obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Múzy přejí těm, kteří je prohánějí po lesích, lukách a kopcích. Ne těm, co na ně čekají se založenýma rukama."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915288 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389814 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Tábor - Markýza + Prioritní nebezpečí ::

 autor Rebejah publikováno: 14.08.2018, 21:28  
Šestá kapitola, příběh mademoiselle du Tiëlles
 

„O mé rodině jste nejspíš neslyšel, pocházím z nepříliš významného a k tomu zchudlého rodu, jsme spíše měšťané než šlechtici. A je nás čím dál méně, vlastně…“ podívá se po mě a smutně se pousměje „… už jen já. Až zemřu, jméno rodu du Tiëlles zmizí se mnou a upadne v zapomnění.“
To je zvláštní, pomyslím si, o žádném rodu du Tiëlles jsem v životě neslyšel. Ovšem to ještě nic nedokazuje, je-li tak nevýznamný, jak žena tvrdí…
„Jak jste se ocitla u toho stromu?“
„Ach, ano, ten strom,“ vyvrátí oči v sloup ona. „Už je to naštěstí díky vám za mnou, chtěla bych na to zapomenout, musíme o tom mluvit?“
„Musíme,“ ujišťuji ji nekompromisně. „Potrestám toho, kdo vám to učinil.“
„No tak dobře,“ zabručí neochotně. „Byla jsem navštívit příbuzné ve Stockholmu a teď jsem byla na cestě do Agoulle, abych se zastavila ještě u své sestry. V lese mě přepadli lapkové, ukradli mé šperky, přivázali mě k tomu stromu, kočího zbili do bezvědomí, sebrali kočár a zmizeli! Taková nehoráznost! Mělo by se s tím něco dělat.“
To by mělo.
„Jistě vás nedoprovázel jen kočí,“ nadhodím. „Co se stalo s ostatními?“
„Mé dvě společnice taktéž zabili. I přítele mého manžela, který mne doprovázel,“ odpovídá.
Protože jí do očí stouply slzy a zkřivila se jí krásná tvář, jemně ji k sobě přivinu a šeptem ji ujišťuji, že už je v bezpečí.
Zadívám se před sebe a postřehnu, že vojáci, kteří se mohli pohybovat rychleji než my, už zmizeli. Ve chvíli, kdy se chystám odtrhnout pohled a věnovat plnou pozornost markýze, která mezitím nepřestala mluvit, se však z mlhy vynoří voják utíkající směrem k nám. Zoufale mává rukama. „Pane, pospěšte, něco se stalo!!“ volá. Protože René zrychlit nemůže, nechávám markýzu v jeho společnosti a rozběhnu se za vojákem.



Srdce mi tluče v hrudi jako o závod. Zhluboka dýchám a uvědomuji si, že clona bránící výhledu není mlha, nýbrž kouř. Začínám se dávit. Hrdlo mám vyprahlé, jako bych týden nepil. Rozvazuji fiží a omotávám jej přes ústa a nos, abych trochu omezil dávky kouře, které vdechuji. Měl bych se plazit po zemi, kde není taková koncentrace jedovatého dýmu, ale nemůžu si dovolit pohybovat se ještě pomaleji.
„Generále! Gen-generále! Gene…“ Nemůžu ani volat na ostatní, přemáhá mě kašel. Zatímco bloudím mezi stany, aniž bych kvůli kouři co viděl, hlouček vojáků hasí požár. Nejvíce postižená je sekce jedenáctého pluku, který tady generál nechal.
„Co se stalo?!“ volám mezi záchvaty kašle, když se s kýmsi srazím.
„Generál je ve svém stanu,“ odpovídá mi na otázku, kterou jsem vůbec nevyslovil.
„Ostatní se ještě nevrátili?“
„Ne,“ vrtí hlavou voják. Pak se mi vysmekne a peláší pryč.

Louis de Lille naoko nahodile přesunuje malé cínové vojáčky po mapě na stole. Ve chvíli, kdy k němu vstoupím, je právě všechny smete do trávy. Pak se oklepe a navléká si kabát podšitý kožešinou. „Dnes tedy slunce moc tepla neposkytuje,“ poznamenává a obrací se na mě s otazníky v očích. „Vám není zima?“
„Při běhu se člověk zahřeje,“ podotýkám nevinně.
Vpije se očima do mých. „Nehrajte si se mnou, d’Agoulle!“
„Myslím,“ zívnu naoko, „že zapomínáte, kdo jsem, pane generále. Nu?“
Zavrčí na mě a pak se posadí. Gestem ruky mě pobídne, abych ho napodobil. „Zatímco jste byli pryč, poctili nás návštěvou naši švédští nepřátelé,“ říká. Okamžitě pochopím, co tím chce naznačit. „Podle nich tu máme až moc jídla,“ pokračuje.
Zblednu jako stěna. „Nechcete snad říct, že…“
„Chci,“ přikyvuje zachmuřeně. „S tím, co nám zbylo, vystačíme možná tři týdny až měsíc, při dobrém hospodaření dva. Nejlépe bude snižovat příděly postupně.“
„Pokud nedojde k dalším komplikacím.“
„Pokud nedojde k dalším komplikacím,“ souhlasí. „Aspoň jsme je zlikvidovali. Zlobím se, bylo jich totiž jen šest, ale měli dělo.“
„Určitě jich nebylo jen tak málo,“ namítám. „Někde se schovávali. Jaké jsou ztráty?“
Ještě než vůbec otevře ústa, aby mi odpověděl, vrátí se ostatní a dvanáct plukovníků se nahrne do stanu. D’Ykkhó, velitel čtvrtého jízdního regimentu, se opírá o stůl a na pergameny před generálem z něj odkapává pot. Ztěžka oddechuje a je uřícený, což dokazuje, že jako jediný z nás všech opravdu uposlechl rozkaz a poctivě běžel celou určenou trasu.
„Potíte se mi na věci, čtyřko,“ podotkne neurčitě de Lille.
„Promiňte,“ hlesne voják, otře si čelo a doslova se zhroutí do židle. Roztřese se po celém těle.
„Šestnáct mrtvých, sto dvanáct raněných a dvě třetiny zásob,“ pronese generál jako naučenou básničku.
„Prosím?“
„Tady d’Agoulle se zajímal, jaké jsou ztráty.“
„Aha.“ Víc ze sebe plukovník d’Ykkhó nedostane. Proto se hodlá ozvat jeho společník, ale vtom vstoupí René. Tiše se omluví, že se věnoval raněnému.
„Tak příště,“ utrousí bitce generál Louis de Lille, „příště, až bude problém, u kterého víte, že byste jej měl řešit se mnou, řekněte někomu jinému, aby se jim věnoval, nejste jediný ranhojič v ležení. Rozumíte?“
„Ano, pane,“ zhroutí se do své židle on.
Generál jim zopakuje, co už předtím řekl mně, a dva regimenty vyšle do lesa na dřevo. „Ochlazuje se, to se mi nelíbí,“ poznamenává nakonec. „Zima bude zlá.“
„Pane,“ oslovujeme ho s Reném, když ostatní odejdou. „Máme… menší problém.“ Vyprávíme mu, co se stalo v lese.
„Zjevně se tu bude muset markýza du Tiëlles zdržet,“ odtuší muž.
„Pane, pokud dovolíte, doprovodím ji do nejbližšího města…“ prohlásí René. Louis de Lille rezolutně zavrtí hlavou.
„V žádném případě vás nemohu postrádat, osmičko.“ Podívá se na mě zkoumavým pohledem, ale pak se kousne do rtu a raději smlčí. „Zavolejte mi ji sem a jděte si po svém.“
„Rozkaz.“

Při večerním nástupu generál sděluje výsledky inventury zásob, závažnosti postižení ležení a nutné opravy. Hned ráno prý začínáme. Pak neopomene poznamenat, že zavedl patřičné tresty, protože o žádných nenašel ani zmínku v dokumentech, které mu král svěřil prostřednictvím svého spojence, krále Francie.
„René,“ dloubnu loktem do přítele. V rámci generálových reforem v ležení jsem se dal zapsat na rozpis hlídek, která na mě vychází zrovna dnes. „René, uděláš pro mě něco? Vezmeš za mě dneska tu hlídku? Vynahradím ti to. Potřebuju si něco zařídit a bojím se, abych to stihl včas.“
„Copak, markýza ti bude děkovat za záchranu?“ ptá se uštěpačně.
„Chci si cosi ověřit, jen pro klid duše. Tak budeš hlídat místo mě?“
Pokrčí rameny a zachmuřeně přikývne. Pak se od něj odpojím. „Počkej, ty nevečeříš?“ diví se.
„Budu se dnes postit,“ odpovídám s ctnostným výrazem a pokřižuji se tak rozmáchle, až se rozesměje. „Vezmi si i za mě!“ volám za ním ještě. Protože si zamne ruce, předpokládám, že mě slyšel.
Vykradu se na koni z ležení a cvalem vjíždím do lesa. Trochu si cestu pamatuji, a tak mi nedělá potíže nalézt strom, kde jsem nalezl přivázanou markýzu du Tiëlles.
Pokud ji přepadli, jak říkala, pak ji uvázali k nejbližšímu vhodnému bodu. Její doprovod podle jejích slov zabili, kam ale odtáhli těla? Odvezli je kočárem? Nejspíše ne, nenechali by jej zakrvácet, a na krev určitě došlo. Pak je museli skrýt někde v lese, ve křoví, nebo zakrýt listím. Patrně je ukryli všechny na jednom místě, nezdržovali by se, protože už nás pravděpodobně museli slyšet přicházet.
Uvědomuji si svoji chybu, měl jsem to tu prohledat už ráno, kdy byly stopy čerstvé, teď je všechno pod novým nánosem barevného listí.
Zajdu k nejbližšímu křovisku a začínám se prodírat mezi větvemi. Nemýlil jsem se – nalézám čtyři těla, dvě ženy a dva muže. Ony mají podříznutá hrdla, jeden z mužů nejméně dvanáct bodných ran v trupu. Posledního z mrtvých nejspíše udusili, protože nevidím na jeho těle zranění, jen má promodralé rty. René by zjistil víc, měl jsem ho vzít s sebou.
Uleví se mi, že žena hovořila pravdu. Ani nevím, proč jsem jí nevěřil už napoprvé, proč jsem si to musel takhle ověřovat. Dělám nad každým z těl ve vzduchu křížek a odcházím.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 14.08.2018, 21:27:22 Odpovědět 
   Zdravím.

Přepadení tábora bylo "zajímavým zpestřením". Otázkou bylo, zda byla ochrana tábora dostatečná, ovšem ve vojenských věcech se nevyznám. Text je vcelku čtivý, není v něm nouze o napínavé chvilky. Uvidíme, jak si naši hrdinové poradí s nastalou situací (ať už jde o raněné, nedostatek zásob či hrdinku, markýzu, která byla v lese přepadena).

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 17.08.2018, 9:44:20  
   Šíma: Zdravím a děkuji za upřesnění...
 ze dne 17.08.2018, 7:42:02  
   Rebejah: Na Tvou úvahu, zda byla ochrana tábora dostatečná, ti odpovím otázkou - regiment (či chceš-li pluk) má tři tisíce vojáků. Jsou tři tisíce vojáků dostatečná ochrana ležení, kde je jich běžně devět tisíc? Já myslím, že ano.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Listopad
Ledový oheň
Za oknem
Sonic
Báseň pěvce Čec...
PavelKastl
obr
obr obr obr
obr

Odnesla si Její srdce v mikrot...
Šedo
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr