obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Bojíš-li se smrti, kde nalézáš odvahu žít?"
estel
obr
obr počet přístupů: 2915355 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39483 příspěvků, 5738 autorů a 390301 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: A pak že se nic neděje :) ::

 autor Washti publikováno: 03.06.2018, 23:13  
Milý deníčku..
 

Když mi bylo asi sedm, věřila jsem, že je Bůh. A že bydlí na husitské faře, kolem které jsem chodila ze školy. Stokrát jsem se mu omlouvala, že nemohu přijít na "Bohoslužby v neděli v 9 hodin", protože v tu dobu bylo v televizi Studio kamarád. A to jsem samozřejmě nemohla nikam jít, to dá rozum.
Když mi bylo o deset víc, snažila jsem se věřit, že Bůh je a že mi dá všechno o co poprosím, když budu žít podle jeho vůle. A že mi dá nové srdce a že to bude lepší, než si to hodit.
Když mi bylo zase o deset vic, věřila jsem, že žádný Bůh není a všechno kolem je jenom důsledek nesčetného množství náhod a že nic nemá smysl, že je úplně jedno co dělám a tak jsem nedělala nic.
Když mi bylo o dalších deset víc, zjistila jsem, že už nevěřím vůbec ničemu a všechna moje přesvědčení o čemkoliv se zúžila na to, že nevím nic.
Jediná věc které ještě věřím je ta, že vždycky dostanu to, co si zasloužím. Od koho? To také nevím. Od nějaké zákonitosti, která vládne světu. Zatím neobjevené fyzikální síly příčin a následků, která nešetří nikoho.
A že všechno co zažívám je pro mě dobré. Hezké chvíle pro pobavení a klid, strasti pro rozvoj.
A tak se učím brát život takový jaký je i s tím špatným, protože vidím trápení jako schody vzhůru i když nevím kam přesně a kde ty schody končí. A hezké chvíle jako odpočívadla.
Celý život je jedno velké schodiště a jediné co vím, je to, co bude na jejich konci. Tak proč se pořád za něčím pachtit a přemýšlet nad tím kam to vede a co bude? Všechno se děje teď. Začíná, končí, vrcholí v jednom jediném okamžiku, právě v tomto.
A pak že se nic neděje. :)


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 03.06.2018, 23:11:08 Odpovědět 
   Zdravím.

Pravdivý a čtivý textík, existuje právě teď, žádné předtím a potom a bůh ví, kam naše cesta vede. Líbilo se.

Hezký večer a múzám zdar.
 ze dne 03.06.2018, 23:13:20  
   Šíma: P.S. Málem bych zapomněl, vítám na SASPI a přeji mnoho úspěchů. Myslím, že má tento text něco do sebe a odráží život člověčí i s jeho pachtěním, čemu věřit a čemu ne? A pravda je někde tam venku...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lorth
(20.11.2019, 00:25)
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
obr
obr obr obr
obr
Příliš mnoho mr...
nightwallker
Anuran Agnus - ...
Dandy518
BARVY
Jurij
obr
obr obr obr
obr

Dobrou noc...
Jean Larycu
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr