obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2914894 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38703 příspěvků, 5647 autorů a 385202 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Zrnko, z anatomie pouště ::

 autor Otakárek publikováno: 05.08.2018, 16:08  
Trochu s poetickým akcentem jara.
 

„Pošťák se má, ten známky neplatí!“ zpívalo se kdysi v jednom prostonárodním popěvku. „Beduín se má, pohlednici na Saharu neplatí.“
Ale není to, tedy alespoň pro ty průměrně vnímavé, jen ten strohý pohled na neutěšeně obrovitý oceán písku. Takové ladné duny, jsou sekvencemi na grácii těla baletky. Gazely běh bývalé atletky Joynerové. Nebo na břehu (při zcela náhodné příležitosti) balancování a hra těla jakési ženy v plavkách. Její strnule pozvedlé paže prodlužovaly její ladnou křivku zad, když zvolna a veleopatrně scházela dolů úzkou pěšinou k břehu jezera. Je zřejmé, že antilopa, delfín, kůň i jiní, mají také kouzlo ladnosti. Při stvoření světa – zřejmě, zasedala „Boží plánovací komise pro anatomické záležitosti.“ Bylo chvályhodné, že díky zúčastněným andělům, tento úžasný detail byl odsouhlasen!
Pan Zrnko tu krásu Orientu viděl v jednom přírodopisném filmovém dokumentu. Zasnoubenou scenérii krásy a ladnosti. Fyzicky k tomu umocněnou záběry kamery z vrtulníku, které snímaly lví rodinku kráčející zvolna po vyprahlé nedozírnosti, kamsi za vodou a potravou.
Všeho chce znát, pan Zrnko! Je opravdu někdy „hrozný.“ No, jako Car Ivan! Taky pořád pátrající a hledající jen a jen blechy u svých Ruských chrtů!

Zrnko pracoval v místní Městské Nemocnici. Otázal se na prosektuře zdejšího známého patologa, jestli on – náhodou, někdy u žen „při práci“ nenarazil na ten záhadný sval či šlachu ladnosti? Patolog zamyšleně zavrtěl hlavou, ale hned v zápětí mu po tváři prolétnul úsměv a zvesela zahlaholil.
„To je nějaká legrace, nebo co? O jednom více, či méně erotickém svalu bych snad věděl. O tom, který fyzicky rozlišuje ženu od muže. Ale o ten vám – předpokládám, samozřejmě nejde, že ne?“
Nastal moment váhavého ticha! Pan Zrnko se aerodynamicky přikrčil a kvapem z místa odstartoval, mocně poháněn palivem natankované trapnosti!

A je to tady. Přišlo jaro!
Ženy a dívky se producírují na městských molech chodníků. Napruženými luky svých těl do nebohého pana Zrnka vystřelují ostré šípy půvabů. Zrovna támhle – no, ta! Ta uhlazená rusovláska s krásnýma mrkadlama. A támhle, no, ta přece! S boky oblého hroznu. A co teprve dívenka v tom bílém svetru běžící k zastávce autobusu. V odlivu jeho výstřihu se jí vlní prsy, jako hřbety dvou rybek. A ta stojící poblíž… Už dost, dost, dost! Tolik krásy ladem, dál už oči nepoberou!
Rychlý tep a teď lehkým krokem zahnul z hlavní třídy do klidné ulice. Vstříc němu zíral jeho omšelý činžovní dům, kde s rodinou bydlel. Ale dnes on tím barvitým jarem natěšený do každého kousku svého těla mu omšelost promine. A ještě! Před samým domem zasvítila postava sousedky z jejich vchodu v zeleném kostýmku.
„Jak romantický semafor,“ pomyslel si. Míjeli se. Její tak často zamyšlená tvář byla pojednou mile projasněna.
„Hezký den přeji, paní Mráčková!“ pozdravil Zrnko.
„Děkuji! Ať nám dlouho vydrží!“ zvolala a bílé zuby jí rozsvítily úsměv.
S nedočkavostí otevřel hlavní vchod domu. Jen tři patra a tam už v bytě čekající jeho žena! „Bere“ schody po dvou a je plný inspirace! Nabuzený luky ženských těl, tělesnou touhou i tím „zeleným semaforem.“ To vše v sobě skrývalo hybnou symboliku smyslnosti. Stoupá, běží, letí schodištěm a v té euforii zakopne o reálně zhmotnělý okamžik teracového schodu! Zavrávorá, a jen díky svému obratnému reflexu neporazil starého muže, scházejícího v protisměru schodištěm dolů!
„Ale pozor, mladý muži! Nezlomte si mladá křídla.“ zabručel muž a tisknul se ke zdi schodiště.
Na několik vteřin si byly spolu tváří v tvář. Zrnkovi zavadila o nos vůně koření hřebíčku. Toho sušeného pestíku květu, který si s oblibou sám často vkládá do úst k osvěžení dechu. A nejen to! Střetly se jim pohledy stejně zelených oči. V této jasnozřivé chvilce zahlédl ve starcovi budoucí identickou tvář! Jako by hleděl do zrcadla na podobu své vyžilé budoucnosti. Sám sebou vyvedený z míry se Zrnko zmohl jen na úsečný pozdrav! Stařec cosi ještě odvětil. Ale Zrnka se to slovo, jako by ani netýkalo. Jen sklouzlo po jeho vzdalujících se zádech.

Ještě jedno patro a už tam bude! U jeho zlatíčka s vlahými ústy a usměvavou rtěnkou. On, jako Romeo, uchopí jí kolem pasu! Odnese v náručí na pelest, kde jí celičkou přikryje svými hebkými polibky. Jí krásnou, voňavou, už v počátku dychtivou z jeho toužení. Ach je jaro a měsíc lásky. Občasné poklesky v jejich devítiletém manželství budiž zapomenuty! Syn Honzík je u babičky a oni dva si udělají konečně hezký večer. A nekonečnou noc…
Konečně celý zadýchaný stanul před dveřmi svého bytu.
„Sakra, kde jen mám ty klíče?“
V rychlosti, chvějící rukou prohmatával si kapsu.
„Kašlu na ně!“
Zazvonil a s napětím čekal u prahu dveří. Jak jí překvapí brzkým příchodem. Jak výskne, až jí pevně uchopí do náruče.
„Tak lásko, miláčku – co je? Otevři už!“ tiše pronesl pan Zrnko a bezvýsledně zmáčkl kliku u dveří. Opět přidržel zvonek, který už dlouze zadrnčel. Konečně! Po chvíli v zámku zarachotil klíč a dveře se zprudka otevřely. Zrnkovi poklesli již pozvedlé paže a jeho tvář zkoprněla! Ve dveřích stála jeho milá s obrovitými natáčkami na hlavě. Vyselo na ní ošuntělé dlouhé triko s na prsou, velkou hlavou výhružně vyhlížející nestvůry. Měla vyceněné zuby a na prvý pohled dlouhé uši dole rozevláté. Ale už na pohled druhý, byly na břiše identifikovány jako manželčiny uvadlé prsy! Tmavě modré silné tepláky, na kolenou notně vytahané, budily dojem tureckého střihu. V ruce držela nakousnutý a stářím unavený pošedlý párek upatlaný hořčicí. Nastavený kurs na burze jarní romantiky a Zrnkovo žádostivosti prudce klesal!

„Zvoníš jako debil!“ zahuhlala nevrle plnými ústy. V zápětí zmizela, za přibouchnutými dveřmi předsíně do kuchyně.
V jeho duchu romantika jarního dne potemněla! Pan Zrnko vstoupil konečně do bytu, kde na něho dýchnul ten starý, mnoha lety usedlý odér všedních dnů. Na okamžik jej ostře proříznul z kuchyně manželčin pisklavý hlas.
„Hele, pojď se naobědvat! Než to tady úplně vystydne!“
„No tak alespoň něco!“ tiše pronesl Zrnko a zavřel za sebou vchodové dveře bytu.
„Nechala jsem ti tady jeden párek!“ ozvalo se z kuchyně již smířlivěji.

Pan Zrnko si povzdychnul a zesmutněl. Ani si nevyzul střevíce a ztěžka přistoupil k oknu s výhledem do ulice. Opřel se unaveně prsty o parapet. Zrak mu pomalu plynul ulicí. Doufal, že koutkem svého oka ještě zahlédne alespoň zásvit zeleného kostýmku milého „jarního semaforu“ paní Mráčkové. Ale už po něm nezbilo žádné stopy! Zahlédnul jen v průzoru mezi domy blikající zřetelnou červeň semaforu hlavní třídy. Poté se pustou ulicí chodníkem k domu blížila postava muže. Kráčel těžkým krokem. Ve volně natažené paži třímal lahev. Zastavil se oproti Zrnkovo domu a zhluboka si z lahve nahnul. Zahleděl se do jejich osvětleného okna. Zrnko v něm rozpoznal starce, se kterým se před několika okamžiky potkal na schodišti. Stařec k němu pokynul s opilou grimasou křeče v obličeji. Znova si přihnul a rezignovaně mávl rukou. Otočil se a loudavě zmizel za rohem.
Zrnka opanovala tíseň. Měl v hlavě zmatek a snažil se ho zahnat! V té tíživé (ale přitom tak bezpečné) nehybnosti, hledal poníženě ve svém nitru tu nejbližší odbočku k sebelítosti.

Venku za oknem se začal zvedat vítr a hustě padal mokrý sníh. Zcela potemněla obloha. Vše už je tak, jak má být.
Dnes začal apríl. Je prvého dubna.


 celkové hodnocení autora: 95.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 aegitalos 10.08.2018, 7:59:51 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: aegitalos ze dne 08.08.2018, 20:51:09

   Žena chce byť obdivovaná aj tými, na ktorých jej nezáleží. Chýba tomu logika, ale je to tak.
 aegitalos 08.08.2018, 20:51:09 Odpovědět 
   "Zvoníš jako debil!" V tom to je, ako náhle Zrnko príde k svojmu reáliu.
No je to smutné, je to smutné. Preto nám neostáva, než robiť si srandu. Ale srandu fakt poetickú, púšť má svoje vnady. A starec s pollitrom v ruke, to je tá iná krása života. Že máš možnosť pridať sa k nemu.
Tie natáčky... no ja neviem, čo vám toľko vadia, chlapi mizerní, však keď ju prekotíš a dáš pozor na natáčky, tak nebude ani moc prskať. Zažil som, tak viem. V tom minulom živote.
Veselo do nemoty, ďakujem za milý príbeh!
 ze dne 09.08.2018, 2:31:34  
   Otakárek: Nejhorší je, když partneři pozbydou důvodu ke kouzlení a okouzlení. Ta usedlost a ztráta žádostivosti je zničující! Jsem rád, Aegite, že se mnou sdílíš. A ženy z natáčkami nebrat. Jsou to převlečené Marťanky. Ladí si na hlavě vlny k mimozemským spojením. Mluví nějakou divnou řečí. Když se svlékají tak přemýšlí za co. Když jsou konečně nahé, tak Ti řeknou. "Podívej se! Nemám ale vůbec co na sebe." Jinak jsou fajn a mimo nás se chtějí líbit každému. Vlastně si ani jiného nezasloužíme. Diky, za hodnocení!
 Šíma 05.08.2018, 16:07:38 Odpovědět 
   Zdravím.

Hezky a poutavě napsaná povídka. Na jedné straně jsou tu sny a na druhé tvrdá realita. Našeho hrdinu okouzlila mladá děvčata a dokonale shladila jeho žena, která nepůsobila vůbec "eroticky", aby jej nakonec pohltila realita běžného dne.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 06.08.2018, 23:45:06  
   Otakárek: Děkuji, pane Šímo, za komentář a publikaci.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Sidonius
(11.8.2018, 14:32)
Ondřej Sedlák Nový
(5.8.2018, 10:50)
Stranna
(1.8.2018, 11:45)
MansSon
(30.7.2018, 12:15)
obr
obr obr obr
obr
Depresion
Freeze letters
Mrtví kráčí po ...
kaylin
Ž..život
Nickushik
obr
obr obr obr
obr

Osvobození
Verena
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr