obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud si cestu najde."
Vergilius
obr
obr počet přístupů: 2915234 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39287 příspěvků, 5723 autorů a 389292 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Tábor - Ideje ::

 autor Rebejah publikováno: 24.07.2018, 18:32  
Druhá kapitola - plukovník vyzvedává generála de Lille. Odjezd do ležení
 

Přístav je to ráno jako obyčejně narván k prasknutí. Každé z jedenácti mol hlídají čtyři vojáci s nachystanými bajonety připravení kdykoli zadržet kteréhokoli člověka, jenž by se jim zdál sebeméně podezřelý. To se ale stane jen výjimečně, za třicet let mého dosavadního života ani jedinkrát.
Nad vším dýchá atmosféra obchodního ruchu, ze dvou lodí z Británie vykládá pět pacholků pytle s čajem a zase tam nakládá nové pytle s kořením. Jeden z mužů zakopne o vlastní nohu, náklad vysype a jasně červené chilli papričky se rozkutálejí po molu. Jeho společník ho chytne za límec a začne na něj cosi rozlíceně ječet. Nenápadně zastrčím ruku do brašny a nahmatám kožený měšec s penězi. Cinká jen minimálně a leží v něm nanejvýš pět, šest mincí, nevzal jsem si s sebou nic. Kdybych si chtěl chilli papričku koupit, tohle by mi nestačilo ani na půlku jediného kousku.
Potraviny jako brambory nebo tabák, které přivezl z Ameriky Kolumbus, již zdaleka nejsou tak vzácné a drahé jako v šestnáctém století, i když si pravda stále nějakou vyšší cenu vyžadují. Nejnovější orientální laskominu na trhu představuje muškátový oříšek. V minulém století vedly o ostrov, kde se vyskytuje, urputné boje Britové s Holanďany. A vítěz? K veliké potupě a zklamání ostrova Holandsko. V Amsterodamu byste si za hrst muškátových oříšků koupili okázalý dům se služebnictvem a ještě by vám zbylo na živobytí až do smrti a vůbec byste ty peníze neutratili, ani kdybyste měli třeba pět životů a rozhazovali, kde se dá. Vlastně to platí i tady, nejen v Holandsku.
Opírám se o zeď dřevěného přístřešku, kde unavený úředník po jednom přijímá hosty, kteří připluli, a kontroluje jejich cestovní glejty a povolení. Dost práce na jednoho člověka, není divu, že mu občas někdo proklouzne.
Z lodi z Norska, která právě zakotvila u jednoho mola, vyběhne malý chlapec a jako o život peláší pryč. Pronásleduje ho plavovlasý muž, nejspíš jeho otec, a křičí a hrozí pěstí: „Olafe, Olafe Fredrikssone, vrať mi ten měšec, nebo uvidíš!!“
Nastavím klukovi nohu, zakopne a natáhne se na zemi. Hned se sice zvedne a s odřeným kolenem kulhá dál, ale to už ho muž dostihne, vyplatí mu pár ran a kožený váček mu sebere. Pak po mně blýskne děkovným pohledem a s vyplazeným jazykem oddechuje, jako že by kluka jinak nechytil.
Francouzská galeona spustila můstek a po něm vystoupil na molo korpulentní muž ve vojenské uniformě. Za ním se už vyhrne ven jen hlouček námořníků, aby doplnil zásoby vody a potravin na zpáteční cestu.
Okamžitě neomylně poznávám muže, na kterého jsem čekal. Má na sobě slavnostní uniformu, v ruce přenosnou truhlici. Hlavu mu zdobí dvourohý klobouk s množstvím peří, který podtrhuje jeho autoritativní vzhled. Ležérně se nese po mole, pak se prodere davem a s rukou šátrající pod uniformou předběhne frontu u přístěnku a protlačí se dovnitř. Lidé nespokojeně bručí: „No, pán má uniformu, jak může být hrubý, co!“
Z domku se ozve nepřívětivý hlas úředníka: „No tak, pane, nemůžete tady být celou věčnost!“
Vřítím se dovnitř také, což vyvolá další nesouhlasné výkřiky davu. Muž z lodi šacuje uniformu. „Někde jsem tady ten glejt měl, přísahám! Přímo od Ludvíka XIV.!“
„Promiňte,“ vložím se do toho. Rozepínám vrchní knoflíky vesty a shrnu z ramene ji i košili. Pak mu ukazuji písmeno vypálené do mé kůže. Nemám glejt, ale tohle mně identifikuje kdekoli v zemi. „Generál de Lille?“ ptám se vojáka.
„Louis de Lille, ano,“ přikyvuje.
„Plukovník d’Agoulle,“ otáčím se na úředníka. „Pan generál je tu na mou zodpovědnost, jsem si jistý, že nic neprovede.“ To muži zavře ústa a já s Francouzem přístřešek opouštíme.

„Tak vy jste ten slavný d’Agoulle,“ usmívá se generál, když vedle sebe klušeme na koních podzimní lesnatou krajinou. „Hodně jsem o vás slyšel.“
„Já o vás nic.“
Strojený úsměv na jeho rtech ztvrdne a zmizí. Rychle změní téma: „Ale vy mne tu ani nepotřebujete, ne? Mohl byste velet vy sám.“
„Neumím to,“ přiznávám se. „Málokdy dokážu být tvrdý, a vojáci potřebují pevnou ruku, to vy víte.“
„Pravda,“ souhlasí on. „Neposlechne – zbičovat, zabít! K čemu je voják, který neposlouchá rozkazy!“
Překvapeně se zastavuji. Tohle jsem nečekal. „No tak, pojeďte!“ křikne na mě přes rameno generál. Neochotně pobídnu koně do cvalu a dohoním ho.
„To myslíte vážně?“ ptám se nechápavě. „Jen proto, že nechtěl vyčistit karabinu?“
„Jistě,“ přikývne bezvýrazně. „Co byste chtěl dělat vy? Pochválit ho?“
„To ne, ale… jistě by se našlo jiné řešení…“
„Efektivní?“
„Nevím!“ vybuchnu. „Ale nevidím důvod zabít ho, vždyť z toho se stejně nepoučí! Budiž, dvě, tři rány bičem, aby si to zapamatoval, to ještě akceptuju, ale smrt je příliš vážný trest.“
„Podle vás,“ nadhodí. „Vidím, že je dobře, že jsem přijel.“


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 24.07.2018, 18:30:40 Odpovědět 
   Zdravím.

Druhý díl začal v přístavu a jeho ruchu. Lodě připlouvaly a odplouvaly, náklad se nakládal a vykládal, vše bylo poutavě vykresleno, jen ty bajonety mi tam nepasovaly, patří přeci na pušky. Náš hrdina si vyzvedl svého nadřízeného, se kterým se rozkmotřil ohledně velení a trestu za prohřešky hned na začátku cesty do tábora. Uvidíme jak se oba muži budou nadále snášet. Odpovědnost při velení nebude přeci žádná legrace...

Hezký den přeji a múzám zdar.
 ze dne 24.07.2018, 18:41:47  
   Šíma: Asi s plukovníkem...
 ze dne 24.07.2018, 18:34:43  
   Rebejah: A s kým bys souhlasil ty? Ohledně toho velení?
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Intelektuálové
triste.franceska
Posel smrti VI:...
Lukaskon
Zorie ze Střeko...
Zirvith Snicket
obr
obr obr obr
obr

Dvě vodrhovačky (v parku)
Křik
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr