

„Nevím kde je. Specializuji se psychologií dětí, ne pavouků." odpověděl po chvíli zdráhání Lombax a zadíval se na hrnek kávy, nechtěl, aby jeho odpověď zněla příliš příkře. Tento šálek kávy byl dnes již pátý.

„A proč se nespecializujete na pavouky?" doktorova bezvýznamná odpověď znamenala pro Sheizou náhlý pocit zvědavosti, že dokonce na staršího muže natočila hlavu a zamrkala na něj vykulenýma očima.

„Doufal jsem, že se s nimi dá lépe komunikovat. Ale obávám se, že jsem se hluboce spletl" zasmál se psycholog. „Ale přejděme na jiné téma – zdál se ti v poslední době nějaký zajímavý sen?"



„O rodičích...."

„Už je to tu zase..." pomyslel si psycholog a pohladil si vousy.

„Smáli se mi. Zamkli mě zase do skříně, pane Thoraxi..." začalo pomalu děvče natahovat.

Psycholog se rozhodl pro jistotu vše přerušit: „Tak dobře, Sheizou. Můžeš odejít, jestli chceš."

Děvče se náhle uklidnilo a posadilo se na gauči, trochu si otřelo uslzené oči a významně zamrkalo na pavučinu na stropě. „Až se pavouk vrátí, tak mi řekněte" řeklo odhodlaně, zvedlo se a odcupitalo pryč z kanceláře.

Když Sheizou odešla, tak se Thorax znaveně rozvalil na svém křesle a okem se netečně podíval na hodiny. Ještě ani není v polovině toho, co ho dnes čeká. To v čem právě pracoval, bylo vlastně jeho vlastnictvím. Sirotčinec a zároveň léčebna, do které se bezmála vešlo 700 dětí plus 300 zaměstnanců. Trvalo mu 10 let, než z malé zchátralé budovy dokázal udělat prosperující útočiště pro stovky dětí.

Vše kdysi začalo narozením jeho vnuka Toraka. Po dvou letech života se u něj projevila těžká žloutenka, která následovala mentální retardací a jeho rodiče o něj začali rychle přestávat mít zájem. Thoraxovi se to nelíbilo a během starání se o něj přišel na jeden nápad. Vzal všechny své úspory a odkoupil bývalý sirotčinec. Kdysi tam byly jen 4 děti, ale postupně se kolem začalo rozkřikovat o tom, že u Thoraxe se dětem velmi daří a dostávají se do lepší psychické kondice. Taky aby ne, tento postarší muž byl vyučeným psychologem s mnoha diplomy a tak se z 7/8 nevyužívaný obrovský sirotčinec nakonec začal využívat kompletně celý. Přicházeli dobrovolníci na hlídání a starání se o dům i další děti, které sice po léčbě odcházely, ale místo nich přišlo mnohem více dalších náhradníků.

O pár let později již bylo v sirotčinci nad 300 dětí a 200 dobrovolných zaměstnanců. Do léčebny postupně přicházely děti, které pak neměly kam jít a tak se z tohoto místa stal i sirotčinec. Thorax nikdy nemohl zavřít dveře před nějakým dítětem, které potřebovalo jeho jakoukoliv pomoc. Proto byl také mezi zaměstnanci známý jako „Velký Taťka" a i když jim nebyl schopen dávat za jejich práci dostatek peněz, tak se sem stále vraceli a snažili se vším pomoct. Celé toto místo se stávalo dobročinným produktem práce všech zapálených Lombaxů.

Po 10ti letech práce vypadala budova jako nová a navíc k ní byla přistavěna menší budova z fondů všech dobrovolníků na soukromou školu pro děti ze sirotčince. I když obě budovy vypadaly krásně, měly rozlehlý dvůr na hraní, zahradu na pěstování ovoce a zeleniny, tak vše bylo na špatném místě. Vše se rozkládalo totiž na kopci 10 kilometrů od nejbližšího města a zdálo se užitečné děti vyučovat spíš přímo na místě, než aby se někdo s nimi trmácel až do města a to kolikrát děti bývaly i z jiných zemí. Ty co chodily na střední, už byly ale vysílány do měst, protože peníze na platbu dalších učitelů nestačily.

O hodinu později v jídelně

Byl čas na oběd a všechny děti se nadšeně hrnuly do jídelny, kde si nechávaly od kuchařek na talíře přidělit jídlo a pak ho rychle snědly. Zajímavé bylo, že v téhle jídelně nevařili špatně. Asi to bylo i tím, že jedna z kuchařek pocházela z tří hvězdičkové restaurace, ale z přátelství s Thoraxem se rozhodla, že bude vyvařovat zde i za mnohem nižší obnos než dostávala v bývalé práci. Třeba chtěla očistit svou karmu po zabíjení kaprů na Vánoce.

Do jídelny přišla Sheizou a dostala stejně jako další děti porci zelí, knedlíky a plátek vepřového masa. Posadila se ke stolu a chvíli zírala na přidělené jídlo. Po chvíli si k ní přisedl černý Lombax a začal jíst. Sheizou se nakonec odhodlala a spořádala pouze vepřové maso, knedlíky a zelí nechala netknuté. Poté se ohlédla na Lombaxe sedícího vedle ní.

„Jak se jmenuješ?!" vyhrklo děvče.

Kluk dělal, že ji nevnímá. Nesnášel vyrušování od jídla a tohle bílé pometlo, se mu jevilo mimořádně otravné už jen tím, jak na něj zíralo.

„Já se jmenuju Sheizou – to je jako schizofrenie" zamyslelo se děvče a začalo si hrát s umělohmotným nožíkem, co si přineslo s talířem. „Ale můžeš mi klidně říkat Shei – jak mi říká psycholog, nebo Schíza – jak mi říkají všichni ostatní..." doplnila své přátelské představení a začalo okusovat nůž.

„Sheizou..." sebral jí Lombax nůž z pusy, měl sice tisíc chutí ho hodit po jiných dětech, ale radši ho jen odložil.

„Jo?!"

„Nech mě se najíst..."

„Tak ok"

„Díky..."

Byl to sice malý krůček k naštvání někoho jiného, ale pro malou Sheizou to byl velký pokrok. Netušila sice proč, ale chtěla se s melanistickým Lombaxem skamarádit. Vypadal totiž jako černý kocour, který kdysi chodíval kolem domu, ve kterém s rodiči bydlela. Nikdy neměla šanci si ho pohladit, jelikož jí rodiče nikdy nepustili ven jen tak.

Jak tak přemýšlela, tak se mezitím Black zvedl a odnesl svůj talíř a příbory. Poté odešel ven z jídelny. Sheizou se za ním rozeběhla, že převrátila židli a nakopla Blacka do lýtka, poté utekla rychle pryč.

Mezitím u psychologa

Thorax se díval z okna a sledoval, jak z budovy právě vyběhla Sheizou pronásledovaná černým Lombaxem Blackem, který sem zrovna přišel nově. Naháněli se po celém dvoře a pak zaběhli zase zpátky. Sice to takhle z dálky vypadalo, jako nevinná hra, ale psycholog tušil, že bílá Lombaxka zase něco provedla. I tak se ale spokojeně usmál a pak zaslechl, že někdo zaklepal na dveře. Ohlédl se a vyzval rušitele dovnitř.

Do pracovny vešla jedna z ošetřovatelek. „Pane Thoraxi, přišel jeden pán, že prý si chce nějaké dítě adoptovat..." Thorax jen kývl hlavou, ať přijde do jeho pracovny. O něco později, když si navzájem zíral do očí s mužem sedícím na židli naproti němu, si začal říkat, že nejspíš byl špatný nápad ho vůbec zvát dovnitř.

„Takže pane Wolfgangu, vy si chcete adoptovat nějaké dítě z tohoto sirotčince? Ať by jste, už chtěl jakékoliv, bude velice náročné se o něj vůbec postarat. Bude potřebovat mnohem více péče než dítě z normální rodiny. I když pravdou je, že každé dítě potřebuje péči a lásku tak jako tak" Thorax se s tímto proslovem víc uvelebil v křesle, při pohledu na hnědého Lombaxe, který nosil sluneční brýle i v budově, se mu nedělalo dvakrát dobře.

„Uh, jo. Vím, že z něj bude dobrý gang-...err, gangsta-kid." zahuhlal Lombax a odkašlal si.
Thorax mlčel a jen druhého muže pozoroval. Začal uvažovat o jeho duševním zdraví. „Máte nějaké zkušenosti s dětmi? Máte sourozence nebo manželku?"

Hnědý Lombax se dlouze zamyslel, než konečně odpověděl: „No, zkušenosti s dětmi mam jen ze základky, než mi vyloučili. Sourozence nemám a holka mě před nějakou dobou opustila, tak jí chci ukázat, že se umím o někoho postarat."

Thorax uvažoval o tom, že tento Lombax zjevně do téhle léčebny patří víc než polovina dětí co tu již jsou. „Aha. Takže vy chcete dítě jen proto aby jste se někomu zalíbil..." tímto už psychologa naštval.

Než se brýlatec zmohl na další slova, tak ho Thorax vykázal pryč pod výhružkou zavolání policie. Když druhý muž konečně odešel pryč, tak si teprve oddechl. Tenhle den bude nejspíš trvat ještě hodně dlouho.

Večer

Vzhledem k počtu obyvatel celého tohoto areálu bylo obtížné v podstatě úplně všechno, co měly děti dělat najednou. Jako například jak se ještě zabavit před večerkou. Z tohoto důvodu zde byly k dispozici čtecí koutky, 30 televizí v 30ti různých odpočinkových pokojích rozmístěných cik cak po celé léčebně. V pokojích byla rozmístěna i rádia s nahraným mluveným slovem, či jen stačilo naladit příslušnou stanici.

Povětšinou děti ale stejně nic z toho nezajímalo a radši si povídaly mezi sebou či si ještě hrály. Sheizou zalezla s předstihem do jednoho „televizního pokoje" který měla na starost ošetřovatelka momentálně zírajíc do mobilu na nějaké textovky. Děvče naladilo televizi na nefungující kanál a začalo zírat na zrnící obrazovku.

Black procházel kolem televizního pokoje a jen zakroutil hlavou nad tím, jak mohou tyhle hlasité bedny někoho zajímat a dokonce i bavit. Pak náhle v pootevřených dveřích cosi zpozoroval a vešel do místnosti, ve které byla pouze Sheizou sedící na koberečku před přístrojem dvakrát tak větším než ona a ošetřovatelkou s očima div ne přilepenýma na obrazovku svého mobilu.

Přisedl si k Sheizou a lehce do ní strčil loktem. Rudovláska na něj pohlédla a kývla hlavou, aby ho přizvala k tomu, co jí chce sdělit.

„Ty se díváš na Candle Cove?" zašeptal Black, aby se před velmi atraktivní ošetřovatelkou necítil moc trapně. V tu chvíli mu nedocházelo, že by ho stejně neposlouchala jak je nažhavená do psaní sms.

„Jo" odpověděla holka a nespustila zrak z velmi napínavého neexistujícího dílu ještě víc neexistujícího seriálu.

Černý Lombax se bez váhání ke sledování přidal. Ošetřovatelka Carmen, sedící vedle v křesle vůbec nic nenamítala, protože byla šíleně zabraná do konverzace se svým kolegou. Ten jí ve zprávách vyčítal, všechny její nedostatky od její nezkušenosti s vařením v jídelně a uklízením v pokojích až po velikost jejího poprsí. To jednoznačně Carmen namíchlo a tak mu začala ihned vyčítat celý jeho život. Na to kolega odpověděl pouze tím, že ženy jsou nepochopitelným úkazem, který věda nedokáže vysvětlit.

Rozhořčená ošetřovatelka ihned poslala obě děti spát.

Noc

Black byl umístěn do společného pokoje s Nathanielem. Byl to krémově zbarvený Lombax s černými pruhy a červenýma očima. I když vypadal jako velmi pěkný třináctiletý kluk, tak moc rozumu nepobral. Sice Blacka bral jako svého kamaráda, ale černý Lombax o to nikdy moc nestál.

Sheizou obývala pokoj s dvěma děvčaty, se kterými si za celé ty roky nikdy nesedla. Radši se vždy pozdě v noci, kdy spali i zaměstnanci, vydávala do dalšího patra. Tam se nacházel pokoj s dvojčaty Xenem a Nexem. Byli to jednovaječní chlapci s velmi vzácnou vadou – měli dvojbarevné oči a navíc prohozené. Takže když stáli proti sobě, tak to vypadalo, jakoby se jeden z nich na sebe díval do zrcadla. A také nosili takové oblečení, aby to dodalo správný efekt.

Oba sourozenci byli šílení víc než dost, ale bylo to spíš jejich zvráceným stylem humoru. Ten ovšem Sheizou měla hrozně ráda a tak zůstávala u nich každou noc, dokud jí vždycky někdo nechytil. Téhle noci však dvojčata nasadila vážné výrazy a začala uvažovat nad útěkem z léčebny. Děvče jen zaujatě poslouchalo

„To by bylo tak cool, kdybychom se odsud dostali."

„A bylo by cool, kdybychom šli do obchodu."

„A pak bychom si dali banány na hlavu!"

„A pomazali se marmeládou!"

U Xena a Nexe není nutné psát kdo, co říkal, jelikož se ti dva vždy doplňovali, ať říkali cokoliv. Když si to děvče celé vyslechlo, tak dostalo nutkání tuto informaci poslat dál. Vytratilo se tedy z pokoje a dostalo se o pár dveří dál, kde vrazilo do pokoje, aniž by tušilo, kdo tam momentálně je.

„Ahoj, já jsem Sheizou" zapištělo děvče.

„Aha?" hlesl nechápavě Black a zíral na příchozího vetřelce.

Nathaniel zamával dívce na pozdrav a usmál se zářivým úsměvem, ze kterého si Black myslel, že každou chvíli hodí šavli.

„Všichni brzo utečeme" zapištělo děvče a uteklo z pokoje rychle pryč.

„Aha." Black si s těmi to slovy lehnul do postele a radši brzo usnul mezitím, co Nathaniel zkoumal, co se to stalo.

Ráno

Black nemohl tušit, že pokud si sedne sám ke stolu, tak se ihned k němu z obou stran posadí dva případy. Z jedné strany Nathaniel a z druhé Sheizou. Černý jedinec si pro jistotu začal mazat rohlík máslem a medem a snažil se oba ignorovat, aby se mohl v klidu najíst. To ale moc nešlo. Nathaniel klábosil něco o svých snech nehledě na to, jestli ho někdo poslouchá a Sheizou si hromadila na talíř máslové obdélníčky.

Vrcholem celého představení bylo, když se krémový Lombax postavil, obešel Blacka a nahnul se k Sheizou aby jí očuchal vlasy. Nathaniel se totiž domníval, že si bílá Lombaxka patlá na hlavu jahodovou marmeládu. Sheizou se pohyb druhého kolegy vůbec nelíbil. Natáhla ruku nad sebe, chytla ho za hlavu a strčila mu jí do pyramidy z másla.

Když byl Nathaniel propuštěn ze sevření, tak se rozhodl utřít se do Blackovi košile. Za to si vysloužil pohlavek a radši se odplížil na záchody, aby si ze sebe všechno smyl.

Dopoledne

Každý týden nastala chvíle, kdy kuchařky vybraly dvě děti, které chtěly naučit vařit. Podle již nakoupených surovin udělaly seznam, co vše se dá uvařit, upéct či usmažit. Obvykle ale na seznamu bývaly hodně dobré věci, jako pizza, palačinky, plněné knedlíky, hamburgery a tak dále. Samozřejmě že podle toho jak byly děti staré a schopné, tak jim kuchařky pomáhaly. Některým dětem se pro jistotu vaření zakazovalo.

Dnes vyšla řada na Blacka, pro kterého to bylo poprvé a Sheizou, která byla vybraná již potřetí za dobu, co zde žije. Oba dva byli postaveni ke kuchyňské lince a bylo jim řečeno, co vše mohou uvařit. Black se rozhodl pro houbovou omáčku. Sheizou se rozhodla pro krvavý steak, který v nabídce ani nebyl.

Takže se šlo do akce, při které asistovaly dvě kuchařky. Daly Blackovi recept na houbovou omáčku, a když si s něčím nevěděl rady, tak mu rády pomohly. Chtěly do vaření zapojit i Sheizou, ale ta se zaobírala skříní s nádobím. Když si obě ženštiny řekly, že to už Black zvládne sám, tak se pustily do rozebírání klepů o ostatních zaměstnancích. Mezitím Sheizou využila příležitosti, vzala jednu pánev, položila ji na plotnu, kterou zapnula a položila dlaň na dno pánve.

„Au" řekla po chvíli, když se pánev začala rozpalovat a vyděšené kuchařky ji šly zachránit.

Když byla Sheizou mimo dosah sporáku a pánví, tak si olízla vyhřátou dlaň. Přemýšlela nad tím, jaké by to bylo, kdyby si jí opekla. Nejspíš by jí to dokonce chutnalo.

O něco později Black dokončil svou houbovou omáčku a odmítal jí vydat do chřtánů ostatních dětí. Kuchařky se mu to snažily vymluvit a chtěly ho přesvědčit s tím, že se děti z jeho omáčky určitě rády nají.

„Já to těm malejm parchantům nedam..." bránil se Black a tiskl si přes utěrku k sobě celý hrnec.

„Ale notak. Tak co když to necháš jen nám zaměstnancům?" dostala jedna z kuchařek jiný nápad, jak mu sebrat hrnec i s jeho obsahem.

Black mlčel a zamyslel se, jestli je ochotný dát své dílo zaměstnancům.

„Dáme ochutnat i panu Thoraxovi" začala s úsměvem druhá kuchařka.

„Tak teda jo. Ale nedáte to ochutnat žádným dětem. Hlavně ne Nathanielovi" začal smlouvat černý Lombax.

„Dobře dobře, jen nám to už dej" kuchařky sebraly Blackovi hrnec a postavily ho na kuchyňskou linku.

„Zajímalo by mne, jaká by byla omáčka z Nathaniela" začal Black přemýšlet nad další možnou omáčkou a odešel z kuchyně. „Asi pěkně hnusná." S těmito slovy šel po chodbě směrem ven z budovy, aby se na chvíli mohl projít po dvoře.

Mezitím, co všichni zapomněli na Sheizou, se této malé chrabré Lombaxce s náznaky čivavy v jejím chování, podařilo ukrást vidličku a vyběhnout s ní chodbou do horního patra. Tam jí zastihl jeden ze zaměstnanců a zastavil ji.

„Kampak máš namířeno s tou děsivou zbraní, ty malá čarodejnice?" ozval se nad Sheizou se smíchem mužský hlas.

Sheizou zvrátila hlavu nahoru, aby se mohla podívat do tváře jednomu zdejších pracovníků, který zde měl na starosti tento areál. Od výměny potrubí a žárovek, přes malování stěn až po nákup nových koberců, nábytku a přístrojů. Byl to vysoký humanoidní samec hyeny s potrhaným oblečením a zlatými náušnicemi v uších. Sice vypadal hodně jako rebel, ale jinak byl vždy přátelské povahy.

Sheizou divoce zakvílela a snažila se hyeňáka obejít. To jí však nevyšlo a byla chycena. Vrcholem bylo, když jí byla zabavena kouzelná vidlička. Hned na to začala vyvádět jako zběsilá a uchlácholilo jí až teprve lízátko, co jí její trýznitel vrazil do pusy. Sice bylo již ocucané od něj, ale to jí vůbec nevadilo, hned se do něj s radostí pustila a odběhla pryč.

„Tohle je velice nehygienické. Ještě od tebe něco chytí, Genzo" začala vyčítat hyeňákovi ošetřovatelka Carmen, která sama ohledně péče o děti měla taky silné mezery.

„Je spokojená, nevříská a nebodá někoho vidličkou. To myslim, že je lepší než nějaká tvoje hygiena, slečinko" s těmito slovy hodil Genzo po své společnici vidličku a odešel pryč.

Carmen chytla vidličku a něco si pro sebe nakvašeně zamrmlala.

U Thoraxe

Sedět již od osmi ráno v pracovně a vyslýchat problémy dětí není jen tak. Své si o tom věděl jediný psycholog, co zde pracoval. Sice Thorax už přijal spousty dalších tvorů jeho profese, ale žádný tu moc dlouho nevydržel. Nakonec zde vždy zůstal sám a vzhledem k jeho věku, to bylo na něj prostě moc. I tak stále vytrvával a snažil se všem ve svém okolí pomoct.

Po ruce měl na kancelářském stole hromadu složek s pacienty, kteří by k němu dnes měli zajít. Vyšetřit více jak 700 dětí během roku, do toho platit účty za elektřinu a vodu a ještě do toho řešit případné adopce či nové přírůstky, bylo příliš. Thoraxe to vnitřně vyčerpávalo a celkem dost zaměstnanců si toho i všímalo. Snažili se mu se vším nějak pomoct. Takže o něco později dostal účtování na starost Genzo a papírování ohledně dětí dostal na starost muž jménem Haxx, nejdéle pracující zaměstnanec co zde byl. Sice to byl až moc velký pohodář, ale byl na něj spoleh.

Psycholog urovnal složky na stole a čekal na další dítě, které bylo na řadě. Mezitím se zamyslel nad jedním starším případem, kdy se do jeho léčebny dostali dva sourozenci. Chlapec Amaterasu a jeho o 2 roky mladší sestra Cukyomi. Nějaký blázen jim zabil rodiče před jejich vlastníma očima. Starší z dětí to psychicky neuneslo a zbláznilo se. Mladší sestra je na tom psychicky v pořádku, ale ještě musí vystudovat školu, předtím než se může postarat o svého bratra, který doteď žije stále v léčebně i přes to, že je již dospělý.

Chvíli se díval na zápisky těch dvou a cítil pocit, jako by mu něco uniklo. Něco důležitého, ale netušil, co by to mělo být. Rozbolela ho z toho hlava. Připadal si již příliš starý na to, aby to tu zvládal, ale nechtěl to vzdát. Měl sice mít už dávno důchod, ale to ho nezajímalo. V noci již nemohl ani pořádně spát kvůli špatným snům a pocitům, které ho jen zatěžovaly. Postavil se a přešel lehkým krokem k oknu, ze kterého měl skvělý výhled na dvůr. Mohl jen doufat, že to tu zvládne ještě aspoň pár let.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 09.04.2018, 18:26:26 Odpovědět 
   Zdravím a vítám na SASPI.

Zajímavý příběh. Při čtení jsem si říkal, že sedm set dětí je docela hodně, ale na dvě stě zaměstnanců tento počet snad nebude příliš. Líbil se mi rozhovor hlavní hrdinky s psychologem (kde je ten pavouk?). Myslím, že je naše hrdinka docela potřeštěná, aby zažila ještě pořádné dobrodružství... Co mi padlo do oka byla chybějící interpunkce na konci přímé řeči (pozorný čtenář si všimne, stejně tak pozorné pročtení napoví, kde Ti řádili šotkové Překlepníčci). Nebylo to špatné čtení (v rámci potřeštěného příběhu) a bral jsem jej jako takové odpočinkové počtení...

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 10.04.2018, 15:41:04  
   Sheizou: Děkuji za přivítání:)

Jsem ráda, že se k mému dílu konečně vyjádřil i někdo pro mne zcela cizí a otevřel mi další obzor toho, co mu přijde zajímavé a co by bylo třeba vylepšit. Budu se snažit interpunkci a překlepy pro příště vyladit, děkuji za upozornění. :D

Přeji příjemný zbytek dne.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Maura.A
(20.3.2019, 22:36)
Danny Rain
(13.3.2019, 14:09)
Moni mini
(10.3.2019, 15:31)
Jan Zindulka
(9.3.2019, 17:09)
obr
obr obr obr
obr
NIC KDE JE VŠEC...
Ronnie
Hayward
Catherine Dafoy
Já "Joint&...
Iggy Auggy
obr
obr obr obr
obr

Malíř a básník
Jndřich
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr