obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."
Erich Fromm
obr
obr počet přístupů: 2915109 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39051 příspěvků, 5697 autorů a 387937 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Tábor - Rekonstrukce ::

 autor Rebejah publikováno: 20.08.2018, 10:02  
Osmá kapitola. Probíhají opravy ležení
 

Louis de Lille se nemýlil. Po probuzení zjišťuji, že jsem se ve spánku schoulil do klubíčka, protože mi byla zima, byť mě to neprobudilo. Venku je nepříjemně chladno, jako by ze dne na den počasí přeskočilo z léta do zimy. Tábor je zastřen hustou mlžnou clonou.
„Brrr,“ otřese se René, který procitá pár minut po mě.
„Tu máš,“ přehazuji přes něj svůj kabátec.
„Miluju tě,“ kývne vděčně, ale klepat zimou se nepřestane. „A co ty? Neříkej, že ti není zima!“
„Nějak to přežiju…“ odtuším. A jen v duchu dodám: Doufám. Vždycky jsem byl pověstný svým častým churavěním.
Vylezeme ze stanu, zburcujeme vojáky, kteří jsou dnes líní vstávat, a pospícháme ke generálovi na nástup.
„Kde jsi včera byl?“ vyzvídá po cestě. „Když jsem za tebe hlídal, chci něco na oplátku!“
„Nikde,“ odpovídám. „Měl by sis vzít uniformu, nebo tě generál roztrhne jak hada.“
„CO?“ René pohlédne na svůj trup. „Ale sakra!“ Rozběhne se zpátky do stanu. Pousměju se.
Po nástupu zhltnu misku kaše, včera jsem nevečeřel, mám hlad jako vlk. Sním ji tak rychle, že ani nevnímám její chuť, vzhled nebo cokoliv jiného.
Pak jdu opět za generálem, pomáhám mu sbírat rozsypané cínové vojáčky v trávě a nakonec vycházíme ven a sledujeme, jak se vojáci lopotí s kládami a opracovávají je. Někteří žoldáci uraženě sedí stranou, ale odpoledne i oni pracují, když pochopí, že to dělají i pro sebe. Teprve nyní mě napadá zeptat se, co to vlastně provádějí.
„Na co je vůbec to dřevo? Myslel jsem, že na ohně!“
„Na domy, pane plukovníku, na domy,“ odpoví generál. Postřehne můj nechápavý výraz, proto pokračuje: „Strávíme tu přeci zimu, a ta má být obzvlášť krutá, letos. Už si rozumíme?“
„Co máte proti Renému?“ ptám se a založím ruce na prsou.
„Jsem generál a vy plukovník, nemusím se vám zpovídat,“ významně se na mě podívá. Chci mu oponovat, že naopak já jsem syn krále a on je jen generál, ale pak si to na poslední chvíli rozmyslím.
Když na díle pracuje deset tisíc lidí, dějí se zázraky. Tedy práce postupuje velmi rychle. Již druhý den je hotov první domek s jedinou místností, který si pro sebe neprodleně zabírá de Lille. Odpoledne je pak dokončen domek druhý, tentokrát pro mě.
„Pro mě?“ divím se před vojákem, který mi to přišel říct. Vím, že to nemyslel zle, ale mě se při té představě zvedá žaludek. Jak mohu spát v domě, když ostatní nemají kde složit hlavu? Když René a celý můj pluk mrznou v potrhaných záplatovaných stanech?
Nakonec domek přenechávám markýze du Tiëlles, k čemuž se generál nijak neměl. Džentlmen, jen co je pravda.
U večeře vyzvednu misku kaše pro Reného a zamířím do přístřešku, kde se nalézá lazaret. „Nesu ti jídlo,“ pronáším k němu. „Sněz to, rychle chladne.“
„Dík.“ Položí ruku na čelo vojáka ležícího v pokrývkách a povzdechne si, pak krátce položí ucho na jeho hruď. „Podáš mi zrcátko?“ poprosí. Rozhlížím se a uvidím střípek na špalku u vchodu. Beru jej do ruky.
„K čemu to?“ nechápu. René přiblíží zrcátko k vojákovým rtům. Opět si povzdechne, udělá nad ním křížek a přehrne mu režnou deku přes tvář.
„Jak pokračují opravy?“
„Myslíš nové budování, ne?“ prohlásím s pousmáním. „Vcelku dobře. Už jsou hotové dva domy, myslím, že pokud se bude pracovat přes noc, další bude ráno.“
„A pak další večer, čtyři domy za tři dny, to je fajn.“
Otáčím se, abych odešel, ale on mě chytne za ruku. „Pierre – ty… myslíš, že se z tohohle dostaneme?“
„Napíšu dopis králi, aby nám poslali další zásoby a zřejmě asi taky něco teplého na sebe…“ Otáčím se k němu a beru ho za ruce: „René, poslyš, nic se ti nestane. Nedovolím, abys zemřel.“
Zamračí se. „Prosím tě, nech toho, nejsem malý kluk a navíc jsem voják, utěšování je to poslední, co chci slyšet!“ prská. Pak se ode mne odvrací.

Jak jsem zmínil, práce pokročí rychle, pokud se na ní podílí tolik lidí. Po týdnu máme hotových deset domků – deset z nejméně deseti tisíc. První dům si zabral generál, druhý jsem přenechal markýze, o ostatní domy se rvou plukovníci, protože ani jeden nemíní ztratit privilegium bydlet sám a ani jeden rovněž nechce déle čekat.
V rámci navýšení doby, po kterou nám vydrží zbytky zásob, jsme s generálem rozhodli pomalu snižovat příděly. Jenomže jsme to každý pochopili po svém, a protože generál je generál a mě tu každý bere jen jako dalšího plukovníka, když jsem v ležení, omezily se dávky jen obyčejným vojákům.
René proti tomu nic nenamítá, jako by mu snad ani nepřišlo na mysl, že je vůbec něco na tom v nepořádku. Já jsem ovšem jiný.
Nemůže mi uniknout, že můj přítel tráví až podezřele mnoho času v přítomnosti markýzy du Tiëlles. Záhy k vlastní hrůze poznávám, že si jich všímám víc a víc a že za tím je s největší pravděpodobností – žárlivost.
Proč žárlím? Markýza je krásná žena, ovšem já jsem ženatý! Markýza, i kdyby byla sebekrásnější, mě nemá co zajímat! A René... Vždyť René zasvětil celý život armádě, nemá ženu ani děti… Markýzu mu ze srdce přeju.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 20.08.2018, 10:01:04 Odpovědět 
   Zdravím.

Čtivé pokračování. Naši hrdinové se musí vypořádat nejen s opravou ležení (tábora), ale také s raněnými. Jsem zvědavý na další díl.

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Maura.A
(20.3.2019, 22:36)
Danny Rain
(13.3.2019, 14:09)
Moni mini
(10.3.2019, 15:31)
Jan Zindulka
(9.3.2019, 17:09)
obr
obr obr obr
obr
Eretea II - 9. ...
Garathea
Cesta
micromys
Zakuklenci - Úv...
Danny Alonso
obr
obr obr obr
obr

Moje volba
kraaska_
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr