obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."
Publius Vergilius Maro
obr
obr počet přístupů: 2915176 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39177 příspěvků, 5711 autorů a 388647 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Braši v kaši (část první) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Pelion a Šíma, narovinu, zpříma!
 autor Pelion publikováno: 18.06.2018, 21:47  
Pokračování série o dvou postavičkách - Pelionovi a Šímovi. Hrdinové jsou na mizině. Pelion investoval všechny finance a naletěl podvodníkovi. Co teď?
 

            ( Část první – ŽEBRÁCI)

      Příroda je pestrá přeci – koně, hadi, ryby, šneci, pouště, pralesy i moře. Krása barev patří flóře. Kaktus nebo jabloň v květu, plevel se má čile k světu. Hmyz to celé přikrášluje. Horská pásma, skalní sluje... Teď otázka bude smělá – co tu vlastně člověk dělá? Staví mosty, hned je ničí. Kouše, škrábe, pláče, křičí. Krade, lže a druhé prudí, jsou bohatí, jsou i chudí.

      Prodal kopec – dvacet mega! Podívejme na stratéga! Jiří Skopec jméno jeho. Máme ho za toho zlého, že měl srandu ze zákona a napálil Peliona. Bez okolků, zcela v klidu, nabídl mu pyramidu. A Pelion na to slyšel. Kdyby totiž ten kup vyšel, byla by to bomba velká. Vysílala by to telka, lidé by se předháněli, aby první přístup měli. Byla by to pro ně pecka a brali by sebou děcka, tchýně, tchány, zetě, snachy. Točily by se tam prachy! Skopec ovšem prodal sopku, čímž vystavil plánům stopku. S milióny pak vzal roha. A Pelion prosil Boha. Ten ho asi neposlouchal, když do země vzteky bouchal a chtěl hlavu podvodníka. Slušný člověk neutíká…

      Gauneři a podvodníci mají světu vždy co říci. Ničí lidem sny i plány, rozesmutní dámy, pány, neušetří ani děti. Od desíti to jde k pěti. Čím má dacan peněz více, stříbrný má prsten, lžíce, tím víc žije v jiném světě. Pět hvězdiček na vinětě, v garáži dvě auta drahá. Že je čistý, zapřísahá.

       Druhá strana stejné mince – bezdomovci, chudobince. Staré hadry, igelitky, alkohol a sem tam bitky. Kontejnery, popelnice. Ať se snažíš sebevíce, Osud o píď neustoupí. To si myslí pouze hloupí.

       A co Šíma s Pelionem? Procházeli regionem. Umounění, o žebrotě. Pan Pelion s dírou v botě, v roztrhaném sáčku starém, ve kterém byl bleší harém. Mudrlanti převelicí. Pan Šíma měl pod čepicí - neumyté mastné vlasy. Měli svoje denní trasy. Park, náměstí, zastavárna – činnost velmi jednotvárná. Od budovy po budovu, na druhý den hezky znovu. Vyžebrali trochu jídla, chudoba víc nenabídla. Hrozili jim třeba pěstí. Ovšem občas měli štěstí. Když chtěl někdo složit dřevo, nekoukali vpravo vlevo, pracovali na sto procent. Jednoho dne trhlý docent, který zrovna spěchal k soudu (na koni, ne na velbloudu), hodlal natřít psa i boudu, vhodného tak hledal joudu. Ti dva se tam nachomýtli, za pačesy šanci chytli a natřeli boudu barvou. S pavučinou, muškou, larvou. Zažili pak chvilku pernou, než chytili dogu černou. Šíma prodal instinkt lovce, doga stála jako ovce. Bez vodítka, zcela sama, když ji krmil sucharama. Před čenich ji strčil talíř. Pan Pelion, coby malíř, velkým štětcem, barvou bílou, pomaloval fenku milou. Na tělíčko svislé pruhy, kolem očí velké kruhy.

„Docente, máš zebří hříbě,“ řekl tenkrát škodolibě.

      Na pracovní úřad zajít? Průměrnou si práci najít? To jim bylo proti srsti. Osud je měl pevně v hrsti. Celkem špatně se tak měli, jasně že to řešit chtěli. Navštívili staré známé. Jenomže to bylo samé:

„Sorry, mířím k Filipínám…“
„Už si na vás nevzpomínám…“
„Pelion a Šíma, cože?! Vypadněte rychle, Bože!“
„Čekáte snad slůvka vlídná? Patří vám to, lůzo bídná!“
„Chleba chcete po hraběnce?! Vyhoďte ty umouněnce!“
„Hnedka zmizte, vy dvě trosky! Boty nedám, choďte bosky!“
„Vypadněte, nafoukanci!“
„Táhněte pryč, otrhanci!“
„Polibte si, ztroskotanci!“
„Už vám nedám žádnou šanci!“
„Ty chudinko, Pelionku, pracky pryč od mého zvonku!“

      Ti, co chtěli autogramy, či je dostat do reklamy, otáčeli se k nim zády, ať si klidně chcípnou hlady. Cesta bahnem snadná není. Nemytí a neholení, částečně už bez iluzí, ulehali do haluzí, do kartónů, igelitu, nízkou budku měli sbitu. Proti větru zatíženou, lozili tam po kolenou. Místa uvnitř bylo málo, při dešti tam zatékalo.

      Pan Pelion s panem Šímou třepali se uvnitř zimou, když teplota dolů spadla. Nezkoušeli zaříkadla. Buď se k sobě přitulili jako v noře pískomili, nebo nasbírali klestí, blízko budky u rozcestí. Když se hřáli u ohníčku, modlili se k andělíčku. Dělili se o bacily a psí blechy jim krev pily. Dost daleko od idyly. Holt, podmínky hrůzné byly.

      Čas jak voda v řece plyne.

„Ať ten padouch bídně, zhyne,“ řekl Šíma nasupeně, poškrábal se na koleně. „Všechno, co chce, to si koupí a směje se, jak jsme hloupí.“

„Opakuji, Šímo, posté. Od Skopce to bylo sprosté, chyba byla na mé straně, selhal jsem dost nečekaně.“

„Užívá si milionů. Nechal bych ho stádem slonů rozdupat na velkou placku. Prvně bych mu vlepil facku.“

„Nech už Skopce, práce čeká. Poobědvej, tu je veka,“ řek Pelion smutným hlasem. „Přebolí to, Šímo, časem.“

„Ta veka je okoralá, tři dny stará, suchá, malá. Dešťovou ji vodou spláchnu? Pečenou bych si dal kachnu!“

„Třeme, Šímo, bídu s nouzí, žebráci jsme nyní pouzí. Kingové jsme byli chvíli, peněz jsme si nevážili, potkali jsme podvodníka a během dnů několika zůstali jsme na mizině.“

„Holt, Skopec je velká svině…“

      V provizorním útočišti, žili si jak v noře svišti. Zpívali tu krásně ptáci. Pan Pelion zmínil práci? Stará paní Malinová sotva kopec uhlí schová, ať se snaží sebevíce.

       Vydali se do vesnice. Čekalo je černé uhlí. A že byli oba ztuhlí, rozhýbali ta svá těla. Bába na ně chválu pěla. Té pomoci bylo třeba. Přinesla jim pivo, chleba. Tváře plné černých sazí, div že se nám nepřerazí. Lopatou se nabíralo a pište si, že ne málo! Klouzalo to do sklepení.
Kde je uhlí? Venku není!

„Ták, hotovo!“ hlásil Šíma.

„Nebude vám v zimě zima,“ řek Pelion pobaveně spokojené staré ženě. „Chybí tady mužská ruka.“

„Mám syna a mám i vnuka, dokonce i jednu dceru. Přijedou, když důchod beru, půjčují si pravidelně jako někde v spořitelně, odjíždějí rozesmátí.“

„A ty prachy vám pak vrátí?“ ptal se Šíma rozhořčeně.

„Zbláznil jste se?! Staré ženě?! Dívají se na mě shora a mají mě za magora,“ řekla žena, slzy v oku. „Oslovují mě - ty cvoku. Kdyby tohle viděl Tonda. Díval se na Jamese Bonda, srovnal by ta dítka chtivá. Teď se na mě z nebe dívá. Dědek nebyl žádný křupan.“

      Prohledala starý župan, zavadila o bankovku.

„Tady máte každý stovku.“

      Pak ji něco blesklo hlavou, otevřela skříňku tmavou.

„A výčepní lihovinu, jistě máte, hoši, slinu. Ještě jednou vřelé díky. Jó, a bacha na strážníky.“

      Pan Pelion s panem Šímou pak zvolili cestu přímou. Hned naproti do Potravin. Ti tam ale měli kravin! Trvalo to pouhou chvíli, než tu zboží nakoupili. Mléko, máslo, další věci. Za ceny dost zaváděcí. Dvě stovky to celé stálo, bylo toho sice málo, ale naši brigádníci… Jak to jenom, hrome, říci? Vrátili se, zaklepali, Malinové nákup dali. Brečela jak malé děcko.

„Vážně je to moje všecko?“

      Jen pár metrů za dědinou…

„Té paní se slzy řinou, příbuzní ji okrádají, před úřady to však tají. Osamělá, stará, smutná a všem je to prostě putna,“ řekl Šíma dopáleně. „Ubližují staré ženě! Viděl si ty slzy v oku?!“

„To je síla, já jsem v šoku,“ řek Pelion ustaraně. „Zas mě, Šímo, svrbí dlaně. Asi se tu brzy vrátím, ty hyeny všechny zmlátím.“

„Půjdu s tebou, kamaráde. Nesnáším, když někdo krade.“

      Šli a cestou popíjeli. Napít dali učiteli, co se vracel z práce domů, potkali se s hloučkem Romů. Moc hezky je pozdravili. Pak s plivancem na košili šli tam, kde je nohy nesli. Unavení byli, skleslí. Nikdo nikde zprava, zleva, tak usnuli jako dřeva…

            (konec první části)


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kondrakar 03.07.2018, 21:52:15 Odpovědět 
   Klobouček, kamaráde. Na tohle jsem se celý třepal, na Šímu s Pelionem čekal. Dobře se to četlo. Tyhle tvoje kratochvilné povídky mám fakt rád.
 ze dne 06.07.2018, 7:08:23  
   Pelion: Díky, chlape. Jsem rád, že mám dva čtenáře :-)
 Šíma 18.06.2018, 21:46:54 Odpovědět 
   Zdravím.

Čtivý text vázaný ve verších. Líbilo. Hezky se četlo. Držel jsem oběma palec, ale jak se zda, ukázal jim život stinnou stránku a kdo ví, zdali se Pelion se Šímou odrazí ode dna...

Pěkný večer a múzám zdar.
 ze dne 19.06.2018, 13:48:28  
   Pelion: Zdravím.

Děkuji za publikaci. Odrazí se, odrazí - já jim věřím :-))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Andělské příběhy
(24.5.2019, 21:10)
kukuřice Tichý Kopec
(24.5.2019, 14:10)
Nikorost Niedermayer
(19.5.2019, 12:02)
SANDRA51
(16.5.2019, 02:59)
obr
obr obr obr
obr
Když jsem byl m...
Oskar
Dortíček pro šé...
Werrona
Taková normální...
Radher
obr
obr obr obr
obr

Kocour
Tobi
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr