|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39051 příspěvků, 5697 autorů a 387937 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Brigáda ::
 dita k. |
publikováno: 28.08.2018, 22:49
|
| ... surová nezrýmovatelná zkušenost... |
| |
|
|
Tropické teploty ovlivnily mé rozhodnutí strávit týden zasloužených prázdnin na brigádě v klimatizované hale prodejny stavebnin na konci města. Přestavba prodejních prostor na větší, vratka neprodaného, nové regály, naskladnění zboží. Mzda na hodinu příjemná, kafe zdarma. Sháněli cca 15 studentů nebo důchodců – jsem někde za půlkou tohoto věkového rozptylu, tak jsem do toho šla.
Vedoucí prodejny nám v kostce vysvětlil organizaci celé akce, pak doporučil pracovat v párech, kvůli lepší kontrole, načítání, rychlejšímu třídění a ukládání zboží.
Byl mi přidělen „Láďa“. Plachý pohled unavených očí. Věk naprosto neurčitý, jen pár bílých vlasů, ale hodně sešlý. Něco mezi 30-50 lety.
Po pár hodinách spolupráce, kdy jsme třídili, načítali a na paletu ukládali zboží, přehazuji rozumově na nižší level, abych nebyla 9 hodin v rozpacích. Ladislav je ten typ, který mezi každé páté a šesté slovo už tak omezené slovní zásoby vkládá vsuvku „pičovole“ a když mu něco upadne, vykřikne : „Já to mrdáám!“ Nikdy jsem nepohrdala prostými lidmi, ale tohle byla úplně jiná třída.
Naštěstí nevyžadoval moji verbální účast, na podané otázky (většinou naprosto nesouvisející s probíhající činností, nesrozumitelně artikulované), si vzápětí odpovídal sám. Začínala ve mě klíčit drobná podezření, vztahující se k mé profesi, kdy jsem se během života setkala se spoustou opravdu zvláštních lidí...
Další dny se začaly stupňovat Ladislavovi stavy, kdy jsem váhala, zda je úplně namol, zda není schizofrenní, smyslů zbavený a zda je vůbec příčetný. Vzdělání speciálně pedagogického směru mi neustále podsouvalo nové a nové diagnózy a nacházelo i dosud neobjevené. Evidentně slyšel hlasy, mluvil a hádal se s fiktivnímu lidmi, odpovídal si, vybíhal z uličky mezi regály a stále se rozhlížel. Nevoněl. Při hlubším předklonu si nešlo nevšimnout, že je týden v jednom prádle.
Když mluvil pocitově ke mně, vzápětí si odpověděl, těžce oddychoval, těkal očima a myšlenku většinou dokončil mezi sprostými slovy zvoláním : „ No počkejte, já to řeknu tátovi!“
Jeho zpustlý a uleželý dojem nijak nevylepšovalo ani triko s nápisem „ Florbal Benešov, sezóna 2009-2010, 3. liga muži. Fyzicky byl neustále ve stavu neklidu, třesu, představa jakéhokoliv sportovního zapojení mi připadla zcela nereálná. Jediné vysvětlení bylo, že triko dostal, našel, nebo se v něm vzbudil, nevěda, kde včera byl.
Třetí den brigády už byl pohled na něj zoufalý. Růžové bělmo, neustálý hysterický smích, mlaskání, samomluva, neklid. Krabička cigaret před halou za dopoledne.
Pokoušela jsem se to nevnímat, s ohledem na to, že v pátek končím, že i tak prostý a zvláštní člověk potřebuje peníze a je vlastně dobře, že dělá. Rovnala jsem titěrné zboží do regálů, načítala, opatřovala cenovkami.
Pátek přinesl rozuzlení, velmi smutné...
Pan vedoucí mi předal výplatu a omluvil se mi, že mě musel dát do páru s ním, protože si nerisknul nějaký konflikt s těmi mladými, jak jsem starší, že on si nedovolí...
Pořád mi nevnesl jasno, tak jsem se omluvila, jestli se mohu zeptat, zda nemá nějaký zdravotní problém..
Pan vedoucí se na mě věcně podíval a říká : „ On je těžký narkoman. Je na perníku, už téměř nespí. Jede v tom léta, z léčení vždycky uteče, rodina ho odvrhla, spí, kde zrovna něco sežene, nebo na nádražích. Dávám mu občas možnost si brigádně přivydělat, na to slyší, seká chvíli latinu, ale jinak se s ním nedomluvíte, to jste asi postřehla, to člověku úplně vymaže mozek.. přitom byl v pohodě, má i vejšku"...
Odcházím domů mlčky, ještě se ohlížím zpátky k hale, Láďa zrovna vybíhá na cigárko, ve svém neklidu, v debatě s fiktivními lidmi, špatnou artikulací jim vysvětluje své pravdy... odmyslím si vše, co vím... pěkný chlap, vysoký, tmavovlasý, okatý... o rozpadu osobnosti jsem četla jen v učebnicích, poprvé teď jsem u toho byla týden tak surově blízko...
Večer sedím na zahrádce u zaslouženého studeného piva a děkuji za všechna životní rozhodnutí, která mě přivedla k relativně spokojenému životu... za vše, co mám, co beru jako samozřejmost... přičemž ta hranice mezi životem a živořením je tak křehká...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 9 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 14 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
