obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."
Ludovico Ariosto
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391731 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: TERMINÁLY ::

 autor Danny Jé publikováno: 15.04.2018, 11:18  
Kapitola 15-16
 

Kapitola 15



[ Policejní oddělení Vejle ]


Při vstupu do jeho kanceláře mě přivítala vůně čerstvé kávy.

„Určitě si dáte se mnou, doktore,“ pronesl detektiv Kjelsson a ukázal na volnou židli.
„Rozhodně si ji zasloužím,“ podotkl jsem a posadil se.
„V celku zajímavé rozuzlení, že?“
„Myslím, že to není vše, detektive.“
„Myslíte?“
„Víte něco, co já ne?“ zeptal jsem se.
„Promluvil jsem si s doktorem Mortensenem a ten mi řekl dost.“
„Inke, bratři Blanceové?“
„Je to cílevědomý muž.“
„Byl jsem tak slepý, že jsem tu falešnou hru Inke nepoznal,“ poznamenal jsem smutně.
„Měl byste vědět, že ženy jsou nejlepší herečky na světě.“
„Jak jen to mám říct své ženě?“
„Řekněte jí pravdu.“
„Byl bych raději, kdyby se to nikdy nestalo.“
„Pořád lepší pravda, než byste jí vyprávěl nějakou pohádku.“
„A co ten Mortensen, co vám všechno řekl?“
„Patera Blanceho drží na klinice. Jeho bratr Elkjor, je už mrtvý, co vím od Halmborga a třetí bratr Preben, který napadl vaší ženu je stále venku, ale najdeme ho.“
„Thala je doma sama!“ vyhrkl jsem a zvedl se ze židle.
„Klidně si sedněte, poslal jsem k vašemu domu dva vozy, pro případ, kdyby se vrátil dokončit svůj úkol.“
„Úkol od doktora Mortensena?“
„Ne. Doktor tvrdí, že neviděl Prebena Blanceho od jeho propuštění…“
„…oni ho propustili?“
„Doktor Mortensen uznal, že je v pořádku a schopný vést normální život.“
„Měl s ním plány.“
„Jaké plány?“
„Pater Blance má výjimečné psychické schopnosti a doktor Mortensen s pomocí myslí jeho bratrů to chtěl posílit a vytvořit tzv. Terminály.“
„Terminály?“
„Jsou to mimosmyslové chodby – vstupy do podvědomí.“
„A je to vůbec možné?“
„Netuším.“
„Teď jen zjistit, kdo zabil Jorna Tolmeho a starého Karlssona,“ dodal Kjelsson.
„A doktor Mortensen s tím nemá nic společného?“ zeptal jsem se.
„Ne.“
„Co když, ano?“
„Proč by zabíjel svého pomocníka Jorna Tolmeho?“
„Možná, že doktor Mortensen lže.“
„Tak to byste měli zjistit vy,“ poznamenal jsem a napil se čerstvé kávy.
„My na to přijdeme, doktore Hansene,“ pousmál se a praštil pěstí do stolu.

Když jsem dopil kávu, detektiv Kjelsson mi zajistil odvoz domů.


* * *


[ Karsevej 11 ]


Vystoupil jsem z vozu a pokračoval ke dveřím domu. V obývacím pokoji bylo rozsvíceno. Thala už je doma, pomyslel jsem si. Odemkl jsem a vstoupil dovnitř.

„To jsi ty, lásko?!“ ozvalo se z vedlejší místnosti
„Ano, to jsem já,“ odvětil jsem a odložil klíče na stolek.
„Jsi tu brzy,“ pronesla a vykročila směrem ke mně.
„Byl jsem na klinice, ale už je to vyřízeno,“ dodal jsem a vyrazil do ložnice.
„Něco hledáš?“
„Dojdu si pro novou košili,“ odvětil jsem se a vyrazil do ložnice.


Vstoupil jsem do ložnice. Jakmile jsem prošel dveřmi do ložnice, ocitl jsem se v pracovně doktora Mortensena.


* * *

[ Klinika Lykkelig Rejse, o hodinu zpět, ve stejný okamžik ]


**

Celé prostředí se změnilo. Nebyl to žádný hologram, bylo to skutečné. Opravdově skutečné.


„Nevím, co se tady děje,“ vyhrkl jsem.
„Terminály fungují,“ řekl Mortensen.
„Mám pocit, že ty vaše terminály sem přivedli něco, o čem nemáte vůbec páru.“
„Jsme lidé, jsme lidé, “ opakoval doktor Mortensen.
„O tom pochybuji,“ oponoval jsem.
„Bratři Blanceovi…“
„…bratři?“ udivil jsem se.
„Oni mají neuvěřitelné psychické schopnosti. Musíme zachytit jejich potenciál.“
„Zachytit? K čemu to bude?“ dodal jsem.
„Máme jedinečnou možnost dokázat, že mozek má ohromnou moc,“ poznamenal Mortensen a vstal ze židle.
„Sedněte si!“ vykřikl jsem a udělal krok vpřed.
„Nezničte to!“ pronesl.
„Nevím, co se z vás stalo, ale tohle musí přestat,“ odsekl jsem a Mortensena udeřil do tváře. Ten zaletěl mezi židle a snažil se zvednout.
„Raději zůstaňte ležet,“ varoval jsem ho.
„Vůbec to nechápete!“
„Myslím, že to chápu moc dobře.“
„Vy to nechápete!“

Znovu jsem udeřil Mortensena do tváře, až zůstal nehybně ležet na zemi.

* *

Něco z toho se opakovalo.

„Proč se to děje?“ pronesl jsem a instinktivně opustil prostory kliniky Lykkelig Rejse.

Když jsem vyběhl před budovu, čekalo mě nemilé překvapení. Na trávníku u bočního vchodu stál Elkjor Blance, poznal jsem ho. V ruce držel tyč. Díval se na mě. U nohou mu ležela Inke a její hlava byla zbrocena krví.

„Proč jste to udělal?“

Elkjor Blance stál a mlčel. V tom jaký si vnitřní hlas mi řekl, abych se vrátil do budovy. Udělal jsem to a vrátil se zpět. Stál jsem asi metr před recepcí, která zela prázdnotou. Vlastně, všechno tady zelo prázdnotou. Nikdo zde nebyl. Dokonce ani klimatizace nepracovala. Když jsem se snažil najít nějaký bod, který by mě ubezpečil, že to není skutečné a je to jen halucinace, tak se prostředí znovu změnilo. Prostor kolem se točil, jako kdybych byl v centru tornáda. Já jsem se však ani nehnul, jako by čas kolem mě…

- to s časem se něco stalo.


…ocitl jsem se na chodbě. Starodávné kamenné chodbě, která byla ponořená do modrého stínu. Stál jsem a zíral…


„Přistup blíž!“ ozval se hlas za mnou.

Otočil jsem se, ale nikoho jsem neviděl.

„Přistup blíž!“ ozval se stejný hlas, který se přibližoval.

Nikoho jsem však stále neviděl.

„Všechno se dá změnit.“

V ten moment jsem ucítil, jak se mnou něco škube. Snaží se mě táhnout odsud pryč…


**

Pomalu jsem otvíral oči, když jsem uviděl tvář Thaly. Stála nade mnou.

„Co se stalo?“ zeptal jsem se.
„Omdlel jsi,“ odvětila.
„A co se stalo?“ zeptal jsem se znovu.
„Uslyšela jsem ránu, a když jsem otevřela dveře do ložnice, ležel jsi tady na zemi,“ odvětila.
„Byl to divná halucinace.“
„Halucinace?!“
„Dostal jsem se zpátky v čase na kliniku a časové události byly trochu jiné, než se opravdu staly.“
„Vážně.“
„Zvláštní,“ pousmála se a pomohla mi, se zvednout.
Všiml jsem si jejího úsměvu, ale myslel jsem si, že to bylo z radosti, že jsem v pořádku…












Kapitola 16



Druhý den ráno mi volal detektiv Kjelsson. To už mě nenechalo klidným a musel jsem být do telefonu trochu ironický.


*

„Ano, mami?!“
„Vtipné, doktore.“
„Už to tak vypadá.“
„Chtěl jsem vám říct, že jsme chytli Prebena.“
„Mám přijet?“
„Mohl byste se zúčastnit výslechu, doktore.“
„Dobře, přijedu tam.“
„V deset, ano?!“
„Tak v deset!“ souhlasil jsem a zavěsil.


*


Položil jsem telefon na skřínku. Vrátil jsem ho na místo, kde ležel celou noc.

„Kdo to byl?“ zeptala se Thala.
„Detektiv Kjelsson. Chytli toho muže, co tě napadl,“ odvětil jsem.
„Chceš s ním mluvit?“
„Jak to myslíš?“
„No, jestli budeš u toho výslechu,“ vysvětlila.
„Ano, budu tam.“
„A mohu také?“
„Ne, nemyslím si, že to je dobrý nápad.“
„Proč? Myslíš, že by se mi vrátili ty vzpomínky na ten večer, co mě napadl?“
„Proč tam chceš být?“
„Jen bych chtěla vědět, proč to udělal.“
„Protože je to blázen?“
„Blázen si vybere náhodnou oběť, ale on šel do našeho domu. Možná hledat tebe,“ odvětila jako zkušený kriminalista.
„Kdyby hledal mě, neublížil by tobě,“ oponoval jsem.
„Nikdy nevíš, co se tomu druhému honí hlavou,“ dodala a vyslala pohled, který opět něco ukrýval.

Už jsem to nevydržel a musel se zeptat.

„Co měl znamenat ten tvůj pohled, Thalo?“
„Vůbec nic.“
„Thalo, zapomněla jsi, že jsem psycholog. Už včera jsi na mě pohlédla takovým způsobem, že jsem poznal, že ve tvé hlavě něco děje.“
„Vážně?!“ usmála se.
„A pak jsi mi lhala.“
„Jen jsem ti neřekla pravdu,“ dodala.
Zřejmě něco ví, pomyslel jsem si.

„Narážíš na něco konkrétního?“ zeptal jsem se.
„Měla bych?“
„Ve tvých slovech je jakési podezření.“
„A mělo by?“
Co se s ní stalo? Takhle se nikdy nechovala.

„Myslím, že se obléknu a vyrazím na policejní oddělení,“ dodal jsem a odešel do ložnice.

Mé kroky při vstupu do této místnosti byla plné opatrnosti. Rozhodně bych nerad znovu vstoupil do nějakého podivného světa.

„Takže nemohu jet s tebou?“ zeptala se znovu.
„Ne.“
„Poslední slovo?“

Neodpověděl jsem. Zavřel jsem dveře a oblékl se do společenského obleku.

„Ráda bych jela s tebou, Kristiane,“ zkusila to znovu.
„Myslím, že by to detektiv Kjelsson nedovolil.“
„On nebo ty?“
„Jsem přizván jen proto, že jsem psycholog,“ odvětil jsem a vykročil k věšáku, kde jsem se obul a oblékl si kabát. Vzal si telefon, klíče od vozu a se zdviženou pravicí jsem opustil dům.


* * *

[ Policejní oddělení Vejle, v 10. hodin ]


„Jsem tady,“ pronesl jsem při vstupu do kanceláře detektiva Kjelssona.
„Můžeme tedy vyrazit,“ dodal Kjelsson.

Kývl jsem a postavil se před jeho kancelář.

„Marceli, přiveďte Prebena Blanceho do výslechovky!“ nařídil a svým pohledem mě vybídl k odchodu.

Následoval jsem ho do výslechové místnosti, kde jsme očekávali příchod Prebena Blanceho. Detektiv Kjelsson ukázal na židli. Pochopil jsem to a posadil se ke stolu. Zřejmě začnu s výslechem já, pomyslel jsem si.

„Detektiv Halmborg tu není?“ zeptal jsem se.
„Odjel do Odense, trochu proklepnout Prisku Alhborg.“
„Stále vás drží teorie, že se to točí kolem mě?“ zeptal jsem se.
„Jsem si tím stoprocentně jistý, doktore,“ pousmál se.

Chtěl jsem k tomu něco dodat, ale právě do místnosti přivedli Prebena Blanceho. Byl středního vzrůstu. Krátký sestřih. Sebevědomý výraz ve tváři. Jakmile mě však uviděl, zarazil se. Vzápětí se strhla hysterická scéna, kdy se snažil dveřmi vrátit zpět. Dva policisté měli, co dělat, aby ho zvládli. Až se do toho musel zapojit i Kjelsson. Připoutali ho k židli a ruce na stůl.

„Myslíte, že to bude nutné?“ ozval jsem se.
„Asi jste neviděl tu reakci, když vás uviděl, doktore,“ poznamenal Kjelsson.
„Viděl,“ odsekl jsem a zapřel se o stůl.
Zřejmě se bál, že mu ublížím.

Preben Blance sebou chvíli škubal, ale po chvíli se uklidnil.

„Jen si promluvíme,“ pronesl jsem směrem k němu.
„Nebudu mluvit!“ vykřikl Preben směrem na mně a znovu sebou začal škubat.
„Jestli se neuklidníš, zařídím ti, aby ti dali nějaké sedativa,“ snažil jsem se ho uklidnit.

Zabralo to, protože se uklidnil.

„Jak jste to udělal?“ podivil se Kjelsson.
„Zřejmě nemá rád injekční stříkačky,“ odvětil jsem. „Že, Prebene?!“ pohlédl jsem na něj.
„Proč jste napadl ženu doktora Hansena?“
„Říkal, že to musím udělat,“ odvětil a očima hledal únik.
„Byla nevinná,“ poznamenal jsem.
„Nikdo není bez viny,“ řekl Preben.
„Kdo ti řekl, abys to udělal?“ zeptal jsem se.

Detektiv Kjelsson se už nadechoval, ale moje zvednutá ruka ho zastavila.

„Kdo ti řekl, abys to udělal?“ opakoval jsem svůj dotaz.
„Nikdy ho nenajdete,“ rozesmál se.
„Opustil tě,“ dodal jsem a podíval se na Kjelssona.

Ten v prvním okamžiku pozvedl obočí, jako že to nepochopil, ale když jsem oči nasměroval na dveře, pochopil to.

„Nechám vás tu, doktore,“ pronesl a odešel.
„Opustil tě a nevrátí se pro tebe!“ spustil jsem se na Prebena.
„Přijde si pro mě.“
„Opustil tě.“
„Neříkejte to!“ vykřikl.
„Nenajde tě tady,“
„Přijde si pro mě.“
„Když mi řekneš, kde ho najdu, prozradím mu, kde tě má hledat,“ nabídl jsem.
„Nepotřebuji vás.“
„Dobře si to rozmysli,“ pronesl jsem a zvedl se od stolu.

Když viděl, že odcházím, pohlédl na mě takovým tím vítězným pohledem. Nechal jsem ho při tom a výslechovou místnost opustil.

„Co tím sledujete, doktore?“ zeptal se Kjelsson, když jsme se potkali na chodbě.
„Odveďte ho do cely. Aby tam byl sám a po dvou hodinách střídejte tmu a světlo. Druhý den ho přiveďte znovu sem,“ odvětil jsem.
„K čemu to bude dobré?“
„Myslím, že ho to zmate natolik, že si bude myslet, že tu je několik dní. To v něm vyvolá pocity zmatenosti a hlavně zrady…“
„…bude si myslet, že pro něho nikdo nepřijde,“ doplnil mě Kjelsson.
„Správně,“ pokynul jsem hlavou. „Pak přijdete na scénu vy…ehm…nebo…,“ zvedl jsem prst. „Požádejte detektiva Halmborga, aby se ho zeptal, kde najdeme toho zrádce.“
„Halmborg je v Odense.“
„Ach, tak. Zapomněl jsem. Tedy…,“ zamyslel jsem se. „A máte tu někoho jiného, kdo má velmi hrubý hlas?“
„Co tím sledujete, doktore?“
„Strach. Podvědomý strach.“
„Jenom z hlasu?“
„Preben je velmi křehká a rozpolcená osobnost. Emotivně neustálený a je toho třeba využít. I když se chová sebevědomě, jeho sebevědomí je na bodu nula a ten neznámý ho ovládá. Musíme toho využít i my a ovládnout ho,“ vysvětlil jsem.
„Zvláštní manipulace s psychicky narušeným jedincem,“ dodal Kjelsson.
„Každý se dá ovládat, jen musíte najít ten správný ovladač,“ poznamenal jsem.
„Psycholog promluvil,“ pousmál se detektiv.
„Ovšem,“ kývl jsem.
„Co teď?“
„Budeme čekat. Jedu domu, pak mě zavolejte!“ odvětil jsem a sebevědomě vyrazil k východu.
„Doktore!“ ohradil se detektiv.
„Ano?“
„Co kdybyste se nejdříve poradil se mnou…“
„…vím, co chcete říct.“
„Opravdu?“
„Chcete mi říct, že to tu vedete vy.“
„Vyznáte se v lidech.“
„V některých se dá opravdu číst jako v otevřené knize.“
„Jako ve mně?“
„Nejste tak průhledný, detektive, přesto některé aspekty vaší povahy se dají odhadnout.“
„Máte zvláštní přístup, doktore.“
„Prostě mi věřte,“ podotkl jsem.
„Takže vám zavolám,“ pousmál se.
„Nečekal bych nic jiného.“
„Rád bych to už uzavřel,“ dodal a vykročil ke své kanceláři.

Opačným směrem, než jsem šel já.


* * *

Cestou domů jsem přemýšlel, kde se může Alfi schovávat. Nevěřil jsem totiž tomu, že by se pohřešoval anebo, že by ho někdo chtěl zabít. Ano, měl jakousi rozepři mezi tou lékárnicí, ale to by určitě nebyl důvod, proč by ho chtěla zabít.


 celkové hodnocení autora: 93.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 15.04.2018, 11:17:48 Odpovědět 
   Zdravím.

Pěkně napínavé čtení. Líbilo.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 16.04.2018, 18:06:15  
   Danny Jé: Zdravím,

děkuji a přeji hezký den
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Sen
R.M. Woolf
Společně
Davidkluk
Jsem morbidní
maja3
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr