obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."
Théodore de Banville
obr
obr počet přístupů: 2915320 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389996 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: TERMINÁLY ::

 autor Danny Jé publikováno: 10.06.2018, 11:58  
Kapitola 31-32
 

Kapitola 31



[ Norsko, Kristiansand, v budově patřící Effaer Group, 20:00 ]


Ještě ten večer prezident společnosti Effaer Group, Arse Rieker svolal mimořádnou schůzi vedení. Sám prezident stál u digitální tabule, kde všem přítomným vysvětloval nadcházející připojení dvou společností k Effaer Group. Po jeho pravici seděli společníci Felix Hannar a Markus Gryte, který mj. vykonává funkci ředitele pobočky v Kristiansandu. Po jeho levici seděla ředitelka pobočky v Oslo, Emma Litz, ředitel pobočky ve Stavangeru, Bryn Varg a ředitel dánské společnosti DNF, Tom Solberg s ředitelem Farmacy Coon, Gustavem Olavssonem.


„Effaer Group musí rozšířit své působení i za hranice Norska a to nejkratší cestou do Dánského Aarhusu. K tomu by nám měla pomoci DNF,“ ukázal Arse Rieker na ředitele Solberga.
„Spolupracujete i s Norsk Industriselskap,“ vstoupil do toho ředitel pobočky ve Stavangeru, Bryn Varg.
„Ano, to máte pravdu,“ řekl klidný Solberg.
„Zajímalo by mě…“


Jeho řeč byla však přerušená příchodem dámy v slušivém kostýmku červené barvy.

„Paní Hansen,“ vyhrkl Arse Rieker. „To je překvapení.“
„Moc se omlouvám, ale nestihla jsem let,“ pousmála se a posadila se vedle Gustava Olavssona. „Mohu?“
Na odpověď nečekala, jako by věděla, že tak sympatickou společnost by rozhodně nechtěl odmítnout.

„Ovšem,“ kývl Olavsson.
„Děkuji,“ usmála se.
„Jak jsem již řekl, Effaer Group musí rozšířit své působení i za hranice Norska a proto zde jsou ředitel DNF, pan Solberg a žena, která zastupuje skupinu lékařů, kteří vyvíjejí nový lék, Arcoin. Dovolte mi prosím představit Thalu Hansen,“ pronesl prezident Rieker.

Všichni se podívali směrem k místu, kde Thala Hansen seděla.

„Prezident Rieker ve vás hodně věří, řekněte nám víc o tom novém léku?“ promluvil Felix Hannar.
„Jedná se spíše o vakcínu, která by měla pomoci duševně nemocným, aby našli sami sebe,“ odvětila.
„A je to vůbec možné?“ zeptal se pro změnu Bryn Varg.
„Žádný z našich léků tohle zatím nedokázal,“ přidal se Gustav Olavsson.
„Byl by to průlom,“ ozvala se Emma Litz.
„Věřím, že to bude průlom,“ ozval se prezident Rieker.
„Uděláme proto maximum,“ dodala Thala.
„Zřejmě na to máte nejlepší tým lékařů,“ podotkl Felix Hannar, který v to moc nevěřil, ale byl přehlasován.
„Ano,“ vyhrkla sebevědomě Thala.
„Určitě nám neprozradíte, jakým způsobem tu vakcínu vytvoříte, že?“ ozval se Markus Gryte. Stále usměvavý šedesátník s černými brýlemi.
„V této chvíli ne,“ pousmála se Thala. „Jakmile bude vše stoprocentní, tak budete samozřejmě první, kdo se to dozví. Chci, aby bylo vše průhledné,“ odpověděla.
Už v této chvíli moc dobře věděla, že to nikdy nemůže splnit.

„Kdy se k nám připojí doktor Dahl?“ zeptal se po chvilce ticha prezident společnosti Effaer Group, Arse Rieker.
„Je v stále v Aarhusu,“ zareagovala Thala.
„Dobře,“ pokynul hlavou Rieker a jedním tlačítkem vypnul digitální tabuli.

Pak se postavil k zašupovacím dveřím a rukou pozval všechny přítomné dovnitř.

„Možná bychom si mohli dát malé občerstvení.“
„Rozhodně jsem pro,“ ozval ředitel pobočky ve Stavangeru, Bryn Varg.
„Ano, ano, samozřejmě,“ přidali se postupně i ostatní.

Jen Felix Hannar seděl u stolu a sledoval Thalu Hansen.

„Tak pojď, Felixi,“ pobídl ho Rieker.
„Neboj se, přijdu, Arse,“ řekl.

Přitom se však tvářil, jako že ho to vůbec nezajímá.

„Nenechte se přemlouvat,“ přidala se Thala a podívala se na něho takovým smyslným pohledem, že se musel Hannar usmát.
„Už jdu,“ pronesl a vstal. Prošel kolem Thaly. „Ještě nevím, co zatím je, ale přijdu na to,“ šeptl ji nenápadně do ucha.
„Kde vám to mám udělat,“ šeptla na oplátku.

Hannar vytřeštil oči. Zřejmě tím byl překvapen.

„Žertuji,“ pousmála se a prošla kolem prezidenta Riekera, který se jí hned chytl.

Hannar se zastavil a sledoval její kroky, jak se ladně prochází po společnosti, kterou s Arsem a Marcusem vybudoval. To by jí měla zničit taková dánská nicka? Sakra! To ne! Se změnami, které se chystají, nesouhlasím. Nemusí to tak být, pomyslel si. A v hlavě už připravoval plán, jak Thalu Hansen odstřihne od společnosti Effaer Group…



* * *

Když skončil raut v Effaer Group, vrátila se Thala do hotelu New Star v Kristiansandu.

„Dobrý večer, madam,“ pozdravil jí recepční.
„Dobrý večer,“ odvětila a vyrazila k výtahu.

Nastoupila a zmáčkla číslo 3. Dveře se zavíraly, když se ve škvíře objevil kufřík a následně dva prsty. Pak celá ruka. Prsten se zeleným kamenem nešlo přehlídnout. Thala ustoupila o krok dozadu. Dveře se automaticky otevřely a do výtahu vstoupil muž v kalhotách a v košili od Versaceho.

„Pěkná košile,“ pronesla Thala.
„Líbí se vám?“ zeptal se muž.
„Líbí se mi její majitel,“ odvětila a usmála se.
„Taky jsi mi scházela,“ dodal muž a přistoupil blíž.

Oba se srdečně objali.

„Jak jsi mě tu našel, Ricku?“
„Najdu tě všude,“ odvětil a políbil ji.
„Ráda bych zmáčkla tlačítko…“
„…výtah se rozjede automaticky sám, jakmile je číslo navolené,“ přerušil ji a jednou rukou jí sáhl na zadek.
„Oh, pane, nechte si to, až budete na pokoji,“ ohradila se Thala s úsměvem na tváři.
„Jak si přejete, madam,“ pousmál se a ustoupil do ní.


* * *

Výtah zastavil na podlaží číslo 3. První vystoupila Thala, hned za ní Rick. U dveří A34 se zastavila a odemkla.

„Jdu do sprchy,“ oznámila.
„Jdu s tebou,“ ozval se Rick.
„Dej mi chvilku, pak přijď,“ usmála se a položila kabelku na stolek.

Rick se zatím přesunul k lednici a vytáhl plastovou láhev.

„Pořád nepiješ?“ zazněl hlas z koupelny. Jako by věděla, že si Rick vyndal z lednice minerálku.
„Nic se nezměnilo,“ odvětil Rick a sedl si na postel.

Když uběhlo asi deset minut, svlékl se a vyrazil za Thalou do koupelny, která už na něho čekala.

„Těšila jsem se na tebe,“ pronesla a její nahé tělo se na něho přitisklo.
„To já na tebe také, Thalo,“ šeptl ji do ucha a rukama jí chytil za zadek. Jemně ji nadzvedl a přimáčkl ke hladké stěně. Modré keramické desky se lehce prohnuly a na několik minut se staly útočištěm dvou nahých těl. Když byl Rick vzrušený, mohl odstartovat vášeň, na kterou byla Thala připravena. Hltala jeho polibky a vnímala každý jeho pohyb. Cítila v sobě oheň. Byla vyprahlá po vášni a rozhodně ji dnes večer chtěla ukojit. K tomu jí pomohl svalovec, který stále přirážel. Jeho svaly se rýsovaly a kapky vody se proháněly mezi záhyby. Pak přišla změna polohy. Rick se posadil na schůdek a Thala jako poslušná samička na něho dosedla. Jeho ruce se okamžitě chytly boků a oba tak znovu rozjely divokou jízdu nespoutané vášně.

Když cítila, že se blíží k vrcholu, chytla se jeho ramen. Prohnula se a s dlouhým výdechem si užila svůj orgasmus. Tuhle polohu měla nejraději. Sama si řídila pohyby, tempo a směr. Rick se k ní přidal o několik vteřin později. Thala mu svou rukou ulevila, a tím ukončila nádhernou vášeň, která mezi nimi proběhla…


* * *

Po skutečné sprše oba leželi v posteli. Spokojeně oddychovali, když se Rick najednou otočil a zeptal se. „Co si myslíš o Effaer Group?“

„Jsou naším projektem nadšeni,“ odvětila Thala.
„Všichni?“
„Až na Felixe Hannara.“
„Je důležitý?“
„Samozřejmě, je společníkem společnosti.“
„A Tom Solberg?“
„Ten je v pohodě, je to Dán,“ pousmála se.
„To jsem rád. Je to známý.“
„A je ten tvůj známý připraven, že Effaer Group jen využijeme?“
„Když z toho DNF budou těžit.“
„Když udělá, to co chceme, získá hodně,“ upřesnila.
„Hm,“ zaznělo z úst.
„Ty moc nevěříš, tomu, co děláme, viď?“ zeptala se.
„Výsledky nemáme zatím žádné, jenom mlžíme. Když nepřijdeme s nějakým výsledkem Effaer Group nás ostřihnout,“ odvětil.
„Věřím, že doktor Boll a doktor Richter ve svém experimentu postoupí zase o kus dál,“ pronesla s nadšením.
„Jsi si tím jistá?“
„Ve tvých slovech cítím pochyby, Ricku.“
„Doktor Richter na tom není moc dobře a nikdo z kandidátů zatím nepřežil.“
„Jenom jeden…“
„…ale ten je mimo,“ přerušil ji.
„Věřím, že vhodného kandidáta najdeme.“
„Možná se snažíme o něco, co je nad naše síly, Thalo.“
„Možná jo, a možná ne. Před pět roky, když jsem potkala doktora Bolla a on mě časem zasvětil do celého toho projektu, pochopila jsem, že to je to, co chci. Když jsem zjistila, že moji rodiče jsou úplně cizí lidi, změnilo mě to. O to víc jsem chtěla, aby někdo ty terminály otevřel…“
„…doktor Mortensen neuspěl, doktor Dahl neuspěl a Boll jen čeká na vhodného kandidáta, který by…“
„…uspějeme, Ricku!“ ohradila se Thala
„A to divadlo kolem doktora Hansena, tvého muže?“
„Měla jsem možnost ho zpracovat, ale byl moc zásadový…“
„…ale miloval tě?!“
„Jo, to asi jo.“
„A Inke?“
„Ta do hry vstoupila, když jsem nemohla uspět já. A možná by to vyšlo, kdyby jeden z bratrů Blanceových neselhal.“
„Proto jste Mortensena odstavili?“
„Ano.“
„A viděla jsi od té doby Hansena?“
„Ne.“
„Proč za ním nezajdeš?“
„A proč? Abych nebyla v podezření?“
„Třeba.“
„Policie Vejle má ve vazbě svého člověka, doktora Mortensena a myslím, že o mě nemají ani páru.“
„Dobře,“ pousmál se a pohladil jí po tváři.
„Půjdeme spát, Ricku.“
„Okej, tak dobrou.“
„Hezké sny.“
„Tobě také.“
„Dobrou.“
„Dobrou.“


Hotelový pokoj utichl a oba během několik minut usnuli…

























Kapitola 32



[ Vejle, policejní oddělení, 7:50h, 15. září 2016 ]


První v kanceláři zastupujícího kapitána Kjelssona byl kromě samotného Kjelssona, poručík Holstrup.

„Jste tu brzo, poručíku,“ pronesl Kjelsson, když se objevil ve dveřích.
„A vy jste spal tady, ne?“
„Už jste zjistil, kde je Thala Hansen?“ ignoroval jeho otázku.
„Ano.“
„Nuže?“
„Je v Norsku.“
„V Norsku?“
„Odkud letěla?“ zapojil se do rozhovoru Mikaelsen.
„To není důležité,“ mávl Kjelsson rukou. „Zjistěte, kam letěla.“
„Kristiansand,“ odvětil pohotově Holstrup, jako kdyby tušil, že se na to Kjelsson zeptá.
„Říkal, jsem to!“ bouchl do stolu a ukázal na Holstrupa. „Hlídejte všechny lety z Norska, a jakmile se objeví její jméno na seznamu cestujících, chci to vědět.“
„Sebereme jí?“ zareagoval Mikaelsen.
„Samozřejmě. Ještě nevím, za co, ale věřím, že do té době na něco přijdeme.“
„Myslíte, že v tom jede?“
„Netuším, v čem jede, ale má intuice mi říká, abych jí prověřil.“
„Zavolám do Aarhusu, jestli nemají nějakou stopu na Jonase Dahla,“ pronesl Holstrup.
„Dobře, myslím, že je někde zalezlej. Bůh ví, jestli tady nebo v Aarhusu,“ podotkl Kjelsson.

Do místnosti vstoupil Torsen.

„Nějaké novinky?“ rýpl si Mikaelsen.
„Jo, Sammy Richter zemřel,“ odvětil stroze.
„Ten řidič?“ zarazil se.
„Jo.“
„V tom případě, zavolám do Odense,“ ozval se Holstrup.
„A proč do Odense?“ zeptal se Kjelsson.
„Doktor Richter pracoval v tamní nemocnici.“
„Dobře,“ pokynul spokojeně Kjelsson.

Byl to okamžik, kdy si uvědomil, že je vlastně rád, že tu poručíka má. Od začátku se choval sice velmi sebevědomě, ale musí se nechat, že je také velmi snaživý a cílevědomý, a rozhodně mu to pálí.

„A ty!“ ukázal Kjelsson na Mikaelsena. „Ty zajdeš znovu do Vicci baru a necháš si popsat tu brunetu, co balila doktora Richtera.

Torsen chvíli přešlapoval na místě a pak se rozhodl, že bude následovat Mikaelsena, když ho zastavil Kjelsson.

„A ty jdeš kam?“
„No,…“
„…za ním?“
„Jo.“
„Dojdi mi pro kafe a pak pojedeme za doktorkou Bakstrumovou,“ nařídil a mávl rukou.
„Dobře, šéfe,“ pokynul Torsen hlavou a zmizel v chodbě, kde stál automat na kávu.


* * *

[ Norsko, Kristiansand, hotel New Star, 8:10h ]


Zapípal telefon.

„Co to bylo?“ ozval se ospalý hlas Thaly.
„To byla zpráva,“ odvětil Rick.
„Kdo tě takhle otravuje po ránu?“
„Netuším.“

Rick se zvedl a vylezl z postele. Jeho kroky se nasměrovaly ke stolku, kde ležel jeho mobil. Textovka byl krátká a stručná.


[ Sammy Richter je mrtvý ]


„Myslím, že máme problém, Thalo,“ promluvil Rick, když si zprávu přečetl.
„Jaký?“ zeptala se téměř bez zájmu.
„Sammy je mrtvý.“
„Cože?!“ vyhrkla.

Tato zpráva jí okamžitě zvedla z postele.

„Nepřežil tu autonehodu?“
„Asi. Zjistím více, až budu v Dánsku.“
„Nemyslím, že to byla náhoda, Ricku.“
„Myslíš, že po nás někdo jde?“
„Musíme najít Jonase.“
„Schovává se v Aarhusu.“
„Musím s ním mluvit.“
„Zařídím to.“
„Ale buď opatrný,“ dodala a pohladila ho po vlasech.
„Odletím ještě dnes do Aarhusu.“
„Dobře. Musíme vymyslet nějaký náhradní plán…“
„…jak dostat Jonase do Norska?“
„To ještě promyslíme. Spoj se s ním a zjisti, jestli ho kontaktoval Sven Aengardta.“
„Kdo je Sven Aengardt?“
„Ty nevíš, kdo je Sven Aengardt?“ udivila se.
„Ne.“
„Prává ruka poradce dánského ministra zdravotnictví.“
„Aha.“
„Operativec, který nesedí jenom za stolem.“
„Je dobrej?“
„Je dost dobrej.“
„Lepší než já?“
„Takhle bych to neporovnávala, jen má mnohem více kontaktů, díky tomu, kde pracuje a pro koho pracuje.
„A ty ho chceš získat na svoji stranu?“
„Samozřejmě.“
„Chceš s ním sjednat schůzku?
„Nejdříve najdi Jonase.“
„Dobře,“ kývl Rick a vylezl jako první z postele.


Po rychlé sprše se oba oblékli a vyrazili do přízemí na snídani. Tam se rozloučili a Rick odjel taxíkem na letiště.


* * *

[ Grejsdal, klinika Lykkelig Rejse ]


Doktorka Bakstrumová právě kráčela po chodbě, když jí zapípal pager. Oznámení návštěvy na recepci. O nikom nevím, pomyslela si. Když však uviděla detektiva Kjelssona, došlo jí, kdo za ní přišel.


„Detektive,“ spustila doktorka Bakstrumová.
„Dobrý den, doktorko,“ pozdravil Kjelsson.

Vzápětí pozdravil i Torsen.

„Dobrý den, pánové, přišli jste za mnou?“
„Jistě,“ kývl Kjelsson.
„Tak pojďte ke mně do pracovny,“ ukázala směrem doprava.
„Veďte nás, prosím,“ pousmál se Kjelsson.
„Pojďte za mnou,“ mávla rukou a vyrazila jako první.

Do vestibulu vedlo pět cest. Hlavní vchodem, jedna zleva a jedna zprava. Dvě cesty pak ze schodiště. V suterénu byl sklad zdravotnického materiálu a speciální prostory pro diagnostiku. Klinika Lykkelig Rejse je velmi moderní budova. Rozdělovala se na tři křídla. Na levé straně bylo křídlo A1, na straně pravé, křídlo B1 a B2.

„Doktorko, jak se daří doktoru Hansenovi?“ spustil Kjelsson.
„Vydržíte, až ke mně nebo si dáme přestávku na kávu?“ zareagovala.

V jejích slovech byla cítit jemná ironie.

„Ovšem, že vydržím,“ odvětil Kjelsson a s pohledem na Torsena pokrčil rameny.
Snad jsem toho moc neřekl.


* * *

Prošli jsme chodbou a u třetích dveří se doktorka Bakstrumová zastavila.

„Tak pojďte dovnitř,“ pobídla policisty rukou.

Kjelsson a Torsen vstoupili jako první. Hned za nimi vstoupila doktorka Bakstrumová.

„Sedněte si, kde je volno,“ ukázala rukou do míst, kde bylo několik židliček.
„Máte to tu takové jiné,“ poznamenal Kjlesson.
„Necítíte se jako u psychologa, že?“
„Hm, myslím, že to je ono. Ten pocit…“
„…jaký z toho máte pocit?“
„Klid,“ odvětil Kjelsson.
„Bezpečí,“ dodal Torsen.
„Ano, oba máte pravdu. To byl můj cíl.“

Kjelsson ukázal na zdi, které byly pomalované různými symboly.

„Co to znamená?“
„To jsou jen symboly. Něco je řecká abeceda…“
„…tohle je hebrejské?“ zeptal se Torsen.
„Ano,“ kývla.
„A něco jen geometrické tvary,“ poznamenal Kjelsson.
„Některé geometrické tvary nám podvědomě navozují klid, detektive.“
„Škoda, že nejste naše psycholožka,“ dodal s Kjelsson s úsměvem na tváři.
„Chodil byste ke mně na pravidelné terapie?“
„Možná, že ano,“ odvětil.

Torsen se na něho podíval s překvapivým výrazem ve tváři.

„Jen kdybych musel, a prospělo by to mému zdraví,“ vysvětlil Kjelsson.

Doktorka se jen usmála a pokynula hlavou, jako že to pochopila velmi dobře. Kdyby nemusel, nechodil by.

„Tak, co jste chtěl vědět o doktoru Hansenovi?“ zeptala se a udělala si pohodlí ve svém křesle.
„Jak se mu daří?“ spustil Kjelsson.
„Po fyzické stránce je jeho stav výborný. Duševní stav se moc nezměnil,“ odvětila.
„Takže si nic nepamatuje, neví, kdo je, a stále má zlé sny?“
„Ano.“
„Co ty jeho zlé sny? Je možné, že byste z toho nemohla zachytit nějaké fragmenty, které by naznačili…“
„…co se mu stalo?“
„No, co se mu stalo, je vcelku jasné. Mě spíše zajímá, kdo mu to udělal. Jestli by třeba nepopsal místo, kde se to stalo, Kde se v těch snech nachází.“
„Ve svých se snech se nachází na mnoha místech. Mezi zdmi, uzavřený, opuštěný uprostřed moře, v dětství, v místnostech, kde se baví s lidmi, které zřejmě nezná a v poslední době znovu mluví o nějakém muži, který přechází silnici.“
„Dokáže muže popsat?“
„Nezkoušela jsem to, vždycky se vrátitl do reality vylekaný.“
„Zkoušela jste hypnózu?!“ napadlo ho.
„Ano.“
„Chodí za ním někdo jiný, nebo jen vy?“
„Já a ošetřovatel Kielen. Toho má doktor jako ochránce.“
„Ochránce?“
„On to tak cítí.“
„A už nikdo?“
„Někdy doktor Malstadt, ale jen v mé přítomnosti.“
„Myslíte, že bychom ho mohli vidět?“
„Jen vy.“
„Proč jen já?!“
„Vás znal v minulosti, detektive, ale tady…“
„…seržant Torsen,“ ozval se Torsen.
„Tady seržanta Torsena zřejmě nikdy neviděl. Nebo se pletu?“
„Ne, neviděl. Máte pravdu,“ pokynul Kjelsson.
„A vzpomněla jsem si…ehm…nevím, jestli je to důležité. Někdo se na doktora Hansena ptal. Na jeho zdravotní stav,“ dodala doktorka Bakstrumová.
„Vážně, kdo?“
„Nějaký doktor Boll z Odense.“
„Z nemocnice v Odense?“
„Ano, jak to víte?“
„Spíš mi řekněte, kde jste tuto informaci získala?“
„No, zaslechla jsem rozhovor mezi doktorem Malstadtem a doktorem Airesem,“ odvětila.
„Myslím, že bychom tu nemocnici v Odense měli prověřit,“ podíval se Kjelsson na Torsena.

Ten kývl a zvedl se.

„Co kdybych tam jel hned. Stejně tu jsem zbytečný,“ poznamenal Torsen.
„Vrať se na oddělení a vezmi s sebou Holstrupa. Jeďte tam raději společně. Jestli je tam nějaký podobný doktor jako Dahl, nerad bych přišel o dalšího policistu,“ podotkl Kjelsson.
„A jak se dostanete odsud?“ zeptal se.
„Pošli mi sem auto.“
„Dobře, šéfe.“

Torsen se rozloučil s doktorkou Bakstrumovou a odešel.

„A my můžeme jít za doktorem Hansenem, že?!“ podíval se Kjelsson na doktorku.
„Ano,“ pokynula hlavou.

Zvedli se a vyrazili na pokoj číslo 7. Tam byl ubytovaný doktor Hansen. Cestou tam doktorka Bakstrumová detektivu Kjelssonovi vysvětlila pár pravidel ohledně komunikace s pacientem.


* * *


[ Vejle, Policejní oddělení ]


Torsen přijel na oddělení. Holstrup už seděl v kanceláři detektiva Mikaelsena.

„Šéf říkal, že máme jet do Odense,“ spustil Torsen.
„Co tam?“ zeptal se Holstrup.
„Doktorka Bakstrumová řekla, že se na zdravotní stav doktora Hansena ptal jakýsi doktor Boll z Odense. Máme to jet prověřit.“
„Možná, že doktor Boll bude znát doktora Richtera,“ dodal Holstrup a ukázal směrem ke dveřím.

Torsen jen pokrčil rameny a čekal, až se Holstrup zvedne a vyrazí.

„Tak pojedem,“ řekl Holstrup a vstal.

Následoval Torsena na parkoviště, kam zaparkoval Torsen služební vůz.


* * *

[ Grejsdal, klinika Lykkelig Rejse ]


Pokoj číslo 7.

Otevřely se dveře a do místnosti vstoupila doktorka Bakstrumová, poznal jsem ji. Ale ten muž s ní? Kdo to je? Skrčil jsem se ke zdi. Kdyby ta zeď byla měkká jako peřina, určitě bych se vmáčkl do ní. Měl jsem strach a jediný, kdo to v tu chvíli věděl, byla doktorka.

„Detektive, zůstaňte na místě, doktor Hansen je bázlivý, takže počkáme, až vám bude věřit,“ pronesla.
„Mě?!“ udivil se.
„Mně věří, ale vás nezná.“
„Vždyť jsme spolu trávili tolik času.“
„Ale to bylo před ztrátou paměti. Teď je vše jiné a pro něho nové,“ upřesnila.
„Dobře,“ kývl a vyčkal na místě, které mu doktorka Bakstrumová určila.

Sama vykročila blíž ke mně.

„Jak se máte, Kristiane?“ zeptala se.
„Já, no, já, dobře,“ odvětil jsem.
„Je to přítel,“ ukázala na muže, který stál na druhé straně místnosti.
„Cizinec, on je cizinec,“ zareagoval jsem.
„Je to přítel, hodný,“ snažila se doktorka vyvolat ve mně důvěru k tomu neznámému muži.

Nakonec se jí to podařilo. Uvolnil jsem ruce a sedl si na postel.

„Přišel se zeptat, jak se vám daří,“ spustila doktorka.
„Cizinec.“
„Ano, já vím.“
„On je ten muž,“ pronesl jsem a chytl se za hlavu.
„Jaký muž?“
„Ten muž, který přechází silnici.“
„Jako já?!“ udivil se Kjelsson.

Doktorka se proti němu otočila a protočila očima. Jako znamení, že má být zticha, alespoň pro tuto chvíli.

„Ten muž, co vyprávěl o vlně a chodbě?“ zeptala se mě.
„Viděl jsem ho tam. Stál tam a pozoroval projíždějící auta. Viděl jsem ho tam,“ ukázal jsem na muže stojícího u zdi.
„Dobře a co jsi viděl předtím?!“
„Les, starý opuštěný dům, betonová zeď.“
„Kolik oken měl ten dům?“
„Neviděl jsem okna.“
„Takže budova,“ pronesla doktorka.
„Nebo nějaký komplex,“ dodal Kjelsson.
„Chodba, velký sál,“ dodal jsem a během chvilky jsem se dvakrát podrbal na hlavě.
„Musíme najít nějaký starý komplex,“ poznamenal Kjelsson.
„Já, dneska procházka,“ pousmál jsem se a ukázal na dveře.
„Před večeří přijde Kielen, půjdete s ním na procházku,“ podotkla doktorka.
„Těším se, Kielena mám rád,“ pokynul jsem hlavou a překřížené ruce jsem si přiložil k tělu.
„Necháme vás odpočívat.“

Hlas doktorky Bakstrumové ukončil návštěvu pokoje číslo 7.


* * *

Venku se detektiv Kjelsson zeptal doktorky Bakstrumové, jak mohla vědět, že se chci zeptat na muže přecházejícího přes silnici.

„Jeto smyčka, kterou pořád opakuje a střed s neznámem…,“ ukázala na Kjelssona. „…ho přinutil doplnit další fragmenty této skládačky.“
„Myslíte si, že je to skládačka?“
„Ano.“
„Vy už jste něco podobného zkoušela, že?“ napadlo ho.
„Ovšem.“
„A kdo byl ten neznámý?“
„Jenom sestra.“
„Zdejší sestra?“
„Ano. Proč se na to ptáte?“
„No, mám takový případ, kdy neznámá žena sbalila pět chlapů a byla vždycky někým jiným. Jiné vlasy, jiné jméno…“
„…sestra Vökströmová zde pracuje už čtyři roky.“
„A doktor Hansen si ji nepamatuje?“
„Už jsem vám říkala, že to, co bylo před třemi měsíci, jako by nikdy nebylo.“
„Opravdu není možnost, že by si na něco vzpomněl?“
„Nevím. Naděje umírá jako poslední, ale jeho psychický stav jste viděl sám na vlastní oči.“
„A co jste zjistila od doktora Mortensena?“
„Mluvil o nějakém mostě – Bro, těžko říct, co to znamená.“
„Nezkoušela jste se zeptat doktora Hansena?“
„Ne.“
„Zkuste to.“
„Možná.“
„Ale něco jste určitě už zkoušela, že si na něco vzpomíná.“
„Myslím, že to nejsou vzpomínky.“
„A co by to bylo?“
„Možná si teď budete myslet,…“
„…klidně se toho nebojte, doktorko Bakstrumová. Doktor Hansen mi taky navyprávěl různé věci o Terminálech, mimosmyslových chodbách a pak naše nová posila poručík Holstrup mluvil o nějakém duchovním spojení, takže se vážně nemusíte obávat, že by mě něco překvapilo.“
„Zkusila jsem frekvenční terapii.“
„Co to je?“
„Pojďte ke mně a já vám to vysvětlím,“ pobídla ho rukou k odchodu.


* * *

Ve své pracovně pak doktorka Bakstrumová, ukázala detektivovi jeden přístroj.

„To je frekvenční generátor PX 1,“ ukázala.
„K čemu to slouží?“
„Tento frekvenční přístroj slouží k likvidaci různých patogenních mikroorganismů, jako jsou viry a bakterie.“
„To jsem nikdy neviděl.“
„Zatím je to budoucnost. Tento přístroj bude určitě jednou součástí budoucího zdravotnictví. Zatím je to jen prototyp.“
„Je to legální?“
„Ovšem. Je to patentované, jen to není rozšířené jako jiné lékařské přístroje.“
„A tím jste léčila doktora Hansena?“
„Změnila jsem vlnu, jednu frekvenční vlnu, která by mohla vyhledat patogenní místo v jeho mozku…“
„…to je plán nebo jste to už udělala?“
„Už jsem to udělala.“
„A tohle je výsledek?“
„Výhodou toho přístroje je, že ničí pouze patogenní mikroorganismy a nepoškozuje naše tkáně,“ odvětila jsem a pokračovala. „Zkusila jsem změnit jednu vlnu a dosáhla jsem toho, že jeho mozkové vlny se přeladily a vytvořily jakousi paměťovou kapsu, která umožňuje doktoru Hansenovi vidět budoucnost několik dní dopředu.“
„Ale teď si děláte legraci?“
„Ne.“
„Vy jste to snad už zkoušela?“
„Ano.“
„Chtěla jste vědět budoucnost?“
„Jen jsem to zkusila.“
„A vyšlo to?!“
„Ano.“
„Kdo o tomhle ještě ví?“
„Jste první.“
„Opravdu?“
„Opravdu.“
„Jestli to někomu řeknete, víte, co to znamená?“
„Ukradnou mi ten přístroj?“
„To možná také, to nevím…,“ mávl rukou. „…ale unesou doktora Hansena. Myslím, že by to byl pro někoho zlatý grál, kdyby ten někdo věděl budoucnost, i kdyby to byl jen krátký okamžik budoucnosti.“
„Děsíte mě, detektive.“
„Je to pravda. Doktor Hansen byl na stopě něčeho velkého…“
„…myslíte terminály?“
„Doktor Mortensen i doktor Dahl pracovali na terminálech za účelem možnosti otevřít mimosmyslovými chodbami portál do minulosti. A myslím, že stále na tom někdo pracuje.“
„Myslím, že to je nesmysl.“
„A doktor Hansen?“
„To je trochu něco jiného.“
„A čím? Že vidí budoucnost? Ani nechci pomyslet, co by se stalo, kdyby někdo zkusil změnit jinou vlnu, nebo dokonce více těch frekvenčních vln.“
„Změnil by minulost?“
„Věřím, že to už nejde, ale co se týče budoucnosti, toho se obávám.“
„Co mám dělat? Mám ten přístroj zničit?“

Nastalo chvilkové ticho, které přerušil až detektiv Kjelsson.

„Nechal jsem se unést fantazií, doktorko. Zkusíme najít nejdříve ten starý komplex. Pak uvěřím, že jste objevila něco, co byste si měla raději nechat jen pro sebe,“ pronesl.
„Platí. Nikomu nic neřeknu.“
„Ve vlastním zájmu to udělejte,“ pokynul Kjelsson a rozloučil se s doktorkou Bakstrumovou.


Vůz, který mu poslal Torsen, už stál před vchodem na kliniku.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 10.06.2018, 11:57:32 Odpovědět 
   Zdravím.

Čtivé pokračování se špetkou erotiky (a nejen té). Copak asi je ona vakcína za lék? A co ony terminály? Myšlenkové mosty do minulosti. Pěkná směska žánrů. Četl jsem se zaujetím...

Hezký den a múzám zdar.

P.S. Nemám rád zkratky v povídkovém textu viz. mimojiné, ale to může být můj problém! ;-)
 ze dne 11.06.2018, 18:58:29  
   Danny Jé: Zdravím,

děkuji za komentář. Děj se posunul zase dál a myslím, že to je více zamotané, nebo alespoň akčnější :) uvidíme co bude dál.

hezký den
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Orel 2- třetí k...
Sirnis
Ztracená - Proč...
Trenz
Válka rodů 1. k...
mischa freiheit
obr
obr obr obr
obr

Povětrnice
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr