obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915230 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39283 příspěvků, 5723 autorů a 389267 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: 3. Hledej ty, jenž jsou tvému srdci nejblíž ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Rudá Maska
Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 autor Sheizou publikováno: 26.08.2018, 22:09  
Podrobnější poznání minulosti hlavních hrdinů. Jako bonus i menší poznávání fauny na této planetě.
 

Psycholog seděl v křesle a popíjel čaj, speciálně dovezený až z daleké země. Vyčkával na další dítě, jenž by měl prověřit. Tentokrát to měl být Black. Místo něj ale do místnosti vrazil slámově zbarvený lombaxí pracovník a líně se rozvalil na gauč, kde si za obvyklých okolností sedaly děti. Thorax se na ležícího muže podíval jako návštěvník zoo na nové neznámé zvíře.

„Co tu chceš, Haxxi?“

„Budu sledovat o čem si s těmi haranty povídáte. Možná se něco přiučim,“ zívl si Haxx a zavřel oči. Na pár vteřin to vypadalo, že opravdu usnul. Pokud by se ovšem neušklíbl a hlasitě nezafuněl.

„Díky tobě právě nemají kde sedět,“ odpověděl starší muž a otáčel si hrnek mezi prsty. V hlavě se mu naskytla myšlenka Haxxe jako psychologa, ale přišla mu tak směšná, že ji ihned zavrhl. Sice to nedával najevo, ale tohoto chlápka měl rád jako vlastního syna. Mladší Lombax se dál rozvaloval na gauči a vypadal, jako že za žádnou cenu nechce odejít. Spíš ale bylo pravděpodobnější, že by tu usnul, pokud by rychle nepřišlo nějaké dítě a nezasedlo ho.

„Odejdu jen, když se má přítomnost těm harantům nebude líbit,“ stačil ještě říct, než se na dveře ozvalo zaklepání a na Thoraxovo vyzvání dovnitř vešel Black.

Black
Čtrnáct. Věk, ve kterém obvykle kluci prožívají největší extáze své puberty. Vytrácení se za školu, blbnutí s přáteli, věnování se svým koníčkům jako například hraní fotbalu, házení odpadků sousedům do oken, podpalování třídnických knih ve škole až po kouření a braní drog. Black byl jiný. I přes to, že měl jako každý jiný vrstevník nějaké pozitivní i negativní vlastnosti, tak tu bylo něco, co ho dostalo do této léčebny.

Už jen to, že se vůbec narodil, znamenalo neštěstí. Jeho otec byl ženatý a bohatý podnikatel na pracovní cestě do jiné země. Matka byla prostitutka. Již tohle nebyl dobrý začátek silně poznamenávající celý Blackův život.

Otec se o nechtěném synovi dozvěděl, až když byly Blackovi 3 roky. Jeho matka neměla žádné peníze na potrat a žádala ho o ně v několika dopisech, které byly naneštěstí doručeny příliš pozdě. Muž nechtěl o tom nic slyšet a samozřejmě nechtěl, aby se to dostalo k jeho ženě, která s ním měla o dva roky staršího syna. Testy DNA později bohužel vše potvrdily. Poslal jí tedy velkou dávku peněz, aby vystačily jako alimenty minimálně na 15 let pod podmínkou, že žena nikdy nikomu neřekne o pravém otci.

Black většinu svého dětství strávil s matkou, se kterou měl velmi dobrý vztah. Sice se naskytly chvíle, kdy propadala alkoholu a depresím ze své práce, ale žili spolu šťastně až do momentu, než byla zavražděna. Stalo se to před rokem, když si na jeho matku počíhal jeden vyšinutý vrah a zabil ji. Black musel někam jít a policie vypátrala jeho skutečného otce. Když se o nemanželském synovi dozvěděla podnikatelova manželka, tak ho ihned na to opustila. Black doputoval ke svému biologickému otci a začal žít ještě hůř než předtím.

Otec Seviper svého svěřence zrovna nemusel. Přímo ho nenáviděl, protože ho obviňoval za rozvod s jeho manželkou. A nenáviděl i sebe za to, že vůbec někdy vyzkoušel práci prostitutek. Marně se snažil ke svojí manželce vrátit zpátky, ale dosáhl jen toho, že mohl mít na víkendy u sebe svého prvorozeného syna. Blacka sice nemlátil a ani ho psychicky netýral, ale neprokazoval mu ani žádnou mateřskou lásku. Nemluvil s ním pokud to nebylo nutné a nikdy s ním nikam nechodil. Jednoho dne se málem zaradoval, když nalezl v novinách zprávu o úspěšné léčebně v cizí zemi, kam Blacka ihned předal.

Black v téhle léčebně žil teprve týden a postupně zjišťoval že se mu zde vůbec nelíbí. Za dobu co žil u otce, se u něj začaly projevovat halucinace, slyšení neexistujících hlasů a pár dalších podivných choutek. Například to, že ho přitahovaly ženy minimálně o dvacet let starší než on, záliba v drogách o kterých ani nevěděl kde je sehnal a zábava v ubližování všem, kteří mu přišli hloupí, což byla ostatně 1/3 dětí v léčebně, které byly mentálně zaostalé.

Přiřadili ho do pokoje k Nathanielovi. Stal se zde tak nedobrovolně Nathanielovým přítelem. Proč? Oba žádného neměli – Black byl typ chladného, tichého a introvertního kluka s nebezpečným pohledem a Nathaniel byl extrovertní až moc, s velkou chutí dělat co největší bláznoviny, aby si ho každý všiml.

Léčba
Black zaklepal na dveře Thoraxovy kanceláře a čekal na vyzvání. Nevěděl, co má od psychologa čekat. Za života se svým otcem již navštívil několik psychiatrů, kteří do něj naprali tolik různých druhů uklidňujících prášků, že kdyby je pokaždé vyplivnul, tak by z nich nejspíš dokázal poslepovat celý nový dům. Když se zevnitř ozval psychologův hlas, tak vešel dovnitř. Jako prvního spatřil staršího muže sedícího za kancelářským stolem.

„Můžeš se posadit, Blacku,“ řekl psycholog bezvýrazně.

Při pohledu na gauč Black zjistil příčinu Thoraxovo rozladěné nálady. Rozvaloval se na něm Haxx a očividně už tvrdě spal. Melanista se k němu pomalu přblížil a zkusil do něj strčit, jestli se aspoň pohne a uvolní mu místo.

„Klidně ho shoď na zem, on si toho nevšimne,“ promluvil psycholog a zadíval se na spis příchozího pacienta.

Black tedy vzal Haxxe za obě nohy a s námahou je odvalil z gauče. Na uvolněné místo se posléze posadil. Na Thoraxovo vyzvání začal mluvt o všem, co se mu zatím přihodilo. O halucinacích, o tom že počmáral Nathaniela, když mu pokazil kresbu a také o nechvalném setkání se Sheizou. Sezení trvalo přesně 20 minut a mezitím, co Black neustále shazoval Haxxovo nohy ze sebe, tak to spící Lombax jednoduše vzdal a spadl na podlahu. Černý Lombax se vyděsil, jestli se mu nic nestalo, ale psycholog v tomhle ohledu vypadal až příliš klidně. Zmatený Black po hovoru radši rychle odešel, ale na druhou stranu byl rád, že se se svými starostmi mohl někomu svěřit.

Další v řadě byl jeho spolubydlící Nathaniel. Bylo mu sice 13 let, ale inteligencí tomuto věku ani zdaleka neodpovídal. Jak v sociálních, tak ve školních sférách vůbec v ničem nevynikal, ale i tak toužil být chytrý a mít kolem sebe spoustu přátel. Jeho životní příběh se stejně jako Blackův začal rozvracet ještě předtím, než se vůbec narodil.

Oba jeho rodiče se o něj kvůli závislosti na drogách nedokázali postarat a on sám se už se závislostí narodil. Jen díky dlouhým odvykacím procedurám ho v nemocnici zachránili a jelikož se o něj neměl kdo starat, tak odcestoval do nejbližšího sirotčince. Tam přišla na řadu šikana, poté další sirotčinec a nakonec Thoraxova léčebna, kde zůstal dodnes. Již zde žije 7 let a je zde jedním z nejdlouhodobějších pacientů.

Sotva zakopl o Haxxe a spadl na gauč na jenž se následně posadil, tak měl připraven dlouhosáhlý proslov o své dnešní snídani, která podle jeho názoru byla mnohem lepší než snídaně, která byla před třemi dny, ale byla na druhou stranu horší než snídaně, která byla před měsícem, ale i přes to si nevzpomíná už jak chutnala. Než stačil cokoliv z téhle pomatené hrůzy říct, tak někdo agresivně zabušil na dveře a pak bez vyzvání vtrhl dovnitř. Byla to Sheizou.

Sheizou vyrůstala v rodině s oběma rodiči a měla také docela jiný problém než Black nebo Nathaniel. Žila s případem špatných rodičů, kteří neváhali do svých erotických hrátek zapojit i své dítě, které tomu ani nerozumělo. Již od sedmi let její život probíhal způsobem, že sex byla jediná věc, kterou si mohla vysloužit jídlo. Pokud se jí do něj nechtělo, tak jí zamkli na noc do skříně, nedali ji najíst, nebo zlikvidovali nějakou její oblíbenou věc.

Otec o tomto chování mluvil jako o jakési medicíně a měla zakázáno o ní na veřejnosti mluvit. Když zbývalo pár dní k jejím 12. narozeninám, tak k jedné takové medicíně opět mělo dojít. Avšak něco se přihodilo, oba rodiče skončili mrtví a Sheizou veselá a potřísněná krví. Policie tento incident nikdy moc neřešila a případ založili rozřešením, že po letech týrání malé holčičce náhle ruplo v bedně a oba rodiče zavraždila. Místo do nápravného ústavu ale poputovala do Thoraxovy léčebny.

„Pane Thoraxi, ona se stala nehoda,“ děvče řkouc tahle slova oběhlo pracovní stůl a pevně sevřelo psychologův loket. Poté na něj významně vyvalilo obě modré oči.

„Co si zase provedla?!“ zahuhlal ležící Lombax ze spaní a znaveně otevřel jedno oko. Ani si neuvědomil, že už neleží na gauči.

Thorax nadále zůstával v klidu. Po mlčení děvčete, pro jistotu zopakoval Haxxovu otázku znovu.

„Já nic. To byl on!“ ukázalo děvče prstem na Nathaniela, který poděšeně vyskočil z gauče, přepadl přes Haxxovo nohy a spadl na koberec vedle druhého Lombaxe.

Haxx se pro jistotu posadil v turecký sed a sledoval, jak zvedajícíc se Nathaniel vypadá velice vystrašeně.

„Tak co se stalo, Sheizou?!“

„Někdo nám přes plot na dvůr hodil hada a ten uštknul jednoho z kluků,” vypadlo z děvčete nakonec.

O něco později
Naposledy tu bylo takhle rušno asi před dvěma roky, když se sem zatoulal pes se vzteklinou a mentálně postižené děti si myslely, že si chce jen hrát. Dnes to bylo podobné. Přijela sanitka a odvezla uštknutého chlapce do nemocnice. Odchytová služba chytila hada, který již nikým nebyl vyprovokován a tak nikomu dalšímu neublížil. Jako zlatý hřeb představení přijelo i policejní auto v němž si drželi místa dva muži – policista a detektiv.

Správně nerudný policista bez jakýkoliv známek emocí začal prověřovat místo činu a na místo podezřelých ve svém seznamu házel bez vyjímky naprosto všechny zaměstnance. Nezajímalo ho, jestli byli zrovna v budově či mimo ni, hlavně že jich bylo dost.

Detektiv naopak vyzařoval přátelskou energií a zdálo se, že si výborně rozumí jak s dospělými tak i s dětmi. Snažil se občas nějak uchlácholit svého staršího kolegu, ale ten se pokaždé naopak choval ještě podrážděněji. Ne však vůči ostatním, ale vůči detektivovi.

Thorax se sevřenými rukami za zády nervózně pochodoval chodbou a bylo mu z celé situace špatně. Ošetřovatelky již dávno nahnaly všechny děti do tří hal, kam je obvykle zdržovaly pokud venku pršelo či bylo jinak ošklivě. Děti směly do svých pokojů i do televizních místností jen po lékařské prohlídce. Byl pro dnešek zákaz vycházení ven. Nikdo z toho nebyl kdovíjak nadšený a všude kolem zavládaly nepokoje. Některé z nejmladších dětí se z nervozity rozbrečely a Jennifer s několika dalšími ošetřovatelkami měla co dělat, aby se uklidnily.

Genzo se snažil ostatním nějak zpříjemnit čekání na prohlídku, Helen nemohla dělat nic jiného, než zůstat ve svém akváriu a společnost jí nedělala ani Edna, která zkoumala tajemství lžíce. Tou dobou Andy a Marcus odjeli do města nakoupit nějaké záložní kamery, aby je posléze mohli upevnit kolem dvora. Haxx kličkoval mezi dětmi a přemýšlel nad stupiditou téhle prohlídky. Podle něj by se mělo dítě snad samo ozvat, jestli bylo uštknuté či ne.

Sheizou seděla na jedné stoličce a ustavičně kopala nohama do vzduchu, protože na ní byla příliš vysoká. Pozorovala ostatní děti, jak se procházely kolem ní a na ošetřovatelky, které je naháněly směrem k doktorům. Dala si prst do pusy a skousla ho až to zabolelo. Seskočila na podlahu a začala se nenápadně plížit k východu z léčebny. Celý ten zákaz ohledně chození ven jí byl ukradený, prostě musela stůj co stůj vidět policejní auto zblízka. Náhle jí někdo pevně chytil za rameno a otočil směrem k sobě. Vyjevením přestala kousat do svého oblíbeného prstu.

„Doufám, že nejdeš k východu,“ osočil jí Haxx.

„Um…ne, já jdu na záchod,“ cukla s sebou Sheizou ve snaze vymanit rameno ze sevření.

„Nelži mi,“ pustil jí Lombax a dal si ruce v kříž.

Děvče se podívalo vzhůru muži přímo do očí a nasadilo vzpurný pohled. Neumělo lhát přesvědčivě, aby jí někdo uvěřil. Ošetřovatelé to na ní, po tom necelém roku co zde žila, uměli velmi dobře poznat.

„Už tě prohlíželi?“

„Jo“

„Pravdu“

„…ne, ale já k nim stejně nechci…“

„Ještě jsem si tady nevšiml jinýho haranta, který by k nim chtěl, ale i tak všichni k doktorům poslušně jdou.“

„Nechci být poslušná!“ duplo děvče nohou do podlahy a zahledělo se směrem dolů.

„Víš co se stane se zlobivými dětmi?“

„Dostanou medicínu?!“

„Ne, přijdou si pro ně rodiče,“ Haxx moc dobře věděl, že je to hodně černý humor, který by před sirotkem rozhodně neměl používat, ale prostě si nemohl pomoct.

Děvče dostalo celkem poplašený výraz. „Ne! Já už nechci tatínkovu medicínu!“ vřísklo a obličej se jí svraštil do podivné grimasy čehosi mezi vztekem a přicházejícím vzlykotem.

„Když pujdeš za doktorem, tak on tvé rodiče vystraší a oni nepřijdou. Tak poď,“ podal Haxx děvčeti ruku.

Sheizou se po chvíli váhání přece jen chytla jeho ruky a nechala se odvést ke frontě, kde se Haxxe nechtěla už pustit. Slamněný Lombax jen trpělivě čekal a přemýšlel nad tím, že mu to děvče občas až příliš připomíná jeho, když byl v jejím věku.

V lese
Paradoxně vůči tomu, že včerejší den prožila většina obyvatel léčebny celkem v šoku, tak nyní o incidentu nikdo neprohodil ani slovo. Jennifer přišla s návrhem jít na menší procházku, aby si všichni společně pročistili hlavy. Všech tisíc obyvatel léčebny se tedy ihned po snídani vydralo ven na čerstvý vzduch a tím vznikla dlouhá řada tvorů různého vzrůstu a ras.

Když tahle promenáda vedená a uzavřená ošetřovateli prošla lesem, kde vyplašila téměř všechnu zvěř, tak zastavila na jedné prostorné louce plné zajímavých květin. Všichni se zde po dvacetiminutové cestě mohli pokochat přírodou, kterou se nejhyperaktivnějším dětem ještě nepodařilo rozdupat.

Jennifer hlídala společně s dalšími ošetřovatelkami skupinu těch nejmladších. Carmen marně chytala připojení k Wi-Fi mezitím co se jí o něco dál Genzo smál vyřezávajíc kapesním nožem z kusu dřeva jakousi figurku. Kuchařky připravovaly příděl svačiny sestávající se z celého nenakrájeného ovoce, které sebou přitáhly v pytlích. Haxx se o čemsi vybavoval s Thoraxem a Andy s Marcusem hráli s dětmi různé hry, aby zabavili ty, kteří se zde očividně nudili. Edna mezitím bloudila kdesi daleko od ostatních.

Čas na louce příjemně ubíhal a všichni dostali po čase část své svačiny. Xen a Nex se avšak v tuto chvíli rozhodli podniknout něco zajímavějšího. Vzali se za ruce a v těch volných nesli po kusu okousaného ovoce. Takto procházeli mezi ostatními a snažili se své oslintané jídlo vyměnit za nové. Důvod tohoto počinu, jak oznámili jedné z ošetřovatelek, bylo, že jim to ovoce nechutná a mají radši jiný druh. Na otázku, proč do něj tedy kousali, již nezodpověděli. O pár minut později, když svou svačinu tak jako tak snědli, se zaměřili na jednoho z mladších chlapců.

„Tinko, kde pořád jsi? Strachovali jsme se o tebe,“ začala dvojčata dvojhlasně s jistým lehkým tónem rozčilení v hlase. Pro všechny bylo vždy velkou záhadou, jak to dokázali, když si vzájemně nikdy nedělali žádný scénář o čem budou zrovna mluvit.

„Šel jsem cestou sem hned za vámi,“ odpověděl Tinko příjemným hlasem. Na podobné výlevy obou kluků byl již zvyklý.

„Opravdu?“ podivila se dvojčata a podívala se vzájemně na sebe.

Tinko chvíle jejich nepozornosti využil a odešel za svým starším bratrem. Xen a Nex se poté vypravili najít někoho jiného, koho by mohli otravovat. Jako první je zaujal Black, sedící na pařezu a ignorující Nathaniela, jenž mu vyprávěl velmi epický příběh o svém spánku, který byl nanejvýš extrémně nudný a nezajímavý.

„Blacku, dej mu kus svého fleku,“ zasmála se dvojčata a vycenila v záchvatu smíchu zuby.

Melanista se znaveně podíval na dvojčata s ráznou odpovědí: „Ne“

Nathaniel se zakoukal do očí obou starších kluků a překvapilo ho, že je mají zrcadlově obráceně. Jedno modré a druhé zelené. Jak se na ně tak díval, tak oba okamžitě zaregistrovali jeho údiv a přikročili k němu.

Sotva otevřeli ústa, aby začali s dalším proslovem, tak do nich Sheizou zezadu narazila společně s doprovodným zapištěním. Xen a Nex se k ní otočili a dívali se na ní vyjevenými a naoko pohoršenými pohledy.

„Sheizou!“ začal Xen.

„O co se snažíš?!“ dokončil Nex.

„Já jsem Sheizou!“ vypískla leucistka.

„My víme! Co jsi nám přišla říct?“ odpověděla dvojčata snažíc se napodobit Sheizinu intonaci hlasu, což bylo prakticky nemožné.

„Našla jsem mraveniště“ oznámilo děvče a odběhlo pryč.

Xen a Nex se na sebe podívali stylem, až jim přímo šibalsky zablýskly oči a rozběhli se za děvčetem. „Počkej na nás, Shei!“

Black chvíli zaraženě seděl, ale když pochopil, co se tu vlastně doteď před ním odehrálo, tak se zvedl a rozeběhl se za dvojčaty: „Já ho chci taky vidět!“

Nathaniel vůbec nic nepochopil a zůstal stát na svém místě. Sám dobře nevěděl co se vlastně teď v předchozích pár minutách událo a radši šel okukovat další děti, aby jim mohl klást nesmyslné otázky.

Skupina odběhla do lesa ke zvlášť podivně postavenému mraveništi. Všechna mraveniště na této planetě byla ostatně zvláštní. Mravenci měli královnu i krále podobně jako termiti a svá bydliště si stavěli do podoby středověkých hradů.

V těch žili rytíři s velkými silnými kusadly bránící království před nepřáteli, o něco rychlejší a menší lovci shánějící potravu, chůvičky s miniaturními kusadly ale zato silnýma nohama starající se o kukly, larvy a královský pár. Perleťově zbarvená královna byla vždy oproti ostatním mravencům gigantických rozměrů i společně s o něco menším krvavě červeným králem.

Toto nalezené mraveniště nic z toho nepostrádalo se šířkou snad kolem pěti metrů postavené z nejrůznějších hmyzem nalezených věcí a rostlin. Kolosální věže a kvádry připomínající křídla rozlehlého paláce se zvedaly do výšky výš než kdejaký dospělý muž sedící na dalším dospělém muži. Vší tou monstrozitou se míhali mravenci všech velikostí a tvarů dle svých funkcí. Jen královský pár byl ukryt hluboko v podzemních chodbách.

Black netušil zda-li má být zděšený nebo fascinovaný, ale tak jako tak nedokázal od celé scény odtrhnout zrak. Viděl takhle rozlehlé mraveniště poprvé a zdálo se mu přímo fantastické něco takového sledovat. Xen a Nex už tolik nadšení nebyli, zato si našli zábavu jak oklamávat mravence tím, že jim kreslili klacíky do hlíny cestičky.

Sheizou obešla mraveniště na druhou stranu a sedla si do dřepu. Životy malých tvorečků byly pro ni zajímavější než cokoliv jiného. O to víc ji trápilo, že se po hodině již museli všichni vrátit mezi zdi jejich domova.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 26.08.2018, 22:08:05 Odpovědět 
   Zdravím.

Zajímavé vyprávění, každá postavička měla své problémy (v minulosti), nakonec se všichni setkali v tomtéž ústavu. Co všechno museli prožít? Nakonec i to mraveniště je takovým zpestřením, přestože se u něj naši hrdinové dlouho nezdrželi. Tento díl byl víc než vyprávěcí, ale i ukázal minulost hlavních postav, což nemusí být na škodu...

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Mimozemský živo...
LT
Praha ha-ha
Centurio
Eretea II - 10....
Garathea
obr
obr obr obr
obr

VajeČína
Suneatress
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr