obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo žije z naděje, zemře hlady."
Walter Benjamin
obr
obr počet přístupů: 2915051 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39001 příspěvků, 5685 autorů a 387146 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Ve víru literárním ::

 autor Nikis publikováno: 04.06.2018, 22:37  
Krátká, vcelku nic neříkající, povídka, která vznikla pod nátlakem povinné četby a naprostého zoufalství tohoto semestru.
 

Vycházím kamennou branou z budovy naší fakulty a přemítám, zda slova našeho přednášejícího byla pravdivá, či to byl jen žert. Házím to za hlavu a mířím do malé pražské kavárny, ve které se mám sejít se svou kamarádkou. Kavárnu mi před lety ukázala bývalá spolužačka, konala se zde skromná oslava jejích narozenin. Skromná opravdu byla, bylo nás pět nebo šest.

Beru za kliku a otvírám prosklené dveře vedoucí do kavárny. Pohledem přejíždím přeplněné stoly a nacházím prázdné místo u akvária. Usedám a téměř ihned ke mně přichází malá baculatá číšnice, taková kulička, a já jí diktuji svou objednávku. Odchází a já vzhlížím k obrazu na protější zdi – sedmiramenný svícen a na něm zapálená jen jediná svíce. Vyvolává to ve mně spoustu myšlenek. Podobný obraz mívala má babička.

Neuběhne ani pět minut a do kavárny vstupuje má kamarádka. Zdravíme se vřelým objetím, ona si objednává svou kávu a zákusek a takřka ihned se pouštíme do vášnivé debaty. Jsou to již dva měsíce, co jsme se neviděly, máme si toho spoustu co říct.

Kamarádka popisuje svou cestu do Prahy a omlouvá se za posunutí našeho střetnutí na pozdější hodinu. Na hlavní trati z Pardubic prý došlo k nějakým komplikacím. Říkala jí to nějaká dívka ve vlaku. Nějaký cestující ze Zlína údajně vytáhl nůž, když ho revizor požádal o předložení jízdních dokladů. Její historka zní jako z nějakého kriminálního seriálu, když líčí, jak jsou teď díky tomu ostře sledované vlaky.

Náhle se slova chopím já a vyprávím o zážitku z našich vysokoškolských kolejí. Je to historka o myších a lidech bydlících v přízemí. Hlupáci opomněli zavřít dveře vedoucí do sklepa, když odcházeli z kolárny, a do pokoje se jim dostaly dvě myšky. Očividně to nebyl host do domu, kterého očekávali. Kamarádka se směje a letmo pronáší, že jsou oba zbabělci, když nedokáží ani myš vynést z pokoje.

První káva je vypita a my si objednáváme další, hodiny běží. Debata se stáčí k plánům na letní prázdniny, k té prima sezóně. Spekulujeme o společné dovolené u moře, shodujeme se na výletu do Španěl, avšak naše příjmy dosáhnou jen na autobusový zájezd, který ihned zavrhujeme. Představa, že zbylí účastníci zájezdu budou postarší lidé, nás mírně děsí. Kamarádka proto navrhuje víkendový výlet do jejího rodného města, mají tam prý potok vhodný ke koupání a příliš lidí tam nechodí. Táži se, zda je to tam, kde je kříž u potoka, o kterém mi vyprávěla, a ona přikyvuje. S nápadem souhlasím a domlouvám se, že detaily vyřešíme později. Přeci jen je teprve máj.

Do pokoje na koleji se vracím okolo desáté hodiny večerní. Jsem spokojená a příjemně unavená. Následuje každodenní proces pětiminutového odtáčení vody, jelikož ve studené vodě se skutečně sprchovat nehodlám. Mezitím koukám na kytici, kterou mi v pondělí přinesl kamarád k svátku. Květiny ještě neuvadly, což mi na tváři kouzlí úsměv.

Po sprše se odebírám do postele a beru do ruky knihu. Nestává těžká hodina, půl jedenácté, a já v tuto chvíli nikdy nemohu usnout. Listuji a zastavuji se na stránce označené malým barevným papírkem. Začítám se do renesančního textu a už teď vím, že prožiji krásnou noc s Hamletem.

Knihu odkládám ve dvě hodiny ráno. Poslouchám to ticho rušené jen tikotem nástěnných hodin a uvědomuji si, jaká je tu příliš hlučná samota, jak moc je nesnesitelná lehkost bytí. Chmurné myšlenky ovšem rychle odeznívají a víčka mi pomalu ale jistě padají dolů. Usínám s klidem na duši a sním sen noci svatojánské.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 aegitalos 05.06.2018, 15:47:25 Odpovědět 
   Podobný nápad som mal pred 25 rokmi a zložil som scénku pre rozhlas, ktorá bola zostavená z názvov vtedajších seriálov. Vždy sa mi páči, ak niekto dokáže do príbehu zakomponovať niečo všeobecne známe, čo inak s príbehom nesúvisí. Dokazuje tak svoje literárne kvality.
 Šíma 04.06.2018, 22:36:58 Odpovědět 
   Zdravím.

Ne, že by se v této miniatuře nic nedělo, přeci jen se na krátkou povídku ze studentského života něco událo. Vyprávění v kavárně, myši v pokoji nebo čtení před usnutím. Pořád se něco děje, a vo tom to je. Povídka má i svou malou pointu, není špatně napsaná a v celku se mi líbila. Každý příběh o něčem vypovídá, stejně jako tato práce...

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
ERROR
(4.1.2019, 21:27)
abeekr
(2.1.2019, 17:57)
Elvíra
(30.12.2018, 14:05)
Bábovka
(17.12.2018, 23:53)
obr
obr obr obr
obr
Název je dole
Čorny
Sex on the Beac...
Racek
Říkám si
toman
obr
obr obr obr
obr

Střídání
faust
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr