|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Jelení skok ::
| Kraťoučké vyprávění, trochu Virginie Woolfové, hodně lesa |
| |
|
|
Listí šustilo jako popsaný papír. Rozpažené větve držely svou knihu příliš vysoko, sem tam ale vítr vytrhl některou z přečtených stránek a položil ji k nohám člověka, aby ji překročil a nevšímavý k tajemství žilkového písma šel dál svou cestou. Byl horký den a v takových dnech bývá nejlépe v knihovnách. Je tedy jen přirozené, že šla do lesa.
Karlovarské vyhlídky, k nimž šplhala po úzkých cestičkách, míjela. Nezajímal ji ani nehybný kamzík, kolem kterého se shlukovali ruští turisté. Překonávala obaly od sušenek a vyhýbala se cyklistům. Teprve když uviděla jezdce na koni a ucítila smůlu poražených klád, zastavila se a zvedla hlavu. Slunce jí sáhlo na čelo. Z batohu vytáhla Paní Dallowayovou a posadila se pod jeden z javorů. Zavřela oči. Místo Big Benu poslouchala praskot dřeva, místo kroků na Victoria Street škrabání drápků veverek v kůře někde nad hlavou. Květiny kupovat nemusí, věděla, a poslepu pohladila jednu z pampelišek.
To středeční odpoledne trochu četla, potichu obracela stánky, některé věty šeptala, jiné křičela do prostoru. Psst, napomenuli ji pokaždé stromy, někteří se ale také podělili o svůj příběh a tak jí čas od času spadl do klína list. Konečně v půl páté jedním z nich založila rozečtenou stranu a knihu zavřela.
Clarissa se naposledy rozhlédla po pokoji, možná to byl tentýž, který ještě před pár lety patřil Jákobovi, a znehybněla.
Tu středu bylo opravdové horko a nikde stín. Je tedy jen přirozené, že jsem šla do lesa. Bez jediného pohledu jsem minula všechna známá místa, vyhlídky i kamzíka a pokračovala dál k Dianě. Cesta se stočila k lanovce. Chvíli jsem pozorovala jeden z vagónů, představovala si, jak se otvírá a propouští ruské turisty, překvapené, jak moc jiné umí být léto o pár set metrů výš. Z batohu jsem vytáhla jablko. Právě jsem je čistila o košili, když jsem uslyšela křik. Otočila jsem se. U lanovky, kousek od rozcestníku stál malý muž, mával rukama a vyskakoval, abych si ho všimla, slunce mu nevidělo do tváře, ale rozpalovalo mu měděné vlasy.
„Šílení!!! Šok!!!“ řval zuřivě.
„Šílení! Šok!“ opakovala po něm ozvěna.
„Šok?“ opakovala jsem já, jablko mi vypadlo z ruky.
Podle vzdalujícího se vrzání lanovky jsem odhadla, že muž nepřijel z města, ale z Diany. Jeho cesta vedla dolů. Stalo se snad něco na rozhledně? Varuje mě, abych nechodila dál? Představila jsem si krev, černý pytel pro mrtvé bílé tělo.
A muž pořád řval.
Ozvěna znovu zopakovala obě slova.
„Šílení?“ opakovala jsem já a na jablko zapomněla. Vybavila jsem si řeku, která tudy vlastně nikdy netekla, studenou vodu, lesklé kameny a ženské vlasy.
Muž mával rukama, batoh mu nadskakoval na zádech. Chytl se ukazatele a prstem volné ruky píchal do prázdna nad sebou. Zvedla jsem hlavu. Slunce mi sáhlo na čelo. Kmen javoru zavrzal a já viděla, jak se mi na obličej snáší suchý list. Sklouzl mi po tváři a přistál vedle body. Přešlápla jsem.
„Šílení! Šok!“ vzdával se muž pomalu.
Zvedla jsem list ze země. Byl zkroucený, a tak jsem ho přiložila ke kůře stromu a uhladila. Hnědou barvou prosvítalo hnědé žilkování. Jako tepny v těle, jako cesty na mapě. Na mapě? Musela jsem se usmát.
„Šok---“ volala právě ozvěna.
„Jelení skok? To musíte tamtudy. Pořád rovně a pak vpravo. Napravo! To the right. OK?“ Oči mi znovu zabloudily k javorovému listu. Nejtenčí ze všech žilek se skutečně zatáčela doprava.
Muž s elektrickými vlasy vydechl a svěsil ruce. „To the right. OK. Thank you.“
Koukala jsem za ním, jak si kleká, aby si snad utáhl tkaničku na botě, a pak spokojeně vyráží z kopce dolů úzkou cestičkou. Stromy ho přivítali krátkým prologem.
Najednou jsem věděla, že je zbytečné stoupat dál. Na rozhlednu bych už stejně nevyšla, přestože jsem byla blízko. Nemá cenu z výšky přehlížet celou knihovnu, vidět jen úzké hřbety vazeb, necítit vůni popsaných stránek. Co z toho? Důležité je vybrat si jeden svazek, zůstat s ním a pochopit ho.
Sedla jsem si pod javor, zavřela oči a čekala na další stránky.
Odpočívala jen chvíli, než opět otevřela knihu, odhodila list, který nahrazoval záložku a začala znovu číst. Clarissa vzdychla a vyběhla přivítat první hosty.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 9 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 13 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 87 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
